Mám ještě vydržet, nebo už se utopit?
Vážená a milá Wahl,
rozvedla jsem se s manželem, protože mě týral moc mě bil a ubližoval mi, mám 4 děti.
Práci si nemůžu najit, splácím hypoteku a mám několik exekuci.
Můj bývalý manžel mi nechal spousty dluhů, přítele nemám.
Podnikala jsem,ale z nedostatku financi jsem toho musela nechat.
Nejmenší dcerce je 9 let.
Nevím, co mám dělat?
Můj ex mě týral 35 let, byla jsem mladá a hloupá, proto jsem se spojila touto cestou s Vámi, a prosím Vás o pomoc.
Mám ještě vydržet, nebo už se utopit?
Nedaří se mi!
Měla jsem dobrou práci a bezdůvodně mě propustili!
Myslim si osobně, že se asi někdo o to, aby se mi nedařilo a mým dětem, velmi úspěšně stará!
Jsem moc a moc neštastná!
Píšu a tečou mi slzy, cožpak to, že jsem trpěla 35 let je málo?
Zlepší se to někdy?
Byla jsem u jedné kartářky ta mi řekla před rokem tolik krásného, ale nic z toho se mi nesplnilo, lhala jenom, nebo ji mě bylo líto?
Vy jste vědma a takových si vážim, protože říkaji pravdu a takových jako jste vy mnoho není!
Pomozte mi, prosím Vás, a odhalte mi pravdu.
Mám 2 kluky a 2 holky jsou hodné a skromné asi před 14 dny jsem slepovala klukovi boty odlepily se mu a neměl v čem chodit.
Moc Vás zdravím, a přeji Vám hodně zdraví to je důležité!!!
Vikina 02.06.2009
Milá Vikino,
nemáte to vůbec jednoduché.
Ale utopit se - to by nebyla dobrá varianta, fakt ne.
K tématu sebevraždy jsem se vyjadřovala už mnohokrát.
To nikdy není správná cesta, ovšem sebevrah tohle nechápe.
On totiž nic jiného, žádnou jinou cestu nevidí.
Jeho problém ho zcela spolknul.
Vy jste nyní také docela ztracená a zapomenutá, stranou daleko od všech...
Problém ale vznikl už dřív, kdy jste si nechala na sebe napsat půjčky, hypotéku.
Nic nelze splácet, pokud nemáte příjmy, to je jasné.
Ovšem Vám to asi moc jasné nebylo.
Vystupujete před okolním světem jiná, než doopravdy jste.
Máte velké trápení, už nevíte, co dělat dál...
Nikdo Vám nechce pomáhat, všichni se k Vám otáčejí zády.
Moc Vám chybí jeden člověk, přítel, na kterého byste se mohla spolehnout.
Bez něho je to složité.
Ovšem v životě je to zařízeno tak, že když už opravdu nevíme, co dělat dál, když už padáme na to úplné dno, pak se odněkud objeví anděl a zase Vás vezme za ruku.
Neměla byste tedy propadat beznaději.
Možná Vás jeden takový anděl posune i k práci, za kterou budou peníze.
Čtyři děti mají samozřejmě své potřeby, které se musí z něčeho zaplatit.
Rozhodně byste měla zažádat o sociální dávky - přídavky na děti byste dostávat měla.
V současné době jste příliš zablokovaná, zřejmě i po minulých zkušenostech s muži...
Nevěříte, že by se něco mohlo změnit.
Potřebovala byste projít jakousi očistnou kúrou, abyste zase pochopila smysl života.
Nikdy ale není nic takové, aby to nemohlo být ještě horší.
Děkujte za všechno, co máte.
Vaše situace by se mohla obrátit, pokud byste ale pro to sama chtěla něco udělat.
Zatím jste na slepém bodě.
Začít musíte u sebe, jakmile se přijmete, jakmile se začnete mít jen trochu ráda, mohl by Vám do života vstoupit nový člověk.
Bude pro Vás oporou, už nebudete na všechno sama.
Ale tento muž nepřijde hned...
Nejdřív musíte udělat změnu se sebou.
Pak teprve se všechno nastartuje.
