Proč ji neudržela při životě ani dcerka?
Dobrý večer
Dovoluji se na Vás obrátit s pocitem velkého smutku, který se ve mně nachází...
Začnu tím, že jsem měla spolužačku, s kterou jsem se občas scházela nejen na pokec u kavy.
Chodily jsem s dětmi ven, aby si spolu hráli.
Byla jsem vlastně její tichá vrba, která ji vyslechla a někdy poradila....
Měla smutný život - maminku, která občas se utápí v alkoholu, tatínek se o ni nezajimal, ještě když byla malé dítko, potom sice došel otčím, svým způsobem ji měl rád.
Ale táta to nebyl.
Na muže neměla štěstí, s jedním otěhotněla, měli spolu holčičku, ale najednou si nějak přestali rozumět a on se od nich odstěhoval.
A tak se ta moje kamarádka protloukala jedenáct dalších roků..
Došel muž, do kterého se zamilovala, ale ten byl ženatý...
Nevím, proč rozhodla se skoncovat se životem, jednou si podřezala žíly, zachránili ji.
Zanedlouho si lehla na koleje...
Nebudu tu rozepisovat, jak to dopadlo.
Zanechala po sobě holčičku.
Nevím v ten okamžik, co jí šlo hlavou, něco mně říká, že chtěla se všeho zbavit starostí trápení...
Mnozí lidi neví, že nějak to pokračuje po životě a ona vlastně bude konfrontována do podobné situace, aby to nějak vyřešila a mohla jít dál...
Nechci vás tímto zatěžovat, jen jsem to ze sebe musela dostat, je mi strašně líto, co provedla, vím, byla to její volba, její cesta, ale opravdu neměla jiné východisko?
Hodně lidí se ptá, že ji neudržela ani při životě dcerka...
Proč???
Budu ráda, když tohle dáte na své stránky...
Díky moc
Horalka 12.11.2008
Milá Horalko,
Vaše kamarádka měla v poslední době pocit, že se jí v životě vůbec nic nedaří.
Prakticky nic, co se rozhodla dělat, nevyšlo, hlavně jí chyběla opětovaná láska.
Vnímala ze všech stran jen rány osudu, měla už pocit, že před nimi není kam utéct.
Vy jste pro ni byla moc důležitá, svěřovala se Vám s věcmi, které by nikomu jinému neřekla.
Častokrát jste jí dokázala posunout dál, otevřít oči tam, kde si nevěděla rady.
Mnoho jste ji učila.
Poslední roky pro ni byly hodně těžké.
Snad nejhorší ránu ale zažila od muže, kterého tolik milovala.
Ona byla ochotna pro něho udělat úplně všechno, doufala, že on tohle pochopí a že budou spolu šťastní.
Plánovala si tenhle nádherný láskyplný příběh, bylo to skoro jako z pohádky.
Ale to - žili spolu šťastně až do smrti - se tady nekonalo.
On jí sice pravděpodobně jakási vyznání říkal, ale nemohl jí nic dlouhodobého slíbit.
Jednoznačně pochopila, že tudy její další cesta nevede, on to měl jinak.
Stačil jediný rozhovor, kdy on ji z jejich snů vrátil zpět na zem.
To byl velice nešťastný návrat zpět do reality.
Tehdy potřebovala, aby s ní někdo mluvil, aby jí ukázal další směr.
Jí se ale všechno zbořilo, všechny její ideje najednou neměly proč dál žít.
Najednou byla konfrontována s tím reálný, šedivým světem, kde nejsou žádné radosti a žádná láska.
Najednou si připadala hrozně bemocná, už neměla sílu tohle dál zvládat...
Věříla moc v obrat svého života, v budoucnost vedle tohoto muže, s ním chtěla být, milovala ho.
Jakmile se on k ní otočil zády, její život ztratil smysl.
Už dál nemohla žít, neměla sílu, připadala si zbytečná, ztracená.
Pokoušela se o sebevraždu opakovaně, to je jasné, že byla o svém kroku pevně rozhodnuta.
Na podřezání žil ale neměla dost síly, sama to nezvládla, proto si podruhé zvolila "jistější variantu".
Jisté je, že už dál nechtěla žít, když se jí její vysněný zámek zbořil.
Nedokázala si představit ani jediný okamžik bez naděje žít s tímto mužem.
Proto se rozhodla odejít z tohoto světa.
Vnímám zde i jistý manifest, aby mu dokázala, jak moc ho milovala...
Ale tím jí život samozřejmě nikdo nevrátí.
