Prišlo to k nemu a povedalo, že je SMRT
Ahoj Wahlgrenis..
Píšem ti už z viacerých dôvodov.
Kedysi keď bol syn malý, mal vtedy 2.5 roka, mal leukémiu, dostal sa vďaka bohu z tej ťažkej choroby...
A ja som sa duchovne zmenila..
Takáto rana zmení každého a aj našu rodinu..
Písala som ti, že čo nás spájalo v min. živote..
Napísala si, že si máme ako keby niečo dokončiť, došiť...že je to ako s rukávmi na blúzke..
Aj keď som už zistila, čo sme boli v min. živote....myslím, že to nie je dôležité.
Iná vec ma trápi...
Boli sme na prehliadke v nemocnici..a zistili nám niečo...nevedeli..tak sme tam zostali týždeň.
Po návrate domov sa začali diať divné veci, začala striekať voda z ulomenej trubky batérie.... a podotýkam, že to bola nová batéria.
Ale neprikladala som tomu nejaký duchovný význam... skôr ma napadlo, že čo by sa stalo, keby sme prišli o 10 min. neskôr z nemocnice...
Po chvíli syn utekal po schodoch a začal kričať, že sa mu hýbala kľučka pred očami......
A zistili sme, že havarovala neter aj so synom a jej sa nič ani synovi nestalo..
Vedela som, že to čo som povedala synovi, že asi sa niečo stalo v rodine..sa vyplnilo.....bolo to presne v tom čase.
Od vtedy TO bolo u nás... aj padol kvetináč na syna...to mi už nebolo jedno....
Mali sme aj papagája..a ten škriekal doslova na nejaké neznáme miesto vedľa mňa....
hm mráz mi prešiel po chrbte.... aj sa mi sníval sen, že mi duch vravel..že je tu, ale že je kamarátsky..
Po nejakom čase to trocha utíchlo..bolo toho viac..ale nechcem to rozpisovať.
Tento rok som založila RK realitnú spoločnosť.
Bolo to v oktobri..
Tesne na to som mala haváriu, našťastie sa mi nič nestalo, ale havária nebola z mojej viny... mali sme vtedy kupovať na Uver byt...ale kôli výdavkom na opravu auta sme ho nekúpili.
Asi to tak malo byť som si povedala.
Ale nedalo mi to a išla som k jednému dispozičnému prognostikovi /www.noetis.cz/ a som mu porozprávala o nehode...a o všetkom..
Povedal, že som si zobrala synovu smrť na seba... že on TU nie je ZAPÍSANÝ a že ja som si nevedomky na seba prebrala smrť...
Hm to ma dosť zarazilo...
Bála som sa po tej nehode chodiť aj autobusom...a ešte aj ten potom sa očrchol o druhý autobus... vtedy som vedela, že nie je niečo v poriadku a preto som zvolila ísť k nemu.
Pýtala som sa ho, že čo to znamená, keď prejde mráz po chrbte,ked niekto niečo hovorí a ja viem, že je to pravda.. tak ale čo znamená to mrazenie...povedal mi, že sa to nedá jasne vysvetliť.. ale je to rýchle zažitie nášho ducha..na to , čo vraví alebo vravela tá osoba..DE JA VU...
Ďalej sa stalo, že sme čítali so synom knuhu Hovory z Bohem..od D. Welscha... a ja som mu chcela prečítať pasáž o čase. ako to ide..že je vlastne lineárny..ale nestihla som...lebo začal sám rozprávať, že on vie.... začal : mama to máš ako s DNA..to je tiež ako náš čas....je to kľuka za klukou.. tak nejako začal a zarazu..si chytil chrbát vypúlil oči..a padol na zem a ja som vedela, že niečo zasa nie je v poriadku...
vysvetlila som mu, že to bolo asi to DE JA VU.. ale pýtal sa kedy pôjdeme tomu ujovi, čo som tam bola ja a tak som tam išla aj s ním.
Povedal mi, že vedia všetko AJ ZAPÍSAŤ syna na nejakú listinu..alebo niečo kde sú HORE zapísaný ľudia.
Inak toto podobné povedala jedna veštica švagrinej, že synovi nevidí budúcnosť... ale ja si myslím, že je to preto, lebo si ju môže vytvárať sám...preto to nevidia...
Povedal mi aby som prišla aj so synom.... nakoľko som mu porozprávala, že čo sa u nás deje ..
Prišiel a povedal, že syn si na sebe priniesol nejakú modrú bytosť...a že boli traja či štyria...a že to dá preč....a asi aj dal.
Ale teraz dva dni naspäť som čítala tvoje príbehy.. a tam bolo v jednom písané, že nie vždy je to dobré dávať duchov preč, že nám môžu niečo povedať..ale ako?
Syn sa neustále bojí, mal strach aj keď bol malý.. snažím sa s ním rozprávať na túto tému..a aj iné témy.
Bude mať vo feb. 13..a vravel mi aj veci, ktoré skôr by mal otcovi, než mne..týkali sa sexu..a ja som ho počúvala..