Wahlgrenis 02.06.2009
Milá Vikino,
váhala jsem, zda se do tvého příběhu plést, ale stojí mi to za to.
Kdybych si tvůj příběh četla a patřila mezi ty chytré, co všemu rozumějí, řekla bych si nejspíš něco ve smyslu:
"Ta je ale b...., 35 let se nechá ničit, dovolí chlapovi(ům), aby jí udělali ze života peklo a pak se diví..."
Já ale vím, o čem píšeš.
Pro mnohé musí být těžké tvůj příběh pochopit a pro mnohé bude snadné tě odsoudit - myslím z těch, co ještě potkáš.
Já jsem ale viděla ženy, které prošly něčím podobným a vím, že to není o chytrosti, mnohé měly akademické vzdělání a pod zorným úhlem letmého pozorovatele často i ty nejlepší podmínky pro skvělý život, stály na startu, jaký jim mohl leckdo závidět.
Dopadlo to ale jinak a někdy skutečně tragicky.
Takže pozor, můžeš si pohrávat s myšlenkami a mít pocit, že zatím jsou to jen myšlenky, které máš plně pod svou kontrolou, ale jak jednou vypustíš Džina z láhve....
Nikdo nemá právo tě odsuzovat, JENŽE TOHLE PLATÍ I PRO TEBE.
Nejsi b....., NECHALA jsi se chytit do pasti - DOBROVOLNĚ.
Nevím proč, ale pokud to dokážeš překonat, jednoho dne na to sama přijdeš.
A v pasti to vypadá jako v černé díře.
Víš, že venku svítí a hřeje slunce - všichni to říkají a snad si na to i pamatuješ, i když 35 let je dlouhá doba.
Člověk ale po životě instinktivně touží, touží po štěstí a ty navíc miluješ své děti - co už může být větší důvod k životu.
Tak chceš vylézt.
Hledáš žebřík, zkoušíš z měkké hlíny udělat schody, prosíš, aby ti někdo hodil lano....
Ale nic nefunguje - žebřík je krátký, schody podemílá voda a nahoře nikdo neslyší, nebo to tak alespoň zdola vypadá.
V takové chvíli člověk doslova ztrácí rozum.
Cítíš se tam chycená navždy, násilím uvězněná, bez naděje.
Ale vzpomeň si.
Zkus si vzpomenout, proč si se úplně poprvé nechala do té pasti nalákat.
Určitě jsi chytrá, takže to muselo být něco pro tebe tak strašně lákavého, tak mimořádně lákavého, že jsi ten tenký hlásek, který ti šeptal: "Nedělej to,je to past!" nechtěla slyšet.
Něco si ve svém životě zoufale potřebovala a tak jsi tam sama vlezla, protože ti někdo slíbil, že to něco konečně dostaneš.
Hledej proč a najdeš klíč k tomu, proč, nebo čím tě ten muž( muži) ovládali jako autíčko na dálkové ovládání.
Je to důležité, protože když to najdeš, už tě nikdo nikdy nenachytá.
Jakmile to totiž někdo zkusí, rozsvítí se ti červená žárovka v hlavě a budeš brát nohy na ramena....
Ale dál.
Nechala jsi se nalákat, ale vešla jsi víceméně sama.
A v tom je tvůj druhý klíč.
Když jsi tam sama po svých vlezla, můžeš zase sama po svých vylézt.
Nehledej žebřík, nestav schody z mokré hlíny a nevolej o pomoc.
Hledej v sobě.
Najdi alespoň malý kousek té ženy, dívky, kterou jsi bývala PŘED TÍM.
Vzpomeň si, jaká jsi byla.
Co na tobě lidé obdivovali, za co tě měli rádi - někdo takový určitě někdy byl.
Jestli nevíš, vrať se až do dětství.
Najdi holčičku, kterou jsi byla.
Narodila jsi se stejně skvělá jako ostatní děti.
Pak se možná něco stalo špatně, ale do té doby jsi věděla, kdo jsi, co chceš a tušila jsi, že jsi skvělá, že patříš na tento svět a jednou zvládneš velké věci.
Najdi tu holčičku a v duchu si s ní promluv.
