Tatínek zemřel při operaci, sestře bušilo srdce
Otázka: Milá Wahlgrenis,
Vím, že máš spoustu práce, ale rozhodla jsem se Ti napsat.
Stále hledám odpověď na něco, co mě velice trápí.
Před týdnem mi při operaci zemřel tatínek.
Je to pro nás všechny (maminku, sestru i mně) strašný šok, pořád pláčeme a strašně trpíme.
Je to pro nás veliká ztráta - byl to skvělý člověk.
Odešel tak nečekaně.
Měl tolik plánů.
Tolik se těšil, do čeho se po operaci pustí a co všechno bude moci dělat.
S maminkou si po období neshod začali velmi rozumět a byli opět šťastní.
Já čekám za 3 měsíce miminko (chlapečka) - ani se ho nedočká.
Pořád se ptám "PROČ"?
Zajímalo by mne - co nyní tatínek vnímá?
Vidí, jak ho stále voláme, jak strašně nám chybí?
Chtěla bych mu toho tolik říct.
Slyší mne, když s ním mluvím?
Odpusť ten příval otázek....nevím, co si počíst.
Ještě jedna věc by mně zajímala:
moje sestra je velice vnímavá (dokáže najít podzemní vodu apod.)
a přibližně v časovém rozmezí tatínkovy operace, při níž zemřel, se u ní projevilo nezvládnutelné
a velmi silné bušení srdce, trvající asi 3 minuty.
Prý se to u ní projevovalo již v minulosti a s tatínkem si kdysi povídali, že to mají společné, i on tím trpíval.
Může to mít spojitost - chtěl jí tím dát třeba nějaké znamení (spojení),
nebo na sebe prostě byli tak silně napojeni v momentech, kdy bojoval o život?
Byla bych moc šťastná za Tvoji odpověď.
Předem moc děkuji za Tvůj čas
Daltilia
Odpověď: Milá Daltilio,
rozumím smutku, který nyní prožíváte.
Je to příliš silné, příliš neuvěřitelné na to, že by to mohla být pravda.
Váš tatínek se má nyní dobře, tak, jak se za svého života nikdy neměl, to mi věř.
Spojení se sestrou je celkem logické.
To bušení, které pociťovala během tatínkovy operace, bylo způsobeno propojením duší.
Vlastně v tu chvíli duše tatínka už věděla, že další její život v této dimenzi je ukončen.
Při operaci se nikdy předem nedá odhadnout, co se stane.
Ostatně každý takový zákrok může znamenat ohrožení života, ale pouze v tom případě, kdy je to předem dané.
Je to naplnění karmy, osudu, nebo jak tomu chceš říkat.
Duše tatínka věděla, že tady končí, proto se ještě odebrala rozloučit se s tím, kdo jí byl hodně blízký.
To byla právě Tvoje sestra, která měla s tatínkem tolik společného.
Její silné bušení srdce bylo tím signále, že jeho duše odchází.
Nebývá to příliš časté, ale stát se to může.
Mohou se dít naprosto různé podivnosti - zastaví se hodiny v celém domě ve chvíli, kdy člověk zemře,
"něco" nás přinutí podívat se na hodiny a tento čas si zapamatovat apod.
Ptáš se také, proč k tomu vůbec došlo, když měl tolik plánů.
Na tohle odpověď není.
Souvisí to s jeho minulostí, s jeho dávnou minulostí, ne s tímto životem.
Přestože se mohlo jednat o operaci triviální (i když žádná není triviální),
u tatínka v tu chvíli již došlo k naplnění všeho, co dosud zažil.
Nemohlo to už pokračovat dál.
To se někdy stává...
Pokud se cítíš na komunikaci s ním, zeptej se na všechno, co potřebuješ vědět.
Jak s tím začít, zjistíš na jiném místě tohoto webu.
Ovšem jestli se toho bojíš, nech to jindy.
Jestli Vám tatínek bude chtít ještě něco svěřit, sám dá o sobě vědět.
Neměli byste bát nijak překvapené, jsou to běžné situace, jen se o nich často nepíše.
Může to být zvláštní mravenčení po těle, pohyby záclon při zavřených oknech, pocit, že je někdo s Tebou v místnosti.
To je pro Tebe výzva, abys sáhla například po kyvadle a zjistila, co se za tím skrývá.
Případně by to mohla zkusit sestra, přes ni také proběhlo to definitivní rozloučení.
S tou se můžeš o těchto věcech bez zábran poradit.
© Wahlgrenis
16.05.2004
Milá Wahlgrenis,
Chtěla jsem Ti poděkovat za odpověd" na můj mail (týkal se tatínka, který zemřel při operaci).
Tvá odpověď mi pomohla leccos pochopit.
Maminka zkoušela komunikaci přes kyvadélko a dostala také odpovědi na některé otázky.
Ještě jednou děkuji.
