Jak mám chápat změny v mém životě?
Milá Wahlgrenis,
tak zase cítím potřebu napsat, ale už nebudu chodit a nakukovat jakoby zpoza rohu.
Chtěla bych tu vypsat tolik věcí, které vnímám a začala díky Vám vnímat a pozorovat a zavádět do svého ustrnulého života. Narazila jsem, už neříkám náhodou, na článek Solary o roku 2008, 2009 a o první a druhé vlně a duších,více jsem nestihla dopodrobna pročíst, jsem hrozně roztěkaná a u ničeho nevydržím a nedaří se mi nic dokončit.
S mým životem se v poslední době dějí takové změny, které ani nevím jak chápat, psala jsem Vám, že ke mně přišel muž, s kterým mám pocit, že je opravdu jako půl mé duše, jako bychom se znali odjakživa a on cítí to samé a mluvíme o tom a nechápeme to a hlavně pro něj je to zvláštní, neboť tyhle věci mezi nebem a zemí sice respektuje, ale jen do určité míry a také díky ženě, která mu tyhle věci nutila. Ale to už se mě netýká, abych tyhle věci soudila.
Samozřejmě každé začátky jsou těžké a se starým myšlením a vnímáním věcí kolem nás z jiného úhlu pohledu to také dlouho trvá.
Ten muž je podle jeho bývalé ženy stará duše, a tímto chci vlastně napojit na článek Solary, co to znamená ty změny, o kterých píše, sama cítím, že to, co se děje, není v mé moci se tomu ani bránit, a něco mě tlačí dělat a konat věci, které byly v dřívějšku jen zlým snem, ale nemám žádné výčitky, prostě pokud to vnímání posunu níž od hlavy k srdci, tak mě poleje tak nádherný pocit uspokojení a štěstí,
nedá se to ani popsat.
Chtěla bych tomu porozumět a přijmout to tak, jak to je, aniž bych si dělala výčitky, co na mé změny řekne okolí, můj otec, kterého nechci trápit. Ráda bych Vás i navštívila, ale Váš ateliér je docela daleko, ale chtěla bych se zeptat, na stránkách najdi se.cz máte profil a bydliště Zlín,
(Toto není můj profil. Nejsem na žádných seznamkách, toto není moje cesta. Pozn. W. 29.12.2009) v těchto místech Vás asi není možné zastihnout....
Známá mi doporučila i ze Zlína léčitele p. Hrabicu, a já nevím, kde bych měla jít, na koho se obrátit s tím, co mě nutí vědět o tom víc a víc. I to, co mě navštěvuje v noci, proč se to děje a co mi chtějí říct.
Moje dcera nedávno ve školce nakreslila mé srdíčko, je hodně barevné a podobá se tahy obrázkům automatických kreseb, kdo mě naučí je číst?
A co znamená fialová barva, která tam převažuje a v těchto barvách se mi zjevují i noční návštěvy také mě v poslední době provází číslo 8, 9 a 1, možná když si dám do pořádku, věci které se mi nahromadily, díky mému přemýšlení nad tím, co se stejně stane, tak pročítáním Vašich stránek najdu odpovědi, ale chci víc vědět a jsem jako struna a taky moc děkuji za osmičkovou polohu, která má velkou sílu.
Chtěla bych dát svému životu nějaký řád a nasměrovat ho správným směrem, kvůli sobě, dětem i partnerovi, který je mi tak blízký, a nevím, jak s citem přesvědčit svého manžela, který nechápe, co se se mnou stalo a snaží se mě stáhnout zpět k sobě,
a já si pak vyčítám, že já jsem ten, kdo náš vztah utíná, ale cítím to tak a pohled zpátky mi říká, že už to mělo být dřív a zase se mi tu začíná motat ten rozum a jako bych viděla svou ruku si klepat na hlavu jestli jsem vůbec normální......
JSEM?
S přáním nekonečné energie pro Váš další životní cíl a lásku čistou a všeobjímající(a jsem ráda že už to dokážu cítit také).
Děkuji, že jste.