Popros ji a zeptej se, co by udělala ona.
Nejde o konkrétní rady jako jak zaplatit to, či ono.
Jde o to, jak z té malé dokonalé holčičky, kterou jsi i ty byla, shodit pytel,
který ti během dalšího života někdo nasadil na hlavu, tím tě oslepil a začal ti říkat, co máš vidět, co máš dělat, co máš myslet a co máš cítit.
Přesně tak, jak to píše Wahl.
Začni u sebe.
Přestaň se trestat a deptat.
Tvoje problémy za 35 let jistě ppořádně zhoustly a zcela jistě nezmizí mávnutím kouzelného proutku.
Dovolila jsi, aby vstoupily do tvého života, s tím už se teď nedá hnout.
Budeš si to s nimi muset rozdat.
To je ale boj a bojovat nemůže nikdo slabý, kdo klečí na kolenou.
Na kolenou jsi se ale nenarodila.
Můžeš se hýbat, můžeš dýchat?
Pokud ano, tak pořád ještě žiješ a můžeš vstát.
Představ si třeba, že ty sama jsi malé nevinné dítě - batole, kterému někdo takhle hrozně ublížil.
Dovolila bys to?
Dovolila bys, aby to, co udělali tobě udělali někomu jinému, dítěti?
Věřím, že ne.
Ale pokud ne, tak vstaň a běž se za to dítě bít.
Zaslouží si to.
Strašně moc si to zaslouží a strašně moc dlouho na to čeká.
Vlastně už pomalu ztrácí naději, trvá to už 35 let...
Už rozumíš?
A ještě něco.
Když jsi v díře, vypadá to, že slunce je milliardy světelných let daleko a že kytky pro tebe už nikdy nepokvetou.
To je ale strašlivě podivná šalba, ale aby bylo spravedlnosti učiněno zadost, platí i naopak.
Když se opaluješ na lehátku u moře, vedle tebe leží kabelka s naditou kreditkou a ty držíš v ruce sklenku s vychlazeným džusem, je těžké uvěřit, že bys někdy mohla ležet v díře a přece se to může stát.
(Sytý hladovému nevěří...)
A jak snadno!
Proto nevěř na tmu jen proto, že ji teď vidíš.
Tma v díře ani slunce na pláži nejsou jistoty.
Na světě jsou i v tuto chvíli tisíce lidí, kteří by ti mohli vyprávět, jak nečekaně skončili v díře, nebo jak se naopak nečekaně dostali z díry, i když už se zdálo, že není žádná naděje.
Záleží to jen na Tobě. Na tom, pro co se tentokráte rozhodneš.
Neznám tvůj příběh, píšu jen obecně.
Sepiš všechno dobré, co máš a čti si to každý den jako modlitbu a vždycky, když budeš ztrácet sílu.
Buď smířená i s nějakými neúspěchy (35 let se nerozmotá za týden), ale věř, že to zvládneš.
Já ti strašně moc fandím a držím ti všechny palce, i tvým krásným dětem.
A kromě mě i spousta dalších, co čtou tento web.
Každý, i úplně cizí člověk, který se na tebe jen usměje, ti posílá kus své víry a naděje.
Ber.
A občas také dej.
I když se ti teď zdá, že nemáš z čeho dávat.
Ale je to vyzkoušené.
Když třeba jen pomůžeš nějaké staré babi s taškou (triviální příklad, že?), ucítíš a pochopíš, kolik síly máš, kolik darů máš a uvědomíš si svou sílu.
Sílu, kterou ti nikdo na světě nemůže vzít, pokud se jí ty sama nevzdáš.
Nevzdávej se jí a nevzdávej to.
Tvůj příběh ještě nemá skončit, píše to Wahl.
Vidí tam pokračování, když budeš TY SAMA CHTÍT.
Chceš?
Posílám ti tento vzkaz, abys věděla, že jedna úplně cizí ženská nemohla jít spát, aniž by ti nenapsala.
Neznám tvou tvář a je to úplně jedno.
Někde jsi a "voláš".
Odpovídám, abys věděla, že si přeju, abys to zvládla.
Moc.
