Byla jsem sebestředná
Otázka: Milá Wahlgrenis,
musím Ti napsat...
Vůbec nechápu, jak můžeš stíhat všechno to, co stíháš!
Denně přibývá tolik příběhů a dotazů na Tvých stránkách a to ještě vím jen o zlomku!
A navíc "ještě" žiješ "normální" život.
Jsi bezvadná!
Tak často mám touhu Ti napsat, všechno, co čtu na Tvých stránkách tam tak "patří".
Nemůžu ke každému příspěvku reagovat, to bys pak nedělala nic jiného než četla maily ode mně.
Tentokrát jsem reagovat prostě musela.
Ráda Tě uvidím na únorovém semináři. Pomohla jsi mi otevřít oči. Mám jeden dotaz.
Prosím, jestli budeš mít chuť mi k tomu něco napsat, když budeš mít víc času
(protože potřebných a důležitějších dotazů je mnohem víc než ten můj) budu ráda.
Už to bude rok, co jsem Tě požádala a ty jsi mi nabídla napojení na dálku,
poruchy příjmu potravy a moje neschopnost srovnat se s rozchodem s přítelem, pětiletý vztah.
Přiblížím výsledek - jídlo je zástupný program, potřebuju se naučit milovat, dávat lásku.
Ano, život je o něčem docela jiném.
Stydím se, jak jsem mohla být tak sebestředná.
Psala jsi mi, že se s bývalým přítelem ještě setkám, půjdeme životem spolu.
Nestalo se, je to již 1,5 roku, co já vím, tak má celou dobu přítelkyni, nejsme v kontaktu.
Dlouho jsem zvažovala, jestli mám právo po Tobě chtít tento dotaz...
Skoro 2 roky znám muže, obrovský věkový rozdíl, jeho nemoc (prognóza 4 - 5 let života),
dlouho jsem odolávala, jenže city byly silnější.
Oba jsme z toho "na větvi", oba víme, že to nemá budoucnost, rozum říká vztah ukončit,
vlastní "vztah" trvá cca od listopadu 2004, ano, tahle krátké, ale tak silné.
Ráda budu mít jednou rodinu (když budeme oba chtít a půjde to), partnera,
on 57(!!!) let logicky nechce, přesto jsem s ním ráda.
On mě nechce k sobě vázat, protože takhle se "snižuje" moje šance potkat toho "správného" partnera, je nám spolu dobře.
Víš, TOLIK mi tenhle vztah dal za takovou krátkou chvilku.
Ráda budu u něj i při jeho nemoci, jenže když mu není dobře, "odhání" mě od sebe....
....prostě teď to cítím tak, že jsme spolu a CÍTÍM, že ten životní partner,
který se mnou bude chtít žít a popř. mít rodinu, přijde.
Jsem naivní?
Nebo si chci rozumem omluvit a vysvětlit své současné chování?
Wahlgrenis, snažila jsem se být stručná, což se mi nepovedlo.
Jak jsem Ti psala, když budeš mít chuť, prosím podívej se na mojí situaci.
Předem Ti děkuji a přeji krásný dnešní den a všechny další.
Petronela
Odpověď: Milá Petronelo,
jsem ráda, když lidé čtou moje slova, když pochopí pravý smysl, který někdy není patrný při prvním čtení,
a když se podle těch slov ještě dokáží v nějakém směru změnit.
To je pak super.
Víš, že u Tebe to byl obrovský posun.
To jsem ale věděla už ve chvíli, kdy jsem se s Tebou měla sejít.
Že nejsi se svým přítelem, jak tenkrát vycházelo, není třeba nijak zkoumat.
Vždycky všechno nevychází absolutně přesně.
A oba jste se už od té doby změnili.
Tvůj současný přítel je pro Tebe obrovským impulsem, otvírá Ti oči, ale také dává hodně vysoko laťku.
Každý Tvůj příští partner bude chtě nechtě ve Tvých očích porovnáván právě s tímto mužem.
Je ve všech směrech na výši oproti Tvým vrstevníkům.
Nejsou to jen jeho životní zkušenosti, ale i to, jak přistupuje k ženě, jeho galantnost, oddanost, možná i peníze.
Bude pro Tebe moc těžké hledat si partnera alespoň jeho kvalit.
Protože níž už rozhodně nepůjdeš.
On se Ti zjevil v životě jako cizinec, jako člověk, který hledal pevný bod.
A našel ho právě u Tebe.
Spolu jdete po časově ohraničené cestě, je tady i jeho nemoc, léky, které nesmí přestat brát,
zákaz jakéhokoli alkoholu.
On by strašně rád ještě žil, moc by toho chtěl ještě dokázat, jeho cesta povede dál.
Jinam dál... To víš.
Ovšem není to definitivní rozloučení, které Vás má potkat.
Nechci zabíhat do přílišných detailů, ale měl by ještě jednou vstoupit do Tvého života.
Možná jako Tvůj syn...
Nebude to hned, ale po nějaké době poznáš novou lásku, muže, s kterým půjdeš životem.
Ten se stane Tvým mužem, Ty budeš jeho ženou.
Najdeš pravý smysl života.
Vím, je to těžké žít s takovou odpovědností.
Více si jeden druhého nyní vážíte.
Jste na sebe milí, ovšem možná právě proto, že víte o tom konci, který má nevyhnutelně přijít.
O to víc byl měla počítat s tím, že to není definitivní stav, spíš něco, co je v dnešním životě neskutečné.
Žiješ vlastně svůj sen, z kterého se jednou musíš probudit.
A ten budík neúprosně jednoho dne zazvoní.
© Wahlgrenis
07.02.2004
Milá Wahlgrenis,
moc, moc Ti děkuji za zprávu a za to, že jsi mi věnovala část svého času.
Tys o mém "posunu" už věděla?
Jéé, no že se divím :-)...
Jsem vděčná, že jsem se mohla posunout a začít aspoň trošku něco chápat.
Chci a budu se snažit život prožít, ne prospat nebo odžít, to vím.
Jsem si ty svoje koleje vyjezdila hodně hluboké a tak se zapotím při výhybce.
Tvoje psaní mě rozplakalo, máš pravdu.
Vím, že konec přijde, doufám v alespoň pár měsíců.
Nechtěla jsem se citově angažovat, jenže to nešlo, tak se aspoň snažím o jakýsi odstup,
žít si svůj život a občas se vídat.
Vím, že to bude bolet, ale už teď to za to stojí.
Moc mi pomáhá a doufám, že i já jemu.
Ano, dal laťku hodně vysoko, ale nebudu mít právo porovnávat, to si ten budoucí partner nezaslouží.
Ráda ho ještě jednou ve svém životě potkám...
Měj se moc, moc krásně a za 14 dní na viděnou.
Co pro Tebe mohu na oplátku udělat?
Ať přemýšlím, jak přemýšlím, nic kloudného jsem zatím nevymyslela.
Petronela 08.02.2005
