Rozloučila jsem se s babičkou, než zemřela
Milá Wahl,
minulý týden mne opustila osoba, která mi rozzářila dětství a znamenala pro mne velmi mnoho.
Věk, kterého se dožila, je úctyhodný a ráda bych jednou byla stejně milou babičkou svým vnoučatům.
Neměla jsem bohužel v poslední době příliš mnoho možností, jak ji navštívit, a když to s ní vypadalo špatně...
Ten večer před její smrtí (což jsem samozřejmě netušila) jsem před spaním chtěla požádat svého anděla, aby mě k ní v noci zavedl ve snu, abych jí mohla říci, jak moc pro mne znamenala.
Náhle jsem dostala vnuknutí - udělej to sama.
Tak jsem se před spaním v myšlenkách vznesla a "zaletěla" k ní do pokoje.
Už jednou se mi to možná podařilo, dala jsem takto babičce vědět, že čekáme miminko, tenkrát se o tom zmínila.
Bylo to zvláštní, bolestné a strašně krásné.
Řekla jsem jí, jak mi byla v dětství tou nejmilejší, že pro mě měl její život veliký smysl a bude navždy nezapomenutelná.
Hladila jsem ji po ruce a po hlavě a obličeji dlaněmi ve tvaru srdce, to mne zaujalo, byl v tom velký energetický náboj.
I ona mi nakonec dala poselství, neslyšela jsem snad přímo slova, ale cítila jsem, že se to týká mých dětí, ať jim jsem dobrou mámou a na nic jiného nehledím, v tom je můj životní úkol...
A pak jsme se rozloučily, se slzami, ale zároveň radostně.
Měla jsem z toho velmi hezký pocit, že jsme si vyjasnily své významy jedna pro druhou, protože osobně bych to nejspíš nedokázala...
Pak umřela a já měla pocit smutku, ale zároveň úlevy a očisty, už se ta stará dobrá paní netrápila pozemskými bolestmi.
Měla jsem to v sobě už uzavřené, rozloučily jsme se...
Přesto je mi smutno, byla tu odjakživa a už není...
Ale život jde dál, já vím...
Víš, Wahl, strašně ráda bych věděla, zda se ten večer tenhle můj výlet mimo opravdu podařil, nebo to byl jen výplod bujné fantazie...?
Je babička teď šťastná a tam, kde má být?
Přeji Ti, milá Wahl, hodně štěstí a sil, a hodně pozitivních energií...
Daniela 29.01.2009
Milá Danielo,
neumím říci zda babička je šťastná, ale je určitě tam , kde být má.
Mám známého, který mi na podobné otázky odpovídal.
Citila jsi to?
Viděla jsi to?
Pak je to pravda a ne výplod chorého mozku.
Cítila jsi se u toho dobře a šťastně, naplnilo Tě to?
Tak si ten pocit užívej, je přece krásný, že?
Jarča 29.01.2009
Děkuji Ti Wahlgrenis za zveřejnění a Jarče za otázky, které mi daly odpověď.
Tenhle zážitek byl mimořádně intenzivní, vystupovalo z něj jedno jediné - hluboké smíření, to, že jsem dokonale vnitřně formulovala svoje poděkování babičce za krásné dětství a ona jej dokonale vnitřně pochopila a věděla, že pro mne znamenala přesně TO, CO pro mne opravdu znamenala.
Dokonale jsme si rozumněly, svoje vzájemné poslání jsme do puntíku splnily.
Nevím, zda je možné to takto cítit...
Propustila jsem ji do jiných dimenzí volnou, to jsem také jasně cítila.
Nechci ji tady připoutávat smutkem, trápením...
Přesto na mne padl pohřební smutek, ač mi tyhle věci vždycky připadaly zbytečné, morbidní a kýčovité, prostě to oficiální rozloučení asi být musí, člověk si uvědomí tu "konečnou"...
Děkuji Vám a přeji hodně pozitivních sil...
Daniela 01.02.2009
© Wahlgrenis
01.02.2009
