WAHLGRENIS              

    

...věci mezi nebem a zemí...

 


     REGISTRACE       Přihlášení

POLOHY NA PŘÍJEM VESMÍRNÉ ENERGIE O CO NÁM ŘÍKAJÍ JMÉNA O MYŠLENKY, CITÁTY
NEJKRÁSNĚJŠÍ FOTOGRAFIE O KRUHY V OBILÍ O KALENDÁRIUM O CO SE DĚLO

Myšlenky, citáty

 

Tyto myšlenky a přísloví jsem objevila doma při úklidu. Před časem jsem je vystříhala z nějakého kalendáře.

Protože mi je bylo líto vyhodit, dala jsem je sem... Myslím, že to není až tak úplně od věci.

Jinak jako malá jsem citáty sbírala a lepila si je do sešitu.

Myslela jsem si, jak se k nim budu vracet, ale nějak jsem se nevracela.

Třeba ta doba nastává právě teď... (To bylo na počátku tohoto webu.)

Od té doby sem přibyla spousta textů od vás nebo od někoho jiného kdesi daleko, přes internet. 

Děkuju za všechny, kdo si zde mohou číst a nacházejí pravdu.

 

Nádherné citáty. Stojí za to chvíli se zastavit, vůbec nic nedělat, jen k sobě tyto myšlenky pustit...

 

O relativitě ne času, ale peněz

 

Z práce se žena vrátila pozdě, unavená a podrážděná, když zjistila, že na ni její šestiletý syn čeká u dveří.

SYN: "Mami, můžu se tě na něco zeptat?"

MÁMA: "Jistě, na copak?"

SYN: "Mami, kolik vyděláš za hodinu?

MÁMA: "Do toho ti nic není. Proč se mě na to vůbec ptáš?", odpověděla žena nazlobeně.

SYN: "Jen to chci vědět. Řekni mi prosím, kolik si vyděláš za hodinu?"

MÁMA: "Když to musíš vědět, tak je to 100 korun na hodinu."

SYN: "Ach jo," povzdechl si chlapec se svěšenou hlavou.

SYN: "Mami, můžu si půjčit 50 korun?"

Matka byla bez sebe.

"Jestli ses ptal jen proto, že si chceš půjčit na nějakou pitomou hračku, nebo jiný nesmysl, tak odpochoduj zpátky do svého pokoje a jdi spát.

Přemýšlej o tom, proč jsi tak sobecký. Já se v práci nedřu jen pro nějakou dětskou lehkovážnost."

Chlapec potichu odešel do svého pokoje a zavřel za sebou dveře.

Žena usedla a chlapcovy otázky ji rozzlobily ještě víc.

Jak se ji může takhle ptát, jen aby dostal nějaké peníze?

Asi po hodině se žena uklidnila a začala přemýšlet: Možná, že na něco opravdu těch 50 korun opravdu potřeboval.

A moc často si o peníze neříkal.

Žena přistoupila ke dveřím do chlapcova pokoje a otevřela je.

"Už spíš, synku?" Zeptala se.

"Ne, mami, jsem vzhůru," odpověděl chlapec.

"Přemýšlela jsem, možná jsem na tebe zbytečně vyjela," řekla žena.

Byl to dlouhý, úmorný den a já si na tobě všechno vylila.

Tady máš těch 50 korun, které jsi chtěl."

Malý chlapec se posadil a usmál. "Ach, mami, moc děkuju," zajásal.

Pak sáhl pod polštář a vytáhl pár zmuchlaných bankovek.

Žena viděla, že už nějaké peníze má a pocítila, jak se jí znovu zmocňuje hněv.

Chlapec spočítal všechny své peníze a pak pohlédl na matku.

"Proč chceš víc peněz, když už nějaké máš?", zabručela matka.

"Protože jsem neměl dost, ale teď už mám," odpověděl chlapec.

"Mami, teď mám 100 korun. Můžu si koupit hodinu tvého času? Prosím, přijď zítra dřív. Mohli by sme spolu večeřet."

Žena byla zdrcena.

Objala svého malého syna a prosila ho za odpuštění.

Tohle je jen kratičká připomínka všem, kteří v životě hodně tvrdě pracují.

Nenechme nám čas protéci mezi prsty, aniž bychom jej strávili s těmi, na kterých nám opravdu záleží, které máme v srdci.

Nezapomínejte sdílet váš čas v hodnotě 100 korun s někým, koho opravdu milujete.

Zemřeme-li zítra, firma, u které pracujeme, si za nás najde náhradu během několika hodin.

Ale rodina a přátelé, které opustíme, budou cítit ztrátu po zbytek života.

 

Dobrý večer, krásná paní,

posílám Vám pozdraveníčko ze Zlína a poděkování za podané Světlo.

Děkuji.

Lydie 23.7.2009

http://www.youtube.com/watch?v=kzrn4rQb8z4

Jdi za štěstím - text

1. Když ti jedenkrát už láska nedá spát, jdi za štěstím,
když se cítíš sám a nevíš kudy kam, jdi za štěstím.
I kdybys měl sbohem dát, čemu cos měl dosud rád,
překroč vlastní stín a lásky plný klín, jdi za štěstím.

R: Běž dál, zbavený všech pout,
tvá louč nemá pohasnout.
Běž dál jako řeky proud,
vždyť ráj a štístko jsou tak blízko.

2. Když ti jedenkrát už láska nedá spát, jdi za štěstím,
včerejšků se zbav a chorý i když z nás, jdi za štěstím.
Kdybys neměl z čeho žít, kdybys poslepu měl jít,
vytlač ze svých bran a láskou jenom hnán, jdi za štěstím.

R: Běž dál, zbavený všech pout...

3. V tváři pláč i smích, jak jeden z posledních, jdi za štěstím,
i kdyby tvůj cíl jen krůček vzdálen byl, jdi za štěstím.
I kdybys byl málem stár, před sebou jen roků pár,
uzlík stejně sbal a za láskou běž dál, jdi za štěstím.
Uzlík stejně sbal a za láskou běž dál, jdi za štěstím.

 

 

Zamyšlení

Jednoho dne požádala jedna učitelka své žáky, aby napsali na kus papíru jména spolužáků a vedle nechali volné místo.

Pak jim řekla, aby přemýšleli, co je na každém kamarádovi nejmilejší – a TO ať napíší vedle jména.

Až po celé hodině byli žáci s tímto úkolem hotovi, odevzdali listy učitelce a opustili třídu.

Přes víkend rozepisovala učitelka pro každého žáka jeden list,  kam připsala poznámky všech spolužáků.

V pondělí rozdala hotovou práci žákům.

Všichni se po chvilce čtení usmívali.

"Skutečně?“ slyšela šepot.

"Ani jsem nevěděl/a, že někomu něco znamenám!“ a "Nevěděl/a   jsem, že druzí mne mají rádi“, to byly komentáře.

Nikdo více o listinách nehovořil.

Učitelka nevěděla, zda si žáci mezi sebou pověděli o obsahu listin, zdali o tom se svými rodiči diskutovali, ale to nevadí.

Cvičení splnilo svůj účel.

Žáci byli spokojeni sami se sebou a s druhými.

Několik let poté jeden z žáků zemřel, učitelka šla na pohřeb.

V kostele bylo přeplněno dobrými přáteli zesnulého.

Jeden po druhém, kdo miloval a znal tohoto mladého muže, se zastavil před  rakví, aby se poklonil.

Učitelka šla jako poslední, modlila se před rakví – tu byla oslovena:

“Vy jste byla Markova učitelka matematiky?“

Pokývla: “Ano.“

Dále slyšela: “Marek o Vás často hovořil.“

Po pohřbu se shromáždili bývalí spolužáci Marka - i jeho rodiče tu byli - čekali na tento okamžik ....

“Chceme vám něco ukázat," řekl otec a vyndal peněženku.

"Toto se našlo, když Marek tragicky zahynul. Mysleli jsme, že to poznáte.“

Z peněženky vytáhl velice opotřebovaný list papíru, podlepený, mnohokráte poskládaný.

Aniž by to učitelka blíže prohlížela, věděla, že je to jeden z těch papírů, kde byla napsána krásná slova  jeho spolužáků.

"Chceme vám tolik děkovat,“ řekla Markova matka.

"Jak vidíte, Marek si toho vážil.“

Kolem učitelky byli všichni bývalí žáci.

Alis se malinko usmívala a řekla: “Také ještě mám svoji listinu, je v horním šuplíku mého psacího stolu.“

Manželka Jindřicha řekla: “Jindřich mne prosil, abych nalepila listinu do našeho svatebního alba.“

"Já mám svoji listinu také ještě,“ řekla Monika, "je v mém deníku.“

Pak sáhla Irena do svého notýsku a ukázala omšelou listinu ostatním.

"Stále to mám u sebe,“ řekla a dodala: “Myslím, že jsme si všichni tyto papíry schovali.“

Učitelka byla dojata.... musela si sednout.... plakala. 

Oplakávala Marka, myslela na jeho přátele, kteří Marka už nikdy neuvidí.

Mnohdy zapomínáme ve spolužití s našimi blízkými, že každý život jednou končí a že nevíme dne ani hodiny...

Proto bychom měli říci lidem, které milujeme, o které máme starost, že jsou něčím zvláštním a důležitým.

Mysli na to, že se Ti vrátí vše, co sám dáváš.

Uděláš-li radost jiným – vše se vrátí do Tvého žití.

Tento den by měl být požehnán  A  MĚL  BY  BÝT NĚČÍM  ZVLÁŠTNÍM,  JAKO  JSI  TY.

 

 

Kahlil Gibran (1883-1931) - Prorok Loď připlouvá:

 

Naše děti nejsou našimi dětmi.

Jsou syny a dcerami touhy po životě.

Přicházejí skrze nás, nejsou však naše.

A třebaže i jsou u nás, nepatří nám.

Můžeme ubytovat jejich těla, nikoliv však jejich duše,

neboť jejich duše dlí v domě zítřků,

který nemůžeme navštívit ani ve svých nejtajnějších snech.

Můžeme se pokusit stát se jim rovni,

ale nesnažme se je učinit rovné sobě.

 

 

Napsal jsem na kousek papíru Tvoje jméno,
ale nešťastnou náhodou jsem ho ztratil.
Napsal jsem Tvoje jméno na svoji ruku,
ale když jsem si umýval ruce, tak se mi smylo.
Napsal jsem Tvoje jméno na písek,
ale vlny ho pohltily.
Napsal jsem Tvoje jméno do sněhu,
ale slunečné ruce ho rozehřály.
Napsal jsem Tvoje jméno do mého srdce
a zůstalo tam navždy...

POZVÁNÍ - Oriah Mountain Dreamer

Nezajímá mě, jaké je tvé živobytí.
Chci vědět, po čem toužíš a zda se odvážíš snít,
abys naplnil touhy svého srdce.

Nezajímá mě, jak jsi starý.
Chci vědět, jsi-li ochoten riskovat kvůli lásce,
kvůli svému snu, kvůli dobrodružství života i to,
že budeš vypadat jako blázen.

Nezajímá mě, jaké planety ovládají tvůj horoskop.
Chci vědět, zda ses dotkl středu svého smutku,
zda životní zklamání otevřela tvé srdce, nebo tě zranila
a učinila netečným vůči strachu a další bolesti.
Chci vědět, zda se dokážeš poprat s bolestí, mou či tvou,
aniž bys ji schovával, zlehčoval či napravoval.

Chci vědět, zda dokážeš být s radostí, mou či tvou,
zda dokážeš nespoutaně tančit a nechat se extází prostoupit od hlavy až k patě
a nebýt tím, kdo nabádá druhé,
aby byli opatrní, realističtí a dbali lidských omezení.

Nezajímá mě, zda ten příběh, který mi vyprávíš, je pravdivý.
Chci vědět, zda dokážeš zklamat druhé, abys byl pravdivý k sobě,
zda dokážeš přijmout obvinění ze zrady, ale nezrazovat vlastní duši,
zda dokážeš nebýt loajální, a tudíž důvěryhodný.

Chci vědět, zda dokážeš každý den vidět krásu,
dokonce i tehdy, když není pěkná,
a zda z její přítomnosti můžeš udělat pramen
svého vlastního života.

Chci vědět, zda dokážeš žít s nezdarem, mým i tvým,
a přesto stát na břehu jezera
a do stříbra úplňku křičet: "Ano!"

Nezajímá mě, kde bydlíš ani kolik peněz vyděláváš.
Chci vědět, zda se dokážeš zvednout po noci plné smutku a zoufalství,
vyčerpaný a unavený k smrti a udělat to,
co je potřeba, aby děti přestaly plakat.

Nezajímá mě, kdo je tvůj přítel, ani jak ses sem dostal.
Chci vědět, zda dokážeš stát v první linii
a neustoupit ani o krok vzad.

Nezajímá mě, co a s kým jsi studoval.
Chci vědět, co je ti vnitřní oporou,
když se všechno kolem hroutí.

Chci vědět, zda dokážeš být sám se sebou
a zdali skutečně máš rád ty, se kterými trávíš volný čas.


Takové přáníčko se čas od času - ne-li pořád - hodí každému :-)

Když Bůh otevřel jedno oko a uviděl mě, zeptal se:

Dítě moje, co je dnes tvé největší přání?
A já jsem odpověděl:

Bože, prosím tě, dávej pozor na všechny, kteří dostanou tuto zprávu a přečtou ji.

Na jejich rodiny i všechny jejich přátele, protože tito lidé si to zaslouží a já  je mám velmi ráda.

Boží láska je taková jako oceán: začátek vidíš ale konec nikoli.

Tato zpráva bude mít účinek hned jak jí dostaneš.
Pro někoho to je hloupost, ale ten kdo mi ji poslal, pomalu pocítil význam této zprávy.

Podívejme se spolu, jak to funguje:

Andělé existují, ale NE vždy mají křídla, tak je nemůžeme poznat.
Takoví andělé bez křídel se nazývají přátelé.

To jsi pro mě i Ty.

Dnes se stane s tebou něco zvláštního, uslyšíš něco, co jsi už dávno slyšet chtěl/a.

Někdo se za tebou přijde podívat anebo ti někdo zavolá a poví ti něco takového, co jsi už dávno čekal...

 

INSPIRACE NA DNES: JAK ZŮSTAT MLADÝM...
1. Zahoďte nepodstatné čísla
Jsou to věk, váha a výška. Ať se o ně starají lékaři. Platíte je za to.
2. Ponechte si jen veselé přátele
3. Neustále se učte
Učte se o počítačích, povoláních, zahradničení....cokoliv... Nikdy nenechte svůj mozek odpočívat.

"Nevyužitá mysl je dílnou ďábla." A jméno ďábla je Alzheimer!
4. Těšte se z jednoduchých věcí
5. Často se smějte, dlouho a nahlas

Smějte se, dokud nebudete lapat po dechu. A pokud máte přátele, kteří vás rozesmějí, buďte s nimi co nejvíc!
6. Případné slzy:
Dají se vydržet, zarmoutí a zmizí.

Jediná osoba, která je při nás celý život, jsme my sami. ŽIJTE, dokud jste naživu.
7. Obklopte se tím, co milujete
Ať už je to rodina, domácí zvířátko, dáreček na památku, hudba, květina, záliba, cokoliv... Váš domov je vaše útočiště.
8. Dbejte o své zdraví
Jestli je dobré, chraňte si jej. Pokud není stabilní, zlepšete si ho. Pokud si ho nemůžete zlepšit sami, vyhledejte pomoc.
9. Nepodnikejte výlety s pocitem viny
Choďte na výlet do nákupního centra, třeba i do neznámé krajiny, ale NECHOĎTE tam, kde pociťujete vinu.
10. Povězte lidem, že je máte rádi, že je milujete - při každé příležitosti.
A pokud tohle pošlete alespoň čtyřem osobám - koho to bude zajímat...?
Ale přece: jen se o to s někým podělte!!!!
 

Život je číslo

 

Život je číslo - počet dnů

Nevíš, je-li sudé či liché.

To číslo nejde navýšit,

Jen snížit, a to hned.

 

Žít je lepší, žít se dá,

Žít je lepší, žít se má.

Život si zrušíš klidně sám.

Ale kdo podruhé ti ho dá?

 

V životě poznáš přátel pár.

Někdo zalže, jiný ti lásku dá.

V životě skousneš řadu podrazů.

Ten, kdo zradil tě, prchává...

Jako ranní vláha nad lesní túní,

Jako svit měsíce před rozedněním.

 

Zůstáváš jen s otázkou sám:

Proč tady žít ještě mám?

 

Holka, co měls ji rád,

Ale nikdy´s jí to neřek´,

Odešla - její vůně spí tu dál.

Zdi jsou teď prázdnější.

Jako lahev po prohýřelé noci.

Jako srdce, když láska shoří.

 

Zůstáváš jen s otázkou sám:

Proč tady žít ještě mám?

 

Žít je lepší, žít se dá,

Žít je lepší, žít se má.

Život si zrušíš klidně sám.

Ale kdo podruhé ti ho dá?

 

Život si žiješ - kolik dní?

To číslo neznáš předem.

Zda liché, sudé ani...

To číslo roste den po dni.

To číslo nelze navýšit.

Leda hned ho zmrazit.

 

(W. 15.7.2001)

 

Uryvok z knihy Kluc stastia

Pre vsetkych......ktory vedia a nevedia....

Dadika 15.5.2008
 
Skôr či neskôr narazíš hlavou
do toho prekliateho trámu,
ktorý zmení tvoj život na kríž.
Ochorieš. Stane sa ti nehoda.
Zomrie človek, ktorého máš rád.
Prekazia ti kariéru.
Manžel či manželka ťa zradí
a opustí ťa.
Niekto ti protirečí,
chce ťa zničiť,
ponižuje ťa alebo ťa odmieta.
Už viac nevládzeš. Zostarneš.
Trám môže mať rôzne tvary a rôzne rozmery.
Neberie ohľad na tvoje tituly,
na tvoje postavenie, tvoje meno,
tvoju povesť,
rozmery tvojej peňaženky,
na tvoje vzťahy či tvoje úspechy.
Si šťastný. Všetko ide podľa tvojich predstáv...
Zrazu sa ti do cesty postaví trám!
Kríž je súčasťou každého ľudského života.
A predsa mu len máloktorí dokážu čeliť.
Neprijímajú ho a zosmutnievajú.
Vtedy sa mnohí strácajú.
Neurológovia a psychiatri majú práce vyše hlavy.
Nemáš iné riešenie:
alebo svoj kríž ponesieš,
alebo ťa pritlačí k zemi!
Ale budeš ho môcť niesť iba vtedy,
keď objavíš jeho úlohu a zmysel.
Kríž ťa vedie k pravde o tebe,
k tvojmu pravému obrazu syna ľudí, ktorý je úbohý, slabý, krehký a malý.
Kríž ťa môže oslobodiť od hmoty,
v ktorej by si sa mohol utopiť,
môže ťa oslobodiť od pokrytectva.
Je ako anténa, ktorou môžeš zachytiť Božie posolstvo.
Neoslobodí ťa od utrpenia,
ale oslobodí ťa od nezmyselnosti a neužitočnosti!
A znovu budeš samým sebou.
A znovu budeš človekom....
... a s uplakanými očami
budeš vidieť všetko inak, a oveľa krajšie.

 

Díky. Dadiko, W.   15.5.2008

 

Ahoj Wahl,
dnes jsem od kamarádky dostala meilík.

Ne všichni lidé jsou naladěni na duchovno, ale tomuhle snad porozumí každý.
Ježi 12.3.2008

Cena lásky
Když maminka jednoho  večera chystala večeři, přišel za ní do kuchyně jedenáctiletý syn s lístkem v ruce.
S podivně strohým výrazem jí ho podal. 

Maminka si osušila ruce o zástěru a pomalu četla:
* Vypletí záhonku: 20 Kč
* Úklid pokojíku: 50 Kč
* Nákup: 10 Kč
* Hlídání sestřičky /3x/: 90 Kč
* Dvě jedničky: 50 Kč
* Každodenní vynášení odpadků: 30 Kč
* Celkem: 250 Kč
Maminka se na chlapce něžně podívala.

Vzala propisku a na druhou stranu lístku  napsala:
* Devět měsíců nošení pod srdcem: 0 Kč 

* Všechny probdělé noci, když  jsi byl nemocný: 0 Kč
* Všechna pomazlení, když ti bylo smutno: 0 Kč
* Všechny osušené slzy: 0 Kč

* Všechny věci, kterým jsem tě každý den učila: 0 Kč
* Všechny snídaně, obědy, večeře, svačiny a namazané chleby: 0 Kč

* Každodenní péče: 0 Kč

* Celkem: 0 Kč
S úsměvem lístek podala synovi.

Když si ho přečetl, cítil se zahanben.
Otočil lístek a pod svůj účet napsal: "Vyrovnáno."
Pak maminku objal a dlouho se k ní tiskl.
Když se v osobních a rodinných vztazích začne počítat, je konec všemu.
Láska je buď zdarma nebo není vůbec.

 

Toužím...

Marie Náprstková
 

Toužím sázet stromy, hladit květiny
toužím poslouchat další tóny,
zaznamenat okamžik vteřiny,
pohladit Tvé srdce plné něhy
toužím spojit oba břehy,
aby most na obě strany ze samých tónů se rozlinul
Bůh s námi štastnen spočinul.

Toužím stále dál jen po jedinném
láska, aby u mě byla stále přítomná,
procházet se v Božím království
žít ve stavu rodinném
možná je to určité bláznovství.
Zahalit se do skromnosti, pokory a něhy
spojit oba tolik blízké břehy.
 
Toužím ten most růžemi, květinami voňavými ozdobit
toužím zpívat píseň laskavou
tu...co jen srdce umí vyslovit,
láska je tou nejkrásnější písní a hudbou.

Toužím se vznášet nad krásami světa
často duše s hudbou ke hvězdám létá,
aby se oprostila od hříchů a bolestí,
být Bohu pro radost, to je má nejvyšší meta
naladit duši nejvyšší možnou citlivostí
krása a láska ať jen zkvétá.
 

Toužím ti toho tolik vyprávět
toužím ti toho tolik ukázat,
toužím být hodna Božích darů,
toužím namalovat krásnější svět
kde všichni žijí v lásce, v harmonickém páru.

 

Kdybych měla své dítě vychovat znovu

Diane Loomansová

 

Kdybych měla své dítě vychovat znovu, vybudovala bych pro něj nejdřív sebeúctu a pak teprve dům.

Prstem bych víc malovala a míň hrozila.

Méně bych ho opravovala a víc si s ním vykládala.

