Zajímalo by mě, jakým způsobem by měl člověk přežívat
Milá Wahl,
chtěl bych tě poprosit jenom o pár odpovědí na mé otázky, ale ještě před tím ti musím přiznat, že se mi líbí smysl Tvé existence, i když sis jej trošku pozměnila a těší mne, jakou práci vykonáváš pro druhé.
Tak nějak nechápu proč...
Zajímalo by mě, jakým způsobem by měl člověk přežívat.
Můj "mladý život" je přeplněn otázkami dvojího typu.
Tedy "proč?" a "jak?".
Proč mi nikdo nerozumí?
Proč nevím co dál?
Proč existuje politika?
Proč "nešoupat nohama"?
Proč neskočit do řeky?
Proč je těžké zde být?
Žiji ve špatné části světa a vím to, ale proč to tak má být???
Mým osudem je pomoci bezbraným lidem, nemohoucím lidem, táraným a utiskovaným dětem, zabránit válce, která určitě příjde.
Neboť válka v Nás samotných je válkou celého světa.
Jak se mám naučit vidět do světa?
Do lidí a jejich přání?
Bolí mne každá myšlenka na bolest a strachuji se ze samotného strachu.
Nemám jistotu v čase a nevím, co bude dál, proč?
Každý je přeplněn pocitem materialismu, pesimismu a nikdo neví, jaké jsou zázraky.
Proč lidem neukázat svět jinýma očima?
Proč vznikla myšlenka boha?
Co je to bůh?
Vždyť bůh je jenom hříčkou lidského chápání, je věci, která drží při životě toužící lidi.
Proč mají žít ve zklamání a nejistotě?
Zbavme je té iluze.
Jakou roli hrají andělé?
Proč v ně mám věřit?
Zjistil jsem, že jediné, co potřebuji, je se přesvědčit.
Už nechci být součástí nudného života a potřebuji vědět, že život nudný není.
Věřím v věci nadpřirozené a to také potřebuji.
Je to jediný kočár, který mne táhne normalitou lidského žití.
Toho absurdního nesmyslu jít v před cestou ve tvaru kruhu.
Nekonečný nesmysl.
Paradox smyslnosti spočívá v překonání absolutního nesmyslu.
Nechci umřít, spáchat sebevraždu, neboť vím, jak bych ublížil mamince a svým sourozencům, jenže nemůžu kráčet po okraji naprosto přesné linky.
A tak se cítím.
Chtěl bych zažít neco neuvěřitelného, setkat se s astrálným světěm, dotknout se duchovna, prostě vědět, že tu nejsem sám.
Chtěl bych pocítit jemněhmotnou energii, spiritualitu, duchovno najít, něco mezi nebem a zemí.
A zjistit, že život je krásný, symetrický ale tajemný, že to není materialismus pořád dokola.
Jsem snílek a nemám žádnou inspiraci.
Nechci ani přítelkyni, nechápu to, ale nemám potřebu najít si družku.
Nechci jen vstávat, jít do školy, práce, brigády, vrátit se domů a po ránu to samé dokola.
Jediné, co mne dokáže uspokojit, je esoterika, tajemno a duchovno, jenže potkám ji nikdy cestou?
Toť jsou mé starosti.
Mé chtíče a jediná životní přání.
Je nějaká šance se s ničím setkat?
Prosím poraď mi něco, cokoli, co mám dělat?
Omlouvám se za poněkud dlouhý dotaz a i za chyby v něm obsahující, neboť neshledávám důležité je opravit.
Přeji hezký večer a kouzelnou noc plnou putování zeleným lesem, stromy obrostlými mechem a vílami uprostřed lesa žijícími.
Jiroa 18.11.2009
Milý Jiroo,
smysl života?
O čem to celé je?
Proč tady jsme?
Vybavila se mi část písničky Jiřího Březíka:
Tak odpověz bože nač je ta lež?
