Přítel před svatbou
Otázka: Milá Wahlgrenis,
když jsem poprvé četla vaše stránky, nemohla jsem uvěřit, kde jsem se to ocitla.
Jako kdybyste mi mluvila z duše. Doslova jsem hltala vaše odpovědi na dotyčné otázky.
A proto se na Vás obracím s prosbou o radu.
Jsem vdaná, mám dvě děti a moje manželství je v troskách.
Není to otázka pár měsíců, nýbrž několika let.
Brali jsme se, když jsem byla těhotná, já jsem se ještě vdávat nechtěla,
ale okolí to očekávalo, a tak jsem podlehla.
Po deseti letech manželství jsem zjistila, že jsme každý úplně jiný,
žádné společné zájmy, je to vztah bez komunikace, strašnou dobu jsem to v sobě potlačovala,
než jsem vůbec vědomě přijala, že není něco v pořádku.
Pokud se mám ohlédnout zpět, vidím jen slzy a smutek.
Bohužel je to ale jen můj názor, manžel to tak nevnímá.
Vždycky jsem byla na všechno sama, ale já to brala jako fakt, že to tak prostě je.
Jak jste v jedné ze svých odpovědí uvedla - najednou zjistíte, že si nemáte co říct.
Kvůli manželově nerozvážnosti a nezodpovědnosti v podnikání a troufám si říct i chamtivosti
(protože si v té době myslel, že mu patří svět), se dodnes topíme v dluzích
- upomínky od dodavatelů, výhružné telefony, dopisy od soudu atd.
Já jsem o této záležitosti neměla samozřejmě ani potuchy.
Dneska vím, že nějaká vyšší moc mu chtěla ukázat, že peníze nejsou všechno a dala mu lekci.
Ale on je nepoučitelný.
Pouští se do zakázek, na které nestačí a mé rady, aby si vše řádně promyslel, ignoruje.
Je nespolehlivý, nezodpovědný a má úplně jiné názory a pohledy na svět než já.
Snažila jsem se to trpělivě snášet, hlavně kvůli dětem, ale pak jsem si uvědomila, že už to takhle dál nejde.
Měla jsem v sobě vždy tolik energie, pokaždé jsem se dokázala ze všeho dostat,
ale teď jako by pohár přetekl, zhubla jsem, mám zdravotní problémy a čekám, že se každou chvíli nervově zhroutím.
Přestože se manžel poslední půlrok poněkud změnil, já už nemám sílu znovu uvěřit a znovu se zklamat.
Někdy si říkám, že jsem se snad pro trápení narodila,
jelikož i vzpomínky na dětství nebo spíš pubertu jsou moc bolestné -
rodiče se v té době rozvedli a matka mě nejspíš nenáviděla,
slyšela jsem od ní jen samé výčitky a sprosté urážky.
Tak jsem žila v domnění, že jsem asi opravdu špatná.
Všichni máme nějaké chyby a nikdo není dokonalý...
Nyní se dívám na svůj život z úplně jiné stránky.
Dokážu se vcítit do druhých lidí, je pro mě samozřejmostí je vyslechnout,
pohladit, obejmout a mám potom takový dobrý pocit, že jsem někomu dokázala pomoct, když to potřeboval.
A to je dneska moc důležité.
Lásku a přátelství nelze ničím koupit ani podplatit.
Lidi už se nedokáží navzájem sami k sobě chovat s úctou,
natož aby si vážili přírody a ostatních živých bytostí.
Pohled na jakékoliv utrpení, ať lidské či zvířecí, mi působí bolest,
jako kdybych ho prožívala s nimi a hned je mi do pláče.
Pořád si říkám, jak my se chováme k přírodě, tak se ona jednou zachová k nám a pěkně nám to spočítá.
Nevím, co se se mnou stalo, ale začala jsem být až moc citově zranitelná.
Je to asi čtyři měsíce, co do mého života vstoupil jiný muž, věkově mladší.
Znali jsme se už dřív, byli jsme kamarádi a moc dobře jsme si rozuměli.
Pak mi dal svoje telefonní číslo a začali jsme si psát a volat.
Pokud jsme se setkali, dokázali jsme spolu mluvit hodiny.
Jen jedinkrát došlo k fyzickému kontaktu, ale nenechala jsem to dojít daleko.
On má totiž před svatbou.
Já jsem si to samozřejmě uvědomovala hned od počátku,
brala jsem ho dlouho jako starostlivého přítele, ale pak se mi najednou dostal do srdíčka.
Probudil ve mně něco, co jsem myslela, že už dávno umřelo.
A já věděla, že i on je zoufalý z toho, co ke mně cítí, že se to snaží potlačit, že je bezradný a moc se bojí.
Je tak hodný, milý a starostlivý, obětavý a spolehlivý, pro druhé by se rozkrájel a rodina je u něho na prvním místě.
O svatbě mluvil jako o něčem, co je už daný (měli ji naplánovanou již devět měsíců dopředu).