Nedívala bych se na hodinky, ale prostě bych se dívala.

Nestarala bych se tak o učení, ale prostě bych se starala.

Přestala bych si hrát na vážnou, ale vážně bych si hrála.

Chodila bych víc na procházky a pouštěla víc draků na provázku.

Proběhla bych víc polí a viděla víc hvězd.

Víc bych ho objímala a míň s ním válčila.

Viděla bych v žaludu častěji dub.

Nebyla bych přísná, ale přístupná.

Neučila bych ho lásce k síle, ale naučila bych ho síle lásky.

 

Můj otec, když mně bylo...

Ann Landersová

 

4 roky: Můj tatínek umí všechno.

5 let: Můj tatínek toho spoustu ví.

6 let: Můj táta je chytřejší než tvůj táta.

8 let: Můj táta neví úplně všechno.

10 let: Kdysi dávno, když byl táta dítě, to na světě vypadalo úplně jinak.

12 let: O tom táta nemá pochopitelně ani páru. Je moc starý, aby si vzpomněl na své dětství.

14 let: Na otce vůbec nedejte. Je tak staromódní!

21 let: Otec? Můj Bože, ten je tak zoufale mimo.

25 let: O tomhle táta něco málo ví, ale to je pochopitelné, když už je tady hezkých pár let.

30 let: Možná bychom se měli zeptat táta, co si o tom myslí. Vždyť má spoustu zkušeností.

35 let: Neudělám nic, dokud se neporadím s tátou.

40 let: To by mě zajímalo, jak by si s tím poradil táta. Byl tak moudrý a tolik toho zažil.

50 let: Dala bych všechno na světě, kdyby tu teď byl táta a já si s ním o tom mohla popovídat. Škoda, že jsem si dřív víc nevážila toho, co on všechno ví.Mohla jsem se od něj hodně naučit.

 


Když Tě navštíví kamarád, chová se jako host,
ale opravdový přítel otevře ledničku a obslouží se...
Kamarád Tě nikdy neviděl plakat,
ale příteli se chvějí ramena, když vidí Tvé slzy...
Kamarád nezná jména Tvých rodičů,
ale přitel má jejich telefon, čísla i adresy ve svém notýsku...
Kamarád přinese lahvinku vína na Tvé narozeniny,
ale přítel přijde dříve a zeptá se, s čím Ti může pomoci
a po skončení oslav zůstane , aby Ti pomohl s úklidem...
Kamarád nesnáší, když mu voláš, jestliže už šel spát,
ale přítel se ptá, proč jsi mu tak dlouho nezavolal...
Kamarád si s Tebou rád pokecá,
ale přítel Tě vyslechne, když máš romantickou lásku i problémy...
Kamarád si myslí, že přátelství skončilo, jestliže jste se pohádali,
ale přítel Ti po hádce zavolá...
Kamarád si myslí, že jsi tady vždy jen pro něho,
ale přítel je zde pořád pro Tebe...

Tento obrázek je zázračný a svatý 
Prezident Argentiny dostal tento obrázek a nazval ho poštou pro zábavu (anebo žertovnou poštou); 8 dní nato mu zemřela dcera.
Jeden člověk dostal tento obrázek a okamžitě přeposlal kopie; k jeho velkému překvapení vyhrál v loterii.
Alberto Martinez dostal tento obrázek a dal ho svojí sekretářce, aby ho nakopírovala, ale zapomněli to pak rozeslat;

ona ztratila svoje zamestnání a on svoji rodinu.

 

 

Interwiew s Bohem

"Pojď dál," řekl Bůh.
"Tak Ty bys se mnou chtěl udělat interwiew?"
"Jestli máš čas," řekl jsem. Bůh se usmál a odpověděl:
"Můj čas je věčnost, a proto je ho dost na všechno.  A co se mě vlastně chceš zeptat?"
"Co Tě na lidech nejvíc překvapuje?"
Bůh odpověděl: "To, že je nudí být dětmi, a tak pospíchají, aby dospěli, a když jsou dospělí, zase touží být dětmi.
Překvapuje mě, že ztrácejí zdraví, aby si vydělali peníze, a pak utrácejí peníze za to, aby dali do pořádku své zdraví.
Překvapuje mě, že se natolik strachují o budoucnost, že zapomínají na přítomnost,

a tak vlastně nežijí ani pro přítomnost, ani pro budoucnost.
Překvapuje mě, že žijí, jako by neměli nikdy umřít, a že umírají, jako kdyby nikdy nežili."
Bůh mě vzal za ruce a chvíli jsme mlčeli.
Pak jsem se ho zeptal:
"Co bys chtěl jako rodič naučit své děti?"
Bůh se usmál a odpověděl: "Chci, aby poznali, že nemohou nikoho donutit, aby je miloval.
Mohou jen dovolit, aby je druzí milovali.

Chci, aby poznali, že nejcennější není to, co v životě mají, ale koho mají.
Chci, aby poznali, že není dobré porovnávat se s druhými.
Každý bude souzen sám za sebe, ne v nějaké skupině lidí.
Chci, aby poznali, že bohatý není ten, kdo má nejvíc, ale ten, kdo potřebuje nejméně.
Chci, aby poznali, že trvá jen pár vteřin způsobit lidem, které milujeme, hluboká zranění,

ale trvá mnoho let, než se taková zranění uzdraví.
Chci, aby se naučili odpouštět, odpouštět skutkem.
Chci, aby věděli, že jsou lidé, kteří je velmi milují, ale kteří nevědí, jak své city vyjádřit.
Chci, aby věděli, že za peníze si můžou koupit vše, kromě štěstí.
Chci, aby poznali, že opravdový přítel je ten, kdo o nich všechno ví, a přesto je má rád.
Chci, aby poznali, že vždycky nestačí, aby jim odpustili druzí, ale že oni sami musí odpouštět."
Chvíli jsem tam seděl a těšil se z Boží přítomnosti.
Pak jsem Bohu poděkoval, že si na mě udělal čas.
Poděkoval jsem mu za všechno, co pro mě a mou rodinu dělá.
A Bůh odpověděl:
"Kdykoliv. Jsem tu, 24 hodin denně. Jen se zeptej a já Ti odpovím."
Lidé zapomenou, co jste řekli.
Lidé zapomenou, co jste udělali, ale nikdy nezapomenou, jak se vedle vás cítili.

 

Dopis ke hvězdám:

Ahoj Marťánci!
Chtěla jsem Vám napsat a zároveň se tímto dopisem zeptat, zda-li nevíte o nějaké planetě, na které bychom my, lidé, mohli žít.
Nám se totiž ta naše planetka pokazila.
My jsme si ji totiž zkazili.
A tak krásně vypadá z vesmíru, ale pojďme se podívat blíž.
Před několika lety všude rostly krásné květiny, všude rostly stromy a na nich krásné plody, všude zpívali ptáci.
Všude bublaly potůčky, všude plavaly ryby, všude pobíhala zvěř.
A jak to vypadá nyní?
Všechny květiny jsou uschlé, žádný strom nemá plody, nikde moc nezpívají ptáci.
Všude jsou silnice, máme díry v ozónu, je globální oteplování, jsou náhlé změny počasí,
všude kouří továrny, všude jsou byty a panelové domy.
A proto Vás prosím, abyste našli planetu vhodnou pro naše žití.
A co potřebujeme k životu?
Vodu, vzduch, světlo, teplo.
Tereza, 12 let, Praha

PÍSEŇ PRO ANDĚLA
O svého anděla tolik jsem stál,
svíral ho v náručí, dusil ho tím,
Čím větší já byl, tím menší se zdál,
chřadl mi zoufalý, měnil se v stín…
A já se slitoval, volnost mu přál.

Vrátil jsem andělu nebeský klid -
tichoučký sen mi zaň zástavou dal.
On se teď vznáší a já vím, jak žít,
známe se líp, než kdy sebe jsem znal.

Můj strážný anděl už nedrží stráž -
křídla svá rozprostřel k tichosti hvězd,
Pouta mých samot a půlnočních cest
se smíchem odhodil: "Tady mě máš".
Ode všech úzkostí může mě vést
můj anděl strážný, jenž nedrží stráž.


Je ze mne uz pozarnik?
Queensland, Australie.

26leta matka uprene hledela na sveho sestileteho synka, který umiral na smrtelnou leukemii.
Jeji srdce bylo plne smutku a zoufalstvi, ale presto uvnitř citila silne odhodlani, jako kazdy rodic.
Prala si, aby jeji syn vyrostl a splnily se mu jeho sny...
Nyni to jiz ale nebylo mozne. Leukemie to rozhodla za ni.
Avsak ona si presto prala, aby se jejimu synovi jeho sny splnily.
Vzala jej za ruku a zeptala se:
"Bene, premyslel jsi nekdy, cim bys chtel byt, az jednou vyrostes?
Mel jsi nekdy nejaky sen a prani, co bys chtel v zivote delat?"
"Mami, vzdycky jsem si pral byt pozarnikem, az vyrostu."
Mama se na nej usmala a rekla:
"Uvidime, jestli se nam podari ti tvuj sen splnit."
Pozdeji ten den, zasla do mistni pozarni stanice v Brisbane,
tam potkala pozarnika Boba, ktery mel srdce velke jako samotny Queensland.
Vysvetlila mu posledni prani jejiho syna a poprosila, zda by bylo mozne svezt 6leteho synka v pozarnim aute kolem ulice.
Pozarnik Bob rekl: "My muzeme udelat daleko vice.
Jestli bude Vas syn pripraven ve stredu rano v 7 hodin, jmenujeme ho cestnym pozarnikem celeho dne.
Zustane s nami na zakladne, bude s nami jist, jezdit na vsechny vyjezdy, v plne parade!
A když nam date jeho velikosti, nechame mu vyrobit opravdovou uniformu,
pravy požárnicky klobouk, ne hracku - pravy, se znakem Queeslandske zachrane a pozarni stanice, zluty gumovy kabat, stejny, jako nosime my, a gumove boty.
Vyrabi se primo tady v Brisbane, takze to bude vse rychle hotove."
O tri dny pozdeji, pozarnik Bob vyzvednul Bena, oblekl ho do jeho pozarni uniformy a doprovodil jej z nemocnicniho luzka k cekajícímu pozarnímu specialu.
Ben si musel sednout na zadni sedadlo a pomoci ridit ho zpet na stanici.
Byl v sedmem nebi.
Ten den byly v Brisbane tri pozarni poplachy.
Ben se ucastnil vsech tri zasahu a ridil tri ruzne pozarni auta.
Mimo jine ho i nataceli na filmovy zaznam pro mistni zpravodajsky kanal.
Splneny sen a veskera laska a ohromna pozornost, ktera mu byla venovana, zapusobily na Bena tak hluboce, ze zil jeste dalsi tri mesice.
Dele nez všichni doktori povazovali za mozne.
Jednou v noci jeho vitalni funkce zacaly dramaticky klesat.
Vrchni sestra, ktera verila v princip hospice - domova - kdy by nikdo nemel umirat sam a opusteny,
zacala volat rodinne prislusniky do nemocnice.
Najednou si vzpomnena take na den, ktery Ben stravil jako clen pozarniho sboru a zavolala i na pozarni stanici.
Pozadala, zda by bylo mozne, aby se jeden z pozarniku dostavil v uniforme do nemocnice k Benovi a stat u nej jako cestna straz v jeho poslední chvili.
Slouzici dustojnik opovedel:
"My muzeme udelat daleko vice! Budeme tam do 5 minut! Mame jen malou prosbu.
Az uslysite houkat pozarni sireny a svetla, muzete prosim oznamit v radiu, ze se nejedna o zadny pozar?
Ze to jen Hasicsky zachranny sbor prijizdi naposled vzdat cest jednomu z jeho nejlepších clenu.
A muzete prosim nechat otevrene okno do jeho pokoje?"
O 5 minut pozdeji za zvuku siren a svetel dorazilo pozarni auto a vysunulo zebrik do otevreneho okna Benova pokoje ve 3. patre.
16 pozarniku v plne vyzbroji vstoupilo dovnitr.
S dovolenim jeho mamy ho objali, drzeli ho a rekli mu, jak moc ho mají radi.
Ben vzhledl na velitele a s poslednim dechem rekl:
"Veliteli, je ze me uz skutecne pozarnik?"
"Ano, Bene, jsi velkym pozarnikem a Nejvyssi velitel, drzi tvou ruku," řekl dustojnik.
S temito slovy se Ben usmal a rekl, "Ja vim, drzel me za ruku cely den a andele mi zpivali."

 

 

 

 

   

 

     

  

    

 

O

 

Jaká je žena

 

Když Pán Bůh vytvořil ženu, pracoval už šestý den přesčas.

Anděl se zjevil a řekl: "Proč se tou jednou bytostí zabýváš tak dlouho?"

A Pán Bůh odpověděl:

"Viděl jsi její specifický popis?

Musí být kompletně omyvatelná, ale ne plastická, musí mít 200 pohyblivých částí,

všechny nahraditelné, musí fungovat na černé kávě a zbytcích, musí mít lano, které udrží najednou dvě děti

a které zmizí, když ty se pak postaví na vlastní nohy.

Musí mít polibek, co vyléčí cokoliv od odřeného kolena ke zlomenému srdci a musí mít 6 párů rukou."

Anděl byl ohromený tímto požadavkem.

Pán Bůh zareagoval:

"Víš, ty ruce to není problém. Problém jsou tři páry očí, co matky musí mít.

Jedním párem oči musí vidět skrz zavřené dveře a bude se ptát dětí, co dělají i přesto, že to bude vědět.

Další pár vzadu na hlavě, aby věděla, co potřebuje vědět, přestože si nikdo nebude myslet, že to dokáže.

No a třetí pár bude vpředu na hlavě.

Ty jsou na dívání se na plačící dítě, a těmi bude vyjadřovat, že mu rozumí a miluje ho i bez vyslovení byť jen jediného slova."

Anděl se pokoušel zastavit Pána Boha:

"Je to příliš práce na jeden den, počkej aspoň do zítřka, pak to dokončíš!"

"Ale to nemůžu!" zaprotestoval Pán Bůh, "jsem tak blízko k dokončení tohoto stvoření. Je tak blízké mému srdci.

Ona už uzdravuje sama sebe, když je nemocná, a dokáže živit rodinu!"

Anděl přistoupil blíž a dotkl se ženy:

"Ale ty jsi ji udělal tak měkkou, Pane."

"Je měkká," souhlasil Pán Bůh, "ale taktéž jsem ji vytvořil tvrdou a neochvějnou.

Ty nemáš ponětí, v čem musí vytrvat, nebo co úspěšně dokončit."

"Bude schopná myslet?" zeptal se Anděl.

Pán Bůh odpověděl: "Nejenže bude schopná myslet, ale bude schopná i zdůvodňovat a vyjednávat."

Anděl si potom něčeho všiml, natáhl se a dotkl se tváře ženy.

"Aj, vypadá to, že tenhle model ti promoká. Říkal jsem ti, že jsi do ní zkoušel vložit příliš mnoho."

"To není promokání!" namítl Pán Bůh, "to je slza."

"Na co je slza?" zeptal se Anděl.

Pán Bůh odpověděl:

"Slza je její způsob pro vyjadřování radosti, smutku, její bolesti, jejího rozčarování, její samoty, jejího žalu i hrdosti."

Anděl byl ohromený. "Ty jsi génius, Pane. Myslel jsi na všechno."

"Ženy mají sílu, co okouzlí muže. Nosí děti, nosí utrpení.

Nosí povinnosti, ale přitom drží pohromadě štěstí, lásku a radost.

Usmívají se, když chtějí křičet.

Zpívají, když chtějí plakat.

Pláčí, když jsou šťastné a smějí se, když jsou nervózní.

Perou se za všechno, čemu věří.

Postaví se proti nepravosti.

Neberou "Ne" jako odpověď, když věří v lepší řešení.

Nepotřebují nové boty, aby je mohly mít jejich děti.

Jdou k lékaři s ustaranou přítelkyní.

Milují nepodmínečně.

Pláčí, když jejich děti excelují, a radují se, když jsou jejich přátelé oceněni.

Jejich srdce se lámou, když zemře přítel.

Trápí se při ztrátě člena rodiny, ale stále jsou silné.

I když si myslí, že už jim žádná síla nezůstala.

Vědí, že pohlazení a polibek vyléčí zlomené srdce.

Ženy jsou různých velikostí, barvy a tvarů.

Budou řídit, létat, chodit, běhat.

Srdce ženy je to, co způsobuje, že se svět otáčí.

Ženy dělí od mužů mnohem víc než jen porod - nosí radost a naději.

Nabízí soucit a ideály.

Ženy mají vždycky co říct a co darovat."

 

O

 

Dnes máme větší domy a menší rodiny
Víc vymožeností, ale míň času
Máme víc titulů, ale míň zdravého rozumu
Víc vědomostí, ale míň soudnosti.
Máme víc odborníků, ale také víc problémů
Víc zdravotníků, ale méně starostlivosti

 

Utrácíme příliš bezstarostně
Smějeme se málo
Jezdíme rychle
Zlobíme se brzy
Udobřujeme pozdě
Čteme málo
Televizi sledujeme hodně
A modlíme se velmi zřídka.

 

Znásobili jsme naše majetky,
Ale zredukovali naše hodnoty
Mluvíme mnoho, milujeme málo
A podvádíme příliš často
Učíme se jak vydělat na živobytí
Ale ne jak žít
Přidali jsme roky životu, ale ne život rokům
Máme vyšší budovy, ale nižší charaktery
Širší dálnice, ale užší obzory
Myslíme víc, ale máme míň
Kupujeme víc, těšíme se z toho míň.

 

Cestujeme na měsíc a zpět,
Ale máme problém přejít přes ulici navštívit sousedy
Dobýváme venkovní vesmír
Ale vnitřní ne
Rozbili jsme atom
Ale ne naše předsudky

 

Píšeme víc, učíme se míň,
Plánujeme víc, dokončujeme míň
Naučili jsme se pospíchat, ale ne čekat,
Máme vyšší platy, ale nižší morálku
Vytvořili jsme víc počítačů pro víc informací
A abychom vytvořili víc kopií
Ale méně komunikujeme.

 

Máme vyšší kvantitu
Ale nižší kvalitu
Tohle je čas rychlého stravovaní a pomalého trávení
Vysokých mužů a nízkých charakterů
Víc volného času a méně zábavy...
Víc druhů jídla...ale méně výživy
Dva platy...ale víc rozvodů
Krásnější domy...ale neúplné rodiny

 

Proto navrhuji, že tak jako dnes, nenechávej nic na zvláštní příležitost,
Protože každý den, který žiješ je zvláštní příležitost
Vyhledávej vědomosti, víc čti, seď na verandě
A obdivuj výhled bez toho, aby si věnoval pozornost svým potřebám
Buď víc času se svojí rodinou a přáteli, jez oblíbená jídla
A navštěvuj místa, které máš rád
Život je řetěz radostných momentů,
Není jen o přežití
 

Používej svoje křišťálové poháry,
Nešetři nejlepším parfémem
A použij ho kdykoliv budeš chtít.
Odstraň ze svého slovníku fráze jako
"někdy jindy" a "příště"
Napiš ten dopis, který se chtěl napsat
"někdy jindy"

 

Řekni svojí rodině a přátelům
Jak je moc je máš rád
Neodkládej nic, co přináší smích
A radost do tvého života.
Každý den, každá hodina, každá minuta je výjimečná
A ty nevíš, jestli není třeba tvoje poslední.

 

Pokud jsi příliš zaměstnaný najít si čas
Poslat tuto zprávu někomu, koho máš rád
A říkáš si, že jí pošleš "někdy jindy"

Věř mi "někdy jindy"

Už jí třeba poslat nestihneš....

 

O

 

Naučil jsem se... Že nejlepší učebna života je minulost staršího člověka, než jsem já...

Naučil jsem se... Že když jsi zamilovaný, je to na Tobě vidět...

Naučil jsem se... Že stačí, aby jeden člověk řekl: "Cítím se s Tebou dobře", abych se cítil dobře...

Naučil jsem se... Že mít dítě usínající v náručí, je tím nejkřehčím krásným pocitem na světě...

Naučil jsem se... Že být přátelský a laskavý je více než mít pravdu...

Naučil jsem se... Že nikdy nemůžeš odmítnout dárek od dítěte....

Naučil jsem se... Že vždy ještě zbývá možnost pomodlit se za někoho, když už nemám sílu mu pomoci jiným způsobem...

Naučil jsem se... Že nezáleží, jak váženým jsi v životě. Každý potřebuje přítele, který s ním dokáže dělat i hlouposti...

Naučil jsem se... Že všichni někdy potřebují držet v dlani něčí ruku a srdce, které jim rozumí...

Naučil jsem se... Že malá procházka s mým otcem kolem bloku za letního večera, když jsem byl malý, učinila velké zázraky v okamžiku, kdy jsem dospěl...

Naučil jsem se... Že život je jak role toaletního papíru. Dostaneš se dříve ke konci, čím rychleji se odvíjí...

Naučil jsem se... Že bychom měli být rádi, když nám Bůh nedává vše, oč ho žádáme...

Naučil jsem se... Že peníze nedělají postavení mezi lidmi...

Naučil jsem se... Že právě malé, denní události dělají život velkolepým...

Naučil jsem se... Že pod tvrdou schránkou každé osobnosti se skrývá někdo, kdo potřebuje být oceněn a milován...

Naučil jsem se... Že Pán neučinil vše v jeden den. Což mě nutí k zamyšlení jestli já bych měl...?

Naučil jsem se... Že ignorování skutečnosti nemění skutečnost jako takovou...

Naučil jsem se... Že když plánuji jít společnou cestou s někým, dávám mu současně možnost aby mi ubližoval...

Naučil jsem se... Že láska, ne čas, zhojí všechny rány...

Naučil jsem se... Že nejlehčí cesta vyrůst jako osobnost je obklopit se lidmi chytřejšími než jsem já...

Naučil jsem se... Že každý, koho potkáš, si zaslouží být pozdraven s úsměvem...

Naučil jsem se... Že není nic sladšího než spánek s vlastními dětmi a cítit jejich dech na tváři...

Naučil jsem se... Že nikdo není dokonalý, dokud se do něj nezamiluješ...

Naučil jsem se... Že život je tvrdý... Ale já jsem tvrdší...

Naučil jsem se... Že šance nejsou nikdy ztraceny..., tu kterou propásneš, dostane někdo jiný...

Naučil jsem se... Že jestliže jsi naplněn trpkostí, štěstí zakotví někde jinde...

Naučil jsem se... Že bych si přál říci ještě jednou otci, jak ho mám rád, předtím než odešel...