Daltilia 17.5.2005
Milá Wahlgrenis,
já jsem ta sestra, které bušilo srdce v průběhu tatínkové operace, při níž zemřel.
Jednalo se o ortopedickou operaci.
Každá operace představuje určité riziko, ale tato operace nebyla nevyhnutelně nutná.
Jen mu měla usnadnit a zpříjemnit život.
Stalo se však, že při ní zemřel.
Je to už déle než týden.
Nebyli jsme na to připraveni, neočekávali jsme to.
Já jsem v té době byla v práci, soustředěná na to, co zrovna dělám.
Najednou mně začalo velice silně bušit srdce – jakoby v krku.
Znám ten pocit, stává se mi to občas, když na něco usilovně myslím tak, až to „téměř vidím“.
Tentokrát mě to zaskočilo, na nic jsem nemyslela a ono bušení trvalo mnohem déle.
Okamžitě jsem si vzpomněla na tatínka.
Když jsem potom kolem poledne dostala vzkaz, ať zavolám mamince, věděla jsem téměř jistě, co se stalo.
Více víš od sestry, těžko se s tím vyrovnáváme.
Tatínek byl velice činorodý člověk, měl spoustu plánů, žil na 150 %.
Cítím teď jako svou povinnost jeho plány, úkoly a sny dokončit.
Myslím, že by si to tak přál, jen nevím, jestli bude v mých silách vše zvládnout tak,
jak by si on přál a představoval (to myslím určitě ne).
Když nad tím tak přemýšlím, možná tatínek někde v podvědomí cítil, že se možná blíží konec.
Víkend před operací jsme se jeli podívat a obejít jeho oblíbený rybník (byl dlouholetý vášnivý rybář),
mluvili jsme hodně o jeho plánech, o tom, jak si co představuje, koupil nám všem zákusky...
Než šel na operaci, posílali jsme si mobilem zprávu.
Slíbil, že se pak ozve z nemocnice (mám tuto zprávu stále uloženou v mobilu).
Přede dvěma dny ráno, téměř jsem již nespala, jsem zřetelně slyšela, že mi přišla zpráva na mobil, žádná tam však nebyla.
Je možné, že se snažil vyplnit svůj slib?
Jak se vypořádat s jeho plány a sny?
Budu mít dost síly?
Jak se dozvědět, jak by si to představoval on sám?
Milá Wahlgrenis, poraď mi prosím, je-li to v tvých možnostech.
Mockrát děkuji za Tvou odpověď
Katheresa 18.5.2005
Milá Kathereso,
vím, že nyní se Tvůj život odehrává trošku na jiných úrovních, než tomu bylo před smrtí tatínka.
Ta bolest je hodně silná, přišla tak najednou, nečekali jste ji.
Není možné nic lámat pes koleno.
Jestli se na komunikaci s duší tatínka necítíš, nech to na později.
Ale ta zpráva v mobilu, která nebyla reálnou zprávou, je pro Tebe takovým - PROSÍM...
Tatínek by to chtěl.
A možná si vybral právě Tebe pro všechno to, co Vás už dřív spojovalo.
Postupů, jak se do toho pustit, je na těchto stránkách dost.
Hlavně se ale nesmíš bát, že by Tě to někam dostalo, že by sis k sobě někoho zlého přilepila apod.
Ty se potřebuješ dozvědět od duše tatínka konkrétní informace, na tom není nic špatného.
Ale už to nikdy nebude Tvůj tatínek, s tím by ses měla určitě vyrovnat nejdřív.
Už tě nikdy nemůže pohladit, ale může za Tebou přijít, může Ti pomoci ve složitých okamžicích Tvého života.
Úmrtí tatínka také o lecčems vypovídá.
Totiž operace nebyla nevyhnutelná...
Člověk by si neměl jen tak zahrávat se svým zdravím.
Nechávat se jen tak operovat, když to není nezbytně nutné.
To je takové to stvořitelské sebevědomí - já jsem ten, kdo to může, kdo na to má.
Proč bych nemohla mít třeba plastiku prsou?
Proč bych nemohla vypadat mladší?
To všechno jsou operace, které nejsou pro lidský život nevyhnutelné, jen na duši karmicky působí.
Ale to nechci dokazovat, na to si lidstvo bude muset ještě pár let počkat.
Jsou věci, které by měly zůstat stranou zájmu.
Možná také proto tatínek operaci nepřežil, mohl ještě žít, kdyby se pro ni nerozhodl.
Jistě zvažoval všechna možná pro i proti, věřil doktorům.
Jenže tady do hry vstoupily další okolnosti - operace prostě nebyla nutná...
Ale nebudu Tě už dál trápit.
Komunikovat s duší tatínka můžeš začít prostřednictvím kyvadla, to je klasický prostředek pro začátečníky.