PS: Když jsem uviděla změny Vašeho webu, docela mi bylo smutno, ale pak když jste o tom psala, pochopila jsem, že to já sama jsem smutná, z toho, že nedokážu jít v ten nový směr a mám raději zaběhnuté a ustrnulé věci a chaos. Těším se na Vaše nové stránky Vašeho deníku a slibuju, že se přihlásím.
Marie 29.12.2009
Milá Wahlgrenis,
tohle je můj dnešní horoskop od Vás:
Chtěli byste ve svém životě mít něco jinak. Zvažujete, odkud začít. Jste před zásadním rozhodnutím. Není to tak úplně jednoduché. Proberte si nejprve všechna pro a proti. Já jsem v srdci rozhodnutá, ale pořád mě tyhle slova... "proberte si všechna pro a proti..." pronásledují. A jak si je mám probrat, když každé pro vychází ze srdce a každé proti se zvodí v hlavě, tím, že nad tím začnu přemýšlet a vlastně do toho vložím své staré zkušenosti.
Myslím, že čím víc nad tím přemýšlím, tím více mě to tlačí zpět ke starému životu,
protože je to zvyk, zaběhnuté a stejné, vím, co přinese každý další den, a navíc mě manžel trápí tím, jak se snaží, ale nikdy to dlouho nevydrželo.
Ale z toho nového mám strach, že to nezvládnu, že se vytratí ta láska, to porozumění, že to sešrotuje život sám, problémy a starosti a já tyhle věci těžce nesu a pak to odnášejí mé děti, které jsou taky jiné, než mezi které chodí, ale snad to vidím jen já.
Chtěla bych být spokojená matka a žena.
Čtu tu o různých takových rozhodnutích a ne vždy se jevila jako správná, a vím, že rozhodnutí je na mně.
Včera i dnes jsem se byla podivat "k Vám" a nečekala jsem, že tam najdu svůj dopis a navíc se svým jménem. Pak mi ale oči vybraly články
Vaše osudy a tam jsem četla poslední text o ženě, která je zklamaná tím, jak se rozhodla pro život s jiným mužem. A také jsem pak otevřela
osobnosti a srdce mi poskočilo radostí - článek o p. Hrabicovi, vím, že mu zavolám, ale ještě nevím, co mu řeknu, ale co o něm vím, tak pozná víc, než sama vypovím.
Wahlgrenis, je mi hrozně dobře, že na to nejsem až tak sama, rozhodnout se je v životě to nejtěžší, ani ne tak unést různá trápení a bolesti, já se trápila dlouho a přitom stačilo jen se rozhodnout, ale nepřijít ten muž do mého života, bylo by asi zůstalo vše při starém a já bych nepoznala Vás, ani nic, co mě provází a já nejdříve myslela, že začínám z těch problémů bláznit a mít vidiny.
Nebyl první, který mi vstoupil do života, jen můj život byl trochu dříve jiný a mě nenapadlo, že by to mělo znamenat, abych začala přemýšlet, proč jsem je potkala. Tehdy to byly náhody, teď vím, že mně to mělo otevřít oči, no musela jsem na to přijít sama. A tehdy před 15 lety jsem si vlastně postavila hlavu a vzala si svého muže přes to všechno, co jsem neviděla, ale cit který, jsem tehdy cítila, rozhodl.
Moji rodiče už dříve mně i sestře říkali, že náš špatně vychovali, že jsme jako charita a nepoznáme špatné lidi a pak narazíme.
Můžu důvěřovat svému citu a lásce, která má úplně jinou podobu než tehdy, teď? A rozhodnu se nakonec správně? Proč má vlastně člověk nutkání se rozhodovat jen správně, nad tímto taky přemýšlím.
Vždyt někde píšete, že každá facka je pro nás dobrá škola, ale co když se někdo rozhoduje pořád špatně a ten život jen protrpí, nebo nemá se jen protrpět?!
Vím, že jako píšu já, máte spousty psaní, moc prosím i o kratinkou poznámku od Vás.
Děkuji i za to že se můžu svěřit.
Jak říkával p.
Zákopčaník : ´Slunce v duši´ a kolem nás těch sluncí chodí opravdu málo a díky Vám jich přibývá.
Mějte se tak, jak si Vaše duše přeje
Marie 30.12.2009