Naučil jsem se... Že každý by měl svoje slova udržovat jemná a něžná, protože zítra se k němu mohou vrátit...

Naučil jsem se... Že úsměv je nejlevnější způsob, jak zlepšit svůj vzhled...

Naučil jsem se... Že si nemohu vybrat, jak se cítím, ale mohu si vybrat, co s tím udělám...

Naučil jsem se... Že když můj nově narozený vnuk svírá můj prst v jeho malé pěsti, jsem zblázněný do života...

Naučil jsem se... Že každý by chtěl žít na vrcholu, ale všechno štěstí a růst se uskutečňuje při cestě tam...

Naučil jsem se... Že nejlepší je dávat rady jen ve dvou případech: pokud jsi o ně žádám, nebo při nebezpečí ohrožení života...

Naučil jsem se... Že čím méně času musím strávit prací, tím více věcí udělám...

(Tento mail jsem měla ve své emailové schránce od 25.6.2003, 23:07. Dnes potřeboval ven. W. 12.12.2006)

 

O

 

Lide přicházejí do našich životů z nějakého DŮVODU, na určité OBDOBÍ anebo na CELÝ ŽIVOT.
Když je budeme umět rozlišovat, tak budeme vědět, co je třeba pro ně udělat.

DŮVOD
Když je někdo v našem životě z nějakého DŮVODU, tak je to vlastně vyjádření naší potřeby.
Přišli, aby nám pomohli vyřešit nějaký problém, přišli nám poradit a podpořit nás po fyzické, emoční anebo duševní stránce.

Může se nám zdát, jako kdyby nám je poslalo samo nebe a ono to fakt udělalo.

Jsou tu proto, že my potřebujeme, aby tu byli.

Později, když už se náš problém vyřešil anebo přišel ten čas nechat zbytek problému na nás samotných,

tak tato osoba udělá, nebo poví něco, co ukonči náš vzájemný vztah.

Někdy tyto osoby zemřou.

Někdy prostě odejdou.
Co si musíme uvědomit je, že náš problém byl vyřešen, naše potřeba uspokojena a teda jejich práce v našem životě skončila.

Naše modlitba byla vyslyšena, teď už musíme vstát a jít sami, bez jejich pomoci.

OBDOBÍ
Někteří lidé jsou v našich životech na určité OBDOBÍ ... naše cesta životem nám je poslala na určité OBDOBÍ ...

většinou se navzájem od sebe něco naučíme, zažijeme něco super, dobře se zasmějeme, naučíme se pomáhat si.
... většinou nás tito lide naučí něco, co jsme nevěděli anebo nás přinutí vyzkoušet něco, co jsme ještě v životě neudělali.

Obvykle zažijeme s těmito lidmi hodně zábavy, no je to jen na určité OBDOBÍ ...

CELÝ ŽIVOT
Celoživotní vztahy nám dávají Celoživotní lekce.

Musíme těmito lekcemi postupně procházet a budovat jimi tento vztah, aby měl dobré základy.
Důležité je učit se z těchto lekcí, milovat tuto osobu a uvádět do praxe to,

co jsme se

i ve všech ostatních našich vztazích, ve všech oblastech našeho života.
Je smutné, že láska je slepá, ale přátelství ne.

Přátelství je jasnovidec.

Děkuji za to, že jsi součástí mého života bez ohledu na to, zda jsi tu z nějakého Důvodu, pro nějaké OBDOBÍ anebo na CELÝ ŽIVOT.

 

O

 

Naučili jsme se létat v povětří jako ptáci, potápět se jako ryby.
Zbývá jediné, naučit se žít na zemi jako lidé.
                                                                        Bernard Shaw

 

O

 

Mila Wahlgrenis,
jsem ten, co napsal onen pribeh o bezdomovcich.

Eva mi ted poslala par reakci lidi s tim, ze by meli zajem o contact na me. Takze jej posilam.
Jsem rad, ze si lide mohou precist pribeh a je mi velkou cti se podelit o sve zkusenosti.
Dekuji za zverejneni pribehu.
Mitakuje Oyasin (preklad - jsme jedna rodina)
S uctou,

"Zibby"

 

O

 

MILÁ WAHLGRENIS,
DOSTALA JSEM DOPIS OD ČLOVĚKA, KTERÉHO JSEM MĚLA MOŽNOST TROCHU POZNAT. ŠEST LET ŽIL MEZI INDIÁNY A VRÁTIL SE DOMŮ, ABY STAVĚL MOSTY MEZI NÁRODY. V ŽIVOTĚ JSEM NEMLUVILA S RYZEJŠÍM ČLOVĚKEM. NESMÍRNĚ SI JEJ VÁŽÍM PRO JEHO NEZIŠTNÉ ODHODLÁNÍ UDĚLAT NĚCO,ABY SE MYŠLENÍ LIDÍ ZMĚNILO. JE OCHOTEN KDYKOLI KAMKOLI PŘIJET A VYPRÁVĚT DĚTEM,DOSPĚLÝM.BYL ADOPTOVÁN MEDICINMANN,JE MOHYKÁNEM JEDNOHO KMENE--TOHLE SNAD ANI NENÍ NUTNÉ PSÁT.UMÍ HODNĚ,VÍ HODNĚ.S JEHO SVOLENÍM BYCH BYLA RÁDA, KDYBYS UVEŘEJNILA JEHO DOPIS, ABY SE JEHO MYŠLENKA DOSTALA DO SVĚTA.VŽDY´T NÁM JDE O JEDNO.URČITĚ VÍŠ.
DĚKUJI.EVA 13.8.2006

 

Drazi pratele, po delsi dobe se zase ozyvam. Tentokrat s prihodou ze vcerejska, ktera je spojena s minulou udalosti. Neni to povinna cetba, ale neco o cem si myslim, ze je k zamysleni. Nikdy jsem o tom do podrobnosti nemluvil, az nyni. Brzy poznate o co se jedna a je jen na vas, zda ve cteni budete pokracovat a zda je to neco k zamysleni. Jen mi prislo, ze je treba trochu se zastavit a zamyslet nad svymi slovy a ciny. Jen citim, ze je cas zaset trochu porozumeni a lasky.

Mitakuye Oyasin, Jinak vam preji klidne dny a snad brzy na videnou.
 

....zehnej idem, kteri maji mene stesti, nez ja
Včera jsem se zúčastnil velmi smutné diskuze o bezdomovcích a jejich právech a nárocích. Diskuze, díky mě přerostla brzy v hádku a tak samozřejmě jako každá hádka, ani ta včerejší nedopadla dobře. Já jsem byl šokován slovy, která padla z úst lidí, kteří se nazývají mými přáteli. Slyšel jsem, že *bezdomovci* si zvolili sami být na ulici. Jsou to stejně jen *opilci* a pobudové a podobně. Během tohoto času se mi z paměti vynořila vzpomínka na "*život na ulici." *Kolik síly člověk potřebuje k tomu, aby přežil byť jen jeden měsíc. Jednoho znám důvěrně. V momentě, kdy se člověk ocitne na ulici, stává se odpadem společnosti. Stává se obětí systému a vůbec není důležité jak se v teto situaci ocitl. Dostane štítek, který hlásí *"nechce se mu pracovat."*
A my to přijmeme bezmyšlenkovitě jako pravdu. Jednou, dvakrát a pak už víme, co říci až zase přijde téma "bezdomovec." Vždyť už máme štítek. Tady není o čem diskutovat, ani o čem přemýšlet. Je tak jednoduché udělat úsudek z tepla naší domácnosti. Včera jsem po počátečním šoku, poprvé zaujal pevné stanovisko. Poprvé za 18 měsíců v Česku jsem se rozhodl hájit lidská práva. Nebudu polemizovat o tom, zda jsem zvolil správný či méně správný způsob boje. Určitě jsou i jiné způsoby. Ne nadarmo jsem ale dostal indiánské jméno v němž části je "bojovník." Uvědomil jsem si, že mám kolem sebe lidi, kteří mě mají za přítele, neboť vypadám jako oni, mám střechu nad hlavou a jsem čistě oblečený. Ovšem, potkali-li by mně na ulici jako bezdomovce, byl bych pro ně vzduch, ne lidská bytost. Český jazyk má několik slov pro tuhle situaci - *neúspěšný, smolařský, či dokonce neblahý. *
Ale proč, vždyť my už máme štítek "povaleč." Pak jsem zaslechl, že tedy "mi dají 80 procent" bezdomovců je takových. A potvrzení, že jsem dostal 20%, tak ať už se nehádám. Někdo mi dal 20 procent - jak velkorysé. Ted už jsme si začali hrát na Bohy.  Znovu jsem si vzpoměl na výlevy nenávisti vůči bezdomovcům v minulosti. Teď jsem tyto pocity prožíval znovu. Ne, neříkám, že mě, chtěli lidé zúčastněni v této hádce úmyslně urazit. Jen vyslovovali slova bez zamyšlení. Argument *"proč by oni měli mít nějaké výhody, když my ne?"* Možná proto, že měli méně štěstí, že nějakym způsobem se ocitli na smetišti společnosti. Vůbec není důležitý důvod proč se tam ocitli. A věřte mi, nikdo si dobrovolně nevybere mít studený betonový chodník za postel. Nikdo nikdy nepochopí ani situaci, ani pocity člověka v těžkých chvílích, pokud si to neprožije na vlastní kůži. Tady jsem měl výhodu oproti dalším zúčastněným v této hádce. Nikdo neví jak je cítit zavržení, dokud se neoctne na ulici. Kolemjdoucí zvolají:"najdi si práci vandráku," ale jakmile dojde k tomu, že mám zájem o práci a že jsem se ocitl na ulici nešťastně, vidí ve mě zase jen špinavého vandráka, kterému se nedá věřit. Díváme se na bezdomovce jako na *chorobu*, kterou je nutno izolovat, či nějakým způsobem se zbavit. A nemoc nezmizí jen proto, že ji budeme izolovat, nebo ji nějakým prostředkem odstraníme. Klasická medicína je toho důkazem - odstraňovaní výsledku nějakého vnitřního problému. Alternativní medicína zkoumá a odstraňuje příčinu problému. Problém rovněž nezmizí, budeme-li se dívat jiným směrem, ignorovat a odsuzovat. Takže, *"proč by oni měli mít nějaké výhody, když my ne?"*

Možná proto, že jsou *lidskými bytostmi* a pro věřící i bible říká: *"neubližuj bližnímu svému." * Nebo to jen prázdná fráze hodící se pouze do kostela na nedělní mši? Náš odpor, hněv, odsuzování vůči těmto méně úspěšným lidským bytostem jsou myšlenky, které se zhmotňují v negativní energii. Vzpoměl jsem Canadu a tam se dnes lidí (musím dodat, že lidé bílé rasy) ptají: *"proč oni by měli být osvobození a my musíme platit?*" A mají na mysli zákon, který v Canadě osvobozuje Indiány, původní obyvatelé, od daní. Nu, málem jsme je vyvraždili, vzali jim jejich zem a domovy a dali je dorezervaci a pro ty, co přežili jsme "velkoryse" dali úlevu od daní. Je nutné cokoliv k tomu dodávat? *Bůh* nám dal do vínku emoce, pocity a svobodnou vůli. Pocity jako je *soucit. * Také nám dal do vínku schopnost učit se lásce a šířit lásku - bezkondični lásku. Ne takovou, " já tě budu milovat, když se budeš chovat jako já.......když budeš dělat, co se mi líbí................... *Je nutné si "ulici" plně vychutnat.* To není český televizní seriál "ulice", to *je realita života v nejdrsnější podobě zavržení, oprvžení, realita strachu z budoucnosti, realita ztráty naděje.* Každý den člověk usíná na kousku betonu v zastrčené části nějakého průchodu, či uličky pod kusem tvrdého papíru, či staré deky, má-li štěstí. Tvoje oblečeni začíná být navlhlé, do mysli se vkrádá strach. Já měl štěstí, že ve Vancouveru není normální zima, nicméně vlhko a déšť jsou společníky do postele. Taková postel člověku na vzhledu nepřidá a pak
# je těžko shánět si práci. Vždyť znáte známé pořekadlo "první dojem je ten nejduležitější..." Není možné si práci najít, protože jediný pohled na vás
# jako bezdomovce říká: "povaleč." Naše společnost uctívá Boha zvaného "peníze, bohatství." A učí nás, jak používat silné lokty, jak dosáhnout úspěchu za každou cenu. Opravdový Bůh, jediný zdroj Univerza, který nás všechny spojuje, nás učí lásce. Učí nás jiným hodnotám v živote. Tento Bůh nás učí, že jsou mnohem důležitější věci, než peníze. Učí nás bezkondicni lásce. Američtí Indiáni tohle učí každý den, pardon tohle žijí každý den. *MITAKUYE OYASIN,* Jsme jedna rodina, říkají ............jedna rodina se vším, co je stvořeno na této planetě. Měl jsem to štěstí obdržet jejich učeni, je mi ctí, že mohu poznat život z jejich úhlu pohledu. Přináší mi svobodu, klid v duší žít v souladu s přírodou a vším stvořením. Vrátím se teď na chvíli do ložnice bezdomovce. Člověk usíná každý večer s nadějí, že zítřek bude lepší, že si najdu práci, že najdu domov, že se třeba probudím z tohohle zlého snu. Usínám, třepu se strachem, co bude a tiše se modlím, prosím Boha o pomoc, říkám, že v něj věřím, ale proč se bojím nevím. Pak v modlitbě dojede na sliby, co udělám,když se z toho dostanu. Usínám a přemýšlím nad tím, co se stalo s mými sny, touhami.........proč zrovna já (to už se vkrádá pocit - oběti). Vždyť jsem dobrý člověk. Přemítám jaké by to bylo kdyby.... a každou další noc v této pozici jsem blíže sáhnout po láhvi alkoholu. V té chvíli si uvědomuji,že mí rodiče daleko za mořem se ani nikdy nedozví, jak jsem dopadl. Jsem malý, nicotný v porovnání s životem, v porovnání se světem. Měl jsem ideály, šel jsem si za svým, byl jsem se si tolik jistý sám sebou a co dokážu a teď.....tohle není ten život, o kterém jsem snil a který jsem si
přál. Teď už si jen přeju nějakou zpřízněnou duši, malý úsměv, teď už si přeju pomocnou ruku a vezmu za vděk čímkoliv. Po chodníku jdou lidé, letmo na mě pohlédnou a v mysli jim proběhne myšlenka - *"dívej na něj, na povaleče. Váli se tady, místo aby si hledal práci." *Ona dodá: *"práce je dost, ale jako jim všem, ani jemu se nechce pracovat."* Teď už jsem opravdu blízko k láhvi. Vzpoměl jsem si znovu na rodiče. Co by mi asi teď řekli, kdyby mě viděli. 
Použili by, *"vidíš, my jsme ti to říkali....nebo neboj se, ty to zvládneš, jsi silný."* Usínám, s modlitbou doufám, že zítra přinese úlevu. "Zítra" je ale všechno tak jako bylo včera. *"Nezlobte se, nemáme místo."* Ještě mám pár dolarů, ale ty si musím schovat na horší časy a na noviny, kde hledám další inzeráty. Je mi zima, boli mě tělo, upadám na mysli a jsem zase o krůček k láhvi. Alkohol mi dovolí na pár hodin zapomenout na všechno tohle strádání. Nevím, kde se ve mě vzala ještě síla to neudělat. Nevím, kde se ve mě vzalo vědomí, že alkohol to nevyřeší, vědomí, že jsem přece nešel tak daleko, abych umřel na ulici. Nevím, tohle si nepamatuji. *Pamatuji si jen strach.* Snad mi zůstal síla udělat poslední rozhodnutí v tuto danou chvíli - rozhodnutí žít. Přál bych si, aby všichni, co se někdy ocitnou na ulici bez domova, aby našli sílu se rozhodnout žít - stojí to za to. Ano, nakonec jsem to zvládl a hodně i díky "sparťanské výchově." *Hlavně, ale díky víře*. *Bůh mi pomohl* a já jen teď konám jak jsem slíbil. Co jsem slíbil? Dívám se na svět srdcem. Nic není tak, jak se jeví. Zdáni někdy klame. Až později po hádce jsem si uvědomil, že zúčastněni cítili strach. Že mají strach v jejích dnech a strach je jim starým známým. Oni si jej nepřipustí. Náčelník *Dan George* řekl: *".*....*a jestli k nim nepromluvíš, nikdy je nepoznáš; a co nepoznáš, toho se obáváš. Čeho se člověk bojí, to raději zničí."* Nikdy jsem o svém pobytu na ulici do hloubky nemluvil. Přinutilo mě se zamyslet. Nad vyřčenýma slovama, nad tím com dělám a jak mohu pomoci těm, kteří pomoc potřebují. Ve svých modlitbách říkám: "...bless people who are less fortunate than I am....." – * ......požehnej lidem, kteří mají méně štěstí, než já sám..." * Vím, že po včerejšku tomu budu přikládat vetší váhu. Na dálku děkuji, všem zúčastněným včerejší hádky za to, že mi pomohli procitnout. *A Stvořiteli děkuji za to, že mě přivádí do cesty tyhle situace.*

 

O

 

Milá Wahlgrenis,
tento text jsem našla na Internetu, cítím, že bych Ti to měla poslat, 

snad lidem brouzdajícím po Tvých stránkách opravdu zlehčí život, (nejen) když se budou cítit na dně.
S přáním krásného dne Tobě a všem návštěvníkům
Kamélietka

Tyto řádky by Ti měly trochu ulehčit život:
1. Obdržíš tělo. Buď se Ti zalíbí, nebo ho budeš nenávidět. Tak jako tak to ale bude jediná věc, která Ti již zůstane po celý Tvůj život.
2. Budeš dostávat lekce. Byl jsi totiž přijat do školy zvané "Život na planetě Zemi". Každá bytost či událost jsou Tvými Univerzálními Učiteli.
3. Neexistují omyly, pouze lekce. Vzestup je proces zkoušení. "Chyby" jsou stejnou součástí procesu, jakými jsou "úspěchy".
4. Lekce budou opakovány tak dlouho, dokud nepochopíš. Budou Ti předkládány v různých podobách, dokud nepochopíš, pak teprve postupuješ do dalšího ročníku.
5. Pokud nepochopíš snadnou látku, dostaneš těžší. Vnější problémy jsou přesným odrazem Tvého vnitřního stavu. Pokud si ujasníš vnitřní řád, vnější svět se změní. Bolest je způsob, jakým na sebe Univerzum upozorňuje.
6. To, že jsi uspěl v další lekci poznáš, když se změní Tvé skutky. Opakování matka moudrosti. Kousek něčeho je mnohem lepší než hodně ničeho.
7. "Tam" není vůbec lepší než "tady". Když se "tam" stane "tady", jednoduše dostaneš další "tam", které opět vypadá lepší než "tady".
8. Ostatní jsou pouhými zrcadly tebe sama. Nemůžeš na druhých něco milovat či nenávidět, aniž to nereflektuje přesně něco, co sám miluješ či nenávidíš na sobě.
9. Tvůj život závisí pouze na Tobě. Život Ti obstará plátno, ale malovat už musíš sám. Postarej se o to dříve, než se postará někdo jiný.
10. Vždy dostaneš to, co žádáš. Nekonečná spravedlnost určuje, že se k Tobě dostanou vždy ty energie, zkušenosti a lidé, které si přitáhneš, proto jediná osvědčená cesta k tomu, abys věděl, co chceš, je porozhlédnout se, co máš. Neexistují oběti, pouze studenti.
11. Věci se nedělí na dobré a špatné, jde pouze o výsledky. Moralizování nepomáhá. Prostě makej naplno.
12. Odpovědi na všechny otázky hledej uvnitř sebe. Děti ještě potřebují výchovu od ostatních. Později, jak stárneme, věříme svému srdci, kde jsou Zákony Duše zapsány. Sám od sebe víš a znáš mnohem více, než jsi kdy přečetl, slyšel, nebo než Ti bylo řečeno.
13. Všechno, co jsi zde přečetl, víš, ale zapomněl jsi to.
14. Ovšem v momentě, kdy budeš opravdu chtít, si okamžitě vzpomeneš.

 

O

 

Zázrak není chodit po žhavých uhlících, ani po vodní hladině: zázrak je jen tak kráčet po zemi. 

Člověk se nadechne. 

Uvědomí si fakt, že žije. 

Že žije a kráčí po této překrásné planetě. 

Už to je zázrak. 

Musíme se probudit k poznání základní pravdy našeho života - totiž, že žijeme. 

Kráčíme po této planetě. 

Už to znamená, že jsme schopni dělat zázraky.

Díky, Wahlgrenis....

Štěpánka

O

 

Nebyl každý z nás ve své sféře milován tajně některým skromným srdcem,  co my  hledali jsme vyšší lásky?
Nezašlapali jsme bledou fialku, bojácné vůně, když kráčeli jsme s očima upřenýma na skvoucí, chladnou hvězdu, jež ironicky na nás hleděla z hloubi nekonečna?
Théophil Gautier

 

O

 

Gabriel Garcia Marquez
Laureát Nobelovej ceny z roku 1982, dnes už sedemdesiatštyriročný kolumbijský spisovateľ, utvárajúci vo svojej tvorbe magický realiazmus, siahajúci svojimi koreňmi do domorodých tradícií a mýtov, autor známych románov Sto rokov samoty, či Kronika vopred ohlásenej smrti, je chorý na rakovinu lymfatického systému. Spisovateľ sa v súčasnosti utiahol do súkromia z verejného života a prednedávnom rozposlal otvorený list so želaním jeho ďaľšieho rozšírenia.

Hovor, čo cítiš...

