Říkal mi: mami, já se ti vždy vrátím
Moc vás zdravím,Wahlgrenis.
Velmi mile mne překvapily vaše odpovědi na dotazy, jaké máte schopnosti.
Nám se stala hrozná tragédie v rodině.
Odešel nám syn, v prosinci 2008.
Nevěděla jsem, že svého syna vidím živého naposledy.
To byl den jako každý jiný.
Manžel syna stříhal, pak se holil a u toho povídal, že si v létě chce koupit nové auto.
Pak se vykoupal a oblékl.
Já mu řekla, jak mu to sluší a kam jede a on mi řekl - balit kluky.
To jsem ale nevěděla, že se má setkat v šest hodin se svou už bývalou holkou.
Před domem nasedl do svého auta s kamarády.
Za tři hodiny přišel soused říct, že se stala velká autonehoda a že poznal auto našeho syna.
To, co jsme viděli, nás bude provázet po zbytek života.
Viděli jsme našeho syna a už mu nebylo pomoci.
Jak a co se stalo, vypovídal pouze jeden svědek.
Dodnes se s tím nemůžeme vyrovnat.
Moc nám chybí a pořád čekám, že se nám syn vrátí, je naše láska.
Že by to měl v osudu, na to moc nevěřím.
Pořád mi říkal - mami, já se ti vždy vrátím.
Ale už se nevrátil.
Máme ho v hrobečku.
S tím se nedá žít.
Prosím dá se s ním nějak navázat spojení od vás.
Předem moc děkuji nešťastní rodiče.
S pozdravem rodiče 10.02.2009
Dobrý den Wahl
vím, že máte moc dotazů na odepisování.
Přesto bych byla ráda, kdybyste mi mohla odepsat.
Četla jsem vaše odpovědi na dotazy, které vám píšou lidé, co se nemůžou vyrovnat s osudem, který je potkal.
Přeji Vám v životě vše nejlepší.
Jste opravdu dobrá.
Těším se na odpověď.
Svatava 24.02.2009
Milá Svatavo,
už mnohokrát jsem psala, že smrt nemůžeme zkoumat z našeho lidského úhlu, jestli to bylo příliš včas nebo právě tak akorát...
Smrt vždy přichází ve správnou chvíli, nikdy se nesplete.
Když jsem začala odpovídat ráno kolem 8. hodiny na tento dotaz, ještě jsem netušila, co zažiju pár hodin poté.
Jako bych neměla klást písmenka sem na tyto řádky...
Jako by to mělo ještě chvíli počkat...
Přišla za mnou totiž paní, jejíž syn byl loni tragicky zasažen vlakem, ale strojvůdci mu neposkytli pomoc.
O tomhle příběhu věděl každý...
Přišla se poradit, jak s tím žít dál, co dělat.
Komunikovala jsem s duší jejího syna, maminka přijala sdělení, která pro ni a pro další blízké měl.
O čem to bylo, ví jen ona a já.
Jen ona viděla moje slzy a já zase její.
Tohle jsou okamžiky, které stěží pochopí někdo cizí.
Jsem si vědoma toho, že příběh prožívaný s někým z očí do očí je jiný než touto cestou.
Ale přesto si oba příběhy jsou hodně podobné.
Oba chlapci byli absolutně spolehliví, vždy dávali o sobě vědět.
Jeden toužil po autu, druhý po motorce, technický vynález, rychlost.
Oba měli problémy s láskou, v obou případech tato dívka byla jinde, než kde měla asi být.
V obou případech by bylo jistě možné apelovat - co by bylo, kdyby... kdyby... kdyby...
Ale život ani jednomu už nikdo nevrátí.
Milá Svatavo,
Váš syn měl plnou hlavu své přítelkyně, i když, jak píšete, byla už bývalá.
Snad se s ní rozešel, ale nebylo to z jeho strany zcela zpracované.
Pokud tedy už nedoufal v pokračování tohoto vztahu, rozhodně v něm rozpory "bublaly".
Možná pochopil, že dívka rozchod myslí opravdu vážně, že se k němu vracet nechce.
Přestože ji ještě miloval, nebo byl by ji miloval, chtěl jí dokázat, že se vlastně nic neděje...
Že je jakoby nad věcí.
Klidně by byl ochoten se seznámit s jinou dívkou, skoro jakoby na truc.
Tohle jeho rozhodnutí nebylo zcela v souladu s tím, co se od něho očekávalo.
On se dostal na vlnu, která s ním šla nedobrým směrem, jeho myšlenky utíkaly jinam, než měly.
Muselo dojít k jasnému a jednoznačnému zastavení.
Mělo to mít původně pouze upozorňující charakter, ale odezva nebyla dobrá.
Proto došlo k zastavení výraznějšímu.
Svou roli tady zahrál jiný muž, cizí člověk, kterého neznal, ten nezvládl rychlost a došlo ke srážce.
Váš syn byl zasažen tak, že na další reakce nebo vůbec na cokoli nebyl už čas.
Jeho sen, koupit si auto podle svých představ, se už nesplní (peníze - technika - mladý muž).
Zůstal tak, že pohled na něho nebyl pěkný.
V té první vteřině na druhé straně si uvědomil, že udělal chybu.
Najednou věděl, že místo lásce uvěřil nenávisti, přijal ji, vymýšlel "podivné" plány.
Zmatků bylo kolem něho příliš, celého si ho omotaly, nebylo najednou jiné cesty.
Dobře pochopil vykolejení ze své cesty, už ví, že musí dojít k nápravě, aby se duše mohla dále vyvíjet.
Měl by se časem narodit své bývalé přítelkyni, aby tak mohl být splacen dluh, který mezi nimi vznikl.
