Proč musel můj bratr odejít?
Otázka: Vážená paní,
s nadšením a velikou úctou čtu Vaše stránky.
Chtěla bych Vás poprosit o rozluštění toho, co se nedávno stalo.
Poslední únorovou neděli bylo sychravé větrné počasí, padal sníh. Bylo opravdu nevlídno.
Když jsem se vrátila od nádraží, celá jsem se klepala zimou.
Měla jsem na sobě dvě peřiny, teplákovou soupravu.
Můj syn mě ještě zahříval a ptal se: co je s tebou, maminko?
To trvalo asi do půl jedné. Měla jsem pocit, jako kdybych byla celá v ledničce.
O půl páté mi volal jeden pán, že bratr zůstal pod ledem a je mrtvý.
Zatmělo se mi před očima a v tu chvíli to bylo pro mě hrozně bolestivé.
Nemohla jsem to pochopit.
Musela jsem to jít říct mamince, které je hodně špatná. Mám o ni strach .
Bratr se potápěl tři roky, byl tím potápěním posedlý.
Tenkrát se potápěl ze dvěma kamarády.
Jeho nejlepší kamarád, se kterým se potápěl, měl nějaký problém a bratr se mu snažil pomoci.
Nakonec tam zůstal sám.
Pitevní zpráva zní: při rychlém výstupu došlo ke vzduchové embolii, která mu roztrhla plícnici.
Jelikož můj bratr byl hodně silný člověk, nebyl zmatkař, moc mi to na něj nesedí,
chtěla bych se Vás zeptat, zaobírám se tím od prvního dne, že to nebyla náhoda, ani neštěstí, ale osud?
Mohla byste mi říct, proč musel můj bratr odejít?
Byl to člověk veselý, pracovitý, ale jakoby se mu život nedařil.
Máme bolavé duše já i maminka, je to pro nás nepochopitelné,
že se to vůbec stalo a proč zrovna on.
Asi se z tou smrtí nikdy nevyrovnáme, přestože se o duchovno zajímám hodně dlouho
a snažím se k tomu vést i maminku, aby se úplně nepoložila, je to pro mě hodně těžké,
je možné se někdy smířit ze smrtí svého nejbližšího?
Chtěla bych vědět, je-li to možné, jestli byste mi pár slov nemohla k tomu úmrtí říct,
pokud budete chtít poslat jeho foto, pošlu vám ji.
Velice Vám děkuji
S pozdravem
Romana
P.S.: Myslíte, pokud to nebyla náhoda, že bych mohla mít ještě holčičku s duší mého bratra?
Ale na to nemusíte odpovídat, pokud je to pro vás obtížné. Děkuji mnohokrát.
Odpověď: Milá Romano,
na Váš dopis není možné odpovědět hned kompletně.
Sice hodně souvislostí je zřejmých.
Vaše duše spolu byly v okamžiku smrti Vašeho bratra.
Vybral si právě Vás.
Proto ta zima, proto ten chlad.
Už jste mohla vytušit, že to bylo varování, ale v tu chvíli jste nemohla nic dělat,
i kdybyste náhodou tuto informaci rozšifrovala.
S Vaším bratrem se pokusím domluvit.
Zkusím se na něho napojit a zjistit, co bylo přesně příčinou jeho úmrtí,
co bylo osudové a případně také, jak se nyní jeho duši daří.
S tím také souvisí Vaše druhá otázka na další existenci duše bratra, resp. na Vaši budoucí holčičku.
Není možné to udělat přes den, ale určitě Vám dám vědět, až něco zjistím.
Fotografii nepotřebuji.
Vím, že to je pro Vás hodně těžké, proto se nedivím, že chcete nahlédnout trochu dál.
Přeji hodně sil.
© Wahlgrenis
24.04.2004
Milá Romano,
podařilo se mi včera večer krátce "mluvit" s Vaším bratrem.
Byl rád, ale nijak překvapen.