Ený 02.06.2009
Milá Ený,
děkuji ti moc za tvá užasná slova pro Vikinu.
Je cítit, jak jsi je psala od srdce, vyjadřují tolik moudrosti, laskavosti a ochoty pomoci.
Hluboce se mě dotkla a nesmírně si přeji, aby v nich i Vikina našla sílu a novou chuť do života.
Ještě jednou dík. :)
Milá Vikino,
ke slovům Ený už snad ani není co dodat.
Snad jen, jak kdysi moudře řekla paní Míla Tomášová:
"Život je krásný vždy, i když je šedý. Jen na tom záleží, jak kdo naň hledí."
A tak ti přeji, aby se tvůj pohled již brzy stočil ke světlu, k barevnosti a rozmanitosti, k radosti.
Bytosti světla nechť tě provázejí a ty pocítíš jejich přítomnost.
S láskou
Nataly 02.06.2009
Milá Vikino,
Ený Vám věnovala krásná slova, hodně světla a síly dalších směrů.
Jestli můžu - doplním také pár slov.
Moc dobře vím, jak se strašně cítíte, prakticky jsem n ě k o l i k r á t v životě prožila obdobnou situaci - neměla jsem práci, byla naprosto odepsaná ve vztazích, v izolaci, peněz nebylo nebo bylo moc málo,...
přišla jsem o byt, pomalu jsem přicházela o zdraví a o rozum, ... všechny jistoty jsou jakoby podemlety.
Zabývala jsem se myšlenkou na skok v metru pod vlak - ta světla vlaku mě magicky přitahovala.
Za všech okolností jste ale v realitě - v realitě svého života - proto m u s í t e žít a v y c h o v á v a t děti.
Zkuste se na to podívat jinak - v této situaci děti vyzrají v odpovědnosti, v poznání hodnoty peněz, důvěry, práce,... Vy také.
Ale i Vy sama máte ještě mnoho darů - prosím, nesmějte se, je to tak:
- máte mládí - v 35 letech má člověk ještě moc sil na to, měnit směry svých cest,
- máte zdraví a zdravé ruce - ochotné k práci - - nejste sama - máte 4 děti - zdravé, a tak bychom ještě ve výčtu všech věcí mohli pokračovat dál.
Ený Vám nádherně napsala, že se musíte vrátit tam, kde jste udělala chybu
- rozklíčovat si všechno vklidu, vklidu ty chyby a důvody p ř i z n a t.
To můžete udělat na trávě, pod oblaky, pod hřejivými paprsky slunce, v lese
- to všechno máte zadarmo - tam budete spojená s matkou Zemí, tam pocítíte krásu i sílu, i když teď jste v beznaději.
Teď jistě říkáte - no jo, ale tohle mě dluhy nesplatí a děti nenakrmí.
Takže - teď právně:
- přihlásit se na sociální odbor - řešit situaci tam,
- přihlásit se na úřad práce,
- spojte se i s exekutory - pokuste se tyto subjekty propojit - písemně
- ať máte potvrzení, že jste svoji situaci ř e š i l a a snažila se, jak to šlo, ...
- uvědomit si, až na jaký druh práce přistoupíte - třeba s malou - minimální mzdou - ono se pak uvidí,
- jak mohou pomoci Vaše děti,
- pokud máte příbuzné, odhodte stud a obraťte se na ně,
- obrátit se na Charitní - azylové domy, na poradu pro děti a mládež
- u každého kostela funguje církevní společenství, i tam se třeba lze zachytit
- jednak vědí, kdo ve farnosti co potřebuje, jednak se tam nějaká pomoc také vždycky najde,
- jinak řečeno - rozhodit záchranné sítě.
Až se zklidníte, najdou se další řešení, otevřou se ta okna jako ve Window.
Na internet si dejte nabídku práce - eventuálně hledejte i v brigádách.
I když je míst málo, je tu mnoho lidí, kteří potřebují pomoc - např. senioři, důchodci, nemocní v nemocnicích, ale i bohaté rodiny s dětmi - hlídání, učení, pomocné domácí práce, ale také i venčení psů, obsluha domácích zvířat, opisování textů, not, apod.
Každý obecní úřad má teď přes léto i různé veřejné práce atd.
