Zastřelil se mi spolužák ze střední školy
Milá Wahlgrenis,
moc se Vám omlouvám, že s tímto tématem přicházím v tuto dobu, ale nedá mi to.
Zastřelil se mi totiž můj bývalý spolužák.
Ještě ani teď tomu nemůžu uvěřit, ale takové věci by se neříkaly jen tak.
Vlastně jsme si byli v jednu dobu bližší než kamarádi, dokud nás definitivně nerozdělil můj odchod po maturitě.
Tento kluk to prý na ZŠ se spolužáky neměl moc lehké, ale na střední škole ho podle mě brali úplně v pohodě.
Měl předměty, v kterých se topil, v jiných naopak exceloval a navíc měl velice široké zájmy, zajímal se o politiku, prostě velmi dobrý všeobecný přehled.
Navíc byl opravdu hodný, podle mě se dokázal snést s každým.
Také dost cestoval, byl to jeho další koníček.
Wahlgrenis, prosím, můžeš mi říct, co ho k takovému jednání vedlo?
Měl snad nějaké psychické problémy, nebo to bylo něco jiného?
Obávám se, že jeho dušička ještě není ve světle a taky samozřejmě, jak už to u sebevrahů bývá, jeho příští život asi bude bohužel těžší, bude muset začít znovu od začátku...vlastně to byl takový optimista, je to opravdu neuvěřitelné...
Děkuji předem za případnou odpověď, nechvátám na to.
S poděkováním,
Katris 25.12.2008
Milá Katris,
každý sebevrah se dostane do spirály, z níž není úniku.
Problém, který třeba ani okolí jako problém vnímat nemusí, ho spolkne.
Nic jiného neexistuje, nic jiného není.
Přestože, jak píšete, měl spoustu zájmů, to neznamená, že netápal sám v sobě.
Největší problém všech sebevrahů je v tom, že jsou o své cestě mimo tento svět naprosto přesvědčeni.
Nepotřebují - jak si oni myslí - nikoho, s kým by se měli o svém trápení bavit.
Oni mají svou jasnou pravdu, nechtějí od nikoho nic vysvětlovat.
Pokud se dostali až tak daleko, že nevidí možnost fungovat nadále v tomto světě, obvykle mají jasno.
Cesta zpět podle nich neexistuje.
Problém, v kterém se ocitli, je pro ně jako past, z které není úniku.
Tím, že zvolí tento násilný odchod ze života, to ještě neznamená, že se problému zbaví.
Naopak - často jsou na dlouhá léta, někdy i staletí uchyceni k místu svého posledního skutku.
Jsou zastaveni ve vývoji své duše.
Sáhnout si na vlastní život se totiž nesmí, je to to nejhorší, čeho se člověk může vůči sobě dopustit.
Dny na tomto světě jsou nám dány, ale nikdy o jejich počtu nesmíme pochybovat.
Musíme odžít všechny, úplně až do poslední vteřiny...
Váš spolužák se dostal také do podivného soukolí.
Nebyl to jeden problém, ale pro jistotu hned několik.
Nyní už toho ví mnohem více, ale nemůže nic vrátit zpět.
Jeho duše si už uvědomila svou chybu.
Za svého života se chlapec pohyboval mezi lidmi, kteří z jeho pohledu byli úspěšnější.
Byli mnohem lépe materiálně zajištěni, nestrádali.
On se jim chtěl podobat, chtěl mít také dům s bazénem, zlato a drahé auto.
Ale nějak se mu nedařilo.
Prožíval si i trápení s láskou.
Dívka, kterou miloval, s ním nechtěla mít dítě.
Možná byla náročná a chtěla si počkat na ty domy a auta...
Jenomže k nim měl tento muž hodně daleko.
Dokonce mu možná začala dávat nějaká ultimáta...
Tak se dostal do slepé uličky, z které už nebylo úniku.
Všechno před ním bylo jen marné, nereálné, smutné.
Snad aby této své lásce dokázal, jak moc ji miloval, zastřelil se.
Tato jeho poslední vteřina zůstane navždy zapsána i v její paměti.
I ona si bude pořád opakovat poslední rozhovor s tímto mužem, bude se ptát sama sebe, co mohla udělat.
Čas zpět se vrátit nedá.
V životě se musí žít a milovat, říkat druhému, co se odehrává v našem srdci.
Zůstane tady mnoho nezodpovězeného, škoda tohoto života...
Chlapec se dostane do podobné situace v příštím životě, aby dokázal, že už něco pochopil.
Snad už pak bude vědět, co se nesmí.
Wahlgrenis 27.12.2008
Milá Wahlgrenis,
mnohokrát děkuji za vyčerpávající odpověď.
Je to moc smutné, ale snad už v příštím životě bude vědět...
S přáním příjemných dnů a mnoho dobrého,
Katris 27.12.2008
© Wahlgrenis
27.12.2008