Na dotaz, co se týče potomstva, reagoval, že prý ještě dlouho ne
a že až bude mít jednou děti, tak už se nechce rozvádět.
Jeho chování bylo tak podivné, cítila jsem, že není šťastný a že se hrne do něčeho,o čem silně pochybuje.
Jednou jedinkrát si mi postěžoval, ale já jsem moc dobře věděla,
že to stále není v pořádku a že ty potíže přetrvávají.
Nikdy mi neřekl, co ke mně cítí, co si od toho sliboval...
Já jsem mu pochopitelně svoje city vyjádřila a možná se toho i lekl.
Zdálo se mi, jako kdyby o mně pořád pochyboval.
Jednoho dne se ve mně náhle jakoby něco zlomilo a já mu přestala důvěřovat,
spíš jsem ztratila trpělivost, a tak jsem vše ukončila (rozum zvítězil nad city).
Místo, aby se mi ulevilo, myslím jen na to, jestli jsem mu neublížila,
protože jsme v poslední době opravdu neměli možnost jakékoliv komunikace - netuším, co se stalo.
Bojím se jen toho, jestli jsem své rozhodnutí příliš neuspěchala,
ale potřebovala jsem mu alespoň napsat, co mi leží na srdci.
Od té doby se mi už neozval.
Moc mi na něm záleží a bolí mě, když vidím, jak je smutný a utrápený.
Je mi do breku, když si uvědomím, že mi tenhle člověk dal za tři měsíce tolik,
co mi manžel neposkytl za celé manželství.
Přinesl mi do života znovu světlo a slunce, ukázal mi cestu a já jsem díky němu otevřela oči.
Najednou jsem si byla jistá, že s manželem už žít nemohu, ať už se stane cokoliv.
Nemůžu si pomoct, ale hluboko uvnitř mi můj hlas nebo intuice říká, že je to osud,
že jsme se měli potkat a sblížit, že jsem měla prožít něco krásného, i když jen takovou krátkou chvíli.
A v hloubi duše cítím, že tu bylo něco silného, čistého a hlubokého,
co nás k sobě poutalo, bylo to něco, co mi seslalo samo nebe a já jsem za to vděčná...
Ovšem zaráží mě, co se teď kolem mě děje.
Provází mě čísla - podívám se na jakýkoli digitální display a jsou tam vždy vedle sebe stejná čísla,
najednou vidívám a potkávám jeho maminku, jeho brášku, vidím v TV, kterou téměř nesleduji, situace,
které se mnou vnitřně pohnou, mívám sny skoro pořád o vodě, dokonce se mi zdálo,
že se manžel utopil, ale já ho vzkřísila, vidím plout lodě a někdy se i té vody bojím, není kalná,
je taková, jak má být, ať už v jezeře, v moři či ve vaně.
Mám takové tušení, že se něco děje nebo že se něco stane...
Nevím, jak vám to mám popsat, ale ten neklid ve mně se mi snaží cosi říct...
Je to takový divný pocit, někdy mám i mrazení.
Také jsem se začala zajímat o tarotové karty.
Snad to byly změny v mém životě, které mě k nim přivedly a já jsem tomu ráda.
Denně se jimi zabývám a pořád se mám co učit.
Moc mě to baví.
A právě proto žasnu, co se teď jejich prostřednictvím dovídám.
Opakují se mi stejné kvintesence, ve výkladech se objevují karty,
které mi říkají, že mám mít trpělivost, protože některé věci potřebují víc času,
že mám příležitost vzít osud do vlastních rukou a spravedlivě a ze srdce se rozhodnout...
Je to vše tak udivující...
Už si opravdu nevím rady. Nemám zdání, co bych měla podniknout se svým životem.
Někdo nebo něco mi cosi naznačuje, ale co to má znamenat?
Můžete mi prosím poradit, třeba to vnímám špatně?
Nevím proč, ale potřebovala bych vědět,
zda jsem pro něho opravdu něco znamenala, protože sama nechápu, proč mi tolik chybí...
Mockrát děkuji za odpověď
S láskou a úctou
Markéta
Odpověď: Milá Markéto,
samotný začátek Vašeho manželství byl nešťastný.
Vy jste to sice v tu chvíli už tušila, ale - jak píšete - okolnosti Vás přinutily říct soudové "ano".
První měsíce se ještě "daly přežít", ale postupem času rozdíly mezi Vámi vycházely stále víc najevo.
Dnes jste sice pod jednou střechou, jenže každý máte svůj svět.
Co s tím?
Člověk, který Vám nedávno vstoupil do života, nebyl jen náhodou.
Měl Vám otevřít oči, abys pochopila, že život, jaký žiješ, není ideální.
Teprve když se na svoji ulitu budete schopna podívat jinýma očima, možná něco pochopíte.
Byl pro Vás startovací pistolí.
Možná něco spustí, možná ne.
Taky vnímám ještě jeden zajímavý aspekt.
