Mám "náhodou" odejít z tohoto života?
Otázka: Jen náhodou jsem našla Tvé webové stránky.
Tak jako vždy je u mne vše jen "náhodou".
A já nevím, jestli mám být spokojená s tím, co se kolem mne děje jen tak náhodou.
Že jsem se narodila rodičům, kteří svou lásku směřovali k mé mladší sestře,
že jsem se vdala za muže, který mne má snad rád,
ale není se mnou, jak bych si přála,
že náhodou mám jedno dítě.
Ach jo, já to zase plácám!
Jak jen mám vyjádřit to, že se cítím tak sama?
Proč jen mne každý opouští... náhoda?
Nebo si to vše jen namlouvám?
Vždyť v mém srdci je tolik lásky a od ostatních žádám jen to málo.
A když odejdu z tohoto světa dřív...
Bude to zase jen náhoda...?
Promiň asi z toho nejsi moc chytrá, viď?
Ingrid
Odpověď: Milá Ingrid,
jsem z toho moudrá docela dost.
Jsi smutná, že se Ti nedaří, jak bys chtěla.
Hlavně máš pocit, že Tě nikdo nemá rád,
i když bys tolik chtěla svoji lásku s někým sdílet.
Nevidíš před sebou žádný smysl života.
Proto Tě i napadají ty nejstrašnější myšlenky...
Zapomeň na to.
Nejhorší ze všeho je chtít předčasně ukončit život.
Doba, kdy tady budeš, je předem dána,
a Ty bys nikdy neměla svůj pobyt na tomto světě zkracovat.
Skutečně tohle jsou nejhorší prohřešky, kterých se lidé na sobě dopouštějí.
Duši to dojde bohužel až v okamžiku, kdy už není cesty zpět.
Jenže to je strašně pozdě.
V tu chvíli se vrací o několik kategorií zpátky,
musí si znovu prožít obrovské utrpení v životě.
Setkala jsem se s řadou postižených lidí, kteří v minulém životě skončili jako sebevrazi.
Nic není náhodou.
Vím, že je pro Tebe složité hledat na životě ty veselejší barvy,
když je všechno kolem černé, nekamarádské a navíc to bolí...
Moc dobře to znám.
Pesimismus je všude kolem nás.
Proč se sním ale ztotožňovat?
Máš dítě, píšeš, to už samo o sobě je štěstí...
Spousta žen je neplodných, tolik by si přály, aby se na ně usmály oči jejich dítěte.
A nikdy se neusmějí...
Musejí zase najít svoji naději a svůj smysl života jinde.
Taky to nemají jednoduché.
Třeba si adoptují dítě a mohou být maminkou zprostředkovaně.
Jako.
Všechno se dá hrát trochu „jako“.
Zkus to.
Tvůj muž Tě má rád, jen je třeba častěji někde jinde.
Kde? V práci? V hospodě? Nebo u milenky?
Všechno to jsou kategorie, s kterými se dá pracovat.
Nebo je Ti to všechno už jedno?
Zrovna minulý týden mě vyhledala jedna známá.
Měla přítele, s kterým si ale cosi udělali a podle jejího vyjádření se rozešli.
Bylo to takové to nevyjasněné prázdno.
Najednou prý nebylo o čem mluvit a proč se vidět.
Zmizela ta touha, kdy srdce chce být s tím druhým.
Brečela tenkrát hodně.
Naposledy se s ním viděla někdy v květnu, před pěti měsíci.
Pořád na něho nemůže zapomenout.
Hrozně ráda by mu vysvětlila, co se tenkrát stalo.
Jenže nechtěla se ponížit, chtěla zůstat hrdá.
Přeci nebude dolézat...
Když mi zavolala, v jejím hlase bylo hodně smutno.
Chtěla jenom vědět, jestli má smysl ještě čekat, že se ozve.
Seděly jsme proti sobě a já jsem viděla, jak ho potřebuje.
Byla jako malé dítě, kterému se ztratila panenka.
Hlavní smysl života zmizel.
Bylo to dlouhé povídání.
Nakonec jsem vzala kyvadlo a zjistila, že jí napíše SMS.
Řekla jsem jí přesný den (13. října) i hodinu (mezi 10. a 12. hodinou dopoledne).
Nevěřila mi.
Odcházela a bylo pořád stejně smutná.
Jeho zpráva jí přišla na mobil v 10.03.
Volala mi hned potom, co jí napsal.
Nevěděla totiž, co mu má odpovědět.
Nastala pro ni další krize.
Aby to nevypadalo, že se plazí po kolenou...
Chtěla být pořád ještě hrdá.
Řekla jsem jí, ať mu napíše, jakou ohromnou radost jí udělal.
Večer už byli spolu.
Tohle nebyla pohádka.
Možná bys, Ingrid, taky ráda zažila něco veselého, ale vidíš jen tu tmu.
Občas stačí rozsvítit.
Radostí je kolem nás dnes a denně.
Nemusíme ji ale věčně jenom sklízet, dá se i VYROBIT.
Květiny jsou úžasným balzámem na duši.
Někdy fungují východy (nebo západy) slunce.
Radostí je hodně.
Nechoď světem se zavřenýma očima, otevři je a nebudeš se stačit divit.
Anebo zkus pracovat se sebou.
Začni si zapisovat své sny, nauč se pracovat s vesmírnou energií.
Postupů na těchto stránkách najdeš spoustu.
Tím hrozně duchovně vyrosteš.