To, co v této situaci dětem předáte, teď nevidíte.
To Vám bude jasné později - naučíte je nepodléhat trvale beznaději a n e v z d á v a t s e.
To je úžasný dar.
Teď se ale zeptáte, " no jo, to si ta paní Olga hezky kecá, ale proč musím tak strašně trpět, to se nedá unést,..."
Moje milá, dá, moje babička vždycky říkala, že člověk unese i šibenici.
Měla pravdu.
Už to, že jste požádala o pomoc na tomto webu, je velké plus.
Tak nám třeba také napište, co umíte.
To ostatně musíte přiznat i sama sobě.
Nepíšete, v jakém oboru jste podnikala, ... nepíšete také nic o svém bývalém manželovi, kamarádech, kamarádkách.
V 35 letech už člověk umí rozlišovat, kdo je a kdo není kamarád.
Tak - máte strašně moc práce.
Teď to nejdůležitější - stanovte si přesná pravidla chodu rodiny v této krizi.
To Vám všem dá určitou jistotu.
Snažte se o čistotu kolem sebe, samozřejmě v mezích možností.
Soustřeďte se na děti - ty Vás nejvíc potřebují a nejvíc potřebují ujištění, že v životě přichází léta hubená i léta štědrá, chvíle radostné i ty méně.
Ujišťuji Vás, že v životě nic není zadarmo, a každý - úplně každý (i když to třeba nevidíte a nevidíme) prochází mnoha zkouškami a různými druhy utrpení.
Tak o sobě dejte vědět - ono N Ě C O nejdřív svitne ve Vás, někde to zabliká a sepne, pak se začne rozmotávat a rozjasňovat i kolem Vás.
C H T Í T musíte ale Vy!!!
A také pro to dělat do posledního zbytku dechu.
Tak se, holka milá, snažte!
Olga 02.06.2009
Milá Wahlgrenis,
posílám ti mnoho lásky a tepla, a prosím, předej tento dopis paní z příspěvku "Mám ještě vydržet, nebo už se utopit".
Milá Vikino,
neplačte, Váš život je velmi podobný tomu mému.
Manžel mne přes deset let psychicky týral, po rozvodu jsem zůstala sama se třemi dcerkami, 10, 6, 6 let.
V poloprázdném bytě, s minimálními příjmy.
Práci jsem neměla, protože jedna dcerka je mentálně retardovaná a vyžaduje zvýšenou péči.
Po zaplacení (ne vždy) nájmu a školy jsme byly téměř bez prostředků.
Jedla jsem jen krajíčky chleba s cibulí, abych měla nějaké vitamíny a vydržela to...
Do toho se pak hromadily problémy v bytě, neměla jsem možnost vyprat v pračce, vyluxovat...
Maminka mi pomoci nemohla, je nemocná, byly starosti i s maminkou.
Hromadily se dluhy, už jsem neměla sílu.
Vím, jaké to je, když Vám nikdo nepomůže, nikoho nezajímáte, každý Vás přehlíží, pohrdá Vámi a ještě se smějí.
Vím, že v tuto chvíly už člověk myslí i na ten konec.
Přesto bylo ale vše lepší, než když jsme byly týrané mým manželem, semkly jsme se s dcerkami v jeden pevný tým.
Ty moje holčiny mě utěšovaly.
Každý den jsem večer v pláči prosila Boha, ať přijde pomoc.
Přišla.
Sice jen na inzerát na internetu, přesto to pomoc byla.
Přišel muž, který u nás okamžitě zůstal, a je s námi už více jak rok.
Není to úplně ideální, ale v mnohém se náš život změnil k lepšímu.
Můžeme se dosyta najíst, mohu dětem koupit boty.
A děti se po létech zase radostně smějí.
To je důležité.
O tomto muži mi ochránce řekl, že jsem na něj čekala dvacet let, že s námi být má.
I u Vás se to změní, nebojte se.
Věřte, zase bude líp.
Poslechněte Wahlgrenis a zjistěte si, na jaké možné dávky máte nárok.
Zase se od toho dna odrazíte.
Přeji Vám mnoho a mnoho síly a štěstí.
