Někdy pochybuji o příbězích, jestli nejsou smyšlené
Milá Wahlgrenis..
nedávno mi jedna holčina poslala odkaz s Tvými stránkami.
Myslela si, že by mi čtení v odpovědně mohlo pomoci.
Přiznám se, že někdy pochybuji o příbězích, jestli nejsou smyšlené... a vlastně i o tom všem tajemnu, které sice vnímám, nějak, ale ty pochybnosti pořád jsou.
Přesto Tě prosím o radu.
Nevím kudy kam..
Přála bych si necítit tak velkou bolest, kterou cítím už hodně hodně dlouho.
Přála bych si, nechat odejít mé nejdražší, ale nedokážu to.
Přála bych si, abys mi odpověděla na to, proč mi to nejde.
Je mi 34 ..
Před 14-15ti lety mi umřela maminka..
Před třemi lety mi umřel táta, v jeden rok i babička, děda ..
Prostě všichni, které jsem milovala, a ke kterým jsem měla nejblíž..
Přála bych si být v pořádku, už kvůli synovi, který mě potřebuje.
Nejblíž jsem měla k tátovi a k babičce..
Tátu jsem našla v ten osudný den mrtvého, klečícího u kuchynské linky a kolem byla spousta spousta krve..
Od té doby to jde se mnou z kopce..
Bývala jsem silná, ustála jsem smrt maminky, její nemoc, výchovu dítka i manželovu závislost na automatech - dřív, ale ted, ted se sypu jak domeček z karet...
Chybí mi táta jako nikdy předtím..
Nedokáźu se smířit s tím, že umřel, zdává se mi o něm...
Nedokáźu se s ním rozloučit....
Jak to mám udělat?
Jak se mám s tátou rozloučit a smířit se s jeho smrtí?
Nevím si už rady...
Doufám, přeji si, abys mi odepsala..
Mám pocit, že terapie nepomůžou na tohle.
Přesto, co jsem psala výše, mám pocit, že Ty mi budeš umět pomoci...i když, nevěřím moc, že odepíšeš, máš spoustu dopisů.. a jsi taky jen člověk...
Jenže jsem zoufalá..a tak zkouším..
Myslíš si, źe tatínek je už tam, kde má být?
Nebo čeká až ho nechám odejít já...?
Myslíš, že se trápí?
Že na něj tak pořád myslím?
Že ho volám a ptám se, proč?..
Proč mě tu nechal úplně samotnou?...
Jestli budeš moci, odepiš prosím..
děkuji
Aja 09.03.2009
Jednou mi jedna žena vyprávěla, jak jí jiná žena vyprávěla, že se jí zdálo o zemřelém muži, myslím, že synovi, který se jí ve snu vyjevil a říkal: už se netrap, nebreč, mě to strašně bolí ……….
Děkuji Wahlgrenis
Mějte se hezky
Charlotta 11.03.2009
Milá Wahlgrenis,
děkuji, ze sis přečetla můj dopis.
Přečetla jsem si příspěvek - reakci Charloty,
chápu, co tím chtěla říct, měla bych dát tátově duši pokoj a klid..
Celou dobu, od maminčiny smrti, jsem potřebovala jistotu, že je tatínek v pořádku,
takže jsem jej vlastně hlídala, navzájem jsme se hlídali.
I ted bych ji potřebovala, tu jistotu, źe je mu dobře..
chtěla bych vědět, jestli i mamince a prarodičům je už dobře..
Nedávno se mi zdál sen o tátovi, viděla jsem ho ležet nahého s amputovaným tělem od pasu dolů..
nerozumím co mi tím táta chtěl říct...
výraz v obličeji měl jako by spal, jen měl otevřené oči...
neumím si ten sen nějak pořádně vyvětlit.
jednou se mi zdál sen o mamince, ve snu mě nabádala mlčky, abych zůstala s manželem
- měli jsme s manželem tehdy velké problémy.
Poslechla jsem ji.
