Milá Wahlgrenis,

teprve nyní jsem se dostala k psaní. Chtěla bych Ti moc poděkovat za setkání s opravdovými lidmi a hlavně s Tebou. Jsem ráda, že na své cestě potkávám lidi se srdcem na dlani a vyzařující lásku. Všichni byli zářící.

Wahl, možná jsem byla nepřístupná stran receptu, ale dovol mi k tomuto tématu napsat pár slov. Jak jsem říkala moje cesta s potravinami je již dlouhá. A čím je více poznávám, mám před nimi větší respekt. Jak říká pan MUDr. Jonáš: kuchyně je chrám, z kterého můžeme rodinu posílit nebo oslabit. Budujeme druhý chrám a to je tělo. Jsem amatér, který zkouší na sobě.

To, co mně bude dělat dobře, nemusí dělat někomu jinému. Ráda jím a ráda jídlo připravuji, hraju si s ním. Ale když začneš jíst jen průmyslově neupravované potraviny zjistíš, že jejich energie, je úplně jiná. Ptala jsi se mě, jak dlouho nejím maso, to je otázka pro řeku života, na kterou se moc těším, až ji zpracuji. Mám doma zdravotní kartu a ta mi jisté události připomene, tak z toho potom uvidíš, jak já a maso...  

Když jsem si v jedné knize přečetla, že ženy bez slepého střeva a bez krčních mandlí (to jsem já) jsou v některých školách v Itálii i v jiných zemích úplně odepsané a je jim dán punc líných a pomalých a věčně unavených, tak jsem si říkala, že mé startovací podmínky nejsou nic moc, ale co Tě pustí dál na cestu životem, to je požehnání. Tak si tak hledám. 

Vím, že Tvůj web není inzertní, ale pro lidičky jídlem se zabývající bych doporučila knižky: Křížovka života MUDr Jonáš, Páter František Ferda a jednu z posledních (které jsem četla - vyšla již 10 - 15 let zpátky) od Jiřího Cingroše Sám sobě doktorem.

Milá Wahl, Tvůj chléb je vynikající, ale prosím dvě hrsti soli je hodně. Sůl stahuje, stačí dvě čajové na toto množství.

Děkuji za vše a všem, krásná sobota to byla

mějte se pěkně

Marie 1.2.2010

Milá Wahl,
posílám Ti moc pozdravů z Hradce Králové. Moc vzpomínám na sobotu. Byla to nádhera od začátku do konce. Byly tam úžasně čisté energie, nádherné sladění. Alespoň takhle jsem to vnímala. Ještě jsem nezažila tak úžasnou koncentraci lásky, pochopení, přátelství, tolerance... Doma jsem si pobrečela. Ne proto, že to skončilo, ale proto, že se to vůbec stalo....
Děkuji moc z celého srdce. I za Páju. ( Ostatně on se mě ptal jestli jsem něco psala a ať tedy napíšu a poděkuju i za něj.(( Vzpomněl si a chtěl, abych Ti za něj poděkovala...Je to úžasně krásný, protože Pája se spíš moc nevyjadřuje...))
Včera jsme byli s Terezkou na návštěvě u taťky a šli jsme k lesu sáňkovat. Padal už soumrak. Dívala jsem se na oblohu jestli tam náhodou něco, nebo někoho neuvidím... A nic. Jenom mraky. Pak jsme se vrátili zpátky do domečku.

Když jsem šla vynést něco ven do popelnice, tak jsem se zase podívala na oblohu a viděla jsem tam to samé, co jsme viděli na náměstí. Blikající předmět, který se tak různě pohyboval, ale spíš mě připadalo, že letěl směrem k zemi. Jak jsem se tak dívala a vysílala různé myšlenky, tak se na chvíli zastavili a měla jsem pocit, že se na mě dívají. A pak zase pokračovali směrem dolů, až jsem je neviděla.
Pak jsem šla domů. Chtěla jsem si najít mezi knížkami po mamce, jestli tam nemá jednu, co jsem chtěla od Marty Foučkové. Padla mi do ruky knížka Poslové úsvitu. Je to o učení Plejáďanů sdělené obyvatelům Země.  Asi to nebude náhoda, nebo jo? Mám ji teď doma a chystám se jí přečíst...Uff...To jsou věci.
Měj se moc hezky, objímám Tě a posílám hodně moc lásky.
Ája 1.2.2010