Náhlé úmrtí mého muže
Otázka: Vážená paní Wahlgrenis,
se zájmem jsem si přečetla Vaše stránky.
Chtěla bych se proto touto cestou na Vás obrátit s prosbou o spojení s mým manželem,
pokud by to šlo nebo mi něco v této věci poradit.
Můj manžel zemřel náhle a já se z toho pořád nemohu vzpamatovat.
Trpím neustále pocitem viny, že jsem jeho smrti mohla nějak zabránit,
neustále na něj myslím, denně na něj myslím a tím pádem jsem sama jakoby bez života,
nic mě nebaví a pořád se jen vše snažím zdůvodnit a tak hledám v knihách i jinde,
proto jsem narazila i na Vaše stránky
a poprvé jsem se odhodlala o tomto problému s někým "hovořit",
kdo by mě neměl za blázna, protože s kýmkoliv jiným mohu pouze hovořit o svých problémech,
do kterých se však málokdo dokáže vcítit.
Manžel byl mou jedinou první a největší láskou a žili jsme spolu ve velmi nádherném manželství,
které trvalo 22 let, proto byla jeho ztráta pro mě naprosto šokující a velmi nečekaná.
Během dvou hodin manžel zemřel na těžký infarkt,ač byl předtím naprosto zdráv,
neměl žádné potíže, žádné symptomy srdečních problémů, prostě nic.
Navíc mu bylo pouze 42 let.
Je to už rok a půl a já se pořád trápím, pořád ho chci zpět a nemohu se v myšlenkách zabývat něčím jiným.
Probírám to pořád dokola.
Den respektive noc, kdy se mu udělalo špatně, já zavolala záchranku
a ak byla svědkem jeho odchodu do klinické smrti, jeho odvoz do nemocnice
(nedovolili mi jet s ním, takže jsem se o jeho smrti dozvěděla až ráno, kdy jsem do nemocnice přijela).
Pořád si vyčítám, že jsem nebyla s ním, nemohla ho držet za ruku a volat ho zpátky, aby mi neodešel.
Vím,že život jde dál a jsem navenek silná osobnost, všichni okolo mě si myslí,
jak jsem se s tím rychle vyrovnala, ale uvnitř mě to v pořádku není.
Myslím, že problém je v tom, že jsme se nestihli rozloučit, myslíte si, že by to mohlo tak být?
Jak bych to mohla napravit?
Myslím si, že by si můj manžel nepřál, abych byla nešťastná, ale abych žila dál svůj život
a hlavně abych nebyla sama, ale chtěla bych to vědět nějak jistěji.
Ta vazba na mého muže byla příliš silná a byť nyní sama nejsem, nemohu si být jista,
zda tím svého manžela nějak nezraňuji.
Psychologicky to zdůvodněno mám, chtěla bych znát ještě to vyšší duševno.
Nevím, jaké indicie potřebujete k duchovnímu spojení, ráda bych je předložila, pokud by shora uvedené nestačily.
Děkuju Vám předem za Vaši odpověď a jistě mě to posune zase dál.
Zdraví Diana
Odpověď: Milá Diano,
naprosto chápu, o čem píšete i tomu, že ostatní lidé by to mohli brát podivně.
Pokud dojde k náhlému odchodu z tohoto světa, je to vždy výrazná rána.
Jak pro toho dotyčného, tak i pro všechny zainteresované.
Ve Vašem případě je to o to horší, že jste smrtí Vašeho muže byla zaskočena.
Přišlo to jako blesk z čistého nebe.
Kdyby byl dlouhodobě nemocen, připraví se na odchod "jinam",
vyjasníte si navzájem další komunikace, ale takhle to nešlo.
Je mi jasné, že jeho duše zůstala ještě na tomto světě, i když to bylo již před více než rokem.
Pravděpodobně se snaží s Vámi komunikovat, vysílá k Vám různé signály,
ale Vy asi nebudete schopna je správně (nebo vůbec) dešifrovat.
Možná máte také před tímto druhem komunikace obavy.
Třeba se ptáte, jestli vůbec do "těchto sfér" můžete.
Jestli je to prostor i pro živé...
Jestli nenarušíte nějak jeho kruhy...
Nevíte, jak on by se na to díval.