Mrzí ma, že s otcom si rozumie len keď sa hrajú na počítači..a nechce sa mu zdôverovať s inými vecami.
Prečo som sa práve dnes rozhodla napísať, je sen môjho syna..
Máva predtuchové sny, živé sny...veľmi...a sa mu snívalo dnes: bol v pivnici...a počul hlasy boli tri...a sa pýtal že s kým to rozpráva..a oni že sám so sebou...išiel mi to porozprávať.
bolo tiež vo sne že mi to chcel povedať... a ja som mu povedala že to niečo znamená.. a išiel na WC...a zasa TO k nemu PRISLO,..a povedalo že je to SMRT::.
hm a podotýkam že je to živý sen...a ta smrť mu povedala, že sme v inej dimenzii a že inak chápeme SMRT..a DUCHOV... a že sa bojíme toho čo je úplne normálne.. že je to pre nás síce nepochopiteľné, ale pre nich normálne...
a ja teraz neviem...že či som nespravila chybu...keď som išla za tým dispozičným prognostikom.
Viem, že synovi sa teraz dostali do sna, keď nemohli v skutočnom reálnom živote..
ale naozaj som mu aj veľa krát povedala, že niečo chcú, že má niečo riešiť...ale nevieme čo...komu máme pomôcť????
Moc čakám na tvoju odpoveď, viem, že syna asi čaká niečo veľké.....
Pekný a slnkom zaliaty deň....
Monika 10.12.2008
Milá Monika,
už jsem mnohokrát psala, že se nechci vyjadřovat k výrokům kartářek.
S dispozičními prognostiky je to podobné...
Každý má svůji cestu, svůj zdroj, odkud Vám "čte" dané informace.
Jaký způsob komunikace s Vámi, resp. jaký slovník zvolí, abyste mu porozuměla, to je na něm.
Měl by dokázat vysvětlit všechny souvislosti a také Vás dovézt k jasnému a pochopitelnému řešení.
Zatím zůstáváte někde na půl cesty...
Nevíte, jestli máte jít dál, anebo se raději vrátit.
Nebudu zkoumat, co řekl jakýsi dispoziční prognostik, nechtějte to po mně, podívám se, co se děje kolem Vás.
Leukémie Vašeho syna byla skutečně zlomovým momentem v jeho vývoji.
Nemusela dopadnout dobře, on si sáhnul hodně hluboko.
Byl maličký, život mu visel na vlásku...
Jenže zemřít tehdy neměl, má tady ještě jiné úkoly, které na něho teprve čekají.
Mezi Vámi je silné pouto, dýchala byste za něho.
Tato nemoc Vás opravdu hodila někam jinam, začala jste si uvědomovat jiné životní hodnoty.
Všechno v životě jste si přeorganizovala.
Začala jste žít jinak, nově, nic, co bylo dřív, už neplatilo.
Nějak víc jste si začala vážit života, jste odpovědnější, pokornější.
Chlapeček se také změnil, jako by se mu najednou otevřela okna, pochopil mnohé souvislosti.
Sama píšete, že jsou věci, které se mu nemusí předčítat, že je "ví".
To je přesně ono.
On je totiž už velice vyzrálá duše, v minulosti si prošel mnohými zkouškami, uspěl v nich.
Vám mohou občas připadat jeho projevy jako nenormální, možná byste chtěla mít takové dítě, jaké vidíte kolem sebe u kamarádek.
On je ale jiný, nemůžete ho nacpat zpátky do krabičky, když on už dávno létá někde v oblacích.
Nesnažte se ho někam zařadit, potřebuje svoji volnost, potřebuje, abyste pro něho udělala prostor, nezakazovala mu mluvit o tom, co vidí, co prožívá.
On by měl ve Vás pořád mít jistotu, že ho nepodrazíte, že jste jeho kamarádka, že s Vámi o tom všem, co prožívá, může mluvit.
To, co popisujete, že s Vámi tak nějak bydlí, byste si mohla identifikovat sama.
Jsou to bytosti jemnohmotného světa.
Jsou všude kolem nás.
Váš syn se dostal během své nemoci do jiné dimenze.
To není nic neobvyklého.
Průběh nemoci nebyl jednoduchý, léky, které musel užívat, se ho snažily dostat do nějaké normy.
Jeho duše ale utíkala pryč, mimo tento svět.
Tam se nakontaktovala na jiné bytosti, proto má nyní tak živé prožitky.
Jednou polovinou své duše je totiž pořád jinde.
Není stoprocentně uchycený v tomto světě.
Otázkou ale zůstává, jestli ho chcete z tohoto stavu dostat zpět, odstřihnout ho od napojení jinam...
To si nejsem jista, jestli by to bylo dobré.
Dobré nemyslím jen pro něho, ale i pro druhou stranu, protože ti s ním mají jisté plány.
Bylo by dobré se "tam" zeptat, co všechno od Vašeho syna očekávají, kam až by měl zajít.
Jsou v něm léčitelské schopnosti, které se projeví velice brzy, pokud se náhodou už neprojevily.