Pokiaľ by Boh na chvíľu zabudol, že som len bábkou a daroval mi ešte odrobinku života, využil by som ten čas najlepšie, ako len dokážem.
Pravdepodobne by som nepovedal všetko, nad čím premýšľam, ale určite by som si premyslel všetko, čo poviem. Hodnotil by som veci nie podľa ceny, ale podľa významu. Spal by som málo, sníval viac, viem, že každú minútu so zavretými očami strácame šesťdesiat sekúnd svetla. Šiel by som, keď sa iní zastavujú, budil by som sa, keď iní spia.
Keby mi Boh ešte daroval odrobinku života, jednoducho by som sa obliekol a kráčal ku slnku, aby som objavoval nielen svoje telo, ale moju dušu. Presviedčal by som ľudí, ako veľmi sa mýlia, ak si myslia, že sa nehodí zamilovať na starosť. Nevedia totiž, že starnú práve preto, že utekajú pred láskou.
Dieťatu by som pripravil krídla, ale dal by som mu ich, až keď sa naučí lietať samostatne. Ľuďom vo vyššom veku by som pripomenul, že smrť neprichádza so starobou, ale so zabudnutím či opustením. Toľko vecí som sa od vás naučil, ľudia...
Naučil som sa, že všetci chcú žiť na vrcholku hory, ale zabúdajú, že naozajstné šťastie sa skrýva v spôsobe, akým vystupujeme na štít. Naučil som sa, že keď novorodenec prvýkrát chytá svojou malou dlaňou palec svojho otca, drží ho už navždy. Naučil som sa, že človek môže pozerať na druhého zhora iba vtedy, keď mu chce pomôcť, aby sa zodvihol.
Je toľko vecí, ktoré som sa mohol od vás naučiť, ale v skutočnosti sa mi neveľmi zídu, keď, ak ma vložia do truhly, nebudem už žiť.
Hovor vždy, čo cítiš, a rob, čo myslíš. Keby som vedel, že dnes Ťa poslednýkrát uvidím v spánku, silne by som Ťa objal a modlil by som sa k Pánovi, aby mi dovolil byť Tvojím anjelom strážnym. Keby som vedel, že sú to posledné minúty, čo ťa vidím, povedal by som: Milujem ťa. A nepredpokladal by som hlúpo, že predsa o tom vieš.
Vždy je nejaké ráno a život nám dáva možnosť urobiť dobrý skutok, ale pokiaľ sa mýlim a dnešok je všetkým čo mi ostáva, chcel by som Ti povedať, ako veľmi Ťa milujem a že na Teba nikdy nezabudnem.
Ráno nie je zaručené nikomu, ani mladému, ani starému. Možno, že dnes poslednýkrát pozeráš na tých, ktorých miluješ. Preto sa nezdržuj, urob to dnes, pretože ak sa ukáže, že sa nedočkáš rána, budeš ľutovať deň, v ktorom si nemal čas na jeden úsmev, na jeden bozk, že si bol príliš zaujatý na to, aby si im splnil posledné želanie. Buď vždy nablízku tým, ktorých miluješ a buď na nich dobrý, nájdi si čas, aby si im povedal: Ako mi je ťažko.
Prepáč. Prosím. Ďakujem... A všetky láskavé slová, aké len poznáš. Nikto si Ťa nebude pamätať za Tvoje tajné myšlienky. Preto pros Pána o silu a múdrosť, aby si ich mohol vyjadriť. Dokáž svojim priateľom a blízkym, ako veľmi sú potrební.
Tieto slová adresuj, komu len chceš. Pokiaľ to neurobíš dnes, ráno bude také isté ako včera.

 

O


ŠŤASTNÉ VZPOMÍNKY!

Jeden starý, 92letý, drobný, vyrovnaný a hrdý muž, který je každé ráno úderem osmé zcela oblečen, s vlasy moderně učesanými a
důkladně oholen, i když je slepý, se dnes stěhuje do pečovatelského domova. Jeho 70letá manželka nedávno zemřela, a tak je přestěhování nutné. 
Po mnoha hodinách strávených trpělivým čekáním v hale pečovatelského domova se mile usmál,  když mu bylo sděleno, že
pokoj má připraven. 
Když své chodítko vmanévroval do výtahu, poskytl jsem mu vizuální popis jeho malinkého pokoje, včetně prostěradel zavěšených na okně.
"Moc se mi to líbí," spustil nadšeně jako 8letý kluk, který dostal štěňátko.  
"Pane Jonesi, ještě jste ten pokoj neviděl, počkejte. "
"To s tím vůbec nesouvisí," odpověděl.
"Štěstí je něco, o čem rozhodujete dopředu. 

 Jestli se mi pokoj bude líbit nebo ne, nezáleží na tom, jak je uspořádán nábytek záleží na tom, jak si upořádám mysl. 

Už jsem se rozhodl, že se mi pokoj bude líbit. 

Je to rozhodnutí, které učiním každé ráno, když se vzbudím. 

Mám možnost si zvolit; mohu strávit den v posteli a probírat se potížemi, které mám u různých částí svého těla a které
už nefungují nebo vstát z postele a být vděčný za ty, které dosud fungují.
Každý den je dar, a dokud budou mé oči otevřené, budu se soustředit na ten nový den a všechny šťastné vzpomínky, které jsem
si uchoval. 

Právě pro tuto chvíli svého života.
Stáří je jako účet v bance. 

Vybírat můžete to, co jste si uložili.
Takže, má rada zní: ukládejte hodně štěstí na svůj bankovní účet vzpomínek! 
Děkuji za váš podíl na naplňování mé vzpomínkové banky.
Já sám stále ještě ukládám."

Mějte na paměti pět jednoduchých pravidel pro štěstí:
1. Oprostěte své srdce od nenávisti.
2. Oprostěte svou mysl od starostí.
3. Žijte jednoduše.
4. Dávejte více.
5. Očekávejte méně.

O


Věř,
že nejlepší učebna života je minulost staršího člověka, než jsem já...
že když jsi zamilovaný, je to na Tobě vidět...
že stačí, aby jeden člověk řekl: "Cítím se s Tebou dobře", abych se cítil dobře...
že mít dítě usínající v náručí je tím nejkřehčím krásným pocitem na světě...
že být přátelský a laskavý je více než mít pravdu...
že nikdy nemůžeš odmítnout dárek od dítěte...
že vždy ještě zbývá možnost pomodlit se za někoho, když už nemám sílu mu pomoci jiným způsobem...
že nezáleží, jak váženým jsi v životě. Každý potřebuje přítele, který s ním dokáže dělat i hlouposti...
že všichni někdy potřebují držet v dlani něčí ruku a srdce, které jim rozumí...
že malá procházka s mým otcem kolem bloku za letního večera, když jsem byl malý, učinila velké zázraky v okamžiku, kdy jsem dospěl...
že život je jak role toaletního papíru. Dostaneš se dříve ke konci, čím rychleji se odvíjí...
že bychom měli být rádi, když nám Bůh nedává vše, oč ho žádáme...
že peníze nedělají postavení mezi lidmi...
že právě malé, denní, události dělají život velkolepým...
že pod tvrdou schránkou každé osobnosti se skrývá někdo, kdo potřebuje být oceněn a milován...
že Pán neučinil vše v jeden den. Což mě nutí k zamyšlení, jestli já bych měl...?
že ignorování skutečnosti nemění skutečnost jako takovou...
že když plánuji jít společnou cestou s někým, dávám mu současně možnost, aby mi ubližoval...
že láska, ne čas, zhojí všechny rány...
že nejlehčí cesta vyrůst jako osobnost je obklopit se lidmi chytřejšími, než jsem já...
že každý, koho potkáš, si zaslouží být pozdraven s úsměvem...
že není nic sladšího než spánek s vlastními dětmi a cítit jejich dech na tváři...
že nikdo není dokonalý, dokud se do něj nezamiluješ...
že život je tvrdý... Ale já jsem tvrdší...
že šance nejsou nikdy ztraceny..., tu kterou propásneš, dostane někdo jiný...
že jestliže jsi naplněn trpkostí, štěstí zakotví někde jinde...
že bych si přál říci ještě jednou otci, jak ho mám rád, předtím, než odešel...
že každý by měl svoje slova udržovat jemná a něžná, protože zítra se k němu mohou vrátit...
že úsměv je nejlevnější způsob jak zlepšit svůj vzhled...
že si nemohu vybrat, jak se cítím, ale mohu si vybrat, co s tím udělám...
že když můj nově narozený vnuk svírá můj prst v jeho malé pěsti, jsem zblázněný do života...
že každý by chtěl žít na vrcholu, ale všechno štěstí a růst se uskutečňuje při cestě tam...
že nejlepší je dávat rady jen ve dvou případech: pokud jsi o ně požádán nebo při nebezpečí ohrožení života...
že čím méně času musím strávit prací, tím více věcí udělám... 

 

O


Zivot sa nemeria poctom nadychov a vydychov, ale poctom chvil, ktore nam vzali dych.

 

O

 

Milá Wahl,
dneska se mi dostal do PC text, nad kterým se mi zatajil dech a okamžitě mě napadlo, že Ti to musím přeposlat. 

Vím, že takovýchto emailů dostáváš stovky, ale po tomto mi přejel mráz po těle.
Myslím si, že tolik "náhod" se ani nemůže vyskytnout....

Čti velmi pozorně:
New York City má 11 písmen. 

Afghanistan má 11 písmen. 

Ramsin Yuseb, terorista, který už roku 1993 hrozil zničením"dvojčat", má11 písmen. 

George W. Bush má rovněž 11 písmen. 

Mohla by to být dobrá náhoda. 

Ale bude to ještě lepší:
1. New York je jedenáctý stát USA
2. První letadlo, které vlétlo do dvojčat, mělo číslo letu 11
3. V tomto letu bylo 92 pasažérů. 9 + 2 = 11

4. Let číslo 77, druhé letadlo, které vlétlo do dvojčat, měl 65 pasažérů 6 + 5 = 11
5. Tragédie se stala 11 září. Neboli jak se nyní označuje 9/11, 9 + 1 + 1 = 11
6. Toto datum odpovídá telefonnímu číslu amerických záchranných jednotek 911. Opět 9 + 1 + 1 = 11 

To nebude náhoda?!

Čti dál a více přemýšlej:
7. V letadlech bylo dohromady 254 obětí. 2 + 5 + 4 = 11
8. 11. září je 254. den v kalendáři. Opět  2 + 5 + 4 = 11
9. Bombový atentát v Madridu se stal 3. 11. 2004. 3 + 1 + 1 + 2 + 4 = 11
10. Tato tragédie se stala přesně 911 dní po atentátu na dvojčata WTC a zase 911, zase 9/11, zase 9 + 1 + 1 = 11

Teď to ale začne být pořádně strašidelný:
- otevři si Word a udělej následující:
- napiš velkými písmeny Q33 NY (což je číslo letadla, které jako první vlétlo do dvojčat)
- označ tyto písmena (do bloku), změň velikost písma na 48 a typ písma na Wingdings.
Co vidíš? Tak co, jak je po těle?

Přeji Ti krásný slunečný den - Ignesiva

O

 

Bonito mensaje...
Jedneho dna, isty nevidiaci muz sedel na schodikoch pred budovou s klobukom na nohach a tabulkou s napisom: 

"Som slepy. Prosim, pomozte mi."
Isiel okolo publicista, pristavil sa a videl, ze slepec ma v klobuku len par drobnych. 

Zohol sa, prihodil nejake mince a potom, bez toho aby si pytal povolenie, zobral tabulku, a na druhu stranu napisal inu vetu.
Popoludni sa publicista vratil za slepcom a videl, ze slepcov klobuk je plny minci i bankoviek. 

Slepec rozpoznal muzov krok a spytal sa ho, ci to bol kto mu prepisal tabulku a co tam napisal.
Publicista odpovedal: 

"Nic, co by nebola pravda. Len som dal tvojim riadkom inu podobu." 

Usmial sa a odisiel. 

A nevidiaci sa nikdy nedozvedel, ze na tabulke stalo: 

"Je jar,... a ja ju nemozem vidiet ."
Zmen svoju strategiu ked sa veci nedaria a uvidis, ze sa to obrati k lepsiemu.
 

O

 

Milá Wahl,
tohle mi dneska poslala kamarádka. Musím říct, že se mi ten příběh moc líbil... 

A mohl by se určitě líbit i dalším, protože potíže v životě musíme překonávat všichni... Tak tady je:

Jednoho dne starý osel spadl do studny. 

Chudák zvíře brečelo a brečelo po několik hodin a farmář se snažil vymyslet, co dělat. 

Nakonec si uvědomil,že to zvíře je staré a že tu starou studnu už nepotřebuje. 

Nemělo tedy cenu se snažit to zvíře zachránit.

Tak požádal pár sousedů, aby mu pomohli. 

Každý popadl lopatu a začal házet půdu a písek do studny. 

Napřed si osel uvědomil co se děje a začal hlasitě brečet. 

Pak všechny překvapil, protože se utišil.

Ještě tam hodili pár lopat plných půdy a pak se farmář podíval. 

Tam viděl něco neuvěřitelného. 

Jak lopata půdy padla na osla, on to otřásl a pak na to šlápl, aby se dostal výše.
A čím více farmáři na osla házeli hlínu, tím více ji otřásl a výše vyšlápnul. 

A nakonec osel byl tak vysoko ze studny, že jen vykročil na pastvu a odběhl.


Život na tebe bude házet špínu, různé druhy špíny. 

Umění je to otřást a šlápnout výše.
Každá naše potíž je schůdek, po kterém se dá jít nahoru. 

My můžeme tak vylézt z těch nejhlubších studen. 

Jenom nesmíme přestat, nesmíme se vzdát.
Otřesme tu špínu a vylezme krok nahoru.

Osel se později vrátil a kousnul farmáře, který ho chtěl pohřbít, do zadnice. 

To kousnutí se podebralo a farmář umřel v bolestích z té infekce.
Co nás dnešní lekce naučila?
Když uděláme něco špatného a pak se to snažíme pohřbít, 

vždycky se to vrátí a dá nám to do čumáku nebo do druhého konce.

Wahl, krásný den :-)))
Pradlenka

 

O

 

Dva andělští poutníci se zastavili, aby strávili noc v domě bohaté rodiny.

Rodina byla nepohostinná a odmítla anděly nechat v místnosti pro hosty.

Místo toho byli ubytováni ve studeném sklepním pokoji.

Jakmile si ustlali na tvrdé podlaze, starší anděl uviděl díru ve zdi a opravil ji.

 Když se mladší anděl udiveně ptal proč, starší odpověděl:

"Věci nejsou takové, jakými se zdají být."

Další noc si šli odpočinout do domu velmi nuzného, ale pohostinného farmáře a jeho ženy.

Poté, co se s nimi manželé podělili o trochu jídla co měli, řekli andělům, aby spali v jejich posteli, kde si dobře odpočinou.

Ráno po svítání našli andělé farmáře a jeho ženu v slzách.

Jejich jediná kráva, jejíž mléko bylo jediným příjmem rodiny, ležela mrtvá ve chlévě. 

Mladší anděl se ptal staršího, jak se to mohlo stát.

První muž měl všechno a tys mu pomohl, vyčítal.

Druhá rodina měla málo, ale byla ochotna podělit se o vše, a tys dovolil, aby jim zemřela kráva.

Proč??

"Věci nejsou takové, jakými se zdají být" odpověděl starší anděl".

Když jsme byli ve sklepním pokoji, všiml jsem si, že v té díře ve stěně byla zásoba zlata.

Jelikož majitel byl posedlý chamtivostí a neochotou sdílet štěstí, utěsnil jsem stěnu, aby poklad nemohl najít.

Když jsme další noc spali ve farmářově posteli, přišel si anděl smrti pro jeho ženu.

Dal jsem mu místo ní krávu.

Věci nejsou takové, jakými se zdají být.

"Většinou neznáme všechny souvislosti. I když máš víru, potřebuješ také důvěru, že vše, co přichází, se vždy děje ve tvůj prospěch.

A to se vyjeví až časem.

Někteří lidé přicházejí do našeho života a rychle odcházejí, někteří se stávají našimi přáteli a zůstanou na chvilku.

Přesto zanechávají v našich srdcích nádherné stopy - a my nezůstaneme nikdy zcela stejní, protože dobří přátelé nás proměňují!

Včerejšek je historie.

Zítřek tajemství.

Dnešek, přítomnost je dar.

Život je neobyčejný a chuť každého momentu neopakovatelná!

Nemaž tuto zprávu, protože přichází od velmi zvláštního anděla a nyní se stává tvým andělem strážným.

Musíš poslat tuto zprávu pěti lidem!

(Musíš? Můžeš, pokud chceš a máš komu!)

A pokud máš, tak určitě pošli! Když jsi ji obdržel, pak si něco přej.

Když ji pošleš dál, tvá přání budou splněna a ona bude nad tebou bdít navždy.

Pravda je, že...

- někdo je na tebe velmi pyšný

- někdo na tebe myslí

- někdo se o tebe stará

- někomu chybíš

- někdo chce s tebou mluvit

- někdo chce s tebou být

- někdo doufá, že nemáš problémy

- někdo je ti vděčný za tvou podporu

- někdo chce držet Tvou ruku

- někdo doufá, že se vše v dobré obrátí

- někdo chce, abys byl šťastný

- někdo chce, abys našel jeho nebo ji

- někdo oslavuje tvůj úspěch

- někdo tě chce obdarovat

- někdo myslí, že TY JSI dar

- někdo tě miluje

- někdo obdivuje tvoji sílu

- někdo myslí na tebe a tvůj úsměv

- někdo chce být tvým ramenem na vyplakání

 

 A druhá věc - přání:

- ať mají tvé ruce vždycky co dělat,

- ať je v tvé peněžence vždycky pár minci

- ať slunce pořád svítí na tvé okno

- ať po každém dešti určitě následuje duha

- ať máš vždy nablízku ruku přítele

- ať Bůh naplní tvoje srdce radostí!

 

O

 

Milá Wahlgrenis
Nedávno jsem objevila doma pohádku, co napsal jeden milý pán na internetu. 

Ta pohádka se moc líbí mé dcerce :-)

Pohádka o lásce

Bylo nebylo

Před dlouhou, dlouhou dobou existoval ostrov,
na kterém žily všechny pocity člověka:
dobrá nálada, smutek, vědění a kromě
ostatních různých pocitů i láska.

Jednoho dne se pocity dozvěděly, že se ostrov potopí.
Každý si tedy připravil svou loď a odplouval z ostrova.
Jen láska chtěla čekat do poslední chvíle.
Ještě než se ostrov potopil, prosila láska o pomoc.

Na luxusní lodi plulo kolem lásky bohatství. Zeptala se :
" bohatství, můžeš mě vzít s sebou ? "
" Ne, nemůžu. Mám na své lodi mnoho zlata a stříbra.
Tady pro tebe není místo ! "

Tak se láska zeptala pýchy, která projížděla kolem
na přenádherné lodi :
" pýcho, můžeš mě vzít s sebou ? "
" Já tě, lásko, nemůžu vzít " odpověděla pýcha.
" Tady je vše perfektní, mohla by jsi poškodit mou loď. "

Láska se tedy zeptala smutku, který projížděl kolem :
" smutku, prosím, vezmi mě s sebou. "
" Ach lásko, " řekl smutek, " já jsem tak smutný,
že musím zůstat sám. "

Také dobrá nálada projela kolem lásky, ale byla tak
spokojená, že ani neslyšela, že na ni láska volá.

Najednou řekl nějaký hlas :
" pojď lásko, já tě vezmu. " Byl to nějaký stařec,
kdo promluvil. Láska byla tak vděčná a šťastná, že se
zapomněla zeptat na starcovo jméno.
Když přijeli, stařec odešel.

Láska si uvědomila, že mu hodně dluží
a zeptala se vědění :
" vědění, můžeš mi říct, kdo mi pomohl ? "
" To byl čas, " odpovědělo vědění.

" Čas ? " zeptala se láska, " proč mi pomohl čas ? "
A vědění odpovědělo :
" protože jen čas ví, jak důležitá je láska v životě. "


Krásné jaro Tobě a všem :-) Helča

 

O

 

"Povedzme si to pramo.
Clovek dokaze skoro secko.
Urobyt dyru do sveta aj do ozonu.
Urobyt si pekny dom, ale aj peknu hanbu.
Vyzyrat jak pekny hrdina, ale nekedy aj ako pekny idiot.
Nekedy dokaze byt na svete aj sto rokov, ale ani tri minuty pod vodu.
Dokaze obstojne hrat na klaviri a na nervy, skakat do reci a aj o tyci.
A tusim vacej myslet na buduce generacie pocitacov, ako na maturantov.
Ale clovek by si nemal toho az tolko namyslat, lebo je len clovek.
Ani pri najlepsej vole nedokaze preletet v petmetrovej vyske z Namestia hraniciarov na Sancovu ulicu.
A to za idealnych poveternostnych podminek.
Nedokaze vonat jako lipa a len tak jako topol sa rozmnozuvat po vetre.
To dokaze len boza priroda.
A preto by si mal clovek celkom skromne povedat - mnoho toho nevim.
A preto sa budem na svete radsej vacej cuduvat jako svet menit.
Lebo pri cuduvani nekapu stromy, nekapu ryby, ale rastu stromy a pada snah.
A vsetko je na svojom miste, tak jako ma byt.
Tak, jako ked je na jar naozaj jar, v lete ked je leto, na jabloni jablcko, na clovekovi hlava a v cloveku srco."
 

O

 

Milá Wahlgrenis,
snad někomu pomůžou následující řádky z časopisu Medium:
"Člověk, jenž skutečně miluje, tak tuto lásku rozdává. 

Přeje tomu, který je objektem jeho lásky, jen to nejlepší a to bez ohledu na sebe.
Tedy ve vztahu dvou lidí zde není místo pro žárlivost a sobecké vlastnictví toho druhého, protože to je z oboru braní. 

Miluji-li takto nezištně, pak se ke mně tato láska vrací a já jsem jí zasažen v obrovské míře. 

Tato duchovní energie-láska totiž posbírá cestou další s ní harmonizující energie a tím sílí. 

Výsledkem je zisk lásky. 

V opačném případě, kdy toho druhého chceme vlastnit, je posílena rovněž má snaha brát 

a protože se jedná o nesmysl, dojde ke katastrofě (pokud si včas neuvědomím chybnost svého počínání)."
Tolik pan Antonín Mareš. 

Je to krásný návod, jak milovat. Přeji všem hodně lásky. Markéta

Markéto, díky. W.
 

O

 

Milá Wahlgrenis, 

kdysi, když jsem dělala maturitu, jako téma slohové práce jsem dostala: Je čas aby se konečně zrodil Člověk. 

Napsala jsem ji jediným dechem, bylo to téma moji duši hodně blízké, bylo to v období války, kdy jsem nevěděla, co bude zítra. 

Nebýt lidí, kteří byli Lidmi, nevím jak bych to období ustála a kam by dál vedla moje cesta.
Vždy se objevovali v těžkých chvílích. 

Jsou darem Pana Boha. 