Měla jsem pocit, že se vůbec našemu rozhovoru nediví, bylo to něco, na co čekal.
Bral to naprosto normálně.
Řekl mi vlastně jen dvě věci.
1.
V tuto chvíli je při Vaší mamince. Stal se jejím andělem strážným. Všude se pohybuje s ní a dává na ni pozor.
Myslím, že tedy je bezpředmětná Vaše další otázka na dcerušku. Touto fází, kdy je napojen na maminku, si musí projít. Nemohl by být současně na dvou místech a také má pocit, že toho musí s maminkou hodně probrat. Takhle si cítí jistě.
2. Pak jsem se pokoušela zjistit
důvody jeho smrti. Pochopila jsem jasnou myšlenku:
kdo chce dělat potápěčství jako amatér, ať ho dělá.
Klidně.
Třeba někde o dovolené v Chorvatsku.
Ale ať se nestará o záchranu druhých lidí.
Tam by měli být takoví, kteří si váží lidského života.
Pravděpodobně došlo ke kolizi mezi kolegy pod vodou.
Byl tam podraz, zklamání, nehoda, smrt.
Víc se mi už zjistit nepodařilo.
Bratr mi zmizel. Ovšem vím, že nelituje toho, co se stalo.
Lidský život je v porovnání s "tím nahoře" mnohem komplikovanější a složitější.
Nechte mu nějakou dobu, aby byl při mamince.
Věřím, že to nebude způsobovat žádné komplikace.
Jeho energie je pozitivní, neškodlivá.
Kdybyste měla pocit, že se dějí nějaké nedobré věci, dejte mi vědět.
Pokusila bych se ho vyprovodit tam, kam jeho duše patří.
W.
Vážená paní,
moc děkuji za Vaši snahu a laskavost mi objasnit tuto situaci.
Vím, že něco mezi nebem a zemí je, ale je velmi těžké se smířit s tím,že každý jednou musí odejít ,
Pokud mi ještě dovolíte Vás obtěžovat, chtěla bych se zeptat:
vy si myslíte, že to byla nehoda?
A ne osud a tikající hodinky, které vás odvedou?
Víte, mám pocit, že to byla nehoda, ale cílený postup, aby bratr odešel, protože pro něj nastal čas...
I když někdy si říkám, že to zavinili oni, ale nechci být plná záště.
Chtěla bych, aby to byl sen a já se probudila a zjistila, že jsme tu všichni.
Byl to blesk z čistého nebe a bude hodně dlouho trvat,
než s s tím člověk naučí žít.
Mám strach o maminku, to utrpení a bolest a ztráta je na ní hodně vidět.
Snažím se být s ní každý den a mluvím o životě na druhém břehu.
Snažím se, aby uvěřila a byla klidnější.
Někdy se mi zdá, že se mi to daří, jindy ale, že jí nemohu pomoci a ani ulevit od bolesti.
Když se to stalo, tak jsem přes moji tetu zjistila, že bráška po smrti bloudil
a že ho ta paní, jedna její kamarádka, odvedla.
Chtěla jsem od ní ještě vědět, abych zjistila pravdivost jejích slov,
aby se tedy na něj napojila, pokud to půjde, a zeptala se ho, jestli jí řekne,
jak mi říkal nebo jak říkal svému autu.
Ta paní řekla, že na takové věci se ptát nemůže.
Já jsem to chtěla vědět hlavně kvůli mamince, abych jí podala důkaz, že to tak je.
Co vy si myslíte o takových otázkách? Myslíte, že se můžete zeptat, jak mi říkal nebo jak říkal svému autu,,
Moc děkuji za vaši přízeň, přeji Vám hodně lásky a zdraví a klid na dušičce
Romana
Odpověď: Milá Romano,
k dotazům ohledně zjišťování důkazů, že to tak skutečně je, nejsem nakloněna.