Má schopnost léčit rukama, pozná, co má dotyčný za trápení, jakou má nemoc, dokáže ji přesně popsat.
Vy jste pro něho velice důležitá, jste jakousi kotvou, kterou tady v tomto životě má.
Nesmíte ho v žádném případě zklamat, to by se všechno hned otočilo.
Dětí, které v sobě mají jistý "kód" a vědí víc, není v současném světě málo.
Problém spíš je jinde.
Rodiče, školy i nejrůznější instituce se snaží tohle "jiné", které v těch dětech je, utlumit, odstřihnout.
To je největší chyba.
Tyhle děti naopak potřebují jiný přístup.
Je tak jednoduché nazvat takové dítě autistou a zavřít ho do jeho světa za závěs.
Jak jednoduché je vnutit mu jeden systém školství, kde se musí zařadit k ostatním spolužákům, i když zjevně trpí.
Jak jednoduché je dát mu léky, aby žádné takové projevy už neměl.
Atd. atd.
Škoda, že těmto dětem nechceme rozumět, že si s nimi o tom, co ony chtějí a co zažívají, málokdo povídá.
Pak jim nezbývá než jen trpět, až to všechno nějak skončí.
Až projdou školami, kde jim učitelé nerozumí, kde musí jen cosi papouškovat, i když toho vědí mnohem víc...
Až se postaví sami na vlastní nohy...
Až si horko těžko najdou odpovídajícího partnera...
Ach jo, je toho moc, moc překážek, které musí zvládnout.
Cesta je tady ale poměrně jednoduchá.
Stačilo by naučit se komunikovat s jemnohmotným světem, aby bylo jasné, co se po dítěti vlastně chce.
Opravdu nemusíte dělat žádná zvláštní opatření, jen by se měly jasně stanovit hranice pro jemnohmotný svět, který Vás kontaktuje.
Nikdy není kontaktován nikdo, kdo tuhle komunikaci nezvládne, nebojte se.
Nechci tady popisovat, co je a není normální.
To je totiž nedefinovatelné.
Každý je svým způsobem jiný, a to je moc dobře.
Naštěstí - nechci říkat zatím... - nejsme naklonovaný dav, kde jsou totožné všechny buňky.
To, co se nám děje, se děje v tu nejlepší možnou chvíli.
Nepropadejte proto panice, buďte ráda, že jste u toho...
Můžete se synem objevovat nové obzory.
Moc Vám to přeju, uvidíte, k jakému dalšímu posunu ještě dojde.
Wahlgrenis 13.12.2008
Dakujem velmi pekne,
moc som sa potesila Vasmu listu...
Tusila som, ze sa mame nadalej kontaktovat s bytostami jednohmotneho sveta a NAHODY ma znova priviedli k Vam... aby som sa opytala Vas..
A som rada, ze je syn taky, aky je... lebo cim je starsi, tym viac mame medzi sebou lepsi priatelskejsi vztah...
Budem rada, ked sa mu bude v zivote darit a hlavne aby bol zdravy...
Aku cestu si zvoli, bude jeho vec, ale pomozem mu ako bude treba.
Este raz velmi pekne dakujem a zelam pekne sviatky.
Monika 13.12.2008
ahoj wahl..
Sme od pondelka v nemocnici...
Milanko posiela srdecny pozdrav..
Je nam velmi smutno...
Znova nastupuje liecba...
lebo sme si vsimli, ze ma jeden semennik vacsi nez druhy...
a prisli sme sa poradit v pondelok na onkolog. amb. a uz nas tu nechali.
Na urologiu ho hned zobrali...
a museli mu cely pravy vyoperovat..
zaroven mu brali odber kostnej drene..
ale v kostnej dreni nastastie rakovina nie je...
a krv ma nastastie tiez v poriadku..
prisli sme hned na zaciatku...
ale uvidime ake budu dalsie vysetrenia...
Milanko uz dostava chemoterapiu..
a uz sme si poplakali a zvykli sa novu tvrdu situaciu...
Utesuje ma hlavne to, ze vdaka synovej prozretelnosti sme prisli skoro..
Chcela by som ale vediet preco sa to stalo? Znova...
Co robime zle?
Suvisi to s jeho minulym zivotom??
A uz viem preco tie sny.. navsteva duchov a smrt ked za nim prisla..
bolo to varovanie...varovanie pred tymto..
Chcela by som vediet co nas caka..
ale verim a uz som zmierena s osudom...
Som pri nom a je stastny...
lebo sa mu venujem... vie co ho caka...ale hlavne ze sme to zistili skor..
Vies ked to tu na onkologii znova vidim, je mi smutno...
moc chudatka deti.. vsetky..
Taketo vianoce som si nepredstavovala...
Ked napises, Milanko sa potesi..
asi zo dva krat mi pripominal aby som ti napisala.... a odovzdala pozdrav..
Tak pozdravujeme a zelame vela dobreho..
Ahoj
Monika 17.12.2008
No vidis Wahl,
v tom nadseni som zabudla celkom popriat vsetkym ucastnikom Tvojich stranok krasne, stastne a vesele Vianoce.