Neznala jsem je, oni neznali mně, přece mi pomáhali.
Děkuji každému, i koho neznám, kdo něco takového udělal pro jiného člověka.
Moc děkuji.
Reja

 

Je čas aby se konečně zrodil Člověk

 

Ubíhá čas…

Plyne pomalu a nenápadně vedle lidí, kteří si ani nevšimnou jeho odchodu dokud není pozdě. Plyne a nevrací se zpátky těm, kteří ho bezstarostně nechávají aby se jím jako písek sypal mezi prsty. Ubíhá tiše, ale jistě. Zatím co moře zalévá břeh, přemýšlím o pomíjivosti člověka na tomto světě. Člověk není skála aby trval po tisíce let. Dokonce i skála bývá poškozená působením moře a obroušená nárazy větra. Člověk není ani moře s jeho věčnosti, avšak i moře podléhá změnám a nikdy není stejné jako o okamžik dřív. Změna je zákon přírody, jediný trvalý, jediný věčný a neměnný.

 

Ubíhá čas…

Kolik jen ztracených příležitostí, aby člověk byl člověkem, bylo a uběhlo? Kolik lidských osudů čeká až někdo zaťuká na zapomenuté dveře, až se zeptá, pohladí duši teplým slovem? Kolik vystrašených srdcí tluče v temném světě, na okraji propasti a nikdo tu není, aby jím dodal odvahu, dodal sílu?

 

O, člověče!

Opuštěn od ostatních, zatracován samým sebou, nedáváš příležitost možnosti k jednomu novému lidštějšímu životu. Tápeš ve tmě, dotýkáš se zdí svého vězení hledajíc vypínač abys rozsvítil, ale neděláš to. Nemůžeš! Uvězněn si ve svém vlastním světě, který ti dává iluze o tvé moudrosti, spravedlnosti, dobrotě a správnosti, a nedovoluje ti abys viděl propást své domýšlivosti, sobeckosti, lži a sebeklamu. Ve své nekonečné soustředěnosti na samého sebe, ztrácíš vlastně to nejdůležitější: ztrácíš sebe.

Nevidíš už jiné lidi, světy jiné než je tvůj, někdy šťastnější, někdy smutnější, nedokonalé stejně jako ten tvůj, ale vždy neopakovatelné a hluboce lidské. Ty světy hledají tvůj svět, blíží se natahujíc ruce, které touží po pochopení a přijetí, a ty je odmítáš, otáčíš se jím zády, zavírajíc oči před jejích poselstvím.

 

O, člověče!

Proč se nedokážeš zastavit, jenom na chvíli? Proč se nedokážeš ohlédnout kolem sebe, vnést do své duše kousek nebe toho, do této chvíle cizince, který stojí vedle tebe? Napni svůj sluch, možná uslyšíš jeho hlas a možná on jemně a něžně zazní ve tvém srdci. Pokud se na něho podíváš, možná si všimneš očí, které se teple dívají a úsměvu, který září láskou. Jestli se pozorně podíváš, v tom cizinci snad najdeš přítele dávno ztraceného, z dob když jste byli dětí a když jsi se na lidí díval jedním jiným způsobem.

Řekni, není-li to lehké odpovědět na pozdrav, vyslovit slova, které jako blahodárný déšť, zalévají úrodnou půdu a které zasévají semeno lásky v srdci, které pocítí jejích měkkost? O kolik je lepší zvedat ruce ke slunci z radosti, že září nad tebou a jinými lidmi, obejmout hvězdy, o kterých se ti dříve jen zdalo a pociťovat jak roste tvá duše, jak se zaplňuje prázdnota, která dřív existovala? Tehdy uvidíš, jak moc ti chyběla blízkost jiných lidí a jak se vesmír zmenšil protože jste se stali jednou bytosti, ty a tvůj bratr, kdežto dříve vás dělili oceány.

 

Uvědomíš si, že se konečně zrodil Člověk!

 

O

 

Když člověk bdí a jenom tiše dýchá, ucítí jedno malé místečko mezi rty a chřípí. 

Dech na ni dopadne, zatetelí se zmizí. Ale ta jamečka tam vždycky nebyla!
Bůh stvořil člověka jako novorozeňátko: nemělo o ničem ani páru a bylo hladké jako oblázek. L

eželo pod nebeskou bání a čekalo, až půjde na svět. 

Jenže poblíž číhal na svou příležitost ďábel. Stačila mu chvilička.
Bůh zrovna tvořil zemi, ďábel se přitočil k děcku a vyložil mu, co ho na té zemi čeká. 

Dítě, doposud nebesky klidné, spustilo zoufalý křik.
"Malér!" řekl si Bůh, když ten nářek slyšel.
"Je to pravda?" obořilo se na něj dítě, které po hovoru s ďáblem nějak vyspělo.
"Lhát ti nechci," potřásl Bůh Otec hlavou. 

"Pravda to je, jenže jenom ďábelská část pravdy. Tak vyslechni i druhou půlku pravdy - mou."
Pak se naklonil k dětskému uchu a dlouho do něj cosi šeptal. 

Novorozeně přestalo plakat a blaženě se usmálo.
"Ale teď tě na ni, promiň, nechám zapomenout. 

Svět by ztratil smysl, kdybys všechno vědělo už předem. 

Slibuju ti, že si jednou vzpomeneš. 

S každým dechem tě zašimrá kousek božské pravdy. 

Ale na celou si ještě pěkně počkáš. 

Teď jdi na svět naivně jako děcko." 

Shýbl se nad ním a pevně mu přitiskl svůj božský ukazovák na rty. 

V hladké kůži zůstal nad horním rtem důlek. Bůh na dítě mrkl:
"Zůstane to jenom mezi námi. Pšš!"
/Epizoda z knihy Daniely Fischerové "Jiskra ve sněhu"/

Krásný sluníčkový den Vám všem :-))

Štěpánka

 

O

 

V Americe proběhl nedávno zajímavý experiment. 

Děti odpovídaly na různé záludné otázky ze světa dospělých a jednou z nich byla i jedna docela nevinná: "Co je to láska?" 

Pár zajímavějších odpovědí vám předkládáme k posouzení a také k zamyšlení: 

Co myslíte, jak by asi odpověděli vaši malí?

Když dostala moje babička artritidu, nemohla se ohnout a namalovat si nehty na nohách. A tak jí je potom pořád maloval děda, i když později taky dostal artritidu. (Rebeca, 8 let)

 

Když vás někdo miluje, vyslovuje vaše jméno jiným způsobem. Ví, že vaše jméno je v jeho puse v bezpečí. (Billy, 4 roky)

 

Láska je, když se dívka navoní voňavkou a chlapec si dá na sebe vodu po holení. Potom jdou spolu ven a navzájem si vonějí. (Carl, 5 let)

 

Láska je, když se jdeš s někým najíst a dáš mu potom většinu svých hranolek bez toho, aby si chtěl ty jeho. (Chrissy, 6 let)

 

Láska je, když máma udělá kávu pro tátu a trochu z ní odpije, aby zjistila, jestli je dobrá. (Andy, 7 let)

 

Láska je, když řekneš chlapci, že máš ráda jeho tričko a on ho potom nosí každý den. (Noelle, 7 let)

 

Když se mají dva rádi, zůstanou spolu i když je z nich babička a dědeček. Přesto, že se znají tak dobře. (Claire, 5 let)

 

Láska je, když máma vidí tátu upoceného a smradlavého a i tak si myslí, že je krásnější než Brad Pitt. (Chris, 8 let)

 

Láska je, když máma vidí tátu nebo mě na záchodě a nemyslí si, že je to hnusný. (Mark, 6 let)

 

O

 

Dobré odpoledne,
při brouzdání na internetu jsem potkala tahle slova. 

Líbila se mi a mají snad něco do sebe, nechám na Vás, zda uznáte za vhodné je zveřejnit na webu...

přeji Vám krásné dny :-)
P.S. Kdysi jste mi napsala, že se člověk někdy potřebuje projít v dešti, aby si uvědomil že ŽIJE...

Pak jsem za nějaký čas ztratila deštník... 

Zatím jsem nepovažovala za nutné si kupovat nový a někdy nerozumím tomu, proč lidé před těmi kapkami utíkají, rychle se schovávají, utíkají před deštěm...vždyť i v tom zamračeném počasí je cosi krásného...

Odpuštění - proč a jak odpouštět aneb odpuštění neschvaluje zlo
(sestavil Ignác Mucha a Pavel Semela)

CHCEŠ-LI BÝT OTROKEM NĚJAKÉHO ČLOVĚKA, NESNÁŠEJ HO
Chceš-li být otrokem nějakého člověka, nesnášej ho. 

Pak s tebou bude ráno, po celý den i v noci. 

Tenhle člověk s tebou bude také jíst a naruší tvé trávení. 

Zničí tvou schopnost koncentrace, zničí každou příjemnou chvilku a zbaví tě tvého drahého pokoje i radosti. 

Své štěstí vkládáš do jeho rukou. 

Dáváš mu skutečnou moc nad sebou samým... 

(John Powell)

KŘIVDA SE NEVYHNE NIKOMU
Neexistuje člověk, který by nikdy neprožil křivdu a ublížení. 

Neexistuje člověk, kterého by prodělaná křivda a ublížení nebolely. 

Pocit křivdy, ublížení a nespravedlnosti se hluboce dotýkají nitra každého člověka a volají po vyrovnání, odplatě a pomstě. 

Příkoří nenechává nikoho chladným.

MÁME ZLU NECHAT VOLNÝ PRŮCHOD ?
Do této situace ale vstupuje Ježíšova výzva k odpuštění. 

Není ale naivní, nerealistická a odtržená od života? 

Máme každému jen tak "odpustit"? 

Máme zlu nechat volný průchod?
Odpouštějte a bude vám odpuštěno. (Lk 6,37)

ODPUŠTĚNÍ NESCHVALUJE ZLO
Odpuštění a boj proti zlu si neprotiřečí. 

Ježíš sám ukazuje cestu k naplněnému životu i skrze odpuštění. 

Jeho život je ale současně bojem proti zlu.
Nelze totiž ztotožňovat člověka s jeho jednáním. 

Člověku je třeba odpustit a dát mu šanci. 

Jeho činy se musí odsoudit a popřípadě přijmout opatření k zamezení šíření zla. 

Odpuštění musí souviset s nápravou věcí. 

Boj se zlem ale naopak nesmí odpuštění opomíjet. 

Tak by se ke slovu dostala pomsta, která plodí další zlo, zášť a nenávist.

PROČ ODPOUŠTĚT ?
Neodpuštění negativně ovlivňuje celý život člověka, včetně jeho těla a psychiky. 

Zanedbané, potlačené a někdy i zdánlivě zapomenuté křivdy nic neřeší. 

Působí destruktivně. 

Neodpuštění člověka ničí, rozkládá a znepokojuje. 

Je zdrojem napětí a podrážděnosti. 

Neuzdravené křivdy se mění i ve zdroj ubližování druhým. 

Ať už totiž člověk chce nebo ne, předává to, co sám zakusil dále. 

Potřebuje se utrpení zbavit a tak ho přesouvá dál. 

Ono se k němu pak ale vždy navrací…
Neodpuštění působí jako jed zasahující všechny oblasti života a vztahů: k Bohu, k lidem, ke světu a i k sobě. 

Projevuje se na úrovni osobní, na úrovni rodin, různých skupin i národů…
Skrze odpuštění se člověk stává vnitřně nezávislým na negativním vlivu zla. 

Ukřivdění pak ztrácí svou zničující moc.
Odpouštějte a bude vám odpuštěno. (Lk 6,37)

ODPUSTIT NELZE "NA POVEL"
Odpuštění není mnohdy jednoduchou záležitostí. 

Pocit křivdy člověka zasahuje v mnoha vrstvách. 

Proto zpracování křivdy a odpuštění musí proběhnout ve všech zasažených úrovních a oblastech lidského života.
Rychlé a levné rady typu: "musíš hned odpustit", "zapomeň na to", "čas léčí rány" jsou neúčinné 

a k opravdovému odpuštění vedou jen zřídka. 

Vyrovnání se s křivdou, odpuštění a uzdravení je dynamickou záležitostí, která mnohdy potřebuje svůj čas.

KROKY NA CESTĚ ODPUŠTĚNÍ
Odpuštění je procesem, jehož motivem je spíše rozhodnutí, než pocity. 

Na počátku tohoto procesu je dobré uvědomit si svou hodnotu jako člověka i jako Božího dítěte 

a připomenout si, že i když se cítíme nemilováni a nedoceněni, Boží láska k nám trvá. 

V Bohu je naše bezpečí a význam.

PŘIZNAT SI POCIŤOVANOU KŘIVDU, negativní emoce a svá zranění. 

Přiznat si, že mi vzniklá situace vadí a že mě bolí. 

Přiznat si, že mám problémy odpustit a že možná viníkovi nepřeji rozhodně nic dobrého. 

V této první fázi je třeba před sebou své pocity nepotlačovat a nic si nenalhávat.

POJMENOVAT SVÉ POCITY.
Tato fáze může být pro mnohé důležitá. 

Je možné si najít důvěryhodného partnera, před kterým můžeme své pocity slovně formulovat. 

Může jím být někdo blízký, náš zpovědník, ale i Bůh. 

Důležité ale je, aby v tomto kroku nebyl člověk sám. 

Mohl by totiž upadnout do pasti sebelítosti, která člověka uzavírá a znemožňuje jeho rozvoj.

POHLÉDNOUT NA KŘIVDU NEZAUJATĚ z jiného úhlu, nadhledu, či odstupu. 

Připustit si, že vzniklá situace může mít i jiná hlediska, než ta, kterou vidíme úhlem svého pohledu. 

Uvědomit si, že ukřivdění je obecnou lidskou záležitostí.

SNAŽIT SE POCHOPIT TOHO, KDO NÁM UBLÍŽIL.
Možná, že dotyčný člověk nejedná vědomě zle. 

Jeho jednání třeba ovlivňuje jeho podvědomí a špatné zkušenosti. 

Často lidé jednají zle, protože ani jinak neumějí. 

I Ježíš se na kříži modlil: "Otče odpusť jim, neboť nevědí co činí" (Lk 23,34).

ROZHODNOUT SE NEŠKODIT A ZŘÍCI SE POMSTY.
Nepřát, ani nepůsobit viníkovi zlo. 

Rozhodnout se ho přijmout jako člověka, bez ohledu na jeho vinu. 

Nemluvit o něm zle před lidmi.

ŽEHNAT.
Žehnání znamená svolávání Boží přízně na dotyčného. 

Tím i křivdu předáváme Bohu.
Když člověk odpustí, neznamená to, že k druhému musí okamžitě pociťovat kladné city. 

Odpuštění je někdy delší proces, ve kterém se pocity mohou zákonitě opožďovat.
Jeden druhému odpouštějte, jak i Bůh odpustil vám. (Ef 4,29)

O

 

Aby sis uvědomil cenu sestry, 

zeptej se někoho, kdo ji nemá,


aby sis uvědomil cenu deseti let,
zeptej se nově rozvedeného páru,


aby sis uvědomil cenu čtyř let,
zeptej se maturanta,

aby sis uvědomil cenu jednoho roku,
zeptej se studenta, který propadl u závěrečné zkoušky,

aby sis uvědomil cenu devíti měsíců,
zeptej se matky, která dala život dítěti, které se narodilo mrtvé,

aby sis uvědomil cenu jednoho měsíce,
zeptej se matky, která dala život předčasně narozenému dítěti,

aby sis uvědomil cenu jednoho týdne,
zeptej se redaktora týdeníku,


aby sis uvědomil cenu jedné minuty,
zeptej se člověka, který zmeškal vlak, autobus, letadlo,

aby sis uvědomil cenu jedné sekundy,
zeptej se člověka, který přežil nehodu.

Čas na nikoho nečeká.
Važ si každé chvíle, kterou máš.
Budeš si jí vážit ještě víc, když to budeš moci sdílet s někým zvláštním.

 

Aby sis uvědomil cenu přítele nebo člena rodiny:
Ztrať jednoho.
Drž se pevně těch, které miluješ!

O

 

Mila Wahlgrenis
Dnes jsem pri brouzdani na netu narazila na nekolik citatu, ktere pohladily mou, v soucasne dobe zojitrenou dusicku...
Prosim, nezlob se,mam nutkani podelit se s Tebou a ostatnimi o to, jak me oslovily.

   Nekracej prede mnou, mozna za tebou nepujdu.
   Nekracej za mnou, mozna te nedokazu vest.
   Kracej vedle mne a bud muj pritel.


   Nikdy nebud tak intimni s pritelem, aby ti mohl ublizit, kdyby se stal tvym nepritelem
   a nikdy nejednej s nepritelem tak spatne, aby se nikdy nemohl stat tvym pritelem.


   Dobrou noc, sne, usni touho!
   Poutniku, je konec pouti!
   Dobrou noc! Kdo sli tak dlouho,
   zaslouzi si oddechnouti!

Preji Tobe a vsem hodne lasky.
Helca

O

 

 ..nechci nijak zatezovat Tvoji postu.

Obcas mi prijde par hezouckych veci a ja se rada podelim.

Dneska mi rano prislo opozdene prani k Novemu roku.. Shari

 

Preji Slunci, aby

Preji Slunci, aby mu lidé dál nastavovali tvár.

Preji vetru vlasy krásných dívek a koruny stromu.

Preji vode potoky, reky a more.

Preji Zemi slunce, vodu a vítr.

Preji zvíratum, co behají po zemi, lehký krok a plná bríka.

Preji lidským zvíratum cloveka.

Preji ptákum nebe.

Preji lidem slunce,vodu, vítr, zvírata a ptáky.

Preji lidem jejich prání, aby je vedly.

Lidem moudrým preji, aby se jim vyplnila všechna přání.

Lidem slušným, aby se jim vyplnila vetšina z nich.

Mizerum preji všechno, co žádají, protože jejich prání jsou mizerná.

Pošetilým a hlupákum preji zdravícko; lepšího me nenapadá.

Prátelum preji, abych jim byla dobrým prítelem.

Neprátelum, abych se neslitovala.

Své lásce preji, abych ji nezklamala.

Sobe preji šeptem.

Vám preji štastný rok 2006.

A roku 2006 preji, aby se vubec ničím nezapsal do dejin.

Aby byl úplne obycejný...

 

O

 

Milá Wahlgrenis,
na internetu jsem našla něco, co se mi líbilo a možná by se hodilo do oblasti citátů.
Největší silou na světě je láska.
Povinnost bez lásky činí mrzutým,
zodpovědnost bez lásky činí bezohledným,
spravedlnost bez lásky činí tvrdým,
pravda bez lásky činí kritickým,
chytrost bez lásky činí vychytralým,
laskavost bez lásky činí malicherným,
znalost bez lásky činí neústupným,
moc bez lásky činí pyšným,
vlastnictví bez lásky činí lakotným,
víra v cokoli bez lásky činí fanatickým.

O

 

Milá Wahl,
právě jsem dostala nádherný mail, je pravdou, že první část jsem své přítelkyni, která před 4 lety přišla o syna,

poslala já, ale ten její dovětek je tak nádherný, že si myslím, že tam má být.

Víš, mám v očích slzy, ale srdce mi říká o moudrosti příběhu!

Snad se i Tobě bude líbit.

Slunečnička

Kdysi bylo dítě, které se připravovalo na příchod na svět.

Jednoho dne se zeptalo Boha:
"Řekni mi, zítra mě posíláš na svět, ale já jsem ještě moc malé a bezmocné. Co si tam počnu?"
Bůh odpověděl:
"Mezi mnoha anděly jsem pro Tebe vybral jednoho z nich.

Bude na Tebe čekat a starat se, abys mělo vše. Neopustí Tě, dokud nebudeš vše umět."
Dítě odvětilo:
"Tady v nebi celý den slyším zpěv, vidím úsměvy a to mi stačí, abych bylo šťastné.

Neumím chodit ani neznám jazyk, kterým mluví lidé."
"Tvůj anděl Ti bude říkat nejkrásnější a nejsladší slova a s velkou trpělivostí a péčí Tě bude učit mluvit i chodit.

Časem poznáš vše."
Kdo mě bude na světě bránit před zlými lidmi?"
"Tvůj anděl Tě bude chránit, i kdyby měl riskovat svůj vlastní život. Neboj se."
Zazněla hudba, zvonečky se rozezvonily a dítě poznalo, že se musí s Bohem rozloučit. Zlehka se naposled zeptalo:
"Už jsem na odchodu, řekni mi prosím andělovo jméno."
"Jméno anděla je bezvýznamné, když ho budeš chtít přivolat, stačí zavolat Maminko...."

.. a jsou i příběhy, které pokračují dál a jen některé maminky znají pokračování:
Dítě se dostalo na svět.

Poznalo, že Bůh měl pravdu a že jeho andělé ho trpělivě učili chodit, mluvit, rozpoznávat dobro a zlo, poznávat svět.

Dítě rostlo a Anděl - maminka ho životem provází, chrání, učí a miluje.

A pak se stalo, že dítě se dostalo opět k Bohu.

Anděl už ho neprovázel, protože bylo v nebi.

Nechránil, protože tam nebylo nebezpečí.

Neučil, protože už všechno vědělo.

Ale tak vědělo, že ho anděl stále miluje a tak se stalo, že dítě, co bylo v nebi, mohlo svého Anděla provázet i nadále.

Chránit, protože i Andělovi hrozila nebezpečí.

Učit, protože i Anděl dělá chyby z lásky.

A stále milovat.
 

O

 

Milá Wahl,
našla jsem Tvé krásné příběhy a napadlo mě, že mám také jeden, který loni o vánocích moc potěšil spoustu lidiček.

Rozdávala jsem je a překvapovala, když jsem se loučila před dovolenou.

Pa Slunečnička

Zde je:

Balzám na duši

Kdysi za dávných časů žil v jedné vesnici hospodář jménem Adam se svou ženou Evou.

Pracovali na svém malém hospodářství, orali půdu, tkali plátno a žili spolu spokojeně.

Jejich práce však byla velice těžká, museli tvrdě pracovat od slunka do slunka.

Proto, když se jim narodil syn Tomáš, se Adam rozhodl, že ze svého syna vychová skutečně tvrdého chlapa,

který by se s takovým těžkým životem uměl vypořádat.
Jak se rozhodl, tak také jednal.

Chlapec musel odmalička těžce pracovat a dodržovat otcův přísný režim.

Často se stávalo, že musel uprostřed hry opustit své kamarády a jít vyplnit otcův příkaz.

Evě Adam nařídil, aby se s chlapcem zbytečně nemazlila, aby z něj vyrostl skutečně tvrdý chlap.

Ale Eva si vždycky našla nějaký způsob, jak dát Tomášovi najevo svou lásku.

Tomáš její lásku a oporu cítil, zvlášť když si k němu před spaním sedla, hladila ho a vyprávěla mu.
Jak šel čas, Adam a Eva stárli a ubývalo jim sil, zato z Tomáše vyrostl silný a pracovitý mladý muž.
Jednou na jaře matka náhle onemocněla.