Naučíš se rozeznávat odpověď ANO a NE
a potom samozřejmě pokládáš takové otázky, na které lze takto odpovědět.
Charakter otázek už volíš sama podle toho, co potřebuješ vědět.
Je dobré přecházet od obecných termínů ke konkrétnějším.
Uvidíš, že to zvládneš...
W. 18.5.2005
Milá Wahlgrenis,
Mockrát děkuji za Tvůj čas, který jsi věnovala mému problému a taky za Tvoji okamžitou odpověď na mé otázky.
Vím, že se s tatínkovou smrtí musím vyrovnat já i moje sestra s maminkou.
Je to nevyhnutelné, jiná cesta není.
Je to však nesmírně těžké, snažíme se to pochopit, hledáme příčiny, a tak se možná ještě víc trápíme.
Asi to chce čas.
Komunikaci prostřednictvím kyvadélka jsem už včera vyzkoušela
a určitě ještě v budoucnu vyzkouším (doufám jen, že nedělám nic špatného).
Ještě k té nevyhnutelné operaci - chtěla bych tatínka trochu ospravedlnit.
Ta operace nebyla životně důležitá, ale potřebná zřejmě byla.
Tatínek měl artrózou postižený ramenní kloub, nemohl rukou vůbec pohnout a trpěl velkými bolestmi.
Na operaci se chystal asi 1,5 roku, nemyslím, že by to bylo náhlé a neuvážené rozhodnutí.
Měl však nemocné srdce - umělá chlopeň, trpěl srdeční arytmií ...
Operace byla zřejmě pro takto nemocné srdce neúměrnou zátěží.
Ještě jednou děkuji
Katheresa 18.5.2005
Každá nemoc, každé píchnutí, každá zdravotní komplikace jsou pro člověka znameními, aby se zastavil.
Rameno je vlastně zařízení, kterým je paže připevněna k tělu.
Dost důležité zařízení...
Zřejmě v životě ne všechno šlo přesně tak, jak si tatínek přál.
Snažil se asi dávat věcem trošku jiný řád.
Proto u něho došlo k zablokování ramene.
Všechny příčiny nemocí jsou nejdřív v psychice.
Teprve potom mají přijít ke slovu lékaři.
Teď ale nemá smysl zkoumat, v jaké chvíli operace byla nebo nebyla nezbytná.
Doufám jen, že se komunikace s duší tatínka podaří.
Neboj se, není proč.
W. 18.5.2005
Milá Wahlgrenis,
Předem všeho bych Ti chtěla poděkovat za všechno, co děláš, a za to, že jsi.
Díky Tobě jsem si uvědomila spoustu věcí a koukám teď na život trochu jinak...
Pomohla jsi mi už jednou, když mi před necelými 4 lety zemřel tatínek při operaci
a tvé řádky a slova útěchy byly tehdy pro mě a naši rodinu pohlazením.
Vědomí, že blízcí, kteří nás opustili vlastně jakoby zůstávají s námi a že je jim lépe.
Že jsou všude kolem nás..
Vím a chápu, že nemáš čas odpovídat na všechny maily...možná ani všechny číst... ale stala se nám taková zvláštní věc.
Letos v létě nám po delší nemoci zemřela milovaná babička.
Byla výjimečný člověk, víc než na sebe myslela na ty druhé, v tomto duchu prožila svůj celý život.
Rozdávala se.
Smutná nemoc ji v posledních letech změnila,
zatemnila její mysl, pro ni samonou to bylo asi milosrdnější než pro nás ostatní, co jsme s ní prožívali poslední roky a měsíce a pečovali o ni,
ale i za to, co jsem mohla pro ni udělat jsem vděčná.
V červenci 2008 se babičce přitížilo a byla hospitalizována.
Cítili jsme, že se už blíží konec, ale s manželem, dětmi a spolu s mojí maminkou (dcerou babičky)
jsme v tu dobu odjížděli na plánovanou dovolenou do zahraničí.
Cesta byla dlouhá, jeli jsme okolo 24 hodin a v autě pospávali,
v té směsi únavy a polospánku jsem vždycky cítila babičku, že je s námi v autě.
Prostě jsem ji tam cítila.
Vždycky jsem se probrala a otáčela se dozadu do auta, abych ji jako by zkontrolovala...
Ráno po příjezdu na místo jsem to popisovala mojí mamince a ta mi sdělila, že prožívala ty samé pocity - cítila babičku v autě.
Byl to opravdu intenzívní pocit, že je tam s námi.
Následující den přišla smutná zpráva, že babička v nemocnici zemřela.
Hned nás s mamkou napadlo, že se s námi přišla babička rozloučit.
Že v tom autě s námi skutečně její duše byla...myslíš, že je to možné?
Stále na ni myslím a doufám, že má její duše klid. Nikdy na ni nezapomenu.
Měj se hezky a ještě jednou díky za to, že jsi
Daltilia 11.01.2009