Rada by som pozdravila Moniku, ktora je so synom v nemocnici.
Moc na nich myslim a verim, ze vsetko dobre dopadne.
Drzim palce Monika, aby to dobre dopadlo a aby ste si aj napriek tomu uzili pekne Vianoce.
Dolezite je, ze ste spolu....
s laskou
Dadika 17.12.2008
Milá Moniko,
leukémie - problém s krví, i když se datuje do období hodně minulého, nebude ještě zcela ukončen.
V těle Vašeho syna se pořád děje něco nesprávného, něco, co tam být nemá.
Je jakoby infikován podivnými událostmi, které se tehdy staly.
Pohybuje se po hodně tenkém ledě, musí být opatrný.
Sice tehdy zvítězil, bylo to úžasné, ale možná jste si všichni oddechli trošku předčasně.
Nikdy není možné brát současný stav jako ideální a definitivní.
Všechno se totiž neustále vyvíjí, mění, hlavně to souvisí s našimi myšlenkami.
Pokud se objeví v hlavě náznak teorie, že je přeci všechno v pořádku, hned se může všechno změnit.
Jen proto, aby si člověk nebyl tak moc jistý...
Občas se totiž djí věci, kterým nerozumíme.
Ideální je, naučí-li se člověk v životě žít pokorně, s láskou, tak, že se nad nikoho nepovyšuje.
Pak ho ani nenapadají myšlenky, jak je všechno možné a uskutečnitelné, člověk pak ztrácí zábrany...
Proto musíme žít pořád na zemi, být neustále v pohotovosti a hlavně si hlídat své myšlenky.
Začneme-li si nevážit sami sebe, toho člověčenství v nás, začíná konec.
Je to tak jednoduchý proces, tak jasný...
Když se už "něco" začne dít, člověk může vnímat jistá varování, jisté signály.
Pro něho by měly být čitelné.
V tu chvíli si má uvědomit, že se opravdu něco začíná dít a měl by své myšlenky přehodit na jinou kolej.
Ne každý si tohle dokáže uvědomit.
Ovšem ve chvíli, kdy jsou člověku jakoby násilím podlomena kolena, obvykle se na změnu uvažování zapomíná.
Všechno zůstává při starém, jen se člověk začne více kontaktovat s lékaři.
Ale oni mají svou pravdu, chtějí procesy, které přestaly fungovat, zase rozpohybovat...
To je zcela jiný proces, neý který by měl vzniknout spontánně zevnitř člověka.
Tyhle procesy chodí jinudy a mají také jiné výsledky.
Lékaři sešijí, co je třeba, udříznou, co je třeba, zalepí, co je třeba.
Podstata nemoci je ale jinde.
Je třeba dostat se do hloubky duše, tam je zamčen problém.
Ale duše s lékaři moc mluvit nechce.
Lékaři totiž léčí tělo, hmotu... - aby bylo všechno tak, jak má být.
K Vašemu synovi promlouvají jeho ochránci, on moc dobře ví, co se děje a proč.
Možná si i on začal být příliš jistý tím, že byl v pořádku.
Jako by už měl navždy všechny své procesy pod kontrolou.
Ale tak tomu není.
Zase se potřebuje dotknout dna, aby se mohl odrazit a dostat dál...
Možná i ta smrt ho kontaktovala ve správnou chvíli, aby si uvědomil další rozměr života.
Všechno je ale k něčemu dobré, určitě pochopil, co se po něm chce, zase bude dobře.
Ještě toho musí spoustu vykonat, potřebuje být na jiné vlně.
Teď se tam pomalu sune.
Je to složitý proces, ale jinak by to asi nemělo smysl.
Jinak by ta cesta byla moc jednoduchá.
W. 19.12.2008
Ahoj Wahl,
dakujeme za odpoved, prave sme si to so synom precitali.
Myslim, ze tie upozornenia prisli uz dva krat.
Rked bol maly a sa mu ta leukemia mala vratit...a za mesiac tam nemal nic..
Potom tiez raz znova v nemocnici sme boli asi tyzden..ale vratili sme sa zdravi domov..
Niekam ho to posuva....viem...a citila som to..ale az takto to si clovek nikdy nepredstavuje...
Ked som s nim v nemocnici, tak je dobre..aspon co sa tyka mna .
Mam pocit, ze ON mi dava energiu na prezitie..nie ja jemu..
On aj teraz sa hraje na pocitaci v herni v nemocnici...a nic ine nepotrebuje.. ako keby sa tak regeneroval..nechce mysliet na zle veci..
Ma vela sily..neviem odkial ju berie...ale myslim, ze ho to lieci... to,ze nemysli na to, ze co mu je...velmi rychlo si zvykol..v hlbke duse to tu pozna...
spomina na casy, ktore tu prezil...na doktorov...ale je dospelejsi...a samostatnejsi.
Pytala som sa ho ci sa mu v nemocnici nieco sniva...ale ze NEMA SNY..nevie preco..