Krásné jaro.
Konchedras 02.06.2009
Milá paní,
prosím Vás mohla by jste mi odpovědět na tyto otázky?
splácím hypoteku a potřebovala bych vědět, jestli ji vyplatím celou do 5 let?
Je to pro mě velice důležité!
Tim se pro mě vysvětlí mnoho věcí!
2. Potřebovala bych vědet, jestli budu mít nějakého bohatýho přítele?
3. Jestli si ode mně někdo koupí můj novinový stánek?
A prosím Vás, jak na tom budu tenhle rok, finančně moc se mi nedaří.
Moc Vám předem děkuji!
S pozdravem
Vikina 04.06.2009
Vikina 02.06.2009
Dobrý den paní Wahlgrenis,
nevím, jestli se na mě budete ještě pamatovat. Psala jsem Vám asi před rokem, že jsem na tom špatně - byl to text, jestli mám vydržet nebo se utopit...
Dnes už vím, že se to vydržet nedá.
Vážně uvažuji o ukončení svého života.
Mám čtyři děti, jsem jedenáct let bez muže, tři jdou sice už dospělé, ale jsou bez práce, bydlí se mnou, ještě mám malou dceru, ta chodí do školy.
Deset tisíc splácím hypotéku.
Sociální dávky, které dostávám, nám nestačí.
Dcera chodí už třetí rok ve stejné zimní bundě.
Internet doma nemáme, chodím se někdy podívat do knihovny.
Podnikala jsem, měla jsem trafiku, ale vykradli mě, nic mi nezůstalo.
Tady, kde bydlím, není práce.
Jsem zoufalá tak, jak jsem ještě nikdy nebyla.
Tentokrát už o konci života uvažuji vážně.
Vím, že by se ti tři moji starší o tu malou dokázali postarat.
Navíc jsou tady Vánoce...
Opravdu nevím, co se mnou bude...
Všichni kupují dárky a já tady jenom brečím.
Mohla byste se na mě podívat, jestli na mě něco ještě čeká?
Děkuji Vám předem za odpověď
Vikina 11.12.2010
Milá Vikino,
na Váš příběh si pamatuji... Snad ani nejde na něho zapomenout.
Tento týden jste už třetí, s kým řeším rozhodnutí odejít z tohoto života.
Ach...
Někdy je moc těžké reagovat, najít vhodná slova, abyste pochopila, že před Vámi je nějaká perspektiva.
...
© Wahlgrenis
11.12.2010
Milá Wahlgrenis,
četla jsem příběh Vikiny a napadlo mě, jestli můžu nějak pomoct, s oblečením nebo
podobně.
Někdy stačí málo a přijde ten zlom, pochopení, bez kterého se nemůže dostat dál... Myslím, že bych jí ráda poslala i knížku Miluj svůj život.
Jestli máte nějaké spojení, prosím napište mi jej, zkusím Vikině taky pomoct.
Katka 11.12.2010
Milá Katko,
je to od Vás moc milé, výborná zpráva.
Mail na "Vikinu" nemám, paní je teď bez internetu, mailová komunikace by nebyla ideální, kdybych dohledala její loňské maily, nemohla by zareagovat zpět.
Paní mi včera volala.
Posílám Vám její telefonní číslo, představila se mi jako Eva.
Jistě bude stačit, že se jí na adresu zeptáte.
Z jejího hlasu byla znát absolutní beznaděj...
© Wahlgrenis
11.12.2010
Milá Wahl ..
taky bych chtěla.. pomoci, ale vždyť tam všechno je napsáno..
...Olga a všichni tam je v tom povídání tolik síly, ... ale ona teď nemá net,
nečerpala zřejmě z toho, co jste psali.
Napadá Tě, jak bych mohla pomoci??
Když toto všechno neslyšela??
Asi necítí, že by si měla být oporou ona sama viď.
Jen se modlím, aby ji byla dána síla pochopení...
Nic jiného mne nenapadá...
Nabídnout boty, to mohu, ale tady v tom není problém, cítím.
