Mám pocit, že jsem plevel
Dobrý den,
tolik toužím, abyste mi dokázala pomoci...
Jsem zřejmě "prokletá". V mých čtyřech letech se rodiče rozvedli. Žili jsme s matkou a o rok mladší sestrou sami. Máma byla a je labilní - to mám nejspíš po ní.
Dětství nebylo idilické, ale přežila jsem.
V šestnácti jsem onemocněla obsedantně-kompulsivní poruchou - hledala jsem (a nacházela) jakoukoli vinu. Usvědčila jsem se z nejrůznějších zločinů ... od zabití až po vraždu duše. Vlastně to trvá dodnes. V 21 letech jsem dostala ID. V 23 letech jsem žila ve sklepě ... pracovala jsem pro otce, a ten nechtěl kvůli mě topit v bytě. Onemocněla jsem bulimií. Poslední dva roky byly nejhorší... přišly velké dluhy a já byla nucena přestěhovat se zpátky k mámě. Prošla jsem touhou po miminku - po štěstí přišlo zamlklé těhotenství. Rozčarování z lásky jako takové. Žijeme v jedna plus jedna ... nemůžu se hnout tam ani zpátky ... já vím, ponorka ...
ale ... celý můj život ... jsem vážně taková lidská zrůda, je to boží trest? Zkouška?
Mám pocit, že jsem plevel, který bude zničen ... protože to celé byl omyl.
Jaký je Váš názor ... mám něco odčinit? A jak? Jaká je má cesta? Trápení, bolest, vina?
Pomozte, jakkoli, můžete-li.
S přáním všeho dobrého
Ludmila 22.12.2009
Ludmilo,
je Ti těžko a voláš o pomoc. Můžeš najít podporu a nasměrování... a tu největší práci budeš muset vykonat sama. Krůček po krůčku měnit svůj pohled na sebe samu, najít v sobě krásu a ve svém životě něco, co tě naplní. To za tebe nemůže udělat nikdo jiný.
Na těchto stránkách můžeš číst příběhy lidí, kteří nevědí, kudy dál, cítí se slabí, převálcovaní životem, zrazení, použití... Nejsme dobří, jenom když jsme jedničky, když jsme oslniví a úspěšní. Život je pro každého, je dobře, že tu všichni jsme i se všemi těžkostmi a neúspěchy. Je dobře, že jsi tady Ty. Nikdo se nenarodil náhodou.
Přeju Ti, abys objevila svou hodnotu.
Arentas 24.12.2009
Milá Ludmilo,
možná to netušíte, ale máte kolem sebe tisíce možností, jak začít žít jinak. Není to jedna cesta do propasti, po které si myslíte, že nyní jdete. Nejedná se o likvidaci plevele, za který se považujete. Všechno je to jinak.
Velkým problémem Vašeho života je Váš otec, s kterým jste si prožila nelehké období. Tento člověk Vám hodně ublížil a uzavřel ve Vás všechno krásné. Jemu to snad i dělalo dobře. Tady nebyl žádný cit, žádná láska.
Máte strach z budoucnosti. Ovšem ideální by bylo, pokud tento strach chcete překonat, jednoduše do něho vstoupit. V tu chvíli totiž zjistíte, že tam žádný strach není. Je to pouze ve Vašem "nastavení"...
Nepíšete o muži, s kterým jste čekala dítě. Je vedle Vás totiž láska, velká láska. Neuzavírejte se do sebe, mluvte o všem, co Vás trápí, s Vašimi nejbližšími. Ale současně se pokuste naladit sama na sebe, zkuste uvěřit, že Váš život má smysl, že jste krásná, mladá, zdravá... Uvěřitelná Majka by Vám mohla vyprávět... Sama jste pro sebe tou nejdůležitější. Nesmíte o sobě za žádných okolností pochybovat.
© Wahlgrenis
25.12.2009
