Teta nesnášela nemocnice, mám pocit, že byla naštvaná
Milá Wahlgrenis,
chtěl bych tě požádat o pomoc, protože jsem velmi zoufalý z nelehké situace, kterou v současné době prožívám a která je pro mne nová a nevím jak se s ní vypořádat.
Bohužel mi zemřela toto úterý teta, která pro mě strašně moc znamenala.
Ve stručnosti, zprvu po 3 týdenní hospitalizaci z důvodu krvácení z dvanácterníku se z toho dostala a byla převezena domů.
Musím říct, že se na ní nemocnice podepsala, začala být v domácí péči méně samostatná, rutinní práce, které před tím zvládala bohužel nebyla schopná
vykonávat.
Doobjednal jsem jí další pečovatelskou službu, obědy měla zajištěné, rehabilitační sestru, uklízečku, matka i já jsme k ní docházeli a starali se o ní.
Během tří týdnů domácího života začala mít problémy s dušností a připadala mi velice unavená a nespokojená s jejím zdravotním stavem.
Po její noci sténání a dušnosti jsme její zdravotní stav konzultovali s její praktickou lékařkou, která okamžitě a bezodkladně říkala abychom volali sanitku, že to může mít mnoho vážných příčin.
Teta nesnášela nemocnice, ale musela opět jet na vyšetření z čehož byla naštvaná.
Po vyšetření nám bylo řečeno, že malý infarkt a arytmie způsobují dušnost.
Její zdravotní stav se malinko zhoršil, ale byl stabilizovaný.
Paní doktorka začala uvažovat o převozu do LDN, kde by proběhlo doléčení.
Nechtěl jsem ji převážet do žádných nemocničních zařízení, byl jsem pro to, aby byla doma, kde zná prostředí a lépe se cítí.
Bohužel mi to doktorka vůbec nedoporučovala a po několika telefonech s ní i sociálkou, jsme vybrali kvalitní zařízení s 24 hodinovou lékařskou službou kam byla převezena a následně vrácena zpět z důvodu zhoršení zdravotního stavu.
Její životně důležité orgány začaly postupně selhávat jak mi paní doktorka vysvětlila a v podstatě během 5 dnů zemřela.
Bohužel jsem jí nemohl v poslední době kvůli zákazu návštěv v nemocnicích navštěvovat každý den, jak jsem mohl v prvním případě její hospitalizace, a tudíž jsem s ní ani nestihl hovořit o věcech, které mě rmoutí.
Byla velice zesláblá když jsem za ní přišel na návštěvu, vždy jen po předchozím souhlasu ošetřujícího lékaře, byla ve stavu, že jsem jí vůbec nerozuměl co říká, nebyla schopná se posadit na lůžku nebo samostatně se stravovat.
V úterý ráno jsme s matkou byli za ní na návštěvě a v odpoledních hodinách následně zemřela.
Myslím, že jsem se o ní historicky vždy dobře staral a pečoval, když nemohla chodit, vozil jsem jí jídlo, zajišťoval důstojný stařecký život.
Bohužel její zdravotní stav se velice rychle zhoršil a už nebyla možnost některé témata otevřít.
Proto mám na tebe velkou prosbu a byl bych ti velice vděčný za pomoc v komunikaci.
Jedná se mi o to, že jsem jí neřekl jak jí mám moc rád a jak mi vždy na ní záleželo.
Myslím, že to věděla, ale nestihl jsem své pocity verbalizovat a další věc, se kterou se nedokážu srovnat je fakt, že nevím, jak ona poslední dny vnímala, jestli je vůbec vnímala, zda si mě pamatovala, že jsem za ní několikrát byl i s matkou.
Nevím do jaké míry byla na mě naštvaná, že jsme jí nechali odvést do nemocnice, kam ze zásady nikdy nechtěla a jestli si vůbec uvědomovala svůj zdravotní stav a tedy důvod proč jsme to udělali.
Nechtěl bych aby měla v sobě pocity křivdy a ublížení.
Potřeboval bych zkrátka vědět jestli na mě není z nějakého důvodu naštvaná.
Moc by mi odpovědi pomohly se s jejím odchodem lépe vyrovnat, v úterý má pohřeb a nevím proč bych to do té doby chtěl vědět.
Moc děkuji za případnou pomoc, přeji mnoho úspěchu v osobním i profesním spisovatelském životě.
Dany 05.12.2009
Milá Wahlgrenis,
mám na tebe obrovskou prosbu.
Můj bratr Dany ti napsal před pár dny email, kde vlastně prosil o ujištění, že teta odešla a věděla, že nikde nepochybil a že udělal maximum co mohl.
Naše teta měla včera pohřeb a my se snažili, aby její poslední cesta byla důstojná a pěkná (jestli se to tak dá říci).
Bylo to velmi smutné a pro mne osobně bylo ještě těžší vidět bráchu, kterého miluju a který vždycky zvládal vše s přehledem, jako zlomeného člověka, který pláče v mém náručí.
Od minulého týdne, co teta zemřela, se snažím nějak mu to ulehčit, protože se velmi trápí.
Ale samotné je mi velmi smutno.
Také jsem se mu snažila vysvětlit, že pro ní opravdu dělal maximum a že to jistě teta věděla, že ho moc milovala a aby na ni vzpomínal s láskou, ale nechal ji odejít.
Myslím, že mi uvěřil jen z části.
Před pár dny jsem měla pocit, že za mnou teta přišla, ale já jsem zazmatkovala a také zvítězil strach.
Ale i přesto jsem se snažila ji poprosit, aby dala bratrovi nějakou zprávu nebo vzkaz, že je v pořádku a že chápe, že její stav nedovoloval, aby byla v domácím léčení.
(ale je také možné, že to byl jen můj pocit, že za mnou přišla, tolik jsem jí v mysli prosila aby se s bráchou spojila..)
Asi před dvěma lety jsem ti psala a tys mi velmi pomohla.
Drahá Wahl, moc tě prosím, mohla by ses s naší tetou spojit a jen zjistit, jestli vše vnímala a je v pořádku?
Wahl, moc tě prosím, pokud je teta svolná komunikovat, zeptej se jí.
Brácha se mi ztrácí před očima,už několik týdnů nespal, pořádně nejí a od minulého týdne je to ještě horší.
Nemůžu se na to dívat.
Prosím Wahl, pokud to půjde....
Z celého srdce ti děkuji
Sabina 10.12.2009
Milá Sabino a Dane,
vaše teta odejít chtěla a tak šla.
Co ji zde drží, je váš pocit viny.
Neudělali jste nic špatného, proč by jste se tak měli cítit.
Oba.
To co jste si s tetou měli prožít, jste si prožili.
Můžete si třeba sednou doma ke stolu, zapálit svíčku s barvou, co měla teta ráda anebo která vám padne do rukou.
Mluvte k tetě jako kdyby byla s vámi, mluvte k sobě.
Poproste o odpuštění a i tetě odpusťte, odpusťte sami sobě.
Nepřemýšlejte o tom co říkáte, jen mluvte, slova přijdou sama.
Nebojte se říci co v tu chvíli cítíte, co vás bolí, nebojte se slz ani smíchu.
Nechte volný průchod emocím.
Potřebuje to ven.
Nepotřebujete být svázáni provazy minulosti, je čas jít dál.
Dopředu.
Zkuste to.
Držím palce.
Jarča 10.12.2009
Dany 05.12.2009
© Wahlgrenis
05.12.2009
