Fakt: abnormalita je vydávána za normalitu!
Otázka: Ahoj Wahlgrenis,
četl jsem na Tvých stránkách tu úvahu o filmech, reklamě a médiích.
Já myslím, že nejsem zrovna dvakrát úzkoprsý, nechci být žádný moralista
a sám ani nemůžu, ale mám stejný pocit.
Mám pocit, že se to na nás valí čím dál víc a víc.
Abnormalita se vydává za normalitu, porušování norem za normu,
nenormální vzorce chování za normální.
Je to čím dál tím vemlouvavější a záludnější.
Obzvlášť nebezpečně to působí na obyčejné lidi, děti a mládež.
Asi stárnu.... ale mám pocit, že je to čím dál větší hnůj.
Ta jedovatá polévka je čím dál tím jedovatější, hustší, odpornější.
Uvažuju racionálně, takhle to nemůže jít dál,
sůl taky nemůžeš donekonečna rozpouštět ve vodě,
pak se sůl rozpouštět přestane a voda už se nedá pít ...
Viktor
Odpověď: Viktore,
mám radost, že informace, které jsem začala na těchto stránkách uveřejňovat,
se dostaly i k Tobě. I když tohle není typická otázka do odpovědny.
Přesto chci reagovat.
Nejsme jenom soukolí jistého "příšerného" celku a nemůžeme sebou nechat vláčet,
jak si třeba někdo může myslet.
Už jen tím, že se nad tím zamyslíš a dojdeš k tomuto závěru,
ke kterému jsi právě došel, zbrzďuješ ten proces.
Ve chvíli, kdy Ti právě tohle začne vrtat hlavou,
byť je to jen pouhý zlomek vteřiny,
Ty si uvědomíš, že tohle NENÍ to, co jsi chtěl, vítězíš.
Podíváš-li se skutečně podrobně kolem sebe
- na to Ti ten zlomek vteřiny ale stačit nebude -
zjistíš věci, nad kterými se může jednomu udělat zle.
Nechci tady nic konkrétního popisovat,
vidíš to denně v televizi, na silnicích, v obchodech.
Ale ještě horší je to, co vůbec nevidíš.
Bahna je kolem nás příliš, i když to třeba tak na první pohled vypadat nemusí.
Denně se vraždí, denně se kradou děti, denně se děje násilí v rodinách.
Vytunelované banky, kdy vlastně nikdo za nic nemůže,
aféry s lehkými topnými oleji, černá pracovní síla na trhu, prostituce.
Před časem došlo k revoluci, něco se změnilo.
Ano.
To nelze vyvrátit, ale je to to, co jsme skutečně chtěli?
Musíme v tom žít?
Máme nějakou jinou možnost?
A když... Tak jakou?
Co se má stát?
Pokud budeš mít možnost, chuť a čas, poslechni si
tuhle písničku .
Možná pochopíš, že o tom nepřemýšlíš jenom Ty.
Ale i já... A rozhodně nejsme sami.
Jenom o sobě prostě nevíme a taky to může vypadat, že nevíme co s tím...
Zdá se, že jsme bez jakýchkoli šancí.
Protože nemáme žádný program, žádnou politickou, ani jinou stranu, že nejsme v televizi?
Je to jen proto?
Přemýšlejme o tom.
Řešení přijde, to vím.
© Wahlgrenis
14.05.2004