Myslim,ze si musi zvyknut....a ja tiez a vlastne aj cela rodina.....
Idu vianoce a ja mam smutok na dusi...je to tazke pocut tie koledy...a vsetko..
ale uz v stredu by sme mali byt doma..aspon na tyzden..
Milanko pozdravuje...
Slova sa mu tazko hladaju...ako keby mal malo slovnej zasoby...
Musime si zvyknut na novu situaciu...
Nie je to lahke..
Dakujem ti aj DADIKE a ludom co citaju nas pribeh a zelaju nam vela sily..
Zelame vesele vianoce a hlavne, nech je RODINA spolu...
Pekny den.
Monika 19.12.2008
Dobrý den Má Milá Wahlgrenis
Chtěla bych Tě poprosit, jestli bys poslala Monice můj vzkaz. Předem Ti za to děkuji.
Milá Moniko a Milanku,
pročítám Váš životní příběh a do očí se mi derou slzy.
Chtěla bych Vám popřát hodně,hodně sil.
Ať se Milanko co nejrychleji uzdraví a ať jsou Vaše vánoce krásné,vždyť vánoce mají být časem splněných přání.
Budu se za Vás modlit a myslet na Vás.
Lucka 19.12.2008
Mila Wahl,
po dlhom vahani som sa rozhodla napisat.
Nemam ziadne osobne skusenosti s jemnohmotnym svetom (az na jeden pokus o odpovede pomocou retiazky) a az pred par rokmi som zacala verit, ze nieco tu je.
K Tebe ma priviedla moja uz ex-svagrina, ktorej dcerka Linduska dlho videla jemnohmotny svet, to uz pred par rokmi (odpovedala si na jej mail).
Odvtedy som uz dlhsi cas na Tvoj net nechodila.
Az ma k nemu znova priviedol pribeh mojej sestry Moniky a jej synceka Milanka, ktory je teraz v nemocnici po operacii semennika.
Mal ako 2,5 rocny leukemiu a teraz zase rana pod pas po tolkych rokoch rakovina.
Je mi z toho hrozne a strasne na neho myslim.
Je to dobry chlapec.
Pisala si jej teraz v decembri.
No aby som to tak nejako vysvetlila.
Moja sestra je o 8 rokov starsia, ma muza Milana a syna Milanka a este dve dcerky,
no a paradox je, ze ja mam tiez muza Milana a syna Milanka :D.
No a so sestrou mame dojem, ze nasi synovia su nejako "spojeni", nevieme ako, ale myslime si to.
Toto je jedna z mojich otazok, na ktoru by som chcela vediet odpoved.
No a teraz pribeh nasho Milanka.
Otehotnela som minuly rok v lete, presne tak sme to chceli a aj sme si to dlho planovali.
Je veeelmi zaujimave, ze dlhu dobu som neotehotnela, ani som si to nepripustala,
ale mali sme urcity plan, byvanie, rekonstrukcia a potom dovolenka, kde by sme chceli splodit babetko.
A moj manzel chcel splodit syna :D.
Nenarocny plan ze ?!
Presne tak sa stalo.
Az mi to skoro nikto nechcel verit.
Doteraz islo vsetko tak ako sme si priali.
Od 4. tyzdna (cca) mi bolo velmi zle - v tehotenstve celkom normalne.
Ale v 17. tyzdni som musela ist do nemocnice, pretoze mi zistili vysoky tlak.
Stabilizovali ma na liekoch a dufali sme, ze to tam maly vydrzi.
Doktori mi hned vraveli, ze urcite tam do terminu nevydrzi a mali pravdu.
V 33. tyzdni ma hospitalizovali a hned mi aj Milika vybrali cisarskym rezom, ani mi ho neukazali, len som ho pocula zaplakat.
Musel ist von, lebo ho nevyzivovala placenta a hrozilo udusenie.
No kazdopadne ked ho manzel videl, hned mi posielal MMS a aj volal, ze je to najkrasie dieta na svete.
Ja som ho videla az na druhy den a poviem vam, ze tak zmiesane pocity som nikdy nezazila.
Ten krasny pocit, ze vidite svoje dieta, take krasne vidiet to, co som 7 mesiacov citila.
No na druhej strane vsetky tie hadicky a este k tomu doktori, ktori nam hovorili, ze stav je kriticky.
Ja som verila a modlila sa (nerobim to pravidelne :(), aby bol v poriadku.
Mal 1460 g a 41 cm a bol taky krehucky.
Hrudicku mu dvihal iba pristroj, ktory za neho dychal.
Ale my sme boli stale pri nom a dufali ze coskoro bude dychat sam.
Stalo sa tak po 5 dnoch, ked ho odpojili a po dalsich dvoch dnoch previezli na ine oddelenie predcasne narodenych deticiek.
Tam bol este tri tyzdne, chodili sme kazdy den za nim min. raz, vacsinou 2x
a ked sme ho ucili pit z flasticky tak som tam chodila 3x, len aby mu nestrkali stale tu sondu do nosteka, jemu sa to tak velmi nepacilo.
