Je šance, jak objevit své schopnosti?
Zdravím, Wahlgrenis
Opravdu nechci rušit, je mi jasné, že práce máš hodně... Ale přesto se ozvu, protože bych byla ráda, kdyby někdo našel odpovědi na mé, možná primitivní otázky.
Prvním problémem je, že se cítím... Jiná.
Mohu to popsat: Zkoušela jsem se uvolnit, nevím, jestli meditací, ale tak mě napadlo, že mi to třeba pomůže na chvíli zapomenout na starosti. Uvolnila jsem se. Ležela jsem - určitě přes hodinu - nechala myšlenky volně plynout a stalo se něco zvláštního. Zapomněla jsem úplně všechno. Vlastně...
Byla jsem všude a zároveň nikde, kolem mě nekonečný prostor plný světla. Já sama byla prázdná. Neviděla jsem sebe, jenom to světlo. Nemohla jsem se hýbat, vlastně mě to ani nenapadlo, jako kdybych vůbec "nebyla"... A pak mě to světlo začalo jako kdyby naplňovat klidem a mírem. Pochopením a láskou. Pak jsem se začala třást, nebo všechno kolem mě, a "probrala" jsem se. Nebylo to večer ani ráno, bylo to přesně před hodinou mého úplného narození, jako když, to znamená o půl čtvrté, něco kolem toho. To světlo mě dnes pohání a lidé kolem mě jsou šťastnější. Chovají se, jak by nikdy jindy nechovali. Mají se více rádi a jsou více v pohodě. Co se vlastně stalo? Ve mě?
Druhý problém: Nevím, jak přesně to popsat. Cítím touhu po tom, aby lidé "poznali" něco, aby se měli rádi a zbavili se různých zbraní, aby se neničili, sebe ani přírodu. A chci umět rozeznat lidi s dobrými úmysly a špatnými. Chci pomáhat lidem dobré vůle na jejich cestě životem. Někteří pomohli mně, chtěla bych jim to oplatit, jenže nemám jak.
Je nějaká šance, jak objevit nějaké schopnosti? Zkoušela jsem léčivou energii. Nestalo se ale nic. Ani v mých rukách ani v dotyčné osobě.
A mám pocit, že nejbližší by s tím, co dělám, nesouhlasili. A zrovna včera... Povídala jsem si s taťkou o životě, zvláštní povídání. Cítila jsem jeho enegii a chuť do života, a jako houba jsem ji začala do sebe nasávat. Zároveň se utužilo pochopení mezi mnou a mými rodiči. Naše vztahy se posílily a změnily. Jsme více spolu než dříve (každý na druhém konci domu a sešli jsme se náhodou ve frontě na záchod)...
Byla bych ráda, kdybych mohla dávat svoji energii na cestu těm, kteří občas dopadnou jako já v minulosti. Měla jsem deprese a všechno zmizelo, když jsem si uvědomila, že moje tělo není vězení, ale dar. Že mě chrání a umožňuje mi kontakt s lidmi, které miluji... A moje problémy jsou pryč. Dokonce, nevím, jak to s tím souvisí, ale zmizely i moje bolesti při menstruaci. Ale děsí mě to, že mě lidi považují za divnou. Potřebuji najít někoho, kdo mi ukáže, kam jít. I když je mi teprve 14 let.
Pokud jsi to celé přečetla, pak Ti moc děkuji.
Pavlina 30.12.2009
Milá Pavlíno,
je úžasné, co píšeš. Ale neboj, zatím vůbec o nic nepřicházíš. Všechno, co Tě má nějak formovat nebo Ti nějak ukázat směr, rozhodně nemineš. To pravé se Ti v pravou chvíli postaví do cesty, uvidíš. Nesnaž se předběhnout čas, to by bylo zbytečné. Ano, ptáš se, co je v Tobě. V každém něco je... Jen záleží na tom, jak tohle dotyčný pochopí a jestli to vůbec pochopí.
Pokud bys ale začala mít pocit, že jsi skutečně jiná a že "víš", mohla by ses najednou zcela vyčlenit z tohoto světa. To je takový proces, kdy Ti najednou nikdo nebude připadat jako Tobě rovný, nad všemi budeš mít svou vnitřní převahu. Pak se může přidat pocit, že dokážeš absolutně všechno, od léčení kocoura přes psychoterapie až po záchranu celého lidstva. To není správná cesta. Ideální je zůstat na zemi, dokončit si školu, mít vlastní práci a tohle mít jakoby vedle. Pokud má tato duchovní cesta u Tebe časem převážit, bude to, neboj. Ale měl by to být proces nenásilný, pozvolný. Nehledej žádné mistry, pravdu máš totiž v sobě. Nehraj si ale s energiemi, nevyvolávej duchy, není to legrace. Stane se to, co se stát má. Jistě se Ti do rukou dostanou ty správné knížky, kterým budeš rozumět. Hlavně se k ničemu neupínej, nehledej žádné modly. Život je tady a teď, a je nádherný...
© Wahlgrenis
31.12.2009
Děkuji Ti, Wahlgrenis.
Samozřejmě žádné duchy ani mistry nehledám. Zastávám názor, že bychom měli žít v této realitě a duchy nechat být. Léčení ani práci s energiemi nebo čím vším ještě rozhodně nepovažuji za důležitější než osobní život a život ve společnosti. Pro mě jsou hlavní prioritou přátelé a šťastný život. Je jasné, že pokud se nějak nezajistím, nenastoupím v budoucnu do povolání a nenajdu si nějaký domov, kde budu bydlet, těžko mohu být šťastná.
Ale to, co se mi stalo, mi pomáhá. Zmizel stres, starosti mě opustily, prostě si začínám užívat života.Jak už jsem psala, i moje okolí je spokojenější. Pokud u sebe objevím nějaké schopnosti, bude to vedlejší věc, třeba mohu někomu blízkému pomoci, když mě bude potřebovat, tak, jak to dělali pro mě dodnes. Rodiče mě hodně věcí naučili a odstartovali můj život. Jednou jim nějak musím jejich zásluhy oplatit...
Tak Ti přeji do Nového roku všechno nejlepší, přátele, štěstí, zdraví a slibnou budoucnost.
Ještě jednou děkuji za odpověď. Věř, že jsi mi hodně pomohla.
Pavlína 01.01.2010
