Co to bylo s tatínkem a proč?
Dobrý den,
dostala jsem na Vás doporučení.
Víte sama nevím ani, jak to vše napsat.
Ale asi po pořádku..
Nade všechno jsem milovala moji babičku a mojeho tatínka..
Víte, když mi umírala moje milovaná babička, byla jsem u ní do poslední chvilky,
do posledního vydechnutí, umírala u nás doma v mém pokoji...
po dvou letech se mi z ničeho nic začaly dít divné věci
i ted, když si na to vzpomenu. mám mráz po zádech, z ničeho nic, když jsem jela autobusem domů k rodičům pro syna, tak mezi zastávkama okolo krematoria jsem měla velice nepříjemný pocit, že se na mě někdo dívá, koukla jsem se tím směrem a viděla jsem mladého muže, koukal na mě...
po chvilce koukání na sebe a nepřetržité jízdy autobusu (bez zastavení), mi zavrněl mobil vybrací, udivila jsem se.. koukla jsem na něj a nikde nic na mobilu, a znovu jsem koukla stejným směrem a ten mladík byl pryč..
ale autobus stále jel, po chvilce zastavil a já koukala zda vystoupí.. nevystoupil..
ON TAM PROSTĚ NEBYL ..
Další asi za 14 dní jsem jela autem s mým tatínkem, vezl nás na nákup, mě a syna a mě z ničeho nic napadlo...
co bych dělala, kdyby zemřel..
tehdy jsem nic nechápala, měla jsem přemýšlet nad tím, co mám koupit a ne kdyby tatínek zemřel, a za 3 týdny se mi zdál sen, jak jsem byla v nějaké místnosti
(bílé hranaté a tam jsem se s ním loučila a dávala mu ruku )
celá vyděšená jsem volala svému příteli, ten mi řekl blbej sen ...
a na druhý den na to se mi rozlítla zhaslá žárovka, která nesvítila, střepy byly všude..
asi po jednom měsíci jsem jela odvést kluka ke svým rodičům..
den předtím mě napadlo z ničeho nic zavolat tátovi a moc jsme si povídali, jako co chci dát atd, hodně věcí jsem mu řekla a zavzpomínali jsme na mé dětství.
Na druhý den jsem kluka odvezla a při odchodu mezi dveřmi JSEM MU IMPOLSIVNĚ PODALA RUKU A ŘEKLA JSEM MU:
TATI MÁM TĚ STRAŠNĚ MOC RÁDA A ON MI ODPOVĚDĚL - JÁ TAKY A MOC.
Do ted nepochopím, proč jsem to kdy řekla, a vůbec proč se tak stalo, byl to nějakej impuls..
PO TOM CO JSME SI PODALI RUCE JSEM ODEŠLA A DVĚ HODINY PO TOM MI VOLALA SESTRA, ŽE TATÍNEK UMŘEL.
Bylo mu 55 let a já to do ted nechápu a nemohu se s tím vyrovnat.
Od jeho smrti se celá rodina rozpadla, nemám nikoho, denně brečím i ted, když to píšu.
Potřebuju s ním mluvit, nebo nějaký znamení, prostě se s ním spojit, zda je možné,
asi jsem mu měla pomoci, aby neumřel, já nevím, co to bylo, co se dělo...
Před jeho pohřbem jsem cítila jeho vůni v jedné místnosti tam, kde jsem bydlela...
ted, co se občas děje, ani nevím, jak to popsat, ale odstěhovala jsem se a bydlím jinde, už nebydlím v Pardubicích, odkud pocházím, ale 25 km odtamtud, ale můj syn, kterýmu bylo 5 let. mi říká divné věci (dědečka zažil do jeho 18 měsíců), ale občas přijde a říká mi, že se v pokoji bojí, že tam někdo je... a pořád mi říká, že někoho vidí a občas říká, pojd si hrát a hraje si, jako by tam nebyl sám.
NEVÍM, ZDA TO NENÍ JEN DĚTSKÁ HRA, ALE PÍŠU JEN TO, CO JE U NÁS DOMA.
Moc prosím o pomoc, jsem bezradná a zoufalá.
Moc děkuji
Strašně mi chybí, věřím na posmrtný život.
Jinak se mi před 7 měsícema narodila dcera.
Nevím, co víc psát, se slzama v očích mi to nejde.
Moc Vás prosím o Vaši pomoc, předem děkuji
s pozdravem
Marky 18.02.2009
© Wahlgrenis
18.02.2009