Nezhřešíš, nesesmilníš, nepokradeš
Jen mě tak zkoušíš či vážně chceš
Abych i v tomto století
Uvěřil jak poušť je pustá
A marnosti zůstal v zajetí
Chtěl bych svou lásku někomu dát
Naučit slova opakovat
Odpustit, smát se, zamilovat
Čekat, až motýl usedne
Poznat svět plný krásných věcí
Věřit že příštím startem je cíl
Tak rád bych o tom nejenom snil
Snad až tu budu posedmé... (J. Březík - Balada o životě)
Stejné otázky, stejná marnost žití, žádné řešení.
Odpověď ale nesmíš hledat nikde kolem sebe.
Smysl života není ve věcech, které si pořídíš, ani v člověku, kterého si vezmeš.
Bylo by to tak jednoduché...
Odpověď máš v sobě, v pochopení sama sebe, v přijetí se.
Jsi zatím jako kus hadru, který vlaje ve větru na poslední zrezivělé tyči opuštěného dvorku vedle opuštěného domu.
Nikde nikdo není.
Nikomu nepatříš, nikoho nezajímáš.
Ale tohle je špatně...
Moc dobře to víš, jen se to těžko přiznává.
Takhle by to být nemělo.
Jsi důležitý, moc důležitý, každý život má smysl, ne že ne.
Největší poklad máš ve svém srdci, nemusíš ho nikde složitě hledat.
Začít bys měl opravdu u sebe, uvědomit si, že tady BUDE jistě nějaky vyšší plán, když ses sem narodil.
Každý na tento svět přichází s jistým úkolem.
Je jedno, jestli je to třeba první život od Atlantidy nebo už kolikátý právě tady.
Nikdo není bezvýznamný.
Proto sebevražda je vlastně krokem zpět, nepochopením cesty.
Ale tudy to Ty nemáš, naštěstí.
Jsi mladý, píšeš, to znamená, že ses k pozastavení nad smyslem života dostal brzy.
Někdo nepochopí nic za celý život a v posledních vteřinách před smrtí se toho už moc nestihne.
Důležité je, jakmile přijmeš svoji ROLI, aby ses nezdržoval ničím, co by Tě blokovalo.
Těch lákadel, která člověka dokáží vykolejit z cesty, je až až.
Každý život má smysl.
Ty máš smysl...
Nepotřebuješ složitá vysvětlování o andělech, o Bohu, o ezoterice.
Všechno k Tobě dorazí v pravou chvíli, až na to budeš připravený.
Nemusíš pátrat po důkazech, jak to všechno funguje.
To je zbytečné.
Všechny kurzy jsou zbytečné.
To, co se Ti má v životě postavit do cesty, to určitě nemineš.
Stejně tak lidi, s kterými se máš potkat.
A ti, které mineš, měli z Tvého života odejít.
Řekli, co řekli, ostatní by už bylo navíc.
Ničeho nelituj, hlavně sám sebe nelituj.
Raduj se z každé prožité vteřiny, z každého úsměvu, který se Ti podaří vykouzlit na tvářích druhých lidí.
To nejsou kouzla.
Nejdůležitější je pro Tebe právě prožívaný okamžik, pohled z očí do očí.
Ty chvíle štěstí, které se už nikdy nezopakují, ale zase přijdou jiné, možná ještě šťastnější.
Hlavně se ničeho od nikoho nedoprošuj, Ty jsi důležitý sám pro sebe.
Ty jdeš po své cestě, tohle je důležité, ostatní hrají pouze vedlejší role ve Tvém příběhu.
Na tohle nezapomínej.
Měj oči otevřené, vnímej všechny signály, symboly, které k Tobě promlouvají.
Tahle řeč se může zdát na první pohled složitá a nečitelná, ale jsou v ní životně důležité informace.
Nezapomínej na to.
Nemusíš chodit do kostela a hledat tam Boha.
Nemusíš se modlit.
Nemusíš vlastně vůbec nic.
Jen plout životem, ničím si neubližovat, nikomu neubližovat.
Milovat především sebe a milovat celý svět.
Je to tak jednoduché, tak krásné.
V tom je celý smysl života.
Wahlgrenis 18.11.2009
Milá Wahlgrenis,
díky Tobě a Tvým stránkám jsem před časem porozuměla..
...
Celý život jsem hledala smíření a porozumění sobě samé a díky Tvým stránkám jsem si uvědomila, jak je to vlastně prosté.