Rosé 12.12.2010
Milá Vikino,
když jsme spolu včera telefonovaly, měla jsem pocit, že potřebujete okamžitou pomoc. Z Vašich slov jsem vnímala bezvýchodnost situace, v které jste se ocitla, jako jediný krok, který se Vám jevil reálný, byla sebevražda.
Dnes je mi jasné, že tady je další pokračování Vašeho příběhu. Mluvila jste o svých dětech, které bydlí s Vámi, jedna holčička je ještě malá, ale další tři jsou již dospělí. Jsou také bez práce, stejně jako Vy.
Přitom právě tady jsou skryté rezervy. Nesmíte se pod tíhou všech opakovaně splatných účtů hroutit. Vytvořte s Vašimi dospělými dětmi tým, měli by pochopit, že nastává výměna rolí. Jistou fázi jste vydělávala peníze Vy, nyní by se o to měli postarat oni. S jejich věkem je pravděpodobné, že k nějaké práci přijdou snáz než vy. Mohou pracovat i brigádně, na pár hodin. Jen si nesmí příliš vybírat.
Psala jsem tady mnohokrát o papírkách s nulami a o mincích, jsou k životu potřeba. Vaše děti mají v sobě úžasný potenciál, kterým dokáží zvrátit negativní finanční situaci.
Jen se potřebují naučit vystupovat sebevědomě, rázně, připadá mi, že neměli příliš možností v tomto směru na sebe upozornit.
Nemohou jen být doma a čekat, až přijde den, kdy jsou na poště sociální dávky.
Oni mají na víc.
Mohou začít s pomocnými pracemi a časem se dokáží vypracovat na jinou pozici. Jen by měli vědět, že nesmí svého zaměstnavatele zklamat, samozřejmostí je pravidelná docházka do práce a důsledné plnění všech úkolů. Ideální by bylo, kdyby všichni tři nastoupili do jedné firmy, ale to není zásadní.
Pokud se Vám tento plán podaří zrealizovat, nebudete si muset stěžovat a na myšlenky o sebevraždě také zapomenete.
Zvažte, jak byste dětem zkomplikovala život, kdybyste se zabila. Toto řešení se jeví - nezlobte se na mne - jako zbabělé. Nejste sama, jste tým společně s Vašimi dětmi, dokážete mnoho, jen si potřebujete před sebou rozsvítit na cestu světýlko.
Půjde to.
Neplačte.
Neztrácejte čas, jistě i ve Vašem městě jsou firmy, které hledají spolehlivé pracovníky. Nepochybujte o svých dětech, nechtějte, aby jen čekaly, co bude... Je v nich spousta energie, mají sílu, jistě se nebojí pracovat.
Jen možná potřebují malinko popostrčit. Vy byste jim měla dodat odvahu. Jakmile najdou práci, objeví se brzy něco i pro Vás. Jen nesmíte být pořád jen Vy sama tím tažným valachem, který musí všechno zvládnout sám.
© Wahlgrenis
12.12.2010
Milá Wahl,
četla jsem Vikino volání o pomoc....
Nevím, jestli ji mohu pomoci, zda o to vůbec stojí.
Ale její malá holčička by neměla strádat, měla by mít aspoň trochu radosti - a teď je čas Vánoc, lásky, radosti, kterou máme rozdávat všem.
Chtěla bych udělat radost malému sluníčku a pokud to půjde, udělám to moc ráda.
Jestli mi můžete poslat kontakt na Vikinu, děkuji.
Krásný adventní čas přeji všem
Jana 12.12.2010
Milá paní Wahlgrenis,
včera ke mně přišel obrázek, pro všechny, které by mohl zahřát u srdce.
Myslím také na paní Vikinu.
Prošli jsme s manželem a čtyřmi dětmi něčím podobným.
Dnes jsme snad z nejhoršího venku.
Díky tomu, čím jsme prošli, jsem začala věřit na anděly, vím, že přijdou, když už je člověk na hraně svých možností.
Věřím, že i když si paní Vikina možná teď nemůže přečíst, kolik lidí by jí rádo pomohlo, tak energie všech, co na ní v dobrém myslí, pomůže rozhýbat věci směrem dopředu a směrem od toho dna, na kterém teď je...
Zuzana 12.12.2010