Přijel lékař z města, matku vyšetřil, ale pomoci neuměl.

Tomáš viděl maminku, jak je den ode dne slabší.

Jako by z ní život unikal.

Rozhodl se zajít do vedlejší vsi pro babku kořenářku.

Ta však také neuměla pomoci.

Nešťastný Tomáš hledal pomoc po celém kraji, až mu kdosi řekl o starém mudrci, který prý již mnoho let žije sám někde vysoko v horách.
Mnoho dní putoval Tomáš po horských hřebenech, všude se vyptával, ale kde žije mudrc, mu nikdo nedokázal říci.

Zoufalý seděl na úpatí jedné hory, držel si hlavu v dlaních a vzpomínal na nemocnou maminku.

Celým srdcem si přál ji vidět zase zdravou a veselou.

Jeho prosící srdce toužilo najít pro maminku pomoc.

Už skoro ztrácel naději, když tu najednou vzhlédl a uviděl před sebou stát starého mudrce, kterého hledal.
Stařec se na Tomáše vlídně usmál a povídá: "Odpověď na tvou otázku je velice prostá".
Překvapený Tomáš odporoval: "Vždyť já ti žádnou otázku nepoložil."
"Že ne? Opakuješ ji v duchu po celou dobu, co je tvoje matka nemocná. Tak tedy poslouchej chlapče.

Tvoje maminka potřebuje balzám na duši. Protože s tvým otcem zažila příliš mnoho těžké práce ale příliš málo lásky a štěstí.

Proto její duše churaví."
*Tomáš se zajíkavě zeptal: "Co to je ten balzám na duši, kde jej mohu sehnat a kolik stojí?"

Stařec se na Tomáše vlídně usmál a všechno kolem, jako by se pojednou rozzářilo.

Pojď ke mně blíž, já ti ten balzám dám."
Chlapec vstal a přistoupil k mudrcovi.

Ten jej na chvíli pevně objal.

Tomáš pocítil štěstí láskyplné náruče a slyšel, jak mu mudrc říká:

"Víš, každý tomu říká jinak. Jeden balzám na duši, jiný objetí, v některých krajích tomu říkají chlupáč.

Ale na názvu vůbec nezáleží. Důležité je, že je to ten správný lék na nemocnou duši.

Až se vrátíš domů, používej jej tak, jak ti napoví tvé laskavé srdce."
S těmito slovy odešel mudrc zpět do hor.

Tomáš se vrátil domů a první, co udělal, bylo, že pevně objal svoji maminku.

A znovu při tom pocítil ten krásný a opojný pocit, jako když jej v horách objímal mudrc.

Tomáš pochopil, že i když dává, tak zároveň i mnoho dostává.
Když viděl, že maminka vysloveně pookřála, bylo pro něho potěšením obejmout ji několikrát denně.

Matka očividně ožila a během n §kolika dnů byla zase zdravá a plná síly.
Zpráva o Evině uzdravení se rychle rozlétla po celé vesnici.

Všichni se začali chodit ptát, jak je možné, že se Eva tak rychle uzdravila.

Tomáš jim všem vyprávěl o mudrci, o balzámu na duši, o tom, jaké to bylo, když ho mudrc objal.

A protože byl přesvědčen, že každý má nějakou byť jen maličkou bolístku na duši, každého objal.
Všem také vysvětlil, že ten balzám na duši máme každý v sobě a z leží jen na nás, jestli budeme ochotni jej dát.

Má však tu kouzelnou vlastnost, že čím víc jej dáváme, tím víc jej máme.
Život šel dál.

Otec a syn žili vedle sebe ve stavení jako dva cizí lidé.

Tomáš otce respektoval, choval se k němu uctivě, ale to, co cítil k matce, ve vztahu k otci chybělo.
Až se jednoho dne stalo, že onemocněl otec Adam.

Tomáš se rozhodl, že otci pomůže.

Překonal rozpaky, které cítil, a otce několikrát objal.

Očekával, že se otec začne uzdravovat, ale tomu bylo stále hůř a hůř.
A tak se Tomáš vydal znovu do hor na známé místo, kde se poprvé setkal s mudrcem.

Když došel na místo, posadil se, přemýšlel o svém životě a začal prosit o pomoc.

Mudrc se objevil za krátkou chvíli.

Chlapec mu začal s úzkostí v hlase vyprávět, že objetí asi ztratilo svou kouzelnou moc, protože otec churaví stále víc a víc.
Mudrc se zamyslel a povídá: "Podívej se," přitom podal Tomášovi dalekohled.

Když se mladík podíval dalekohledem, uviděl svůj domov a sám sebe v okamžiku, kdy objímá svého otce.
S otázkou v očích se podíval na mudrce.

"Podívej se znovu," řekl mudrc.

Chlapec poslechl a znovu uviděl sám sebe, ale tentokrát v okamžiku, kdy objímá matku.

A najednou vidí, že kolem obou dvou září takové zvláštní světlo.

A i když se od sebe oddálili, zářil každý z nich dál.
"Co to je za krásné světlo?" obrátil se mladík na mudrce.

"Víš, právě všechno kolem jako by dává objetí jeho léčivou moc. Pouhým okem však není vidět.

Objetí, to je jen fyzický pohyb, obyčejné gesto, ale to, co je důležité, je stav tvého srdce v okamžiku objetí.

Balzám na duši můžeš předat objetím, pohlazením, nebo jen pohledem do očí."
"Ale co to znamená stav srdce, jaký stav srdce je důležitý. Prozraď mi to, moudrý muži." prosí mladík.
"To musí poznat každý sám." odpověděl stařec.

"Poslouchej své srdce a nauč se myslet srdcem.

Dívej se lidem do očí, protože srdcem a pohledem do očí lze vyjádřit víc než pouhými slovy."
Příběh je u konce.

Každý z nás je ve stejné situaci jako Tomáš.

Učme se poslouchat své srdce, učme se myslet srdcem.
 

O

 

Pro milého človíčka ...

Dva andělští poutníci se zastavili, aby strávili noc v domě bohaté rodiny.

Rodina byla nepohostinná a odmítla anděly nechat v místnosti pro hosty.

Místo toho byli ubytováni ve studeném sklepním pokoji.

Jakmile si ustlali na tvrdé podlaze, starší anděl uviděl díru ve zdi a opravil ji.

Když se mladší anděl udiveně ptal proč, starší odpověděl: "Věci nejsou takové, jakými se zdají být."
Další noc si šli odpočinout do domu velmi nuzného, ale pohostinného farmáře a jeho ženy.

Poté, co se s nimi manželé podělili o trochu jídla, co měli, řekli andělům, aby spali v jejich posteli, kde si dobře odpočinou.

Ráno po svítání našli andělé farmáře a jeho ženu v slzách.

Jejich jediná kráva, jejíž mléko bylo jediným příjmem rodiny, ležela mrtvá ve chlévě.

Mladší anděl se ptal staršího, jak se to mohlo stát.

První muž měl všechno a tys mu pomohl, vyčítal.

Druhá rodina měla málo, ale byla ochotna podělit se o vše, a tys dovolil, aby jim zemřela kráva.
Proč??
"Věci nejsou takové, jakými se zdají být," odpověděl starší anděl.

Když jsme byli ve sklepním pokoji, všiml jsem si, že v té díře ve stěně byla zásoba zlata.

Jelikož majitel byl posedlý chamtivostí a neochotou sdílet štěstí, utěsnil jsem stěnu, aby poklad  nemohl  najít.

Když jsme další noc spali ve farmářově posteli, přišel si anděl smrti pro jeho ženu.

Dal jsem mu místo ní krávu.

Věci nejsou takové, jakými se zdají být.
"Většinou neznáme všechny souvislosti.

I když máš víru, potřebuješ také důvěru, že vše, co přichází, se vždy děje ve tvůj  prospěch.

A to se vyjeví až časem.

Někteří lidé přicházejí do našeho života a rychle odcházejí, někteří se stávají našimi přáteli a zůstanou na  chvilku.

Přesto zanechávají  v našich srdcích nádherné stopy - a my nezůstaneme nikdy zcela stejní, protože dobří  přátelé nás proměňují!
Včerejšek je historie.

Zítřek tajemství.

Dnešek, přítomnost je dar.

Život je  neobyčejný a chuť každého momentu neopakovatelná!
Tato zpráva přichází od velmi zvláštního anděla a nyní se stává tvým andělem strážným.

 Pravda je, že...
- někdo je na tebe velmi pyšný
- někdo na tebe myslí
- někdo se o tebe stará
- někomu chybíš
- někdo chce s tebou mluvit
- někdo chce s tebou být
- někdo doufá, že nemáš problémy
- někdo je ti vděčný za tvou podporu
- někdo chce držet Tvou ruku
- někdo doufá, že se vše v dobré obrátí
- někdo chce, abys byl šťastný
- někdo chce, abys našel jeho nebo ji
- někdo oslavuje tvůj úspěch
- někdo tě chce obdarovat
- někdo myslí, že TY JSI dar
- někdo tě miluje
- někdo obdivuje tvoji sílu
- někdo myslí na tebe a tvůj úsměv
- někdo chce být tvým ramenem na  vyplakání
- Někdo potřebuje, abys mu to poslal!!!

A druhá věc-přání:
- ať mají tvé ruce vždycky co dělat,
- ať je v tvé peněžence vždycky pár minci
- ať slunce pořád svítí na tvé okno
- ať po každém dešti určitě následuje duha
- ať máš vždy nablízku ruku přítele
- ať Bůh naplní tvoje srdce radostí
 

O

 

THE WORLD AND WE    (THE WORLD ARE WE)

Kdybychom redukovali celé lidstvo na jednu vesnici se 100 obyvateli,

ale zachovali proporce všech současných národů, měla by tato vesnice  následující složení:

57 Asiatů

21 Evropanů

14 Američanů (Severo- a Jiho-)

8 Afričanů

52 by bylo žen

48 by bylo mužů

70 ne-bílých

30 bílých

70 ne-/anti- Křesťanů

30 Křesťanů

89 heterosexuálů

11 homosexuálů

6 osob by vlastnilo 59% celosvětového bohatství a všech 6 by pocházelo z USA

80 by trpělo nedostatečnými podmínkami pro bydlení

70 by bylo analfabetů

50 by bylo podvyživených

1 by umíral

2 by se rodili

1 by měl počítač

1 (jen jeden) by měl akademické vzdělání

Díváme-li se na svět tímto způsobem, je každému jasné, jak potřebné jsou: sounáležitost, porozumění,  akceptance, vzdělání, ...

K zamyšlení:

Jestliže jsi dnes ráno vstal z postele spíše zdráv než nemocen,

jsi šťastnější než 1 milion lidí, kteří se nedožijí příštího týdne.

Jestliže jsi nikdy nezažil boj ve válce, nepocítil osamělost ve vězení, agónii týraných nebo hlad,

pak jsi šťastnější než 500 milionů lidí našeho světa.

Jestliže můžeš vyznávat náboženství beze strachu z hrozby, že budeš zatčen nebo zabit,

jsi šťastnější než 3 miliardy lidí na Zemi.

Jestliže máš jídlo v ledničce, jsi oblečen, máš střechu nad hlavou a svou postel,

jsi bohatší než 75 % obyvatel tohoto světa.

Jestliže máš konto v bance, nějaké peníze v peněžence a hromádku drobných v krabičce,

patříš k 8 % blahobytných lidí na světě.

 

Jestliže čteš tuto zprávu, jsi požehnán dvojnásobně, vždyť:

Někdo na tebe myslel.

Nepatříš ke 2 miliardám lidí, kteří neumí číst. 

A ... máš počítač!

 

Někdo jednou řekl:

Pracujte, jako byste nepotřebovali žádné peníze;

Milujte, jako by vás nikdy nikdo nezranil;

Tančete, jako by se nikdo nedíval;

Zpívejte, jako kdyby nikdo neposlouchal;

Žijte, jako kdyby byl Ráj na Zemi.

 

O

 

Tato zpráva nebyla přerušena od 11. září 2001

 

Zůstala živá a od 11. 9. 2001 cirkuluje ve vzpomínkách na všechny, kteří v tento den přišli o svůj život;
Ve vzpomínkách na pasažéry a piloty United Air a AA Flüge,

na zaměstnance ve World Trade Center a v Pentagone a na všechny nevinné okolojdoucí.

Naše modlitba je orientovaná na přátele a rodiny všech těchto mrtvých:
"Kdybych věděl, že je to naposledy, co Tě vidím spát, lépe bych Tě přikryl. A prosil bych Boha, aby ochránil Tvoji duši.“
"Kdybych věděl, že je to naposledy, co Tě vidím odcházet z našich dveří, objal bych Tě a políbil o mnoho více.“

"Kdybych věděl, že to je naposledy, co slyším Tvůj hlas, nahrál bych si každé Tvoje slovo na video,

abych ho mohl poslouchat každý den znova a znova.“
Řekl bych Ti: "Miluji Te" místo: "Vždyť víš, že Tě miluji..."

Zítřek nemá nikdo z nás jistý,
ať už je starý nebo mladý.
Dnešek by mohla být pro nás poslední šance obejmout své milované.
Proto obejmi své drahé a řekni jim, jak Ti na nich záleží a vždy záležet bude,...
Najdi si čas říct jim, když třeba: "
je mi to líto", "promiň mi to", "děkuji" nebo "to je v pořádku"...

...aby jednou nebylo už pozdě.....
 

O

 

Lide přicházejí do našich životů z nějakého DŮVODU, na určité OBDOBÍ anebo na CELÝ ŽIVOT.
Když je budeme umět rozlišovat, tak budeme vědět, co je třeba pro ně udělat.

DŮVOD
Když je někdo v našem životě z nějakého DŮVODU, tak je to vlastně vyjádření naší potřeby.
Přišli, aby nám pomohli vyřešit nějaký problém, přišli nám poradit a podpořit nás po fyzické, emoční anebo duševní stránce.

Může se nám zdát, jako kdyby nám je poslalo samo nebe a ono to fakt udělalo.

Jsou tu proto, že my potřebujeme, aby tu byli.

Později, když už se náš problém vyřešil anebo přišel ten čas nechat zbytek problému na nás samotných,

tak tato osoba udělá anebo poví něco, co ukonči náš vzájemný vztah.

Někdy tyto osoby zemřou.
Někdy prostě odejdou.
Co si musíme uvědomit je, že náš problém byl vyřešen, naše potřeba uspokojena a teda jejich práce v našem životě skončila.

Naše modlitba byla vyslyšena, teď už musíme vstát a jít sami, bez jejich pomoci.

OBDOBÍ
Někteří lidé jsou v našich životech na určité OBDOBÍ ...

naše cesta životem nám je poslala na určité OBDOBÍ ...

většinou se navzájem od sebe něco naučíme, zažijeme něco supr, dobře se zasmějeme, naučíme se pomáhat si.
... většinou nás tito lide naučí něco, co jsme nevěděli anebo nás přinutí vyzkoušet něco, co jsme ještě v životě neudělali.

Obvykle zažijeme s těmito lidmi hodně zábavy, no je to jen na určité OBDOBÍ ...

CELÝ ŽIVOT
Celoživotní vztahy nám dávají Celoživotní lekce.

Musíme těmito lekcemi postupně procházet a budovat jimi tento vztah, aby měl dobré základy.
Důležité je učit se z těchto lekcí, milovat tuto osobu a uvádět do praxe to,

co jsme se naučili ve všech ostatních našich vztazích, ve všech oblastech našeho života.

Je smutné, že láska je slepá, ale přátelství ne.

Přátelství je jasnovidec.
 

Děkuji za to, že jsi součástí mého života bez ohledu na to,

zda jsi tu Z nějakého Důvodu, pro nějaké OBDOBÍ anebo na CELÝ ŽIVOT.


O

 

V Číně měl jeden nosič vody 2 velké hliněné nádoby.
Visely na obou koncích klacku, který nosil na krku.
V jedné byla prasklina, naproti tomu ta druhá byla dokonalá a vždy nesla plnou míru vody.
Na konci dlouhé cesty, která trvala od potoku až k domu,měla prasklá nádoba vodu už jen do polovičky.
Dva celé roky to takto šlo, nosič vody nosil do domu každý den jen jednu a půl nádoby vody.

Samozřejmě dokonalá nádoba byla pyšná na svůj výkon, vždyť přinesla pokaždé všechnu vodu.

Ale chudák prasklá nádoba se styděla za svoji nedokonalost a cítila se uboze, protože je schopná jen polovičního výkonu.
Po dvou letech soužení oslovila nosiče u potoka:
Stydím se, protože voda teče po celou cestu domů.
A nosič jí odpověděl:
Všimla sis, že kytky rostou jen na tvojí straně chodníku a ne na straně druhé?
To proto, že jsem vždy věděl o tvém nedostatku a na tuto stranu cesty jsem rozséval semena květin.
To ty jsi je každý den zalévala, když jsme se vraceli domů.
Dva roky sbírám tyto krásné květiny, abych si ozdobil svůj stůl.

Kdybys nebyla taková, jaká jsi, tak by tato krása nemohla rozzářit můj domov.
Všichni máme své osobité chyby.
Všichni jsme prasklé hliněné nádoby.
Ale tyto praskliny a chyby, které jsou v každém z nás, dělají náš život tak velmi zajímavým a vzácným.
Jen každého musíme přijmout takového, jaký je a uvidět v něm to dobré.
Přeji krásný den všem prasklým hliněným nádobám - přátelům .
 

O

 

Ty můžeš být tou stou opicí

Zhruba třicet let vědci pozorují japonskou opici Macaca fuscata v jejím přirozeném prostředí.

V roce 1952 Imo, osmnáctiměsíční opice ženského pohlaví, která žila na japonském ostrově Koshima, objevila,

že brambory se dají umýt v potoce (opice rády jedí brambory, ale nesnáší je, když jsou pokryty hlínou).

Naučila to svou matku.

Její společnice, které si s ní hrály, se rovněž naučily tomuto kousku a předaly ho svým matkám.

V letech 1952 až 1958 se všechny mladé opice naučily mýt zablácené brambory.

Naučily to také některé dospělé jedince; ty, kteří následovali své děti.

Ostatní opice se dál trápily se špinavými brambory.

A pak se stalo něco překvapujícího.

Na podzim 1958 jenom malá skupinka opic z Koshimy myla své brambory.

Nevíme přesně, kolik jich bylo, dejme tomu, že 99.

Další opice, která se to naučila, byla stá.

A toho dne se stal "zázrak"!

Do večera každá opice stáda myla brambory před jídlem!

Stá opice způsobila zlom, uvedla do pohybu spoustu energie, která zasáhla celé stádo.

Ale největším překvapením pro pozorovatele byla skutečnost,

že se zvyk umývat brambory okamžitě přenesl na jiné ostrovy i na pevninu.

Nová vědomost, po získání určité síly, se šířila přímo z vědomí do vědomí.

Fenomén sté opice říká:

když pracuje určité množství lidí v nějakém směru, týká se to jen jich samotných,

existuje však bod, ve kterém stačí, když se přidá jedna osoba a změní se hierarchie hodnot všech.

Tvá zkušenost, tvé vědomosti mohou přispět k záchraně Země.
Ty můžeš být tou stou opicí.
 

O

 

V životě jsou chvíle, kdy vám někdo chybí
tak moc, že byste ho chtěli vytáhnout
ze svých snů a skutečně ho objímat!
 
Když se zavře jedna brána ke štěstí, další se otevírá,
ale my se často tak dlouho díváme
na zavřenou bránu, že si nevšimneme té,
která se pro nás už otevřela.

Nezajímejte se o vzhled, může klamat.
Nezajímejte se o bohatství, i to odvane pryč.
Najděte někoho, kdo vás přiměje k úsměvu,
protože stačí jenom jeden úsměv,
aby se temný den zdál jasnějším.
Najděte někoho, kdo přiměje vaše srdce, aby se smálo.
 
Sněte o tom, o čem chcete snít;
jeďte tam, kam chcete jet;
buďte tím, kým chcete být,
protože život je jen jeden
a jen jedna šance dělat všechny věci,
které chcete dělat.
 
Kéž máte v životě dost štěstí, aby vám bylo dobře;
dost zkoušek, abyste se stali silnými;
dost žalu, abyste zůstali lidmi;
dost naděje, abyste se stali šťastnými.
 
Ti nejšťastnější nemusí nutně
mít to nejlepší z nejlepšího;
prostě se snaží získat co nejvíce
ze všeho, co jim přijde do cesty.
 
Ta nejskvělejší budoucnost bude vždy
založena na zapomenuté minulosti;
nemůžete jít dál životem dokud
nepřekonáte minulé chyby a srdceboly.
 
Když jste se narodili, plakali jste
a všichni kolem vás se usmívali.
Žijte tak svůj život až do konce,
buďte tím, kdo se stále usmívá,
když všichni kolem pláčou.

 

O

 

Mila Wahl,  

Dovol mi popřát ti hezký den plný sluníčka, nejen na obloze.

Dostala se ke mně tato modlitba, třeba I Tobě se bude líbit.

S upřímným pozdravem Xenie

 

Slova modlitby sv. Františka Saleského k nám zaznívají ze středověku,

ale vůbec středověká nejsou.

Právě naopak, jsou stále aktuální, aktuální pro každého z nás, bez ohledu na naše stáří.

Pane, ty víš lépe než já, že den ode dne stárnu a jednoho dne budu starý.
Chraň mě před domněnkou, že musím při každé příležitosti a ke každému tématu něco říci.
Zbav mne velké náruživosti chtít dávat do pořádku záležitosti druhých.
Nauč mě, abych byl uvážlivý a ochotný pomáhat, ale abych při tom nevrtal a neporučníkoval.
Zdá se mi, že je škoda z přemíry moudrosti nerozdávat -

ale ty, Pane, víš, že bych si rád udržel pár svých přátel.
Nauč mne, abych dovedl mlčky snášet své nemoci a obtíže.

Přibývá jich a chuť o nich hovořit roste rok od roku.
Netroufám si prosit, abys mi dal dar s radostí poslouchat druhé, když líčí své nemoci,

ale nauč mě trpělivě je snášet.
Také se neodvažuji prosit o lepší paměť - ale jen o trochu větší skromnost a menší jistotu,

když se má paměť neshoduje s jejich pamětí.
Nauč mě té obdivuhodné moudrosti umět se mýlit.
Drž mě, abych byl, jak jen možno, laskavý.

Starý morous je korunní dílo ďáblovo.
Nauč mne u jiných odhalovat nečekané schopnosti a dej mi krásný dar,

abych se také o nich dovedl zmínit.
Mám vrásky a šedivé vlasy.

