Týden před Vánocemi mi zemřela maminka
Milá Wahlgrenis,
před časem jsem se dostal náhodou na tyto stránky, nevěděl jsem, že zrovna v tuto dobu někoho jako Vás budu potřebovat.
Týden před Vánocemi mi náhle zemřela maminka, tak rychle, že jsem se s ní ani nestačil rozloučit.
Byl to člověk, který mi byl ze všech lidí nejbližší, moje opora, můj rádce, moje sluníčko.
Tím se pro mne zcela převrátil svět.
Nemohu se s tím smířit, neustále na mě přicházejí neovladatelné záchvaty hlubokého smutku a zoufalství.
Přečetl jsem už kdysi různé knihy a pojednání o reinkarnaci, posmrtném životě atd. jak v tištěné podobě, tak na internetu, ale nic z toho mi nepomáhá.
Ta rána je příliš hluboká.
Chtěl bych se s ní nějak kontaktovat, stále ji o to v duchu prosím, ale zatím se mi neozvala a tím se můj smutek jen prohlubuje.
Můžete mi prosím sdělit, jestli je možné nějak se s ní spojit, nějak ji kontaktovat?
Nebo prostě její duše z nějakého důvodu nemůže nebo nemá potřebu se vracet?
Možná už z toho blázním, ale přece jen se zdála zvláštní věc, vlastně dvě věci:
den před tím, než odešla, upadl z ničeho nic jeden háček v kuchyni, který tam byl snad 20 let.
Byly tam celkem tři (jako bylo členů naší rodiny) a teď zůstaly jen dva.
Jestli to bylo znamení, nevím.
A druhá věc: v jedné místnosti je křeslo, ve kterém maminka trávila většinu svého času, je přikryté zcela vypnutou látkou.
Ale včera jsem najednou zjistil, že na látce je zřetelný otisk sedící postavy na dvou místech.
Napadlo mě, že jsem to asi udělal já nebo otec.
Ale on tam neseděl a ani já ne a navíc, když jsem si tam potom pokusně sednul, tak ta látka vypadá zcela jinak.
Je možné, že se takhle maminka ozvala?
Ještě bych chtěl dodat, že nevím, na co maminka vlastně zemřela a cítím strašnou lítost, nevím, zda jsem mohl něco udělat, třeba zavolat dříve lékaře (i když to odmítala).
Jak jsem ale mohl poznat, že to bude tak vážné?
Nevím, jestli netrpěla a jestli ještě vnímala okolí, když ji sanitka odvážela.
Je možné, že jsem jí mohl nějak pomoct a mohla být ještě tady?
Děkuji
Pietro 21.12.2008
Milý Pietro,
nikdy nesmíme zkoumat, jestli smrt přišla nebo nepřišla ve správný okamžik.
Vždy je to dobře.
Nesmíte si vyčítat, jestli jste neměl ještě něco udělat.
Neměl...
Nikde není předem napsáno, jak dlouhý má být život, aby bylo "normální" zemřít.
Tohle všechno se opravdu děje ve správnou chvíli, nedávejte si žádnou vinu, tady to bylo v rukách někoho jiného.
Vy máte nyní pocit, že se Vám zbořil svět, ano, takhle to bývá.
Pevný bod, kterého jste se mohl kdykoliv podržet, se potopil pod hladinu, už není.
Zůstáváte sám.
Člověk by měl mnohem dříve zpracovávat toto téma - naučit se žít sám.
Každý, kdo je vedle Vás - i kdyby působil jako nejpevnější skála, může z Vašeho života náhle, bez rozloučení odejít.
Vy tento krok ale nesmíte brát jako konec světa.
Nesmíme si nikdy nechávat nic pro sebe, žádná slova vyznání, žádná slova díků...
Všechno by mělo od člověka k člověku proudit naprosto plynule, nenásilně a naplno.
Pláč ve chvíli, kdy někdo z našich blízkých zemře, je pláčem na sebou samými.
