wahlgrenis.cz



 WAHLGRENIS        

 

...veci mezi nebem a zemi...




     REGISTRACE       Přihlášení

Co to doma vlastně máme? Co je moje kočka zač?


Milá Wahlgrenis,
už pár let jsem pravidelnou čtenářkou Vašich stránek.
Obdivuji Vaši ochotu a trpělivost věnovat se lidem s problémy.
Koupila jsem si horoskopy Wahlgrenis a jsem překvapená, kolikrát jsou trefné:-)

Chtěla bych se Vás zeptat na to, co je přítomno v našem bytě.
Pokud se mi to ovšem nezdá...
Je mi 19 let a bydlím v panelovém bytě na okraji Prahy, kde dříve nic nebylo, snad jen nějaká louka...
V 80., 90. letech tu vystavěli rozlehlé sídliště.
My bydlíme v menším panelovém domě, který pochází z let 90.
Rodiče se sem nastěhovali společně s mým o 5 let starším bratrem hned po výstavbě, tudíž tu žiji po celý život.
V brzkých letech mi zemřela babička, kterou jsem měla moc ráda, ale je mi moc líto, že jsem ji nestihla poznat (spíš si ji pamatuji, jak mě za něco jako malé 3leté dítě kárala...), hned po roce zemřel dědeček.
Ke smrti mu "pomohl" smutek, který zavládl po babiččině smrti.
Hodně vzpomínek na babičku mám právě u nás v bytě, když k nám chodila na návštěvy.
Vždy jsem se s ní chtěla spojit, ale nepodařilo se to.
Kromě pár snů, které byly velmi smutné - po smrti dědečka se mi zdálo, že jsem je viděla spolu ve výtahu; nedávno se mi zdálo, že jsem to byla právě já, kdo zavinil její smrt... z toho snu jsem byla dost sešlá a smutná.. probudila jsem se v slzách.
Nejvíce mě tehdá i teď mrzelo, že všechny děti jezdily o víkendech ke svým prarodičům nebo i na prázdniny a já to nikdy nezažila :-(
Druzí prarodiče bydlí hodně daleko v zahraničí, nevídala jsem je moc často.
Babičku jsem neviděla už přes 7 let a dědeček před několika lety zemřel.
Co se mi dnes stalo, mě trochu překvapilo.
Byla jsem dost unavená, tak jsem si šla na pár hodin odpoledne lehnout.
Někdy kolem 16. hodiny, kdy bylo ještě trochu světlo, jsem se probudila a slyšela jsem z chodby kroky.
Nikdo z rodičů to být nemohl, můj bratr byl také pryč.
Kočka spala naproti mé posteli na židli vcelku klidně.
Mám pokoj na konci poměrně krátké úzké chodby a naproti pokoje je koupelna.
Vím rozhodně, že to nemohlo být od sousedů, poněvadž jsem slyšela šustění "oblečení o koberec".
Ještě zpočátku jsem si myslela, že je to bratr.
Pak mi došlo, že bych slyšela šustění džín o sebe a navíc, že by mě navštívil a rozsvítil na chodbě.
Kromě toho byl v bytě klid.
Chodilo "to" pár kroků tam, pár kroků jinam, ale nikdy ne směrem k mému pokoji, či se to zastavilo před rohem.
Takže ač jsem natahovala krk, abych škvírou ve dveřích něco viděla, tak jsem nic neviděla.
Poté jsem usnula a probudila se až za tmy, kdy přišli posléze moji rodiče.
Nevím, co si mám o tom myslet.
Jinak se v našem bytě téměř nic neděje.
Až na kočku, která v určitých chvílích, zvláště pozdě večer, když táhne na půlnoc "něco" sleduje.
Vypadá to, jako by sledovala něco, co pluje vzduchem - na stropě, stěně, kolem ní..
Občas mě vyděsí, když se dívá na něco za mnou nebo něco nade mnou.
Já z toho žádné pocity jinak nemám...
Vím, že když jsem byla malá doma sama, tak jsem pozavírala všechny dveře do pokojů, rozsvítila na chodbě a bála se, že se někde něco objeví.
To bylo vlastně od té doby, co jsme byli ještě před smrtí babičky u nich na návštěvě.