Ale taky nemusíš.
Zkrátit své dny můžeš hned - cest z tohoto světa je dost.
Ovšem dveře zpátky se už neotevřou.
Ty bys potom byla vázaná na své poslední místo.
Možná by ses ani nemohla vydat na svou další vývojovou pouť,
anebo za hodně dlouho.
Pokud ještě jsi schopna trochu rozumně uvažovat, tak pryč neodcházej.
Prosím.
POKRAČOVÁNÍ
Moc děkuji, žes mi napsala. Četla jsem to dvakrát.
Podle vyprávění mých rodičů jsem se narodila tak trochu nečekaně. Ale stalo se.
Dva mladí lidé, kteří začínali budovat své manželství a zázemí,
měli toho ještě hodně před sebou - a najednou dítě.
Do pěti let mne vychovávala má babička.
Pak si mne rodiče vzali k sobě a učili se, jak vychovávat dítě.
Když se potom narodila sestra, záviděla jsem jí,
jak ji můj táta od miminka chová ve svém náručí.
A S LÁSKOU.
Na baráku i na zahradě byla vždy spousta práce.
Od dětství znám jen dřinu a zastanu i práce za muže.
(Když už jsem přišla na svět tak brzo, mohla jsem být aspoň kluk!)
Jak si hrály ostatní děti, to vím, vždyť jsem dost často koukala přes plot, nebo z okna mého pokoje.
Ale přes všechno jsem své rodiče milovala i si našla své místečko u mého táty.
A byla vděčná za každou jeho pochvalu.
Nechodila jsem do kin, do divadel, na diskotéky, nedostávala jsem takové dárky jako sestra.
Vidíš, mohla jsem "zatvrdnout" a nenávidět jí.
Ale věř mi, kdyby měl mé sestře někdo ublížit, se zlou by se u mne potázal.
Vím, že mám a budu mít jen ji.
Svůj budoucí život jsem si vysnila:
Mít hodného muže, dobrou práci a spoustu dětí. Mít rodinu plnou lásky.
Manžel hodný je, ale podlehl své práci, mám syna ve věku, kdy už mámu tolik nepotřebuje.
A přišla jsem před rokem o zaměstnání.
Rodiče si ke mne cestu časem našli, manžel mne má rád, kluk se dobře učí a je zdravý.
Jsem člověk, který dokáže se těšit i z maličkostí.
Nedávno jsem potkala dávnou školní lásku.
Vím, že se to nemá, ale zaplnil ty prázdné, smutné večery.
Je milý, má mne moc rád a začal v mnohých věcech pomáhat.
Je to nádhera, když na všechno jsou dva.
Je ženatý, má dvě děti, nechci jim tátu vzít.
Několikrát jsem přemýšlela, že bych ten vztah měla ukončit, už kvůli dětem.
Jenže jsem si během těch tří let vyzkoušela, jaké to je nebýt na vše sama.
A nějak se ze mne stal zbabělec a sobec. Nemůžu to ukončit.
Nechci to vše vracet do starých kolejí.
Já někoho, kdo mne tolik miluje a kdo cítí tu potřebu mi pomáhat, potřebuji!!
I když nemůže být se mnou často, děkuji i za těch pár chvilek, co se mnou bývá.
Máš dojem, že můj život je zcela v pořádku?
Já si to taky myslím.
Tak K SAKRU - proč mám deprese!!!!!
Proč si myslím, že jsem tady úplně zbytečná!!!!!
Proč se vnitřně cítím TAK PUSTÁ!!!!!!
A proč mám pocit, že vše co dělám je k ničemu?
Bože, už zas mi není dobře.
Pustím se do práce.
Jen to mne trochu uklidní.
Tobě přeji příjemný (sluníčkový) den. Ahoj Ingrid
Milá Ingrid,
to, co prožíváš, je docela běžné.
Život Ti tak nějak plyne, žádné výkyvy, žádné změny, všechno tak nějak až hrozně normální.
Ani přílišná radost, ani smutek, vlastně nic...
Co s tím?
Člověk se nabíjí těšením.
Těšením na druhého člověka, na příjemné setkání.
Pochopila jsem, že se máš na koho těšit, i když to není navždy.
(Ale co je vlastně navždy??)
Každá taková chvilka je ale pro člověk k nezaplacení.
Nechci tady rozhodně nikoho nutit do mimomanželských vztahů, to ne.
Ale jsem pro souznění s druhým člověkem.
Když takový člověk někde existuje, byla by škoda jít jinou cestou.
Zvlášť pokud i Ty pro něho něco znamenáš.
Sama píšeš o svém trápení, jak Ti vlastně nic nechybí a přitom úplně všechno.
V některých případech se vyplatí počkat.
Třeba časem, až děti odrostou a nebude už proč se na ně již ohlížet, se všechno může změnit.
Teď ještě ne. O tom ale oba moc dobře víte.
Vzpomeň si, když jsi byla prvně zamilovaná, jak to "tajné" bylo krásné.
Zase se do toho období vracíš.
Myslím, že to stojí za to.
Nikdo to nemusí vědět. Jen Ty a on.
Možná máš vnitřní výčitky, že děláš něco, co bys neměla.
Není to úplně čistá hra, to víš.
Ale pro to těšení to za to stojí.
Nehledej další smysl života, nebreč pořád, neptej se, proč to tak je.
Život je vlastně krásný, když se můžeš těšit.
Těš se!
© Wahlgrenis
17.10.2004