Ale já Vám to prozradím:
On by byl nesmírně rád, kdyby komunikace mezi Vámi dvěma proběhla.
Jistě je mezi Vámi hodně nevyjasněného.
Právě i to, že se cítíte pod jistým napětí,
jestli Váš případný nový vztah je Vaším bývalým mužem schvalován.
To všechno se můžete dozvědět.
Nejsou tady v podstatě žádné překážky.
Píšete, že již nějakou dobu získáváte nejrůznější informace z oblasti "mezi nebem a zemí".
Zajímalo by mě, jestli jste se už zkoušela napojit na Vašeho muže?
Samozřejmě bychom se mohly spolu domluvit na konkrétní době,
kdy bych se na Vašeho muže napojila já, pokud myslíte.
Ale jistě vnímáte, že informace, které mi sdělí, měly jít přímo do Vašich uší a srdce.
Možná už to, že jste mi napsala, je cesta, abyste se spolu naučili komunikovat.
Ráda Vám budu pomocnicí v této nestandardní komunikaci.
Na mých stránkách najdete řadu odkazů, jakým způsobem začít a co přesně udělat.
Pokud ale žádné zkušenosti nemáte, provedla bych první kontakt já.
Milá Diano,
věděla jsem, že Vás můj dopis příliš neuspokojí.
Ale už jste neměla odvahu mi to napsat. Sama jste měla z komunikace s Vaším zemřelým manželem obavy.
Proto jsem se dnes ráno na Vašeho zemřelého muže napojila, abych Vám teď mohla napsat toto:
Nechce, abyste si myslela, že Vám nějakým způsobem mluví do života.
Chce naopak, abyste si žila samostatně.
Ale on Vám vždy byl věrný.
To je vlastnost, kterou nikdy neporušil, což jste oba dobře věděli.
Nyní ale došel k novému poznání.
Všechny naděje skončily, všechna Vaše společná přání jsou také minulostí, čas jako by už neplatil.
Vy jste se stala vdovou.
Pravděpodobně k Vám po jeho úmrtí přišly nějaké peníze, ale také se začíná zřejmě vkrádat nová láska.
O tom všem "Váš muž" přemýšlí.
V tuto chvíli Vám rozhodnutí mít vedle sebe muže, neschvaluje.
Zůstal u Vás, hlídá Vás a rád by Vás měl ještě nějakou dobu jen pro sebe.
Dalo by se říci, že žárlí na každého muže, který se na Vás podívá.
Měl Vás opravdu hodně rád.
Není to pro něho jednoduché, odešel bez rozloučení
a s nadějí, že by se s Vámi již nikdy nemiloval, se ještě nevyrovnal.
Časem se to změní.
Myslím, že byste skutečně měla překonat v sobě ty obavy a měla byste s ním začít komunikovat.
Stačí s prstýnkem na niti klást otázky, na které by mohl odpovídat "ano" nebo "ne".
Kdybyste byla v Praze, mohla bych Vám s tím pomoci osobně.
Zatím jen tolik. A nezlobte se, že jsem Vám toto nenapsala hned.
© Wahlgrenis
18.06.2004
Vážená paní Wahlgrenis,
děkuji Vám za Vaše dva dopisy.
Vše, co jste mi v nich napsala je pro mě velmi důležité.
Potvrdila jste mi to, co jsem si myslela, že duše mého manžela je pořád tady a chce se mnou mluvit.
Já jen z obavy ze vstupu "někam", přesně, jak jste napsala, se té komunikace bála, i když si ji tak přeji.
Vím, že to, co jste se od mého zemřelého manžela dozvěděla, je pravda,
až mi naskakuje husí kůže, a proto se musím a chci k té komunikaci se svým manželem odhodlat.
Teď přes víkend jsem měla zase podivné sny a takové mrazení
a zase jsem měla před očima manželův pohřeb a zase jsem plakala.
Nechci se z toho zbláznit, tak to budu zkoušet dle Vašich rad.
Opravdu jste mi moc pomohla a já bych i nadále se Vám svěřovala, jak se mi vše daří.
Pokud budu v úzkých a nebudu si vědět rady, ráda přijmu Vaši osobní pomoc.
Držte mi palce, věřím, že to dokážu a ještě jednou velký dík.
Diana 18.06.2004