Protože jsme nedokázali všechna ta vyznání, který teď tak dobře víme, v pravou chvíli říct.
Pláčeme nad sebou, protože víme, že už s dotyčným nikdy mluvit nebudeme a on to tedy už nikdy od nás neuslyší.
Je nám líto, že jsme nedokázali všechno to, co nyní cítíme, pojmenovat dřív...
Zbytečně moc často se schováváme pod neprůhlednou maskou, zalézáme do svých jeskyň... a pak se trápíme.
Hrajeme si na hrdiny, kterými nejsme...
Ptáte se na svou maminku.
Já vím.
Její odchod z tohoto světa souvisel s citovými záležitostmi.
Ne, nic si nevyčítejte, tohle jsou věci z nevědomé oblasti, neznamená to, že by Vás snad maminka neměla ráda.
Ale její duše dobře ví, že musí pokračovat dál.
Nikdo nesmí stát na místě, pořád se něco důležitého děje.
Vaše maminka se už brzy potřebuje znovu narodit.
To neznamená, že by Vás neměla ráda, to určitě ne.
Tahle láska je mnohem vyšší a všeobjímající, potřebuje se narodit, naplnit své poslání.
Není to přesun nikam daleko, jistě to bude někde v blízké rodině.
Problémy se srdcem a krví, které se mohly ukázat jako zlomové, souvisí s touto její další cestou.
Jako by si její duše uvědomila, že může učinit někoho hodně šťastným, tam, kam se duše maminky chystá, je dosud smutno, něco důležitého tady chybí.
Přichází jako anděl.
Jejím úmrtím totiž její role v tomto životě nekončí.
Nesmíte se na ni zlobit, že Vás tady nechala samotného.
Nic netrvá věčně, nic se nedá předem nalinkovat.
Ona se nyní posunula dál, nesmíte brát její odchod jako zradu.
Ona Vám dala dobře vědět, že se něco děje.
Ten odpadnutý háček samozřejmě nebyl náhoda.
Ani křeslo, do kterého si ona tak ráda sedala.
Tohle jsou věci mezi nebem a zemí...
Ptáte se, co Vám maminka vzkazuje.
Ona teď moc dobře vnímá, jak se trápíte, všechny Vaše slzy vidí, není šťastná, když Vy se pořád trápíte.
Tohle by chtěla jinak, ale Vy ji nevnímáte.
Odečítá si Vaše myšlenky, ví, že byste chtěl vědět, jak se má, jaké to tam je...
Není to zase taková velká změna, je to jako zhoupnutí na houpačce, říká.
Skončí najednou všechny starosti, všechno trápení, je jen nádherný stav, jako byste plul prostorem.
Nevnímá žádnou nenávist, žádná omezení, nic ji nebolí.
Těší se, že zase přijde, že se zase narodí.
Přijde s ní spousta lásky.
Nemějte jí za zlé, že je už někde jinde.
Nesmíte se na ni zlobit, nesmíte ji volat a neměl byste tolik plakat.
Ona ví, jak moc jste ji miloval, ale musí jít zase dál...
Nic nekončí, Vaše maminka je na krásném začátku, bude zase dobře.
Zkuste to pochopit.
Wahlgrenis 21.12.2008
Milá Wahlgrenis,
z celého srdce Vám děkuji za Vaše slova.
Moc pro mne znamenají a jsem Vám za ně velmi vděčen, o to více, že Vaše odpověď přišla tak rychle.
Velice mi pomohla v téhle pro mne nelehké době a myslím, že k Vánocům jsem lepší dárek nemohl dostat.
Nyní tak trochu cítím, že tato smutná událost má být pro mne impulsem něco se sebou udělat a vydat se možná i jinou cestou.
Ještě jednou s velikým poděkováním
Pietro 23.12.2008
Pietro 21.12.2008
© Wahlgrenis
21.12.2008