A naucili sme ho to velmi rychlo :D.
Po mesiaci nam ho prepustili domov.
To bol krasny pocit.
Konecne vsetci doma, spolu.
Odvtedy vsetky kontroly boli super, mali sme akurat odmalicka malu velku fontanelu
a tak sme sa bali ci bude "normalny", vsetko je v poriadku a stale sme pod dohladom neurologicky.
Inak ziadne problemy nemal.
No asi tak v polovici novembra zacal kaslat, kazdy tyzden som chodila k doktorke, ktora nam davala len nieco na kasel.
Prestalo mu to na par dni a znova, tak sme isli do specialnej ambulancie na plucne
a tam si nas rovno nechali, ze Milik ma skaredy obojstranny zapal pluc.
Lezali sme tam 3 dni, ked mi sestra volala, ze su v nemocnici s jej Milankom a ze on ma na druhy operaciu, vtedy mu zistili tu rakovinu semennika.
Vtedy som si povedala, ze mi sa tu strachujeme o Milika a pritom sestrin Milanko bojuje s niecim omnoho silnejsim.
Neviem preco, ale musela som Ti to takto cele popisat, mozno su tam spojitosti, ktore ja nevidim, ale ty mozno uvidis.
Ja som sa chcela hlavne spytat, ze preco Milik isiel tak skoro von, teraz znova problem s pluckami, kvoli comu sa to deje?
Vedela by si mi aj povedat ci bude zdravy a ci aj druhe dietatko (este len v planoch :D) bude zdrave ?
Ci je nejaka spojitost medzi mojim a sestrinym Milankom ?
A ci to, ze ma maly problem nie je nasa chyba ?
Mam totiz dojem, ze tym, ze neratame kazdu korunu, patrime k takej asi lepsej strednej vrstve, ci to nie je dovod Milikovych problemov, alebo ci je nieco v nas, co mame zmenit, aby bol Milik stastny a zdravy chlapcek.
Alebo bol proste len "chory" ako kazde dieta ?
Este som chcela podotknut, ze mam strasny strach mat napriklad postihnute dieta,
myslim si, ze je to velke trapenie dietatka aj vsetkych okolo.
Nemyslim si, ze by som takuto starostlivost nezvladla, ale skor nechcem zatazovat nikoho, keby som tu s manzelom nebola (neviem ci to sem patri, ale pisem vsetky moje pocity, ktore ma napadaju).
Tiez mam strach, ci nasho synceka nemoze niekto urieknut, pretoze dennodenne vsetci hovoria, ze je to krasne dieta.
Doktori ho chvalia, ze uz v nejakych 8 mesiacoch dobehol normalne narodene deti (samozrejme nie uplne vo vsetkom), proste kazdy, kto ho vidi, ho obdivuje.
Ja mam z toho samozrejme radost, mat krasne a zdrave dieta je to najkrajsie v zivote, ale bojim sa, aby mu privela pozornosti neuskodilo.
A odmalicka sa pozera na nieco okolo nas a smeje sa na tom, viem, ze deti maju vlastnost vidiet svojich ochrancov, tak to nejako extra neriesim a som rada, ze sa na nich usmieva.
Hmmm, myslela som si, ze tento mail bude len na par viet a pritom pozeram, ze je to hotova esej ;).
Na zaver by som Ta teda chcela poprosit o informacie o nasej buducnosti, ktore Ti dovolia mi prezradit.
Ci nas caka nieco dobre alebo zle.
A velmi pekne Ti chcem podakovat za Tvoje stranky a za vsetkych ludi ktorym pomahas a dodavas silu.
Vdaka
Ivet 22.12.2008
Ahoj Wahl,
musim ti znova napisat....
V utorok nas pustili domov po chemoterapii a navecer sa mu pritazilo.
Mal velke problemy s traviacim ustrojenstvom ... vsetko co proste suvisi s chemoterapiu.. krvave usta spojene s aftami...vracanie a hnacky...
Nastaste teraz to uz vyzera dobre...
Vianoce sme travili tu v nemocnici...
mne to bolo jedno, ci su Vianoce... pre mna je dolezity syn.. bude a aj je..
Ale prisli sem do nemocnice za detmi rodicia... a spolocne sme vianoce ako sa dalo stravili.... deti si zaspievali... rodicia poplakali... hm je to tazke opisovat to, co tam vladlo... ta sudrznost... ale nemohla som koli synovi byt dlho, hned sme isli na izbu, kde si pozrel co podostaval ake darceky pod stromcek.
Pisem ti ale koli jednej zaujimavosti ktoru sme prezili...prave pred pol hodinkou....
Obaja sme nad ranom zaspali..
Milanko nema v nemocnici nejake sny, nic zaujimaveho alebo divneho..snivalo sa mu o jedle:o)
Ale dnes nad ranom bol unaveny, zacal uz aj pit ustami..a vycerpalo ho to...tak sme obaja boli v takom polospanku..
Ale ja som citila ako keby ma nieco chcelo cez hlavu vytiahnut... alebo ako keby som ja..chcela hlavou odist..tazko to opisat...
