Chtěla jsem odvézt dušičku, není mi dobře
Křehká Wahlgrenis,
nezlob se, prosím, že se na tebe obracím v době, kdy ty sama evidentně procházíš velmi náročným obdobím.
Nebudu to proto příliš rozvádět:
Měla jsem pocit, že jsem kontaktována, a tak jsem udělala to, o čem jsem byla přesvědčená, že udělat mám.
Po několika večerech jsem došla k následujícímu:
duše, která zemřela v dětském věku, prosí o uvolnění z tohoto světa, protože to nejspíše nebylo přirozené.
Začala jsem přemýšlet, jak to udělám.
Vím, jak to děláš ty, ale vím také, že jsi říkala: žádné násilí, důležitá je intuice...
Vprostřed noci jsem se ale vzbudila ze sna, ve kterém jsem tajně, ale ne ze zlého úmyslu, spíš abych tě neotravovala, pokukovala, jak to děláš ty.
Od té chvíle mi bylo dost zle a dobře mi není stále.
Myslím, že to všechno spolu souvisí a jakkoliv tě nechci obírat o čas a energii, kterou teď sama moc potřebuješ, prosím tě - můžeš mi k tomu napsat tvůj názor?
A pokud už ti píšu, připojuji se ke všem, kteří ti přejí, aby jsi tím životním zlomem, kterým procházíš, prošla bez zbytečného trápení a bolesti.
Jsi možná silná a tvoje činnost svádí k domběnce, že kdo tolik ví, sám žádné rady nepotřebuje.
Ale pořád jsi člověkem, žiješ v docela křehkém a něžném ženském těle a prožíváš tak nutně stejné starosti a emoce jako ostatní a je otázkou, zda je to s těmi všemi informacemi shora lehčí, nebo naopak ještě těžší.
Přeji ti proto hodně sil, energie, radosti a vnitřního pocitu lásky a míru, zcela nezávislého na tvém vnějším okolí a všedních prožitcích.
Přeji ti spoustu světla
a děkuji ti za to, že svítíš ostatním, i za to, že jsi se teď zřejmě rozhodla, že do té své už tak dost silně svítící žárovky, pošleš navíc ještě jednou tolik proudu.
Své vlastní životní energie.
Díky ti za to Wahlgrenis.
Přeji ti krásný i když trochu zamlžený den,
Ený 4.11.2008
Milá Ený,
doufám, že chápu dobře, že se ptáš na změnu svého zdravotního stavu, která podle Tebe souvisí s jemnohmotným světem.
Opravdu bys neměla vnímat žádné násilí, všechno by mělo probíhat přirozeně, volně.
Tedy to, co se děje, není v pořádku.
Možná je to o tom, že pouhým sledováním se nedá něco jen tak naučit...
Možná bys měla počkat...
Možná ještě není vhodná doba...
Možná stačí, že jsi příběh odkryla, ale dál by měl pokračovat někdo jiný...
Nesmí Ti být špatně, to opravdu nevypadá jako dobrá cesta.
Musíš mít pořád pocit, že všechno, co se děje, máš pevně pod kontrolou.
Nesmíš se cítit ničím do ničeho vtahována, opravdu to nesmí být násilí.
Na další Tvoji otázku, který se týká mojí osoby, odpovědět neumím.
Nemám srovnání, nevím, jak to mají ostatní, nikdy nikdo nezná celý příběh...
Možná je to ale lehčí, spousta starostí jde mimo, připadám si neskutečně šťastná,
Pohybuji se sice na jisté hraně, ale vím, že ten krok na špatnou stranu neudělám.
Takže - nestěžuji si.
V poslední době hodně řeším prostor v Pardubicích, kde by měl být onen "atelier",
zvažuji, co je nutné, bez čeho to nepůjde, anebo také co vlastně vůbec není důležité.
Nechci se stylizovat do žádného designerského studia, musí to být "můj" prostor.
To, čím bych nechtěla, aby se ubližovalo mně, to tam nebude... (Nepohodlné sezení, hroty, červená barva, ale už se těším na pohankové polštářky...)
Celý život je stejně jedna nádherná hra, když ho ovšem správně pochopíme.
