Mé dceři odejmuli mrtvý plod...
Otázka: Milá Wahlgrenis,
znám tě opravdu jen velice krátce, ale velmi jsi na mne zapůsobila,
proto se na tebe obracím se svým velkým trápením.
Minulé pondělí museli mé dceři (1977) odejmout mrtvý plod.
V sobotu se do nemocnice vrátila s bolestmi.
Zjistilo se, že má zdvojenou dělohu a že byla špatně vyčištěna.
Na sále prý lékařům "nahnala strach".
Ze ztráty je zdrcená, nechce s nikým mluvit, ani vycházet ven.
Vím, je to všechno velmi živé, ale já mám velké obavy o její zdraví.
Bojí se, že už nebude mít děti.
Má problémy s děložním čípkem, vyšetření nebylo zrovna nejpříznivější.
Jestli můžeš mé dceři nějak pomoci, prosím, udělej to.
Mám nutkavý pocit, že její problémy jsem nějakým způsobem zavinila já.
Pokud mi odpovíš, budu ti nesmírně vděčná.
Majka
Odpověď: Milá Majko,
taková událost člověka poznamená.
Vím dobře, co to znamená, sama jsem si tím také prošla...
Najednou se zbortí celý svět, člověk má pocit, že za všechno může,
že není dobrý a že všechno, co na něho čeká, musí být jen to nejhorší.
Začíná zkoumat důvody, proč je na světě a někdy i uvažuje o předčasném odchodu.
Je to stav naštěstí krátkodobý, i když asi u každého to probíhá jinak.
Já jsem se včera pokusila napojit na duši toho malého.
Byla to mužská duše a velice toužila žít společně s Tvojí dcerou.
Vybrala si ji už mnohem dříve. Ale nebylo možné to zrealizovat úplně.
Došlo k nějaké chybě. Přesto ale věří, že se další pokus podaří...
Myslím, že už tohle vyznívá hodně optimisticky,
i když nyní dcera asi nebude příliš schopná řešit nějaké "příště".
Je totiž hodně vtažena do přítomnosti, je to zážitek, který ji pohltil,
trochu jako by zapomněla žít, zastavila se a dál to jako by nejde.
Čas a zase jenom čas - ten jediný jí dokáže pomoci.
Připadá mi, že Tvoje dcera řeší i nějaké partnerské problémy.
Pokud je vedle ní stálý partner, vypadá to, jako by z něho měla strach,
jako by jen plnila jeho pokyny.
A když nyní došlo k tomu, k čemu došlo, je v jeho očích ta špatná, ona za to může.
Možná jí to tak přímo do očí neřekne, ale ona to tak vnímá.
Bude nějakou dobu trvat, než bude schopna se vrátit k normálnímu sexuálnímu životu.
Teď ještě ne.
Je v ní smutek, mrzutosti, sama sobě si nevěří, bojí se nemoci, bojí se dalšího nezdaru.
Krize. Ovšem není nekonečná.
Děti rozhodně ještě mít bude (to mi tady vychází hned třikrát), ale musí si projít složitým obdobím,
musí znovu najít smysl života, muže, kterému bude důvěřovat.
Byly to okolnosti, které nemohla ovlivnit.
Ale vyšší síly jsou při ní, nikdy ji ani neopustily.
I duše toho malého se těší, až ho maminka poprvé pochová.
Zdravotní komplikace jsou pouze dočasné.
První, na čem by měla pracovat, je její psychika.
Vidím také žárlivost jako brzdu.
Důvěra je nezbytá na obou stranách, pokud má vztah fungovat.
Podíl Tebe jako matky na této situaci nehledej, vzájemná láska se rodí z okamžiků.
Z jednotlivých vteřin společně prožitých, z pohledu do očí,
ona by měla vnímat, jak ji všichni milujete.
Předpokládám, že milujete...
Ale mám pocit, že v poslední době se cítila hodně sama, odstrčena se svými starostmi někam na okraj.
Povídala si s Tebou o všech trápeních?
O tom, jaké to bylo, když Ty jsi byla těhotná?
A když ona se narodila? Co dělala? Jak se Ti líbila?
A co dělal její otec?
Ona sice žije svůj vlastní život, ale tvoří si jej z minulých obrazů, z toho, co už tady jednou bylo,
ona to rozvíjí a posune na vyšší úroveň.
Proto si potřebuje o všem s Tebou povídat, ale nesmí to být násilné.
Když to nefungovalo dosud, těžko se najednou něco změní.
Nebude to pro Tebe jednoduché, ale věřím že se Ti podaří s dcerou dostat na správnou cestu.
Nyní je v šoku, zbořily se jí všechny iluze o životě, které dosud měla.
Hledá nějaký pevný bod.
A neví, jak strašně blízko ho má...
© Wahlgrenis
22.09.2004
Milá Wahlgrenis již podruhé.
Dnes jsem již smířenější s tím, co se přihodilo mé dceři.
Určitě i díky tvé odpovědi, která dává naději.
Snad se mi podařilo pomoci jí nalézt ztracenou důvěru v život, jistě i díky tobě.
Dnes se jí zdál zvláštní sen.
Cihlou ubila ranami do hlavy dítě, které se najednou proměnilo v malé embryo.
Dala ho do malé krabičky, zasypala rýží a zabalila do alobalu. Dost morbidní.
My si ale myslíme, že se ztrátou nenarozeného začíná vyrovnávat, možná trochu násilně.
Teď bych ale ještě pár slov jen k tobě.
Velice ti děkuji, že jsi tak pohotově zareagovala na můj dotaz.
Děkuji ti za to, že jsi nám chvíli pomohla zvládat tu obrovskou tíhu neštěstí a projevila tolik účasti.
S obdivem
Majka 22.09.2004