Ale nechcela som sa toho bat..tak som pocuvala v polospanku..co robi upratovacka na izbe... a pocula som Milanka ako mi vravi..mama otvor okno..a mne sa nechcelo bolo mi dobre... ci ani sa akokeby nedalo a potom som znova vsetko v polospanku...zacitila to tahanie von...
Hm asi po trikrat som to citila...a zrazu som naozaj pocula ZNOVA ze mi syn vravi mama otvor okno..ale to uz bolo naozaj...
Prebrala som sa a mi povedal, ze mal divny sen...ze sa mu snivalo, ze bol doma ..
lezal na posteli a videl kuchynu..a potom ze bol aj v obyvacke... ale bal sa dotknut sa niecoho aby to nezmizlo a nebol zasa v nemocnici... a hned sa prebral a ze mi to povedal.... ale ja som mu povedala ze nech spi...lebo sa mi tiez diali divne veci..
Zaspali sme znova...a to som ja pocula potom tu upratovacku... a on ze vraj mal dalsie tahanie ako ja z tela...nejake VIBRACIE?...alebo nejaka energia...nevie to opisat...ale viem ze VIE...
To mal viackrat..bal sa v tom SNE...vieme uz, ze to sen nebol... medzi tymto pisanim listu som isla za nim na izbu...a som sa vlasne pytala co je SEN A CO NIE.... hm rozmyslame obaja...a Milanko mi hned povedal, to co som ja uz tusila SEN TO NIE JE
A este mi vravel,ze vie ze sme ten SEN mali viackrat.. a ja ze aj ja som to tak mala..
A mi povedal ze to bolo 4-5 krat tieto stavy...co nas to tahalo ci nejaka energia...
a zrazu ked mi to vravel sa roztriasol na tele...a mi povedal ze ten psychotronik vravel,ze doma u nas boli 4 duchovia...a ze on vie... ze to boli nejake 4 vhlady...ci co...nerozumiem..ale on vie...nechape ale vie..
Viem,ze aj dnes musim zostat pri nom...BOJI SA...je to pre neho nove....a aj pre mna...
Viem ze mame doma rodinku..a viem ze budeme doma uz za mozno 1-2 dni..ale budem tu s nim.
Je sam na izbe a bal by sa..
Musi sa s niekym o tieto zazitky podelit..
VIEM ZE VSETKO TAKTO MA BYT..
Ked nas potesis nejakou vetou, budem rada.....preco to mam ja s nim prezivat?
Som rada a tesi ma to, ale myslela som, ze ma nieco riesit len on..
Mam ti odkazat od neho pozdrav...a povedal o tebe ze si PROROK....
Ahoj a zelam stastne a vesele Vianoce...
Monika 25.12.2008
Milá Moniko,
soucítím s Vámi i Vaším synem.
Je mi líto, že procházíte tímto velice těžkým a bolestným obdobím.
Jistě už víte, že nic není jen tak a nic není náhoda.
Při Vašem posledním psaní Wahl, jste zmínila 4 VHLEDY !
To mě přimělo,abych Vám napsala.
Slovo VHLEDY se používá v knize Celestinské proroctví od Jamese Redfielda.
Je to úžasná kniha a popisuje ´formou příběhu´ v podstatě evoluci lidstva a to, k čemu máme "dojít" tady na Zemi.
Pokud to není přesně to, co by to synovi i Vám mělo říct, i tak si myslím a věřím tomu, že v té knize najdete spoustu "odpovědí" a souvislostí.
Však uvidíte.
Jestli byste měla zájem, tu knihu mám v "PC vydání" a ráda vám jí pošlu....třeba i přes Wahlgrenis, pokud dovolí.
Přeji Vám, Vašemu synovi, naší krásné Wahlgrenis a i nám všem, hodně pozitivní síly, Vesmírné energie a Boží Lásky.
S Láskou Zordanaell 27.12.2008
Ahoj Wahl,
zelam vsetko dobre do noveho roka...
Chcela by som aby si odovzdala moj pozdrav aj Dadike, Lucke a aj Zordanall, ktorí mi napisali a myslia na nas.
Zajtra ideme na dalsiu liecbu do nemocnice.
Milanko uz spravil pokrok a sa mu snivalo, ze sa spojil s duchmi...ze sa ich nebal, ale viac si nespomina.
Ale vsetko pride...viem to...
Chcem ta poprosit, aby si odovzdala moj odkaz ohladne Celestinskeho proroctva Zordanaell ...citala som tu knihu... ale mam potrebu znova si to precitat, nakolko viem, ze tato kniha bola aj sfilmovana... ale je to o inom si to precitat a vidiet...
Som rada, ze existuju tvoje stranky.... a budem pravidelne pisat, ked bude nieco nove... nieco zahadne..co sa nam stane...viem, ze to pride..
S prianim vsetkeho dobreho do noveho roka zela
Monika 1.1.2009
Milá Moniko,
Váš mail jsem přeposlala Zordanaell, věřím, že zareaguje.