Tahle láska nebyla dokončená, měla pokračovat, ale posunula se jinam.
K otěhotnění by mělo dojít u moře a také porod by měl být netradiční, do vody.
Neptejte se, kdy to bude...
Čas není, důležité je pouze to, co žijeme tady a teď.
V této fázi byste měla pochopit, že Vám nikdy nikdo nepatří.
Každý žijeme svůj vlastní příběh.
Nikdy nemůžete nikoho posouvat dál nebo ho naopak zastavovat, když tušíte nebezpečí.
Každý si musí sáhnout na dno, ale pak může vzlétnout k oblakům.
Wahlgrenis 25.2.2009
Milá Wahlgrenis.
Moc vám děkuji za odepsaní na můj dotaz.
Když jsme ho s manželem četli, oči nám zalily slzy.
Že takový človíček a hodný syn musel odejít.
Já jsem to věděla, že tu holčinu miluje moc.
Je tomu týden co sem s ní mluvila.
Na Valentýna mu byla dát na hrobeček červenou růži a zapálila růžovou svíčku.
Říkala, že ho má pořád ráda a že jí to je moc líto.
Že v ten osudný den měla setkání určit o hodinu dříve.
Milá Wahl, mám ještě jeden dotaz.
Co jeho dušička? Přijde se s námi rozloučit?
Můžete prosím navázat se synem spojení a říct mu, že ho moc milujeme a zůstane v našich srdíčkách, i když nám moc chybí a chybět bude.
Moc vám děkujeme a přejeme hodně štěstí.
rodiče 26.02.2009
P.S. se synem zahynuli ještě jeho dva kamarádi.
Milá Svatavo,
když jsem měla v úterý před sebou maminku chlapce, kterého srazil vlak, také chtěla pochopit...
Zemřel půl roku před Vaším synem.
Ptala jsem se jí, jestli je připravena na to, aby byl odveden tam, kam patří.
Tohle je důležitá otázka.
Potřeboval ještě, aby se něco někomu předalo.
Po vzkazech od něho, kdy jsme obě vnímaly jeho lásku, se jeho duše dostala tam, kam patří.
Tohle jsou tak intimní prožitky, že není možné popisovat všechno do detailů.
To, že svého syna milujete, moc dobře vnímá, to mu nemusíte zdůrazňovat.
On nemá rád Vaše slzy, trápí se, když Vy se trápíte.
Mnohem raději by byl, kdybyste na něho vzpomínali hezky, ale netrápili se, nevzdychali.
Takhle si totiž uvědomuje, jaké neskutečné trápení Vám způsobil.
Ale vlastně on to nezpůsobil, vždycky je tady "někdo", kdo má v rukou ty neviditelné šňůrky.
Nic není náhoda.
Každá smrt přichází ve správnou chvíli.
© Wahlgrenis
26.02.2009
Milá Wahlgrenis.
před pár měsíci jsi nám odepisovala na dotaz o našem synovi. Moc krásně jsi nám napsala.
Jednalo se o text kde mi můj syn říkal.. mami, já se ti vždy vrátim. Odešel a už se nevrátil. Navštěvuje mne pouze ve snu. Ráda bych za Vámi i přijela, ale jsem pořád psychicky na tom moc špatně. Nemúžu se tím vyrovnat, pořád čekám, že se k nám vrátí. On je pro mne vším a udělám vše pro to, aby se vrátil.
Dnes mám na tebe prosbu. My rodiče i jeho přítelkyně pořád myslíme na něj. Moc nám všem chybí. Chtěla bych, jestli se můžeš na něho napojit a něco nám od něho napsat, co nám chce říct. Na hrobeček mu chodíme každý den. Ale to určitě ví. "Máme tě moc rádi, velmi nám chybíš. Chceme tě zpět, tak se vrať."
Milá Wahl, předem moc děkuji.
A ještě jeden dotaz. Jeho přítelkyně by ráda věděla, co jí v ten osudovej den chtěl říct.
Wahl. máme velkou úctu k vaši osobě a vaši práci.
S pozdravem
rodiče 07.01.2010
ahoj Wahl,
na chvilku jsme slyšela vzkaz pro rodiče u příspěvku Mami, já se Ti vždy vrátím...
Je to síla!!! Jak ho vnímám... cítím... mravenčení nejen v hlavě, ale i v nohách...
"Mami, jsem rád, že na mě myslíte... Vím, že můj hrob navštěvujete pořád.. a uvidíš, že se vrátím... Poznáš mě, jednou... uvidíš..."
Potom se mi vzdaloval. Jen jsem slabě slyšela, že chtěl s ní jet na nějakou dovolenou... tam, kam si vždy přála...
elkan 07.01.2010
Na tu dovolenou chtěl jet s tou svojí dívkou...
s ní tu cestu plánoval...
elkan 07.01.2010
Milá Wahlgrenis.
Před pár měsíci jsi nám odepisovala na dotaz o našem synovi. Moc krásně si nám napsala. Dnes mám na tebe prosbu. Posílám Ti fotku našeho syna s jeho tehdy přítelkyni. My rodiče i ona pořád myslíme na něj. Moc nám všem chybí. Chtěla bych jestli se můžeš na něho napojit a něco nám od něho napsat, co nám chce říct. Na hrobeček mu chodíme každý den. Ale to určitě ví. "Máme tě moc rádi, velmi nám i Tvé přítelkyni chybíš. Chceme tě zpět, tak se vrať."
Milá Wahl. předem moc děkuji. A ještě jeden dotaz. Jeho přítelkyně by ráda věděla, co
jí v ten osudovej den chtěl říct.
Wahl., máme velkou úctu k vaši osobě a vaši práci.
S pozdravem
rodiče 21.05.2010
