Žiji s přítelem v domě jeho rodičů
Otázka: Milá Wahlgrenis,
nedávno jsem objevila Tvou webovou stránku..
možná jsem zrovna nad něčím přemýšlela, na co hledám již dlouho odpověď...
Již třetím rokem bydlím s přítelem v domě jeho rodičů.
Život se mi od té chvíle mění.
Méně se směji a ztrácím směr své cesty...čím to?
Nevhodné prostředí?
Partner?
Přemýšlím o změně, ale proč mi to tak trvá to uskutečnit?
Děkuji za Tvou přízeň a posílám mnoho sluníčka..
Gustava
Odpověď: Milá Gustavo,
nemusíš propadat depresím.
Již v tuto dobu přichází naděje na pozitivní změnu.
Ta změna se týká právě domu, kde bydlíš, týká se i Tebe a Tvého přítele.
Nebude to trvat dlouho a do Tvého života přijde skutečná,
maximální a opravdová láska a s ní související slib věrnosti.
Tvůj přítel je totiž hodně pohlcen prací, je pro něho náročná, až na samých hranicích jeho možností
Připadá mi, že se za něčí honí, ale cíl se mu pořád vzdaluje.
Ve chvíli, kdy si toto uvědomí, pochopí také, že jsou jiné hodnoty v životě.
Začne se Ti více věnovat po citové stránce.
To bylo jaksi odstaveno na vedlejší kolej.
Ty jeho změnu pocítíš nejvíce a konečně začneš být sama sebou.
Pochopíš to jako svůj dosavadní úspěch.
Tohle přesně totiž potřebuješ, tohle přesně chceš.
K té změně dojít musí.
Možná spolu s tím dojde i k nějakým dalším řešením, jiskřením,
třeba se spolu vydáte bydlet jinam, kde Vám oběma bude lépe, volněji.
(Bydlení s rodiči není nikdy ideální.)
Také se k Vám už těší miminko...
Ale i to si zaslouží klidný domov.
Ovšem partnera k tomuto řešení nedonutíš.
Nesnaž se ho k něčemu tlačit násilím.
Měl by k tomu nazrát sám.
© Wahlgrenis
04.09.2004