A i když si to snažím i jinak vysvětlit,
pokaždé tíhnu k tomu, že věřím, že se mi maminka po tom všem opravdu zjevila..
nemám na mysli ted ten sen, ale po tom všem ..
po usmíření s manželem..
jsem ji viděla vznášet se nade mnou..
nic neříkala..
strašně mě to vyděsilo, nezmohla jsem se na slovo..
byla jsem jak přibitá...
tuším, źe jsem pak snad budila manžela...
ale je to už dávno..
nevybavuje se mi to uź tak jasně.
Přečetla jsem si z Tvých stránek spoustu dopisů a Tvých rekcí i reakcí jiných.
Pochopila jsem, že nemůźu nikoho vlastnit, a že co se děje, se tak děje proto, źe to tak má být - smrt.
Ale přijmout to se mi u otce nepodařilo..
alespon kdybych věděla, že je mu uź dobře..
když máma zemřela, strašně se trápil..
staral se o maminku celou tu dobu, co měla rakovinu, vím jak pečlivě, když měl volno, byl u ní..
taky se s tím nesmířil, že odešla.
Víš, až ve mně hrklo teď, teď jsem si vlastně uvědomila, co chci...
sobecké ujištění, že se má táta dobře..
Já vlastně ani nevím, na co přesně zemřel, neměla jsem sílu se jít zeptat doktora..
i pohřeb musel vyřizovat manžel...
ono toho všeho bylo v ten jeden rok na mě docela moc..
Tři čtyři roky mám ale pocit, vlastně cítím, že se neumím pohnout z místa...
mezitím jsem podstoupila operaci srdce, skoro jsem si přála, abych se z té operace neprobudila..
Ubližuji tím, jaká ted jsem, svému synovi a manželovi,
nechci to, ale neumím si pomoct, neumím se uzdravit...
psychicky...
Asi neodepíšeš, Wahlgrenis, přesto se budu chodit dál dívat a číst Tvé řádky.. Děkuji Charlotě za reakci.
Se srdečným pozdravem
Ája 11.03.2009
Vážená Ájo,
i já Ti děkuji, příběhy našich životů jsou podobné, Vaše prožívání je pro mě cenné, tuším, že je to již pomoc pro mě - do budoucna.
Všechno jde ve svém čase, nikdy nelze jinak.
Tak i Vy přijmete, až si to všechno odžijete, tak jak to musí být.
Nemyslím, že byste tatínkovu duši měla opustit, naopak, odesílat svou lásku a prosit o ty věci, na které se upínáte – to je, aby se mu dobře dařilo, aby mu bylo dopřáno čerpat z proudu Boží síly, aby přebýval ve světlých a dobrých končinách.
Tyhle prosby mohou mít různou formu, nejen klasická modlitba...
Na formě nezáleží, na slovech nezáleží, ani slova vůbec nemusí být - jen na tom, co vysíláme záleží, na těch citech a síle toho.
Tak budete tatínka podporovat a působit k dobru.
Nevím, zda existuje někdo, kdo dokáže říci, zda se má duše "dobře“.
Duše se má vždycky tak, jak si zasloužila svým chtěním ve svých životech.
Ale to není neměnný stav – i ona má možnost si dále uvědomovat.
Vy jste otevřená, vnímavá, máte velkou moc působit, i když je to zatím neuvědomělé, celý ten Váš příběh o tom vypráví.
Vaše sny Nohy jsou nástrojem chůze, nemá možnost odejít?
je zde držen?
chce tu vlastně být držen, nechce odejít, je to pro něj dobré?
a vy chcete, aby to tak bylo?
Někdo se nesmířil s tím, že druhý odešel, na co zemřel?
Druhý se nesmířil s tím, že někdo odešel, tak strašně moc ho bolí srdce…………..
Pro Vás jsou všechny odpovědi připravené už teď.
Nemám strach, vy můžete být pro ostatní velkou podporou.
Charlotta 11.03.2009
Aja 09.03.2009
© Wahlgrenis
09.03.2009
