Před 14 dny mi umřela maminka
Milá Wahlgrenis,
dnes jsem narazila na Tvé stránky...
Nechci Tě zdržovat, vím, že spousta lidí má podobné dotazy jako já.
Pokud by sis na mě udělala čas a pokusila se mi objasnit některé mé domněnky, byla bych Ti velmi vděčná...
Kde začít?
Odmalička nesnáším pohled lidských očí.
Už jako malé miminko v kočárku jsem tím byla pověstná, nikdy jsem neměla panenku a pokud mi ji někdo daroval, zakrývala jsem jí oči a odkládala do kouta...
Kým jsem byla v minulém životě?
Dalo by se to zjistit?
Mám docela vyvinutý smysl pro intuici, mnohdy se mi zdávají prorocké sny, mám tušení...
Mám podobný osud se svojí maminkou - resp. máme stejnou karmu - tedy měly jsme...
Maminka mi 11/2/09 zemřela :-(
V roce 99 prodělala těžkou mozkovou příhodu, ze které se zázrakem, oproti tvrzení všech lékařů, dostala.
Dodnes nikdo neví, jak to bylo možné, při tak velkém poškození mozku - resp. že její zdravotní stav (projev) byl neadekvátní velikosti poškození mozku.
Byla tady se mnou ještě téměř 10 let.
Milovala mě a já milovala ji.
Moc mě teď bolí, že odešla, zároveň vím, že už hodně trpěla a věřím, že je jí teď lépe...
Zůstalo spousta nevyřčeného, díky jejím omezeným vyjadřovacím schopnostem v posledních letech.
I tak vím, že na mě intenzivně myslela, některé záležitosti jsem pro ni mohla udělat jen já...
Milovala svoji maminku, mou babičku, skvělou a silnou ženu a těšila se, že se s ní jednou setká..
Prosím, mohla bys mi pomoci pochopit .... zjistit...kde teď maminka je...
Jestli je šťastná...
Jestli se setkala s babičkou...
Jestli mě vidí...a moji malou dcerku...
Vím, že babička na nás dávala pozor, tuším to, mnohdy v těžkých chvílích mi pomohla...
Moc Tě zdravím, přeji hodně pohody a smíření v životě současném...
Šarusia 25.2.2009
Milá Wahlgrenis,
před časem jsem Ti psala (nebo Vám - nevím, zda mohu Tykat...) o úmrtí své maminky.
Jak jsem byla rozbolavělá a nešťastná, prosila jsem ji o důkaz (ač se to prý nemá...), že někde je, že nezmizela zcela z tohoto světa - hodně chodím do přírody, mám psa, takže "utíkám" před ruchem velkoměsta do lesa za domem.
A v noci, resp. pozdě večer, jsem šla jako už hodněkrát kolem zahrady se dvěma psy husky, kteří někdy vyjí na mého psa, nebo jiného kolemjdoucího...
Ten večer ale nikde nikdo nebyl, kupodivu jsem se vůbec nebála, i když byla tma a jeden čas tu pobíhal nějaký zoufalec, který se obnažoval a obtěžoval dívky... ušla jsem kus za zahradu, kde husky byly a najednou se ozvalo táhlé vytí.
Dívala jsem se, jestli někdo nejde.... nic... mohlo to být maminčino znamení, nebo si něco namlouvám?
Druhý den na to jsem uviděla na obloze obrovský růžový mrak - byl tak veliký, že okamžitě upoutal mou pozornost.
Nevím, jestli už z toho neblázním, ale také mi to připadalo jako znamení, ať si o maminku nedělám starosti, že už je jí dobře.
Teď už se pomalu zklidňuji, i když mi moc chybí.
Nemám už nikoho z rodiny, kromě sestry a tety žijící v Německu.
Milá Wahl,
promiň, že na Tebe valím svoje problémy a dotazy.
Je toho ještě hodně, co bych mohla vyprávět, asi jako hodně z nás, vím, že Tvůj čas je drahý a pokud se na mě budeš chtít napojit, tak zjistíš, co jsem zač :-) a co se mi děje.
Hledám odpovědi na hodně otázek, ale i pročítání Tvých stránek mi docela pomohlo uvědomit si pár věcí.
Kdybys mi chtěla odpovědět, byla bych ráda, ale pochopím, pokud svůj čas budeš chtít věnovat někomu potřebnějšímu.
Měj se hezky...i všichni Tvoji blízcí,
Šarusia 28.02.2009
© Wahlgrenis
28.02.2009