Moc Vás oba pozdravuji a přeji hodně sil do nového roku.
W. 1.1.2009
Dakujem a zelam tiez vela dobreho...
So Zordanaell som sa spojila...
Velmi pekne dakujem.....
My to zvladneme:o))
Monika 2.1.2009
Ahoj Wahl,
Od vcera sme doma na tyzden, pred dalsou chemoterapiou, ale preto ti nepisem..
Zobudil ma pred hodinou plac... kricanie mojho syna Milana...
Vedela som, ze sa mu snivalo nieco zle... lebo okolo pol noci ma zobudil, ze sa mu snivalo, ze odpadol, ze sa mu snivalo o peniazoch /mne sa snivalo raz v nemocnici o peniazoch a aj Milankovi 2x.. co neviem co znamenaju tieto sny o penizoch/ a ze ked ich chcel zodvihnut, tak sa premenili na papier..a hned potom odpadol...
Ja som mu na to povedala v skutocnosti okolo 24.00 ze nech ide spat a nech sa pomodli..
Zobudil ma vlastne krik syna, tak ako som uviedla hore a teraz nasledovali zaujimave veci, lebo prve, co mi povedal, je, ze nepojde spat, lebo sa mu sniva vo sne, ze sa zobudi... ale on vie, ze je to len sen.. nemoze sa do skutocnosti zobudit.... ma divne neviem ako to nazvat paralelne sny?
Teraz tu je vedla mna, pozeraju telku aj so sestrou, a snazime sa resp. ON sa snazi rozpomenut na tie sny.. ci co to je.
Takze mal viacej snov a ani nevie ktory bol prvy a ktory sen posledny...
v kratkosti mal a vedel, ze to bol sen.. lebo tam boli neskutocne veci v tych snoch... pozeranie telky a zvuk zosilnieval.... tak isiel spat v tom sne, ale sa zobudil a znova sen vo sne, dalsi nevie poradie, zasa svetlo neslo zhasnut, alebo zapnut.... taketo znamenia tam mal a tak znova isiel spat vo sne, ale sa zobudil a myslel si ze je to konecne uz skutocnost, rozsypal cukor na zem a otec ho hresil, tak mu povedal, ze preco mu nevynadal za ten cukor?
A potom uz syn vedel, ze sa mu to sniva... lebo otec by ho v skutocnosti vyhresil, ale vo sne to nespravil, tak povedal otcovi, lebo zasa vedel, ze to nie je skutocnost, ale sen,aby ho odviedol za mnou... a ja som mu div sa povedala aby sa POMODLIL... to znamena..sme si vydedukovali s Milankom ze sa mu vlastne snivalo to, co som mu aj povedala ked sa zobudil NAOZAJ prvy krat..
JE TO tazke ON vlastne nevie..co bol prvy sen, co druhy.. ako keby cas nebol...
ale ked teraz pozerame video: MOJ NAPAD, lebo nemoze spat.. tak mi povedal, ze tam tiez sme isli pozarat video teda DVD vojnovu komediu... a ja som NAOZAJ navrhla pozeranie DVD s nazvom RINTINTIN ... hm a to je vojnova komedia..
Vies mrzi ma na tomto vsetom hlavne pristup mojho manzela, neveri synovi...
vravi, ze si vymysla... a pritom najprv, ked prisiel k nam , tak nam otec povedal, ze tie sny su klucom k niecomu.. ale Milankovej sestre, ked isiel spat k nej do izby, lebo my s Milankom uz teraz 4:00 spat nemozeme, tak sestre povedal, ze si syn vymysla..dost ma to mrzi..
Povedala som synovi, ze musi byt silny, ze to spolocne zvladneme.... ze musi prekonat strach... a spomenul si este na jednu vec, ze ked isiel spat v tom sne, tak sa opytal alebo skor oznamil vetu, ze VY STE TU?
To mi vysvetlil, ze niekoho citil...
ICH.... tych ktory mu nieco chcu povedat...
Ako a co si vlastne teraz pocat?
Ako je to mozne...ze sa nemoze zobudit?
Je v inej Dimenzii??
Prosim, ked nam napises nieco moc sa potesime, este je vela veci comu nerozumieme...
a zdaju sa nam DIVNE a NESKUTOCNE..
Maj sa krasne..
S pozdravom
Monika 9.1.2009
Monika 10.12.2008
Ahoj Wahlgrenis.
Som Mishel, Monikina najmenšia dcéra.
Tá Monika, čo má syna, čo mal 2 krát leukémiu.
Niekoľko rokov dozadu ste si s mojou Mamou písali. (
14.7.2015 )
Ahoj
Píšem vám znovu, lebo sa bojím.
Bojím sa o brata.
Viete, pozerala som naposledy dva filmy.
Vybrala som ich, lebo ma z pohladu zaujali.
Netušila som, o čom sú.
Obidva boli o tom, že niekto mal rakovinu/leukémiu.
Viem, že to nebola náhoda, že som ich videla.
Len neviem, ako by som pomohla bratovi.
Či myšlienkou, či činom.
Mishel 21.11.2015