Nechci si stěžovat, ale tobě, Pane, to říkám - bojím se stáří.

Je mi tak, jako bych se musel rozloučit, nemohu zastavit čas.

Pociťuji, jak den ze dne ztrácím sílu a přicházím o bývalou krásu.
Byl jsem pyšný na to, že se stále ještě mohu měřit s mladými.

Teď cítím a uznávám, že již toho nejsem schopen.

Byl bych směšný, kdybych se o to pokoušel.
Ale ty, Pane, říkáš: "Kdo věří ve mne, tomu narostou křídla jako orlovi."
Dej mému srdci sílu, abych přijal život tak, jak jej ty řídíš.

Ne mrzoutsky, ne lítostivě se skleslou náladou, ne jako odcházející,

ale jako vděčný a připravený ke všemu, k čemu mě ty ještě povoláš.
A k tomu mi dej všechnu sílu srdce.
Amen.sv. František Saleský
 

 

O

 

Objevil jsem nějaké citáty, které jsem si kdysi vypsal. Bohužel jsem si nenapsal, od koho jsou.

Myslím, že mají něco do sebe, nevím jestli budou někoho zajímat.

Jestli uznáte za vhodné, tak je dejte na Vaše stránky.

Mějte se krásně. Martin

 

Děkuji za tyto citáty. Ráda je dám k dispozici všem...

W.

Kdo je šťasten, přináší štěstí druhým a nebere je nikomu.

Štěstí se vrací k tomu, kdo je daroval.


Tajemství štěstí netkví ve vlastnění, ale v dávání.

Kdo dává štěstí druhým, bude šťastný.


Láska jest zlato, dávati znamená přijímati, zapomenout sebe, znamená nalézti sebe.


Měj slunce v srdci, pak nechť přijde cokoliv, v nejtemnější den bude ti zářit světlo.


Všestrannost vědomosti není ještě moudrostí, ale moudrost je čistší strukturou duše.


Kdo si zahrává se životem, nikdy nedosáhne cíle.

Kdo sám sobě nerozkazuje, zůstane stále otrokem.


Konečný cíl všeho poznání je sjednocení, neb spojení malého člověka s velkým člověkem, lidské duše s božskou duší.


Chce upřímnost říci něco jiného, než abychom měli srdce obrácené vzhůru

a nepřivádí nás to k přemýšlení a potom k přesvědčení, že každá dobrá vlastnost prospívá a každá zlá, že ničí?


Přemáhej svoji povahu, neboť nenaučíš-li ji, aby poslouchala tebe, přinutí Tě, abys Ty poslouchal Ji.


Činit druhé lidi šťastným jest pocit, který není nikdy nudný.

Jím povznáší se Tvá duše, která stoupá k Všemohoucímu.


Kdo se nenaučí z minulosti, bude potrestán budoucností.


Život vyrůstá z obětování jednotlivce celku.

Každá buňka v živoucím těle se musí obětovat pro dokonalost celku.

Je-li tomu jinak, vzrůstá choroba a smrt.


Zdání nás klame, poněvadž považujeme rozloučení ve hmotě za rozloučení úplné.


Dříve než duše může vidět, musí dosáhnout vnitřního souladu.


Lidé často pojí myšlenku štěstí pouze se zevními věcmi, ale pravda hledá štěstí v mysli, v tichu a v duševním klidu


Buď skromný, chceš-li býti moudrým.

Dosáhneš-li moudrosti, buď ještě skromnějším.


Nikoli vědomosti a moc, nýbrž tápání a hledání, bloudění a zlepšování nás činí velkými.
 

Všechny bytosti touží po štěstí, rozprostři tudíž svoji přízeň na Všechny.


Naše láska se musí šířit a prohlubovat na jedné straně,

na druhé straně musí přecházet v cit jednoty, který obsahuje, ale zároveň je něčím více,

poněvadž je to uvědomělé vůči neuvědomělému.
 

Prostota, čistota a upřímnost jsou vlastnosti, které nejvíce přispívají k utváření naší povahy.


Veškeré peníze a statky, které nevlastníš tak, abys je daroval,

nebo považuješ-li se za jejich správce, nejsou majetkem tvým, nýbrž ty jsi majetkem jejich.


Nejtišší je láska k dobru.
 

Prostřednictvím toho, co činíme, se pouze dovíme, co jsme.
 

Existuje rozum srdce, který rozum nechápe.
 

Všichni lidé jsou moudří, jedni napřed, druzí potom.
 

Sobě neodpouštěj nic, druhým všechno!
 

Čím starší budeš, tím menší bude svět skutečností venku, ale tím bohatší svět niterný.
 

Těžký začátek je většinou desetkrát účinnější než lehký.
 

Všechno, co žiješ, je náš bližní.


Člověk má o sobě smýšlet tak, jako by nebyl nic zvláštního, ale jenom dítě, které natahuje ruku.


Život směřující ven nevidí nic než starosti, trápení, bídu a zklamání.

Život proudící dovnitř odhaluje moře míru a blaženosti.
 

Smrt je přirozená.

Nic přirozeného nemůže být škodlivé.

Smrt je odpočinek.

Odpočinek je přestrojená síla pro další dobrodružství.
 

O

 

Neznáme celý příběh

Před dávnou dobou žil na samém konci indiánské vesnice v Americe starý muž.

Byl velice moudrý, měl vlídnou vrásčitou tvář a hluboké laskavé oči.

Všichni vesničané starce milovali, vážili si ho a často k němu chodili pro radu.

Starý muž měl neobyčejně krásného koně.

Všichni lidé ve vesnicích po celé zemi o tom koni slyšeli.

Bylo to nádherné zvíře s dlouhou lesknoucí se hřívou.

Jeho svaly se rozehrály leskem a krásou při každém pohybu.

Stařec a kůň spolu žili již dlouho.

Starý muž věděl o každé myšlence svého koně a kůň dobře věděl o všech starcových přáních dřív, než je vyslovil.

Byli si za ta léta velice blízcí.

Velký Náčelník slyšel o tomto koni a vyslal svého posla, aby se muže zeptal, zda si ho od něj může koupit.

Náčelníkův posel uháněl tryskem k vigvamu starého muže a seskočil ze svého koně.

Když se jeho mokasíny dotkly země, prach se rozvířil všemi směry.

"Starý muži, jsem zde jménem Velkého Náčelníka.

Posílá své pozdravení a ptá se, zda si může koupit tvého koně."

Starý muž byl člověk vlídný, důstojný a choval se s klidnou rozvahou.

Nakonec odpověděl:

"Odevzdejte, prosím, mé pozdravy Velkému Náčelníkovi a poděkujte mu, prosím,

za jeho laskavou nabídku ke koupi mého koně.

Ten kůň je však mým přítelem.

Jsme společníci.

Znám jeho duši a vím, že i on zná mou.

Nemohu prodat svého přítele."

Posel odjel pryč.

Za dva týdny nato kůň starého muže zmizel.

Když vesničané uslyšeli, že kůň se ztratil, všichni se shromáždili kolem starého muže.

"Starý muži, to je ale velká smůla!

Mohl jsi svého koně prodat Velkému Náčelníkovi.

Teď nemáš koně ani peníze za něj. To je ale smůla!"

Starý muž se na každého z vesničanů podíval svýma mírnýma očima a řekl:

"Není to smůla. Není to štěstí. Neznáme celý příběh. Řekněme jen, že kůň utekl."

Vesničané odcházeli a kroutili hlavou, protože věděli, že je to veliká smůla.

O měsíc později se kůň starého muže vrátil a za ním následovalo dvacet dalších nádherných koní.

Každý z nich byl bujný a překypoval vitalitou a energií.

Vesničané běželi ke starému muži.

"Starý muži, měl jsi pravdu. Nebyla to smůla, že tvůj kůň utekl. Bylo to štěstí.

Teď nejenže máš svého koně zpátky, ale ještě dvacet dalších krásných koní! To je štěstí!"

Starý muž jen pomalu zavrtěl hlavou a s hlubokým soucitem řekl:

"Není to dobré, není to špatné. Neznáme celý příběh. Řekněme jen, že kůň se vrátil."

Lidé odcházeli a kroutili hlavou.

Věděli, že je to převeliké štěstí, mít tolik krásných koní.

Starý muž měl jediného syna, který začal koně drezírovat.

Syn každý den brzy ráno vstával a pokračoval ve své práci.

Jednoho rána se starý muž přišel na svého syna podívat.

Mladý muž se vyšvihl na neosedlaný hřbet divokého černobílého koně s přirozeným půvabem.

Kůň se divoce vzepjal, otočil se doprava a pak doleva.

Najednou jediným mocným kopnutím zadních nohou vyhodil černobílý kůň syna vysoko do vzduchu.

Syn starého muže dopadl na zem a zhroutil se v prachu.

Měl zlomené obě nohy.

Všichni vesničané se shromáždili s velkým nářkem a lamentováním.

"To je ale neštěstí! Máš pravdu, starý muži. To že se tvůj kůň k tobě vrátil, byla velká smůla."

Teď má tvůj jediný syn obě nohy zlomené a je z něho mrzák.

Kdo se o tebe postará, až budeš starý a nemohoucí? Je to velká smůla."  

Starý muž se napřímil a vážným hlasem řekl:

"Není to smůla. Není to štěstí. Řekněme jen, že můj syn si zlomil obě nohy. Neznáme celý příběh."

Vesničané odcházeli a kroutili hlavami. Věděli, že je to velká smůla.

V zemi vypukla válka a Velký Náčelník povolal všechny mladé muže do boje.

Byla to krutá válka a vesničané věděli, že už nikdy svoje syny neuvidí.

Ještě jednou se shromáždili okolo starého muže.

"Starý muži, máš pravdu.

Není to smůla, že si tvůj syn polámal nohy, protože i když je mrzák, pořád máš svého syna.

My už nikdy své syny neuvidíme. Bylo to pro tebe štěstí."

A starý muž znovu řekl: Není to štěstí. Není to smůla. Neznáme celý příběh."

 

Když budeme zkoumat své životy, narazíme na období,

kdy si budeme připadat jako oběť a jindy zase jako ten, kdo ubližoval.

Dostaňme se za rozlišování na dobré a špatné.

Neposuzujme.

Uvědomme si, že kým jsme byli a co jsme zažili v minulosti, není dobré.

Není to ani špatné.

Možná jen neznáme celý příběh.

Všechno, co jsme zažili, všechno, co nám jiní udělali a co jsme udělali my jim, bylo nesmírně důležité pro náš vývoj.

I ty lži, které jsme vyslovili, nebo ty případy, kdy jsme se chovali krutě nebo nespravedlivě, byly důležité.

Dokonce i ty věci, za které v hloubi duše stydíme, nám pomohly stát se tím, kým jsme.

Všechny naše zkušenosti nám pomáhají být soucitnými, milujícími, celými osobnostmi.

Do té míry, do jaké jsme schopni si odpustit a přijmout se takoví, jací jsme,

se můžeme stát účinnější silou při uzdravování naší planety.

Nezapomeňme: "Není to dobré. Není to špatné. Neznáme celý příběh."

 

O

 

Toto je jedna z nejfantastičtějších fotografií na světě, která kdy existovala.

Podařilo se ji zachytit jistému americkému fotoreportérovi během operace,

když se lékaři pokoušeli operovat páteř 23 týdennímu plodu uvnitř matčiny dělohy.

Fotoreportér tehdy ještě netušil, že to bude jedna z nejdůležitějších fotek jeho života,

vždyť účelem jeho přítomnosti při operaci byla pouze dokumentace operace páteře uvnitř dělohy.

Když Paul Harris fotografoval operaci, zvěčnil i moment, kdy děťátko vystrčilo svoji malou ručičku
a chytilo ruku jeho operujícího lékaře.

Tato fotka se objevila ve většině světových novin

a v Irsku se stala "nejsilnější vlajkou" bojujících proti legalizaci interrupce.

Ta maličká ruka, jejíž obrázek obletěl svět, patří Samuelu Alexanderovi, který se narodil vloni,

28. prosince (v době operaci byl pouhych 5 měsíců  bříšku své maminky).

Když se nad tím vážněji zamyslíme, pochopíme, že život opravdu někdy visí pouze na vlásku.
Lékaři byli přesvědčeni, že mimo dělohu by nedokázali udržet chlapečka při životě,

proto bylo nutné uskutečnit zákrok, bez kterého by byl maličký umřel, uvnitř matčiny dělohy.

Dělohu lékaři zašili, aby se děťátko normálně vyvíjelo dál.

I proto je tato fotka považována za jednu z nejdůležitějších lékařských fotografií současnosti.

Je pravděpodobné, že Samuel Alexander Arms si jednou podá ruku s profesorem Dr. Brunnerem

- tentokrát už mimo dělohu.
 


 

O

 

Tímto oficiálně podávám demisi na funkci dospělého člověka.

Rozhodla jsem se, že nadále na sebe beru zodpovědnost osmiletého dítěte!

Chci chodit k McDonaldovi a myslet si, že je to čtyřhvězdičková restaurace.

Chci si pouštět dřívka po blátivé kaluži a pohánět je házením kamínku.

Chci si myslet, že lentilky jsou lepší než peníze, protože je můžu sníst.

Chci v létě ležet ve stínu toho velikého dubu a popíjet tam s kamarády limonádu.

Chci se vrátit do času. kdy byl život jednoduchý

- stačilo znát jen barvy, násobilku a pár básniček a nevadilo mi to,

protože jsem nevěděla, co všechno nevím a bylo mi to fuk.

Uměla jsem jenom být šťastná v blažené nevědomosti o všem, co by mě mohlo rozrušit nebo naštvat.

Chci si myslet, že svět je spravedlivý.

Že lidi jsou poctiví a dobří.

Chci věřit, že všechno je možné.

Chci zapomenout na složitosti života a žasnout zase nad maličkostmi.

Chci žit zase jednoduše.

Nechci, aby se můj den skládal z havárií počítače, hor papíru, špatných zpráv,

starostí jak přežít do výplaty, účtů, pomluv, nemocí a ztráty milovaných lidí.

Chci věřit v moc úsměvu, objetí, laskavého slova, pravdy, spravedlnosti,

míru, snů, představivosti, naivnosti a stavění sněhuláka...

Takže tady je má občanka, řidičák, platební karty a formulář na daňové přiznání.

Oficiálně rezignuji na dospělost.

...a jestli o tom chceš ještě diskutovat, musíš mě nejdřív chytit!

 

O

 

This photo is very rare one, Taken by NASA. 

Tato fotka je velmi vzacna, foceno pro NASA

This kind of event occurs once in 3000 years.

Takovyhle ukaz se naskytne jednou za 3000 let

This photo has done miracles in many lives. 

Tato fotka jiz zpusobila zazraky v mnoha zivotech.

Make a wish by having look at the eye of God..

Divej se Bohu do oci a neco si prej.

Sure you will see the changes in your life with in a day.

Behem dne urcite uvidis zmenu ve svem zivote.

Believe it or not..

Ver si tomu nebo ne..

THIS IS A PICTURE NASA TOOK WITH THE HUBBLE TELESCOPE..

NASA FOTILA TENHLE UKAZ S HUBBLE TELESCOPEM…

CALLED "THE EYE OF GOD"

JMENUJE SE “BOZI OKO”

TOO AWESOME TO DELETE. It is WORTH SHARING.

A JE PRILIS KRASNE NA TO, ABY BYLO VYMAZANO. STOJI ZA TO SE O TO ROZDELIT.

 

 

O

 

Jsem vděčná/ý:

Za partnera, který noc co noc pomačká peřiny.
Protože není venku s někým jiným.

Za daně, které musím platit.
Protože to znamená, že mám stále zaměstnání.

Za nepořádek, který musím uklízet po oslavě.
Protože to znamená že jsem obklopena přáteli.

Za šaty, které jsou mi trochu těsné.
Protože to znamená, že mám co jíst.

Za trávník, který je třeba kosit, okna, která je třeba umývat a okapy, které je třeba opravovat.
Protože to znamená, že bydlím ve svém domě.

Za všechny stížnosti, které poslouchám na vládu.
Protože to znamená že máme svobodu projevu.

Za volné parkovací místo, které je až na konci parkoviště.
Protože to znamená, že mohu chodit.

Za vysoký účet, který platím po večeři s blízkými.
Protože to znamená, že jsem štědrá a že mám někoho ráda.

Za únavu a bolavé svaly na konci dne.
Protože to znamená, že jsem byla schopná těžce pracovat.

Za otravný budík, který musím ráno vypnout.
Protože to znamená, že jsem ještě naživu.

A konečně za tento e-mail.
Protože to znamená, že mám přátele, kteří na mě myslí.

 

O

 

Co bys dělal/a kdyby tady nikdo nebyl pokaždé, když někoho potřebuješ?
Co bys dělal/a, kdyby po každém okamžiku opravdového štěstí následovalo 10 okamžiků smutku?
Co bys dělal/a, kdyby tvůj nejlepší přítel zítra zemřel a tys mu už nikdy nemohl/a říct, co k němu cítíš?
 

Chtěl jsem prostě jen říct, že i kdybych už nikdy v životě nemohl být znovu s tebou,

jsi pro mě něco víc a změnil/a jsi můj život.

Vzhlížím k tobě, vážím si tě a chovám si tě ve svém srdci.

Pošli to všem svým přátelům, nehledě na to jak často se stýkáte nebo jak moc jste si blízcí.
Ukaž starým kamarádům, že jsi na ně nezapomněla, a řekni těm novým, že nikdy nezapomeneš.

Pamatuj, že každý potřebuje přítele, jednou se může stát, že se ti bude zdát,

že nemáš vůbec ŽÁDNÉ KAMARÁDY, až se tak stane vzpomeň si na tenhle e-mail

a potěš se vědomím, že někomu tam venku na tobě záleží a vždycky bude.

Budu vždy nablízku

... když budeš mít problém,

... když budeš potřebovat,
... když budeš NA DNĚ,
můžeš se mnou počítat.


Mrknu na tebe, 

Budu tě objímat,
Dokud se neusměješ,
A stát na tvé straně.
Budu tady pro tebe až do konce.
Budu stále a navěky tvým přítelem.

HODNĚ ŠTĚSTÍ!

 

O

 

Ten nejhezčí kolovací dopis na světě, nad kterým bychom se měli opravdu zamyslet!

Na tomto příběhu je opravdu něco pravdivého.
Pro informaci: trvá to jen dvě minutky si ho přečíst.

Obětuj ten čas!!!
Můj nejlepší přítel otevřel šuplík od komody své manželky a vyjmul v hedvábném papíru zabalený balíček.

Nebyl to jen tak obyčejný balíček, bylo v něm krásné dámské spodní prádlo.

On ten balíček rozbalil a zadíval se na to hedvábí a ty jemné krajky:

"To jsem jí koupil, když jsme byli spolu poprvé v New Yorku.

To mohlo být asi tak před 8 nebo 9 roky. Nikdy si to neoblékla.
Chtěla si to obléci při zvláštní příležitosti.

A teď, myslím, že je ten pravý okamžik."

Přiblížil se k posteli a položil to hedvábné prádélko k jiným věcem, které byly připraveny pro pohřební službu.

Jeho žena totiž zemřela.

Pak se ke mě obrátil a řekl: "Neukládej nikdy nic na zvláštní okamžik. Každý den, který žiješ, je zvláštní okamžik."

A já stále dodnes myslím na jeho slova ... ta změnila můj život.

Dnes čtu více a uklízím méně.

Sednu si na balkon, kochám se přírodou a ignoruji plevel, který se rozrůstá mezi mými květinami.

Trávím více času s rodinou, s mými přáteli a méně v práci.

Pochopil jsem, že život je sbírka zkušeností, kterých si máme vážit.

Od teď si už nic neschovávám na později.

Denně používám své křišťálové sklínky.

Když se mi chce, tak si obléknu mou novou koženou bundu, i když jdu jen přes ulici do samošky.

I můj nejdražší parfém použiji, když se mi zachce.

Slova jako např. "jednou" nebo "při příležitosti" už v mém slovníku neexistují.

Když to stojí za to, tak chci dělat, slyšet i vědět vše hned.

Nejsem si jistý, co by žena mého přítele udělala, kdyby věděla, že už zítra nebude.

"Zítra", které každý z nás bere na lehkou váhu.

Myslím, že by určitě ještě zavolala své rodinné příslušníky a své blízké přátele.
Třeba by i zavolala pár lidí, s kterými by urovnala pár nedorozumění

anebo by se i pár lidem omluvila za věci, které byly nevyjasněné.

Odpustila by možná vše, čím jí kdo ublížil.

Ta myšlenka, že by třeba ještě šla do čínské restaurace /její zamilovaná kuchyně/, se mi líbí.

To jsou ty nevyřízené maličkosti, které by mě rušily, kdybych věděl, že mé dny jsou spočítané.

Na nervy by mi také šlo, že vím, že se už nemohu sejít s přáteli, které jsem chtěl jednoho "vhodného" dne navštívit.

Na nervy by mi také šlo, že vím, že již nenapíši dopisy, které jsem chtěl jednoho "vhodného" dne napsat.

Že jsem svým milým dost často neříkal, že je miluji.

Teď nepropasu, neodložím a neuložím nic, co mi dělá radost a co přináší smích do mého života.

Stále si říkám, že každý den je zvláštní.

Každý den, každá minuta, každá vteřina je zvláštní.
 

Dostaneš-li tento dopis, znamená to, že existuje někdo, kdo ti přeje něco dobrého.

Jsi-li ale tak zaneprázdněn, že nemáš pár minut času přečíst a poslat toto poselství dále,

protože "za chvíli, zítra, za týden....." je také dost času, možná už to nikdy neuděláš.

Tato Tantra přichází ze severní Indie.
Udělej si trochu času na přečtení a zamyšlení.

Je to Tantra, která přináší štěstí.

Obíhá již dlouho kolem světa.

Nenech si toto poselství jen pro sebe.
Tantra by měla být poslána do 96 hodin dále.

Dávej pozor, co se ti dalších pár dní přihodí.

I když nejsi pověrčivý, uvidíš sám.
 

O

 

Aleš je ten typ člověka, kterého rádi potkáváme.
Má stále dobrou náladu a vždy umí říci něco pozitivní, vždy uměl lidi motivovat.
Když měl některý z kolegů špatný den,

Aleš mu vždy uměl ukázat kladnou stránku celé věci, změnit jeho postoj, pohled na danou situaci.

Slovem dodal každému energii a chuť řešit a poprat se s problémem.