Už jsem jednou na podobně dokazovací praktiky kývla,
ale když jsem potom zkoušela na dané téma komunikovat,
duše se rozplynula a víckrát se mi napojení na ni nepodařilo.
Pochopila jsem, že úroveň komunikace a vůbec všechno, co sdělí, záleží pouze na ní.
Není možné diktovat, co od nich chceme vědět, v jakém rozsahu a s jakými podrobnostmi.
Oni mají většinou na srdci několik stěžejních informací a ty se pokusí ve zjednodušené podobě vyslat k nám.
Ovšem na druhé straně musí být někdo, kdo s těmito informacemi umí zacházet.
Proto se omlouvám.
Nezjišťovala jsem tedy ani, jak říkal Tvůj bratr Tobě, ale ani jak oslovoval své auto.
Možná je to podivné, ale jinak to nejde.
Takže současně i potvrzuji to, co říkala Vaše známá.
W.
27.4.2004
(...)
Milá Wahlgrenis
Doufám, že v Tvém osobním životě nejsou žádné pohromy.
A ty jsi štastná.
Na tvém stránky občas zajdu, takže vím, že stále jsi pilná a ochotně pomáháš spoustě lidem.
Já s Martinem jsem v klídku a pohodě a náš vztah je čím dál krásnější.
Jak jsi nám předpověděla.
Dokonce i nějaký kontakt malý s jeho rodinou.
Já začala studovat, takže mám neskutečný fofry.
Ale proč Ti píši?
Snad si uděláš čas mi odpovědět.
Už asi měsíc mám chvění v celém organismu, přechází to ve vibrace až brnění, ani na minutu to nepolevilo.
A nohy mě bolí.
Ale né pořád /stehna/.
Nemůžu ani odpočívat pořád mě to brnění ruší a je to velmi nepříjmné.
Dokonce jsem začala brát i nějaké prášky na nervy, ale taky to nepolevuje, je pravda, že to beru asi 3 dny.
Začínám mít strach co to může být.
Krev a moč jsou v pořádku.
K lékaři chodím.
Ale znáš to, člověka napadají hodně černé myšlenky, a vím, že se to musí nějak řešit , že to není normální a něco se mi děje.
Hořčíkem to taky nění.
Začínám propadat depresy, protože jsem dokonce asi týden nemohla kvůli těm třesům ani spát, potom jsem si začala brát léky na spaní.
Ale přírodní.
Nemůžeš se na mě podívat co to může být, jestli se mám obávat nějakých zdravotních komplikacích, nebo jsou to nervy!
Vím, že máš spoustu práce, ale kdyby ti přece jenom vyšel čas, prosím dej mi vědět!!!
Díky
Romana 9.2.2007
Měj se moc hezky,spoustu zdravíčka
Milá Romano,
jsem ráda, že se věci pohnuly správným směrem.
Brnění je velice nepříjemné, každý to známe...
Nemyslím si, že by chyba byla v nedostatku hořčíku nebo jiných prvků v těle.
K brnění dochází, když se na něco v životě jakoby třepeme, už už bychom to chtěli mít, ale ono to nějak nejde.
Vypadá to, že sis stanovila příliš vysoké cíle.
Někdy není možné mít všechno úplně nej nej.
Určitě by sis měla stanovit jiné priority, něco zrušit, zpomalit, zklidnit se.
Sama píšeš, že ses rozhodla studovat.
Možná tohle je právě ten problém.
Zastat rodinu, mít v pořádku domácnost a ještě přitom studovat je docela těžký úkol.
Dala sis před sebe vysokou laťku, kterou bys měla přeskočit.
Budeš si ji muset dát trochu níž, aby sis už neubližovala.
Hned potom odezní i Tvé problémy.
Zkus to.
Zbav se některých povinností, hned ptoom se Ti začne lépe dýchat.
W.
12.2.2007
Wahlgrenis,
moc děkuji, ani nevíš, jak mě to uklidnilo!
Měj se krásně
Romana 12.07.2007