Vlastně už jsem to zažívala jako dítě, ale s příchodem puberty jsem se ztratila.
Naštěstí jsem se dokázala vrátit zase zpátky :-).
Obrovsky se mi ulevilo a za to ti děkuji.
Přeji tuhle úlevu poznat každému.. hlavně včas...
Napsala jsi to prostě...absolutně...rozumím a ještě jednou díky :-)
Šárka 18.11.2009
Milý Jiroo,
víš ty o tom, že jsi dostal dar?
Asi si říkáš, jaký dar, když se cítím, tak špatně.
To, že jsi objevil tento web a dostalo se ti odpovědi od naší vzácné Wahl, tak to je ten dar a tvoje šance začít život, jaký si přeješ.
Tvůj život, který si můžeš řídit.
My sami jsme strůjci svého života.
Mně můžeš věřit.
Já, co píši, také žiji.
Vše je to pouze o nás.
O naší sebelásce.
V momentě, kdy pochopíš, že ty jsi ten nejdůležitější člověk pro sebe na světě, tak si dokážeš změnit život k obrazu svému.
Přečti si několikrát odpověd Wahl.
Čti stále dokola a přemýšlej o slovech, hledej a najdeš.
Tato odpověd obsahuje celou podstatu našeho žití tady.
Minulost není důležitá, budoucnost si vytvoříš, ale přítomnost je dar.
Jakmile se naučíš mít rád sebe a jen sebe, přijímat se takový, jaký jseš (jseš mladý, zdravý, krásný a jedinečný) , tak ti začnou přicházet dary do života.
Jakmile přijmeš sebe, začneš s láskou přijímat ostatní.
Když odpustíš sobě (je jedno co), tak začneš odpouštět ostatním.
Vše je pouze v nás samotných.
Lásku nehledej, tu stejně nenajdeš a nikdo na světě ti ji nedá.
Tu si dáš jen sám sobě a pak přichází jako odměna od ostatních k tobě.
Co chceme, to dostaneme - zákon přitažlivosti.
Jak jednoduché, jak geniální a jak uvěřitelné.
Takže přestat fňukat, nadávat a stěžovat a začni pracovat na sobě.
A věř, že ty to dokážeš.
Jakmile začneš skutečně žít sebeláskou, tak ti přijde do života bezpodmínečná láska.
Já se naučila sebelásku a teď prožívám s novým partnerem bezpodmínečnou lásku.
Ale pracovala jsem na sobě, hodně a hlavně si nestěžovala.
A ještě jedna rada: začni děkovat za vše, co ti přichází do života - dobré i špatné.
Vše je pro naše největší dobro.
Pokud toto začneš žít, tak ti začnou přicházet pravé zázraky a dary do života.
Vychutnávej si moc přítomného okamžiku a nechtěj poznat věci, které nejsou opravdu důležité.
Řeš jen podstatné věci.
Začni žít pokorou, láskou a vděčností.
Za nějakou dobu se nám ozvi, ať víme, jak jsi úžasný v pochopení věcí a jak jsi naložil s darem, který si dostal.
Nic v životě není samozřejmost.
Začni si vážit toho, co v životě máš.
Vše je pomíjivé, jen naše láska k nám samotným zůstává.
A to je to, o co jde.
Žij svůj život.
Nikdo to za tebe neudělá.
Jen ty sám.
S láskou
uvěřitelná Majka 19.11.2009
Milá Wahl,
děkuji tu Bohu za dar, který jsem si koupila ke svým sedmdesátinám, a to je tahle kouzelná krabička.
Moc jsem si ji přála, ale zároveň se bála,že to nezvládnu finančně (myslím měsíční platbu internetu), ale najednou přišel nějaký zvrat a já jsem si koupila pro sebe poklad!!!!
Vždyť jsem našla z tepla svého domova, co jsem hledala, a to jsou lidé, jako jsi Ty sama.
První, co mě u Tvých stránek zaujalo, byly kruhy v obilí.
Jsou prostě úžasné, ale když jsem četla Tvá vysvětlení, bylo mi smutno a zároveň jsem žasla nad tím, jak nádhernou formou se nám dává znát, aby jsme se už skutečně chovali jako lidé.
