Na chodbě tehdy stáli všichni mí už zesnulí příbuzní
Milá Wahl,
na Tvé stránky se stále vracím, čtu, občas i něco napíšu, ale odpověď moc nečekám, jelikož vím, že toho máš hodně a že jsou potřebnější.
Spíše se mi nějak tak uleví, když se svěřím.
Tvé stránky mě zajímají, jsou tajemné a je v nich kus pravdy.
Kdysi jsem se vůbec nezabývala myšlenkou na minulé životy a nebo na paralelní světy, ale přece jen i já mám zkušenost a rok od roku věřím víc.
Před deseti lety jsem měla automobilovou nehodu, v nemocnici jsem na chvíli upadla do komatu.
Na chodbě nemocnice a u mého vozíku stál můj syn, to si ale vůbec nepamatuji.
Když mě převáželi z ošetřovny na Jipku, pamatuji si přesně tu chodbu, to odpovídá,
ale po stranách vozíků stáli lidé z rodiny, teprve pak jsem si uvědomila, že už nejsou, že zemřeli.
Myslím, že tam se mnou byla jejich energie, která mě pomáhala vrátit do života a jen můj mozek si je představil jako konkrétní osoby, kterými byli.
No ale možná to byl pouze sen, ale kdyby přece, proč tam byli jen lidé, kteří mi už zemřeli.
To si také nedovedu vysvětlit.
Byla to jen chvíle, ale já na ni nezapomenu.
Od té doby věřím, že něco je, něco v podobě energie nebo tak a že se nám to snaží pomoci, pokud ještě není náš čas.
Jinak to neumím napsat, ale takhle to cítím.
Asi jsem se měla vrátit a vykonat ještě věci, které tady mám za úkol.
Jen nevím, jestli je vykonávám dobře a co vlastně mám vykonat.
To je to, že to nevíme, snad bychom jinak byli hodně opatrní, než něco udělám.
Nad vším, o čem píšeš, hodně přemýšlím, na vánoce mi syn koupil knihu autohypóza, ale nic z toho mi moc nejde.
Jsem totiž dost roztěkaná, neumím se v poslední době soustředit a myslím, že nic z toho, co v té knize je popsáno, nezvládnu.
Ale možná přece.
Ráda bych také někdy zažila regresní terapii, mám pocit, že bych měla něco vědět.
Tak vidíš, jak motám všechno dohromady, ale všechno je moc zajímavé a přitom tak složité, když to chce člověk pochopit.
Milá Wahl, přeji ti krásné a jen dobré dny v životě.
Ivča 28.01.2009
Milá Wahl,
psala jsem nedávno o své vidině při autonehodě.
Mám pocit, že v okamžiku, kdy jsem začala s Tebou komunikovat, dějí se i jiné věci.
Před sedmi lety mi zemřel přítel, se kterým jsem pět let žila.
Chodím na hřbitov, často zavzpomínám.
Momentálně jsem už vdaná, i s manželem stále navštěvujeme hřbitov a zavzpomínáme.
Nikdy se mi o něm nezdálo a v posledním měsíce už jsem měla druhý živý sen.
Přišla jsem domů, tam, kde jsme spolu bydleli, mluvili jsme spolu, prožívali jsme běžný den, jako by byl živý.
V tom snu jsem si vůbec neuvědomila, že už tady není.
Nevím, zda to něco neznamená, jestli něco nepotřebuje dořešit a těmi sny mi třeba potřebuje něco sdělit.
Můj manžel říkal, že už jsem dlouho nebyla na hřbitově (od dušiček), takže mi to mrtvý přitel chce připomenout.
Nevím, doufám jen, že má jeho duše pokoj.
Prosila jsem nedávno za odpuštění všechny dušičky, které mezi námi už nejsou a já jim třeba někdy vědomě, či nevědomě ublížila.
Nevím, zda to stačí.
Nějak na mě Wahl doléhají ty zimní deprese, pořád si něco vyčítám a za vším asi něco hledám.
Nezlob se, že Tě obtěžuji mými pocity, doufám, že ty zimní měsíce prožíváš v pohodě.
Přeji Ti hodně sluníčka
Ivča 02.02.2009
Mila Wahl,
opat zacnem prianim vsetkeho dobreho Tebe, Tvojim hladajucim citatelom, ale aj vsetkym ostatnym...
Chcela by som iba napisat odkaz pre Ivcu, ktora tvrdi, ze v nemocnici videla svojich mrtvych pribuznych.
Pisala, ze si mysli, ze citila dako ich energiu a ze by chcela skusit autohypnozu, regresnu terapiu, ale ze nevie pracovat zo svojou energiou a nevie sa sustredit.
Mila Ivca,
na toto Tvoje sustredenie poznali liek uz stari Cinania, ktori sa venovali umeniu Tchaj-ti a Čchi-kung, vsetko je to praca s vnutornou energiou pomocou vlastneho tela.
Nie je to nic rychle, invazivne, vyuziva to presne stupen, na ktorom sa prave nachadzas.
Pomocou tychto metod mozes posilnit a vyrovnat svoju vnutornu energiu bez toho, aby si si ublizila, nieco zbytocne urychlovala, ba naopak, ma to neuveritelne zdravotne ucinky.
Len to treba pomalicky studovat a praktikovat co mozno den co den.
Aj ja sa stale snazim a uz len samotna snaha mi pomaha, aj ked ma tiez pohlcuje bezny zivot zo svojim stresom.
Prajem vsetkym zdravie, cas a radost z prace aj oddychu.
Henika 15.02.2009
© Wahlgrenis
15.02.2009
