Nikam jsem nepatřila, nikam nepatřím
Milá Wahlgrenis,
dovolte mi, prosím, požádat vás o pomoc.
Nevím jak dál, všechny pokusy selhávají, nedokážu se vymotat z kruhu, jsem blízko, ale nedokážu to.
Od dětství trpím tesknotou a depresemi, citově vyprahlá s hnusnou povahou.
Pořád jsem se něčeho bála, že mi někdo ublíží, bála jsem se tmy - celou noc nespala a ráno, tedy světlo mi nebylo útěchou.pak jsem se dusila astmatem.
Nikam jsem nikdy nepatřila a nikam nepatřím ani teď.
Vždy jsem chtěla být někým jiným, někde jinde.
Jsem ztracená bloudivá duše v cizím světě.
Kolem puberty přišel zlom.
Dotkla jsem se věčnosti.
Jsem jak na trampolíně.
Občas vyskočím z toho bahna a dotknu se světla, abych se vrátila zpět do vlastního pekla (s vědomím, že světlo je nadosah).
Připadám si v životě jako "na procházce růžovým sadem, kde se stále píchám o trny".
Vychází mi všechno, na co pomyslím, utvářím svůj svět myšlenkou, je to krásný, ale pak něco ve mě neurotického všechno zkazí, zničí.
Neumím si odpustit a nadějí mi je, když budu vědět, co to je, tak to dokážu prosvětlit. a budu konečně šťastná a následující vlastního určení.
Vím, že bych mohla jako lusknutím prstů všechno změnit a zbořit tu krustu, ale něco mi brání, mám strach - jako bych už jednou zklamala a bojím se vlastní síly.
Já neumím dohlédnout.
Děkuji, s úctou
Hamana 22.11.2009
Milá Wahlgrenis.
Zdálo se mi, že čtu tvou odpověď. říkala jsi, že nechceš široce rozvíjet můj příběh.
Sdělila jsi mi jen zlomový bod mého dávného příběhu.
Bylo to o jedu z mandlí a taky o noži, o zlomeném srdci.
A že jsi byla na cestě pomoci mi, ale přišla jsi pozdě.
Kde je ta hranice mezi intuicí a egem?
Bojuju s tím už roky.
Jsem docela dobrá v teorii, ale stále se podkopávám.
Hledám v sobě lásku, kterou evidentně překypuji, ale.........
Ale ale ale co?
Děkuji s úctou
Hamana 23.11.2009
Milá Hamano,
patříš právě sem a právě teď tu máš být, abych já mohla číst Tvůj dotaz.
Něco důvěrně známého mě z Tvého psaní oslovilo.
Věčnosti jsem se nedotkla, ale ten pocit, že tvoříš svůj svět do laskava a líbezna a lásky, ale opět si jej dobrovolně stáhneš ze scénáře a jakoby se trestáš, tak ten znám.
Možná kdyby Ti někdo napsal, proč, třeba by si tomu nevěřila.
Třeba k tomu musíš dojít sama a Tvá druhá otázka či odpověď i tomu koresponduje.
Už asi rok přemýšlím o tom, co je to neodpustitelný hřích.
Záleží, jak kdo se na to podívá, ale já bych na první místo dala sebevraždu a na druhé vraždu.
Uměla bych napsat, proč si to myslím, ale to bych se moc rozepsala.
Dotkla jsi se věčnosti.......... z vlastní vůle??
Jed a bolest ve Tvé odpovědi i tomu napovídá.
V tomto životě se opakuje, co se už stalo.
Pravda, trochu jinak, ale děje se.
Nemáš zemřít a nemáš ani vraždit, ale toto již poznané v Tobě zůstalo.
Něco není dokončeno, osobně to vidím na odpuštění.
Komu?
Nejdříve sám sobě.
Hamano, popisuji pouze svoje vlastní pocity, protože něco podobného se mi též honí hlavou.
I s tou intuicí a egem.
Vše souvisí se vším a protože chceme dojít někam, uklízíme.
Jarča 23.11.2009
Milá Vědmo a přátelé,
často, když už nevím kam a argumenty čehosi již ztrácí na významu, protože jsem se o své vlastní vůli dotkla věčnosti.
Přemýšlím o tom, co to je karmické zatížení.
Proč musím své skutky z minulých životů vláčet dál a vést vyrovnávací životy, když vše, co žiju jsem si naplánovala, vše činím pro celek, pro ten malinkej střípek nenahraditelnej, kterým jsem, abych pochopila všechny strany lidství........... :-)
Mám vás ráda, jsem ta, co přišla teď na sklonku a aby vyplnila svůj čas, hraje si.
Mám věřit svému duchovnímu bratru?
Karty mi radí, abych poznala svého duchovního vůdce. vím, že si musím odpustit a mít se ráda, ale jak se to dělá?
Jak na iniciační smrt?
Čekám na někoho, kdo mi sdělí, co nevím....
Hamana 23.11.2009
Milá Hamano,
je rozdíl mezi HRANÍM a ZAHRÁVÁNÍM.
Jarča 25.11.2009
Hamana 22.11.2009
© Wahlgrenis
22.11.2009