No, já se toho možná nedožiju, ale moc bych přála lidstvu, aby se už vzpamatovalo.
Vždyť ta naše planeta je tak nádherná, tak proč si jí tak příšerným způsobem stále a stále ničíme?
Mezi lidmi je jen samá zloba, nenávist, chamtivost a velká touha po moci ovládat ty druhé.
Smutno je mi z toho.
Vždyť člověk tak moc k žítí tady, tak moc nepotřebuje?
Ale jsou bohužel tací, kteří potřebují miliony a miliardy a na druhé straně jsou tací, kteří nemají nic.
Snad lidé pochopí, že tudy cesta nevede.
Neměla jsem na růžích ustláno,taky jsem si tu prošla svým bolavým údolím, ale Bůh mi dal dar kyvadla a abecední tabulky a s touto pomocí se mi podařilo si všechny bolístky v duši vyřešit.
A ještě také knihy, které mi také moc pomohly.
Když jsem byla ve velkém stresu a už nevěděla kudy kam, tak jsem si koupila notýsky a vypsala to ze sebe k andělům a Bohu.
Moc mi to pomáhalo a pomáhá.
Dnes jsem si udělala složku, které říkám Zpovědnice a vypíšu se do té složky, ještě si jí ozdobím obrázky, které nacházím na stránkách a je mi zase na chvíli fajn.
Miluju psaní a tak si tu povídám sama se sebou a s těmi, co jsou pro mě neviditelní, a moc za to děkuji.
Četla jsem si teď ve Tvé odpovědně, jak psal ten mládenec 18.11.09, no chápala jsem ho a moc, ale pak když jsem četla Tvou odpověď, zase se mi otevřelo cosi, co jsem stále nechápala, a to je to, mít se rád!!!!
Bulila jsem tady u toho a moc tomu mládenci přála, aby se dostal na tu správnou cestu.
Omlouvám se Ti za to mé povídání, ale asi jsem Ti musela všechno říct i když bych mohla povídat dál, ale vím, že jsi velice zaměstnaný člověk a vzácná bytost pro nás, kteří ještě tápou.
Děkuji Ti za Tvé stránky, děkuji Bohu za to, co mi dal, a ze srdce Ti přeji hodně zdraví a klidu v duši.
Stůj při nás, kteří ještě neví.
Moc zdravím!!!!!!!!
Věra 20.11.2009
Milá Wahl,
v září 2009 jsem se dozvěděla o tvém webu a o tobě - člověku, který lidem pomáhá.
Protože momentálně řeším zdravotní problémy.
No a od té doby jsem další z pravidelných návštěvnic tvého webu.
Je to pro mě studnice přirozeného lidského moudra a pokory.
Takové světlo v tom dnešním běžném životě a naděje.
Ale až nyní, po několikátém přečtění tvé odpovědi Jiroovi na jeho otázky, se mi chce ti znova napsat, a to: SKVĚLÉ.
Jak jednoduše, jasně a čistě jsi nám všem popsala to naše bytí tu.
Věřím, že jsi mnoha lidem ulevila.
Myslím ty, kteří se cítí nejisti, mají pocit, že neví, že by něco měli vědět a neví jak, tápou..... a přitom je to tak jednoduché, tak, jak píšeš: plout životem s láskou, pokorou a s čistým vědomím a svědomím.
Pár slov a je v nich obsaženo vše.
Momentálně se ta moje nemoc nějak pohoršila, ale už se toho ani tak moc neděsím.
Nejdřív jsem byla naštvaná, zlomená a nešťastná - tak ráda bych žila běžný život zdravého člověka a ne pořád střídat nemocnice.
Taky mám malou dcerku.
Mrzí mě, že nemá zdravou mámu a nemůžu s ní dělat to, co ostatní rodiče.
Ale co se dá dělat.
Přijímám to, je to momentálně tak, jak to je a asi to tak i má být.
Možná to je i k něčemu dobré.
Budoucnost ukáže.
Však ono se to nějak pořeší a zase bude dobře.
Měj se moc krásně a díky za to, co pro mnoho lidí znamenáš.
Dana 21.11.2009
© Wahlgrenis
21.11.2009