Rodiče se bavili s prarodiči.
Mně samozřejmě takový rozhovor nebavil, nudila jsem se, tak jsem začala prozkoumávat okolí v bytě.
Byli jsme v obýváku, který současně sloužil jako jídelna.
Už se však moc nepamatuji.
Bylo to na Smíchově.
Všimla jsem si, že se za zavřenými prosklenými dveřmi "něco" pohybuje.
Bylo to bílé a vypadalo to, že to že to má nějaký oděv na způsob šatů.
Byla tam tma.
Co se pamatuji, tak pokoj vypadal tak, že naproti byly skříně a zprava okno do ulice.
Tak jsem to řekla mámě a ta mi odpověděla, že je to nesmysl.
Tak jsem ji vzala za ruku a táhla ke dveřím.
Postava byla však pryč a ani klíčovou dírkou jsem nic neviděla.
Abych se vrátila k tomu bytu, zvláště když jsem byla malá, neměla jsem z místností jako byla ložnice, můj a bratrův pokoj, koupelna a obývací pokoj dobrý pocit.
Stalo se mi před lety, že jsem v koupelně vytahovala něco ze skříňky nad umývadlem.
Vypadly léky, tak jsem si řekla, že je později zvednu z podlahy.
Když jsem se po chvíli sehla k podlaze, tak jsem zůstala stát v šoku.
Léky nikde nebyly a prokazatelně přitom spadly na zem!
Nikdy se nenašly.
Co nemám ráda v koupelně, je díra pod vanou.
Kočka se tam ráda schovává a kolikrát nás překvapuje, že chce na záchod (malá místnůstka s průnikem i ke koupelně - jednou se protáhla jako malé kotě trubkou z koupelny na záchod), pořád ji tam něco láká, je někdy jako šílená, když je zavřeno, tak se tam drápe.
Pak se protáhne dírou za záchodem.
To je asi její skrýš.
Jednou se mi také stalo - co si doteď nedovedu vysvětlit - byla jsem doma úplně sama, šla jsem na záchod a ze záchodu jsem slyšela jak se několikrát zabouchly dveře v bytě - obývací, které jsou hned nalevo od záchodu, kočka také bláznila po bytě.
Když jsem vylezla, vše bylo jako předtím.
Zvláštní také je, že kolikrát kočka koukala na jedno místo na závěsech v mém pokoji, kde nic nebylo (to jsem kolikrát prozkoumávala), mňoukala na to, jako kdyby tam seděla nějaká moucha a skákala k tomu místu na závěsy.
Zvláště v noci mě to probudilo, šíleně bláznila a skákala pořád na závěsy a zase mňoukala na to místo.
Vůbec moje kočka je taková zvláštní.
Vybočuje se od ostatních koček už svým chováním - není klasická mazlivá kočka, odmala mě kouše, někdy dost brutálně a to jsem jí ani nic neudělala... někdy se nechá mazlit, o vteřinu se v ní něco stane a kousne člověka, co ji hladí.
Komunikuje také jinak - člověk jí něco říká a ona odpovídá svým charakteristickým způsobem - mňa mňa... jakoby chtěla něco říct... ještě jsem to u žádné kočky nezažila a kolikrát někdo říká, že je taková ukecaná... na kočku... občas když se tak díváme na sebe, tak má takový zvláštní pohled - jakoby známý a jakoby mi chtěl něco říct... když jdu někam, přijde se na mě podívat, snad zkontrolovat?
Chodí ke mně spát do postele, často u hlavy.
Jmenuje se Jerry a nejvíce slyší na jméno Mami.
Ještě jsem si vzpomněla na dost častou věc - Jerry spí a najednou sebou cukne a zasyčí a naježí se... vlastně z ničeho, nikdo jí nic neudělal, nemá důvod..
Wahlgrenis, prosím, co to doma vlastně máme?
Co je moje kočka zač?
Děkuji moc za odpověď.
Mějte se hezky
Mandarinka 04.12.2009

© Wahlgrenis 04.12.2009

© 2004-2024 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.