Vy jste ho totiž chtěla varovat, aby neudělal stejnou chybu jako Vy před lety,
aby se neženil, když si není stoprocentně jistý, že to je "ono".
Ovšem nějak se mu kříží jeho plány.
Přemýšlí o té informaci, ale už dal své slovo jiné dívce.
Je zodpovědný, nedokázal by ji odmítnout, vlastně mu nic neudělala,
těžko se vysvětluje, že srdce má své místo jinde...
Vás může utěšovat to, že dal to slovo ještě ve chvíli, kdy jste se neznali.
Je pravděpodobné kdyby Vás poznal dřív... Ale na co řešit kdyby?
Tohle je těžké.
Nedokáže se v tuto chvíli překlenout přes slib věrnosti daný před devíti měsíci.
Nemohl tehdy vědět, že se potkáte a co to s ním udělá.
Je to pro něho složitá situace.
Ta dívka má ale přednost, byla tady dřív.
Jak složitá pavučina, jak složitá síť, která na nás denně doléhá?
Všichni žijeme v sítích a nemůžeme ven.
Přítel se pravděpodobně ožení, jak má v plánu, i když bude po letech litovat...
To je ale jeho život.
Nechtějte po něm nějaká zásadní řešení. V tuto chvíli na to nemá.
Jemu rozum velí - ožeň se. Tak se ožení.
Vy v sobě zpracováváte problém budoucnosti. Jak to bude dál? Vydrží manželství?
Má ještě smysl do něho investovat nějaký cit, čas, vůbec něco?
V trojklanech vidím, že byste dál měla jít životem sama.
Uvědomujete si, že bude třeba řešit otázku rozdělení majetku, bytovou situaci
a další nepříjemné věci týkající se domova a bydlení.
Jsou to náročné věci, žádná procházka růžovou zahradou.
Měla byste být nějakou dobu sama, ale to není definitivní stav, čas pracuje pro Vás.
Ve velice blízké době potkáte člověka, který naplní tu citovou mezeru.
I když jste nyní příliš citově vázána na Vašeho přítele.
Rozchod byl příliš rychlý a pro Vás v tu chvíli ještě příliš nezpracovaný.
Bude to ještě nějakou dobu bolet.
Hodně Vám ten člověk dal, celý život se změnil, rozkvetla jste a lidi si toho i všímali...
Ve chvíli, kdy jste začínala uvažovat o tělesném splynutí, trochu jste zaváhala.
I Vám bránila Vaše výchova a dobré mravy, takže k definitivnímu kontaktu nedošlo.
Máte své zásady.
Manžel sice ještě třeba nic netuší, ale není hloupý.
Hrozí Vám z jeho strany podraz, třeba se něco dozví z nesprávných úst, dejte si pozor.
Pořád si děláte naděje, že byste to ještě mohla dát se svým přítelem dohromady,
možná se ještě setkáte na nějakém vzdálenějším místě od domova.
Tam si máte vysvětlit všechny aspekty Vašeho setkání, nádherného vztahu i konce.
Zjistíte, že on ze svého slibu budoucí ženě neustoupí.
Váš tajný vztah skončí.
Ovšem pro Vás se otevírají další možnosti.
Tím, jak jste poznala nový rozměr života, chápete, že všechno může být jinak.
Stanete se opravdovou paní a budete si život řídit tak, jak Vám to bude vyhovovat.
Nejtěžší je se odhodlat k tomu prvnímu kroku.
Neohlížet se na ostatní, co by tomu řekli...
Vy máte obrovskou výhodu, že víte, jak vypadá láska, jak vypadá štěstí.
To každý neví.
Proto se Vám do nového života - ven z té sítě - půjde veseleji.
A ještě na závěr - ani ty tarotové karty nebyly také náhodné.
Pokračujte. Ještě s nimi zažijete spoustu věcí.
© Wahlgrenis
07.09.2004
Milá Wahlgrenis
velice děkuji za Vaši odpověď, vnímám to úplně stejně.
Přítel se mi znovu ozval a chtěl tu situaci řešit,
doslova si nechtěl připustit, že bychom mohli být v budoucnu bez kontaktu, i když "prý" už jen jako kamarádi.
Vím, že tvrdí něco jiného než sám cítí a kam by to směřovalo.
Sama jistě chápete, že jsem to nemohla přijmout a trvala na definitivním rozchodu.
Nechápu, co ho k tomu vede?
Proč mi to dělá???
Za pár dní se žení a přitom si nedokáže představit život beze mě.
Je to moc těžké, pořád to bolí a on po mě vyžaduje zcela nemožné.
Snažím se den po dni vytáhnout amorův šíp ze svého srdce a jeho jednání a chování mi to vůbec neusnadňuje.
Cítím,že momentálně potřebuji dostatek klidu a být především sama.
Proto bych Vás chtěla ještě požádat o napojení na dálku, pokud je to možné.
Děkuji
Markéta 07.09.2004
