Hrob s nápisem SÁRINKA
Dobrý večer Wahlgrenis,
na Vaše stránky chodím již dlouhou dobu.
Ráda si pročítám příběhy lidí, u kterých mnohdy pláču, jak jsou dojemné a smutné.
Delší čas mě trápí jedna věc, ale neodvážila jsem se Vám napsat až dnes.
Bydlím u hřbitova a často přes něj chodím do města i se svojí dcerkou, které bude brzy 5 roků.
Vlastně je to ona, která ráda přes toto místo chodí už odmalinka.
V dolní části hřbitova je hrob s prostým nápisem Sárinka.
Tam leží dcerka mojí známé, se kterou jsem se seznámila, když jsem byla těhotná s dcerkou.
Ona v té době čekala svoje čtvrté dítě, chlapečka.
Vyprávěla mi svůj příběh, když jsme se potkávaly na kontrolách u lékaře.
Neměla to s malou jednoduché, zemřela, když jí bylo asi 8 měsíců.
Jedna věc mmě ale vrtá hlavou.
Moje dcerka neustále mluví o tom, jak ležela v hrobečku s tím nápisem a hledala maminku (tedy mě) a jak letěla jako andělíček ke mně právě z toho hrobečku.
Nikdy se nezapomene u hrobečku zastavit, narovnat hračky, co tam kamarádka a její synek dávají.
Se synkem kamarádky chodí do školky, do jedné třídy a prý ho má ráda a hodně si spolu hrají.
Wahlgrenis, mám otázku:
není možné, že by moje dcerka byla Sárinka?
Proč moje dcerka tak přesvedčivě mluví, kde byla před narozením?
Proč nás osud svedl dohromady s maminkou Sárinky, když jsme obě byly jiném stavu?
Byla bych moc ráda, kdyby jsi mi odpověděla a vyjasnila moje pochyby.
Děkuji a s celého srdce přeju jen vše dobré.
Pivoňka 22.02.2009
© Wahlgrenis
22.02.2009