Wahlgrenis 4.11.2008
Drahá Wahl,
ještě jednou ti děkuji za tvou odpověď.
Myslela jsem, že už ti nebudu psát, ale jak vidíš....
Pokusím se opět stručně.
Hodně jsem o tvé odpovědi přemýšlela a všechno, co jsi napsala chápu až na dvě věci:
Píšeš o násilí z mé strany.
Když jsem to násilí zmínila já, měla jsem na mysli fakt, že jsem si chtěla dát čas na to, aby ke mně sama přišla nějaká intuitivní odpověď na otázku, jak mám onu dušičku odvést, protože násilné by mi právě připadalo, kdybych zde začala napodobovat způsob, který jsi nám řekněme jako inspiraci ukázala ty.
Tomu násilí jsem se tedy naopak chtěla vyhnout.
V odpověď se mi udělalo opravdu hodně zle, několik dní jsem nemohla spát, vždy na prahu usínání, snad v okamžiku, kdy člověk "ztrácí" vládu nad svým uvědomováním si,
jsem zažívala návaly strachu, který se rozléval jakoby z oblasti Solar plexu a nebyl to strach z mého vědomí, jako reakce vědomí na nějaký podnět, ale spíše jen fyzický pocit bez jakéhokoliv důvodu.
Vše bylo doprovázeno pocením, běháním na toaletu apod.
Nikomu bych to nepřála.
Nechápala jsem ale vůbec proč.
Ta duše kontaktovala mě, nedělala jsem to jen tak, pro zajímavost.
Něco takového bych si nedovolila.
Pracovala jsem s ní, protože jsem jí chtěla pomoci.
Bylo mi jí líto, jako by mi bylo líto i živého tvora a neviděla jsem v tom v tu chvíli rozdíl.
Mojí motivací byla snaha pomoci.
Po těchto událostech mám ale snad pochopitelné obavy vzít vůbec ještě někdy kyvadlo do ruky, nechápu, co jsem udělala špatně, v čem je moje vina, za co ta pomsta.
A to druhé - psala jsi, že dušičku by měl odvést někdo jiný.
To byla další věc, na kterou jsem myslela i vzdor tomu, co se dělo mně.
Stále chápu její situaci a vím, že jsem jí slíbila pomoc a nemohu to takhle nechat.
Ale nevěděla jsem honem, co a ani jsem to za daných okolností nedokázala řešit.
Teď moje zdravotní problémy zmizely, jako se objevily.
Dnes před usnutím jsem na ni myslela - na to, jak jí pomoci, když já to dělat nemám
- nikoho kromě tebe neznám - kdo by byl schopen....
V noci mě vzbudila hlasitá hudba, máme tu diskotéku a po marné snaze usnout, jsem šla do místnosti, ve které jsem s dušičkou pracovala (udělat si čaj ).
Chvíli jsem tam stála ve tmě, dívala se z okna na déšť a znovu myslela na to, že to musím dořešit.
Pak jsem chtěla rozsvítit, ale žárovka vybuchla doslova jako bomba.
Strašně jsem se lekla a zároveň jsem hned věděla, co to znamená.
Musím to nějak dokončit, nechci se připojit k těm, kdo jí ublížili za života, ale nevím jak a ta podivná "pomsta", které se mi dostalo, aniž bych znala důvod, mě vyděsila natolik, že se mi nechce už osobně do ničeho pouštět.
Prosím tě, můžeš nám dvěma ještě jednou nějak poradit?
Moc ti děkuji,
Ený 8.11.2008
Milá Ený,
nemohu se tady pasovat do role zachránce všeho a všech.
Ukazuju cestu, jak se to má dělat, nejsem ale tím, kdo si všechno může vzít na svá bedra, opravdu nemohu zachránit tento svět.
Kdybych se s tím ztotožnila, dlouho bych tady nebyla.
Tohle nesmím.
Sice můžeš zmínit příběh Laryanis, které jsem dušičku jejich prababičky na dálku odvedla.
Ona za mnou přijela, řešily jsme toho docela víc...
K této duši jsme došly při komplexnějším náhledu na komplikovaný spánek její dcery.
Tehdy jsem byla přímo požádána.
W. 8.11.2008
Ený 04.11.2008
© Wahlgrenis
04.11.2008