Na otázku "jak se máš" měl oblíbenou odpověď: "Kdybych se měl jen o chlup líp, byl bych už dvojče".

Byl jsem velmi zvědavý, jak to dokáže, jak je to možné...

A tak když se mi jednou naskytla příležitost, zeptal jsem se ho na to.

"Jen se nepřetvařuj, nemůžeš být snad dobře naladěný stále...celý den, každý den, celý čas! Jak to děláš?"
Aleš mi na to zajímavě odpověděl:

"Každé ráno když vstanu, tak si řeknu, že mám na výběr dvě možnosti.
Buď budu mít dobrou náladu, nebo...si mohu vybrat tu špatnou.
No a já si vždy vyberu raději tu dobrou.
A vždy, když se mi přihodí něco špatné, mohu si vybrat, že budu obětí, anebo ... si mohu vybrat možnost, že se z toho poučím.
A já si vždy vyberu tu možnost poučit se z toho.
Vždy, když někdo ke mně přijde a stěžuje si, mohu si vybrat - buď přijmout jeho neštěstí, anebo ...
se snažit pomoct mu najít nějakou kladnou stránku života.
A já si vybírám vždy tu druhou možnost - hledám spolu s ním ten důvod, pro který se oplatí bojovat a žít dál.
Hledám tu kladnou stránku života."
"No, to ale není vždy tak jednoduché!" protestoval jsem.
"Ale je," odpověděl Aleš. "Celý život si vybíráme.. Když si odmyslíš všechny ty hlouposti okolo, každá situace je ve skutečnosti volba.

A ty si vybíráš, jak reagovat na danou situaci. Ty si vybíráš, jak lidé ovlivní tvou náladu.

Ty si vybíráš, zda budeš mít dobrou, anebo špatnou náladu. Jednoduše řečeno ty si vybíráš, jak žiješ svůj život."
Hodně jsem přemýšlel o tom, co říkal Aleš.
Krátce potom, co jsem odešel pracovat pryč z té stavební firmy a začal jsem podnikat sám.

I když jsme se už nevídali, často jsem o něm přemýšlel, když jsem se dostával do problémových situací,

když jsem si "vybíral", jak budu žít svůj život, namísto toho, aby jsem jen bezhlavě reagoval na konkrétní situaci.

Za několik roků potom jsem slyšel, že Aleš měl vážnou nehodu, když spadl z 20 metrové výšky.
Po 18 hodinové operaci a dlouhých týdnech na lůžku ho nakonec pustili domů se zadrátovanou páteří.

Setkal jsem se s ním asi půl roku po té nehodě.
Když jsem se ho zeptal, jak se má,odpověděl: "Kdybych se měl jen o chlup lépe, byl by jsem už dvojče. Chceš vidět moje jizvy??"

To jsem odmítl, ale zeptal jsem se ho, co se mu přehnalo hlavou, když dopadl tehdy na zem.

"První věc, která mi přeběhla hlavou byla, že chci vidět a těším se na děťátko, protože manželka měla zanedlouho rodit,"

odpověděl Aleš. "...a hned vzápětí potom, jsem si uvědomil, že mám dvě možnosti:
Mohl jsem si vybrat život, anebo ....smrt. Tak jsem si vybral. Život."
"A neměl jsi strach? Neztratil jsi vědomí??" ptal jsem se ho.
Aleš odpověděl: "... záchranáři byli skvělí. Stále mi opakovali, že to bude dobré.

Ale když mě přivezli do nemocnice a uviděl jsem hrůzu na tvářích doktorů a sestřiček, skutečně jsem se polekal.

V jejich očích jsem četl - toto je mrtvý člověk. Uvědomil jsem si, že musím něco udělat."

"A co jsi udělal?", ptám se ho.
"No, byla tam silná nemotorná sestřička, která na mně řvala, zda jsem na něco alergický."
ANO, odpověděl jsem.
Lékaři i sestřičky zpozorněli a čekali na moji odpověď.
Zhluboka jsem se nadechl a zakřičel jsem: "Na vážné ksichty!"
Když se dosmáli, řekl jsem jim: Rozhodl jsem se, že budu žít. Operujte mě jako živého, ne jako mrtvolu!"
Aleš přežil nejen díky mistrovství chirurgů, ale i díky svému úžasnému přístupu k životu.
Od něho jsem se naučil, že každý den máme možnost žít naplno.
Co prožíváš, to chceš.
Co chceš, to prožíváš.

Není důležité, co se děje, ale jak to
člověk přijme - to rozhoduje o všem.
Jak přijme to dobré, ale i to špatné, co se nikomu z nás nevyhne.
Proto se netrap, co bude zítra, zítřek ať se o sebe postará sám.
Každý den je dost starostí i bez toho.

Kromě toho, dnes je ten den, kvůli kterému jsi se trápil už včera.
 

O

 

Milá maminko a tatínku,

Nerozmazlujte mě.

Vím velmi dobře, že bych neměl dostat všechno, o co si řeknu. Jen vás zkouším.

Neopravujte mě před ostatními, jestli můžete.

Více si vezmu vaši připomínku k srdci, když ji řeknete tiše jenom mně.

Nezesměšňujte mě a nemyslete si, že moje nepatřičné chování znamená, že jsem špatný.

Vzbuzuje to ve mně pocit méněcennosti.

Nerozčilujte se, když řeknu, že vás nenávidím.

Nejste to vy, koho nenávidím, ale vaše moc nade mnou.

Nevěnujte příliš pozornosti mému churavění.

Někdy mi přináší pozornost, kterou nepotřebuji.

Nepeskujte mě.

Když do mne budete rýpat, budu se muset bránit, že budu dělat hluchého.

Nepodplácejte mě a nedávejte mi ukvapené sliby.

Pamatujte, že se cítím strašně podveden, když je nedodržíte.

Nebuďte nedůslední.

To mě naprosto mate a ztrácím ve vás důvěru.

Neříkejte, že moje obavy jsou hloupé.

Jsou hrozně opravdové a vy můžete udělat hodně, abyste mě uklidnili, když se mě budete snažit pochopit.

Nemyslete si, že omluvit se mi je pod vaši důstojnost.

Vaše omluva ve mně vyvolává překvapivou náklonnost k vám.

Nesrovnávejte mě s nikým jiným.

Mějte mě rádi takového, jaký jsem.

Nezapomeňte, že nemohu uspět bez velkého pochopení a lásky...

To vám ale vlastně nemusím říkat, že?

Miluji Vás

 

O

 

Jednou, když jsem byl nováčkem na High School, uviděl jsem kluka z naší třídy, který šel ze školy domů.
Jmenoval se Kyle.

Vypadalo to, že nese domů všechny své učebnice.

Myslel jsem si: "Kdo by odnášel v pátek všechny knížky? Musí to být pěkný trouba...!"
Já měl naplánovaný celý víkend - párty a fotbalový zápas s přáteli na zítřejší odpoledne... .
Pokrčil jsem rameny a šel dál.
Jak tak jdu, uviděl jsem bandu kluků co utíkali jeho směrem.
Běželi na něj!
Vytrhli mu knížky z rukou, podrazili nohy tak, že přistál v blátě.

Jeho brýle odlítly a viděl jsem je dopadnout do trávy asi 10 stop od něj.
Podíval se na mě a já uviděl ten strašný smutek v jeho očích.
Rvalo mi to srdce...
Přiběhl jsem mu na pomoc a jak se plazil a hledal brýle, uviděl jsem v jeho očích slzy.
Podal jsem mu je a řekl: "Tihle kluci jsou hajzlové, neumí se normálně chovat!"

Podíval se na mě, řekl: " Díky!" a na jeho tváři se objevil úsměv.

Byl to jeden z těch úsměvů, co projevují skutečnou vděčnost...
Pomohl jsem mu sebrat knížky a zeptal se, kde bydlí.

Ukázalo se, že nedaleko mě.

Ptal jsem se, proč jsem ho nikdy předtím nepotkal.
Prý chodil na soukromou školu.

/Nikdy dřív bych se nedal dohromady s klukem ze soukromé školy..!../

Nesl jsem mu pár knížek a celou cestu jsme si povídali.
Ukázalo se, že je to príma kluk.

Ptal jsem se, zda si nechce zítra zahrát fotbal. Prý "jo!"

Celý víkend jsme byli spolu venku a já poznal Kylea víc a oblíbil si ho.

I mí přátelé ho vzali...
V pondělí ráno tu byl Kyle s hromadou knížek zpátky.
Zastavil jsem ho a se smíchem řekl, že bude mít dobré svaly z těch knížek.

Jen se smál a polovinu knížek mi naložil.
Během čtyř let jsme se stali nejlepšími přáteli.

Poslední rok jsme přemýšleli o nějaké střední škole.

Kyle se rozhodl pro Georgetown a já půjdu na Duke.

Věděl jsem, že vždycky budeme přáteli a ty míle nebudou žádným problémem.

On se chtěl stát lékařem a já hodlal využít stipendia na práci kolem fotbalu.
Kyle byl premiantem třídy, tedy si musel připravit proslov na závěrečnou slavnost školy.

Zlobil jsem ho, že si zamachruje, ale byl jsem rád, že to nemusím být já tam nahoře a mluvit.
Závěrečný den byl tady.

Viděl jsem Kylea, vypadal skvěle!
Byl jeden z těch kluků, který dospěl a našel se během let na High School.
Zesílil a moc mu slušely brýle.

Měl víc děvčat než já, všechny ho milovaly, až jsem někdy žárlil ...
Dnes byl ten den!

Viděl jsem, jak je nervózní z proslovu, tak jsem šel za ním, poplácal ho po zádech a řekl:

"Hej, chlape, budeš dobrej!"

Podíval se na mě tím vděčným pohledem, usmál se a "Díky!" - řekl.
Začátek proslovu měl za sebou, odkašlal si a pokračoval:
"Závěr školy je čas, abychom poděkovali všem, co nám pomohli přes tyto těžké roky.
Rodičům, učitelům, sourozencům, možná trenérovi, ale hlavně přátelům.

Jsem tady, abych vám všem, kteří jste něčí přítel, řekl, že být někomu přítelem,

to je ten největší dárek, který můžete někomu dát!
Řeknu vám příběh...
Díval jsem se nevěřícně na svého přítele, když začal vyprávět o dni, kdy jsme se poprvé potkali.

Plánoval, že se o víkendu zabije.
Mluvil o tom, jak si vyklidil školní skříňku, aby jeho máma s tím neměla později starosti a nesl si věci domů.

S vážností se na mě podíval a malinko se usmál:

"Díky Bohu jsem potkal přítele. Ten mě zachránil od mého nevysloveného rozhodnutí...!"
Slyšel jsem to zděšení v davu, když ten příjemný a populární kluk nám řekl vše o svém nejslabším životním momentu.
Viděl jsem jeho mámu a tátu, jak se na mě dívají s vděčností v očích.
Dodnes si neuvědomuji hloubku svého činu ...
Nikdy nepodceňujte sílu okamžiku.

Jedním jediným gestem můžete změnit život člověka.

Někdy k lepšímu a taky občas k horšímu.

Bůh nás vložil do života toho druhého, abychom někdy zasáhli.

Hledejte Boha v přátelích!
Teď máš na výběr:

1. přepošli to přátelům, máš-li jaké,
2. vymaž to a dělej, že se to nedotklo tvého srdce.
Já si vybral možnost č. 1.
"Přátelé jsou andělé, kteří tě postaví na nohy, když tvá křídla mají problém si vzpomenout, jak lítat."
"Neexistuje žádný začátek nebo konec! Jediné, co máš, je teď !"

 

O

 

Opatrně si každou větu přečti a vteřinu či dvě o tom popřemýšlej!


1. Žádný muž či žena není hoden tvých slz a ten, co je, tě nerozpláče.

 

2. Jen proto, že tě někdo nemiluje tak, jak bys chtěl, neznamená, že tě nemiluje, jak nejvíc umí.  
  

3. Opravdový přítel je ten, kdo ti nabídne ruku  a dotkne se tvého srdce.
    


4. Nejhorší způsob někoho propásnout je sedět hned vedle něho a vědět, že ho nemůžeme mít.
   


5. Nikdy se nemrač i když jsi smutný, protože  nikdy nevíš, kdo se může zamilovat do tvého úsměvu.

  

6. Světu jsi možná jen jednou osobou, ale jedné osobě můžeš být celým světem.
  
    

7. Neztrácej čas na muži/žene, co není ochotný ztrácet čas na tobě.
    


8. Možná Bůh chce, abychom poznali pár nesprávných lidí, než potkáme toho pravého (tu pravou), abychom, až je konečně potkáme, věděli, že máme být vděční.
  
  

9. Neplač, protože to skončilo, buď rád, že se to stalo.
  
  

10. Vždycky se najdou lidé, kteří ti ublíží, ale nesmíš přestat věřit. Jen musíš být víc opatrný, komu uvěříš příště.
  
  
11. Staň se lepším člověkem, poznej sám sebe a buď si jistý, kým jsi, než zkusíš a poznáš někoho jiného a budeš očekávat, aby oni znali tebe.
  

12. Nepřežeň to se snahou, to nejlepší nás potkává, když to nejméně očekáváme.
  

PAMATUJ: COKOLI SE STANE, STANE SE Z NĚJAKÉHO DůVODU.
  

 

O

 

Milá Wahlgrenis.

Dnes jsem narazila na internetu na takový jakoby vzkaz. Velice mě uchvátil.

Hned jsem si říkala, že Ti ho musím poslat.

Prostě jsem neodolala.Je to krásné podobenství toho, čemu většina z nás věří.

Vlastně to víme. Pro jiné, kteří tápou, to může být aspoň námět k zamyšlení.
Přeji Tobě i nám všem Lásku a vše Krásné - Renda z Brna

 

Život...
V bříšku těhotné ženy byla dvě miminka.
První se druhého zeptalo:
 

Věříš v život po porodu?
 

Určitě. Něco po porodu musí být.

Možná jsme tu hlavně proto, abychom se připravili na to, co bude pak.
 

Blbost, žádný život po porodu není. Jak by vůbec mohl vypadat?
 

To přesně nevím, ale určitě tam bude víc světla, než tady. Třeba budeme běhat po svých a jíst pusou.
 

No to je přece nesmysl! Běhat se nedá. A jíst pusou, to je úplně směšné!

Živí nás přece pupeční šňůra. Něco ti řeknu: Život po porodu je vyloučený, pupeční šňůra je už teď moc krátká.


Ba ne, určitě něco bude. Jen asi bude všechno trochu jinak, než jsme tady zvyklí.


Ale nikdo se přece odtamtud po porodu nevrátil. Porodem prostě život končí.

A vůbec, život není nic, než vleklá stísněnost v temnu.


No, já přesně nevím, jak to bude po porodu vypadat, ale každopádně uvidíme mámu a ta se o nás postará.


Máma? Ty věříš na mámu? A kde má jako podle tebe být?


No přece všude kolem nás! V ní a díky ní žijeme. Bez ní bychom vůbec nebyli.


Tomu nevěřím! Žádnou mámu jsem nikdy neviděl, takže je jasné, že žádná není.


No ale někdy, když jsme zticha, můžeš zaslechnout, jak zpívá, nebo cítit, jak hladí náš svět.

Víš, já si fakt myslím, že opravdový život nás čeká až potom...

 

O


Měj se rád tolik, jako mám já rád Tebe .
Medvídek Pú

 

O


Kdybys měl umřít dřív než já, zeptej se tam, jestli si sebou můžeš přivést kamaráda.
Sloupy Kamenného chrámu

 

O

Jestli se dožiješ sta let, chci se já dožít sta let bez jednoho dne,

abych nemusel nikdy žít bez tebe.
Medvídek Pú

 

O

Skutečné přátelství je jako pevné zdraví; stěží si uvědomujeme jeho hodnotu,
dokud o něj nepřijdeme
Charles Caleb Colton


O

Opravdový přítel je ten, který k nám vstupuje do dveří právě ve chvíli, kdy
z nich zbytek světa odchází.
Albert Camus


O

Nekráčej přede mnou, možná za tebou nepůjdu.

Nekráčej za mnou, možná tě nedokážu vést.

Kráčej vedle mě a buď můj přítel.
Albert Camus


O

Cizí lidé jsou jenom přátelé, kteří čekají, až se nám přihodí. Přátelé jsou
kousky opečené slaniny na míse salátu života.
Mencius


O

Přátelství, to je jedna duše ve dvou tělech.

Mencius

O


Přátelé, to je způsob, jakým se o nás stará Bůh
Mencius

O

Já se opřu o tebe, ty se opři o mě, a bude nám fajn.
Dave Matthews


O

Kdyby měli všichni mí přátelé skočit z mostu, neskočil bych s nimi. Čekal
bych na dně, abych je chytil.
Tim McGraw

O

Každý slyší, co říkáš.

Přátelé poslouchají, co říkáš.

Ti nejlepší přátelé poslouchají i to, co neříkáš.

Tim McGraw

O

Všichni se v životě vydáváme různými cestami, ale ať jdeme kamkoli,

vždycky si tam sebou neseme trochu z toho druhého.
Tim McGraw

O

Můj otec vždycky říkal, že jestli máš pět skutečných přátel, když umíráš, pak máš za sebou skvělý život.
Lee Iacocca

O

Skutečného přítele drž oběma rukama.
Nigerijské přísloví

O

Přítel, to je někdo, kdo zná píseň v tvém srdci a dokáže ti ji zazpívat, když jsi ty sám zapomněl slova
Neznámý autor

 

O

 

Je třeba být si trochu podobni, abychom si rozuměli, ale být trochu rozdílní, abychom se milovali.

Rousseau

 

O

 

Často se říká "obyčejný člověk". Je to totéž, jako říci "obyčejný zázrak". Vždyť život každého člověka je krásný, složitý a neobyčejný.

Ilja Erenberg

 

O

 

Všecko přejde - to je ta nejjistější pravda na světě.

Remarque

 

O

 

Nic je zrcadlo, v němž poznáváme svět.

Remarque

 

O

 

Myšlenky skáčou jako blechy z člověka na člověka, ale ne každého kousnou.

Lec

 

O

 

Žádný člověk není opakováním druhého a sám se také nebude nikdy opakovat.

Nexö

 

O

 

Nemůžete věřit všemu, co slyšíte, ale můžete to bohužel opakovat.

Nezn.

 

O

 

Nemilují ti, kdo svoji lásku nedávají najevo.

Anglické přísloví

 

O

 

Je třeba být si trochu podobni, abychom si rozuměli, ale být trochu rozdílní, abychom se milovali.

Rousseau

 

O

 

Člověk může být zničen, ale nikdy poražen.

Hemingway

 

O

 

Jestliže si dokážeme něco odepřít, není to tím, že bychom měli tak pevnou vůli, ale tím, že naše touha byla příliš malá.

Nezn.

 

O

 

Láska je jako sauna, chvíli ti je v ní horko a chvíli zima. A ještě jedno mají společné - nic v nich nemůžeš skrýt.

Edit Piaf

 

O

 

Nevyčítej životu, co ti nedal, ale uč se oceňovat, co ti dal.

L. N. Tolstoj

 

O

 

Teprve, když jsme nalezli lásku, víme, co jsme v životě postrádali.

Ruskin

 

O

 

Nadšení dělá těžkou práci lehkou.

J. H. Lerimer

 

O

 

Nikdo na světě není zbytečný, ulehčuje-li břemeno někomu jinému.

Charles Dickens

 

O

 

Nejlepším odpuštěním je pomsta.

 

O

 

Štěstí je vždy to, co za něj pokládáme.

 

 

O

 

Láska znamená žít životem toho, koho milujeme.

Tolstoj

 

O

 

U žádného člověka nepřicházejí dobré úmysly před špatnými.

Seneca

 

O

 

Pouze od života se lze naučit životu a žádní pedagogika toto učení nenahradí - jedině tím, že žije, učí se člověk žít, a každý, kdo se narodí, musí s tímto učením začínat od prvopočátku.

Miguel de Unamuno

 

O

 

Člověčenství není stav, s němž přicházíme na svět... Je to důstojnost, kterou je třeba získat.

Vercors

 

O

 

Jak nesnesitelná jsou neštěstí, která nepřicházejí! Počkejte s přecházením mostu, až dojdete k řece!

Anglické přísloví

 

O

 

Sotva jedna čtvrtina lidí dokáže v životě alespoň polovinu toho, co by mohla vykonat.

Fridrich II.

 

O

 

Štěstí není událost života, ale schopnost člověka.

Henri Brousson

 

O

 

Polévka se dá uvařit z čehokoli.

Italské přísloví

 

O

 

Co je to velký život? Jsou to sny a touhy mládí, které se dočkaly realizace v dospělosti.

Auguste Comte

 

O

 

Protivenství činí člověka moudrým, nikoli však bohatým.

Anglické přísloví

 

O

 

Je to tajemství přírody a politiky, že je leckdy bezpečnější změnit spoustu menších věcí než jednu velkou.

Francis Bacon

 

O

 

V lidské povaze je, že odpočinek po jedné práci nacházíme pouze v druhé práci.

Anatol France

 

O

 

Uč se chtít, ne aby se věci přizpůsobovaly tvým přání, nýbrž aby se tvá přání přizpůsobovala věcem.

Marcus Aurelius

 

O

 

Věci, na kterých v životě skutečně záleží, nelze koupit.

William Faulkner

 

O

 

Vyřež si život ze dřeva, které máš.

Lev Nikolajevič Tolstoj

 

O

 

Nemysli ani tak často na to, co ti chybí, jako spíše na to, co máš.

Marcus Aurelius

 

O

 

Kde je spokojenost, tam je štěstí.

Přísloví

 

O

 

Mnohé se ve světě ztrácí proto, že je to příliš záhy vydávané za ztracené.

Johann Wolfgang von Goethe

 

O

 

Jediným neštěstím mnoha lidí je to, že nevědí, jak jsou šťastní.

Gottfried Keller

 

O 

 

Člověk nevlastní nic vzácnějšího a ušlechtilejšího, než je čas.

Ludwig van Beethoven

 

O

 

Nechceš-li den co den nanovo dobývat svět, den po dni jej ztrácíš.

Christian Morgenstern

 

O

 

Čeho den ze dne užíváš, to je tvé bohatství.

Indická moudrost

 

O

 

Je to nesmírné štěstí, když je člověk schopen umění se radovat.

George Bernard Shaw

 

O

 

Všechno se mění, ale za tím se skrývá věčnost.

Johann Wolfgang von Goethe

 

O

 

Ani za tisíc stříbrných nelze vykoupit zpátky jedinou hodinu promeškaného času.

Čínské přísloví

 

© Wahlgrenis


© 2004-2019 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.