Tihle dva se ještě potkají v příštím životě v podobné konfrontaci.
Škoda, že dřív nepochopila, o čem život je, zbytečně si svou cestu zkomplikovala.
Na svou dceru vůbec nemyslela, její problém ji naprosto spolknul, nemyslela vůbec na nic jiného.
Wahlgrenis 12.11.2008
Ach jo,
myslím, že paní, která neunesla váhu života a nemyslela ani na dcerku předtím než lehla na koleje, se setká ještě i se svojí dcerou někdy v budoucnosti.
Sama neměla hezké dětství a co připravila svojí dceři?
Nesplnila svoji povinnost vůči dítěti, které přivedla na svět.
A kdoví pokolikáté se již tento karmický vzorec opakuje.Je mi z toho smutno.
Jarmila 13.11.2008
Mila Wahlgrenis,
muzes prosim dat tuhle moji reakci na svuj web?
Dekuji.
Pani Jarmile:
....a kdovi jak dlouho se opakuje Vas karmicky vzorec.
A mne je to jedno.
Dora 13.11.2008
Milá Doro,
snad můžu odpovědět na Váš vzkaz pro mě v aktualitách.
Myslím si, že Vám není jedno, jak dlouho se opakoval můj karmický vzorec,
jinak byste neměla potřebu na moje psaní reagovat.
Dělám v tomto životě vše pro to, aby se již neopakoval.
Jarmila 13.11.2008
Mila Wahlgrenis,
predem dekuji za pripadne uverejneni moji reakce pro pani Jarmilu:
Mela jsem potrebu zastat se duse, ktera nepotrebuje litost, ale pochopeni.
A mozna povzbuzeni.
Doufala jsem, ze budete cist medzi radky - jak se rika...
A nebudu muset psat nasledujici....
Ja mam pocit - a je to jen muj pocit, ktery je ciste muj a pravdivy jenom pro mne -
ze je Vasimi slovy ta duse jakoby davana na nizsi uroven v porovnani s Vasi nebo jinou jenom proto, ze v tomhle zivote to jaksi nezvladla, a pritom nevite nic o jejich minulych zivotech....
Jiste mate pravo na svuj nazor, pocity, tak jako ja i ostatni.
Dora 13.11.2008
Milá Doro,
píšu sem, protože nechci paní Wahlgrenis zatěžovat.
Bude záležet na ní, jestli přetáhne vzkaz do aktualit.
Nikým a ničím neopovrhuji.
Je mi 57 let,sama už mám v životě něco za sebou a někdo by mohl opovrhovat mnou.
Je mi líto dítěte, které zůstalo bez nejbližšího člověka-mámy.
Snad je to pochopitelné.
Jarmila 13.11.2008
Mila Wahlgrenis,
nevim, jak vkladat prispevky na Tvuj web bez toho, abych te zatezovala timhle emailem (emailema), proto prosim o uverejneni teto reakce. Dekuji.
Pro pani Jarmilu:
Jiste, je lidske s nekym soucitit, a nakonec soucit je pocit, ktery se neda nastartovat na povel, proste bud je, nebo neni... pisi ted ale ve vseobecnosti....
co kdyz si duse toho ditete sama vybrala prave takovy prubeh sveho zivota.... kdo vi....???
Ja nevim, jestli dusicka ditete vedela, ze duse jeji maminky to nezvladne a prave proto chtela do tohohle zivota?...
Jsou to jenom moje dohady, docela mne zajima, jak je to dal s lidma, kteri meli cosi resit s dusema, kterych pozemska stranka to nezvlada a zvolila dobrovolnou smrt?
Co treba partner, ktery ji MOZNA byl souzen, az zvladne zkousku, kterou nakonec nezvladla?
Co bude s nim dal?
Urcite jsem se Vas nechtela dotknout, to ani nahodou, jen jsem mela nutkani napsat to, co jsem napsala.
Verim, ze mate za sebou bohate zivotni zkusenosti a kopec hezkych chvil pred sebou.
Ja jsem si taky uzila "bohate zkusenosti" jeste jako nenarozene dite az do doby nez jsem se odstehovala od rodicu... nekdo mne litoval, nekdo se mnou soucitil...
nekomu bylo smutno, nekdo mne pohladil, nekdo vzal do naruce, nekomu to bylo jedno, nekdo se mi smal... a ja presto vse muzu rict, dekuji... za vsechno co se delo...
protoze mi to dalo hodne do zivota...
Mejte se moc hezky.
Dora 14.11.2008
Horalka 12.11.2008
© Wahlgrenis
12.11.2008
