Co se stalo tehdy na mejdanu?
Milá Wahl,
mám pocit, že ti musím napsat, protože Ty jediná asi znáš odpověď.
Mám sestřenici, které se před 2 lety stala divná věc.
Byla pozvána na mejdan, na kterém se něco stalo, ale ona si nic moc z toho nepamatuje.
Samozřejmě se tam pilo a nejspíš tam byli všichni opilí.
Brzy ráno se probudila venku pod oknem na zemi s bolestmi.
Parta z mejdanu, kterou moc neznala, ji odvezla do nemocnice místo toho, aby zavolali záchranku.
Ona sama je zdravotní sestra a i tam byly nějaké zdravotní sestry.
To už je na tom divné, proč ji odvezli sami, když věděli, jak se v této situaci zachovat.
Sestřenice měla zlomenou klíční kost a poté skončila na psychiatrické léčebně, kde byla 2-3 měsíce.
Vrátila se domů a vypadalo to, že je snad vše v pořádku.
Teď jsem dostala zprávu, že je tam znova.
Začala se jí prý v zrcadle objevovat dívka, která o všem, co se stalo, věděla a po tom jejím úraze se hned odstěhovala.
Co se vlastně tu noc stalo?
Proč je sestřenice psychicky na dně?
A co ta dívka ze zrcadla?
Moc prosím za svoji rodinu i za ni o odpověď.
ILL 22.01.2009
Milá ILL,
jsou věci, které se nemá nikdo dozvědět.
Mnohokrát s takovou nadějí usínají vrazi, ale i lupiči a násilníci...
Lidí, kteří v sobě nemají pořádek, je v našem světě pořád hodně.
Pak se nestydí vůbec ničeho, mohou udělat cokoliv a nevnímají žádné výčitky svědomí.
Věří, že bez jasného svědectví se nikdo nic nedozví.
Věří, že všechno bude tak, jak si naplánovali.
Nikdo je neviděl, nemůže se tedy přijít s žádným důkazem.
Ovšem tohle je pouze pravda lidská.
A pravda lidská se liší od té pravé pravdy.
Ta pravá se totiž ukáže vždy v plné své kráse a viník je potrestát tak, jak má být.
Tady totiž fungují vyšší soudy, ty jsou s těmi lidskými neporovnatelné.
Ptáš se na jakýsi mejdan před dvěma lety, kde byla Tvoje sestřenice.
Takových akcí jsou desítky.
Účastní se jich lidé různého věku, ani se nemusí důkladně znát.
Hlavně že je co pít, co kouřit a že je tady taky někdo, s kým si pak užijí.
Není ani podstatné, co se bude pít, ani kdo tam bude.
Důležitý je únik z tohoto světa.
Uniknout se dá docela slušně za pomoci vyšších dávek alkoholu, drog.
Není důležité, co to bylo, ale bylo to.
V takové situaci je pro většinu zúčastněných podstatný právě onen únik z reality, opít se, zkouřit se...
Pak je už prakticky jedno, co se děje dál.
Je to všechno mimo jejich kontrolu, dějí se věci, které by se běžně neděly.
Tvoje sestřenice to měla nějak jinak.
Nejspíš nechtěla tolik pít nebo se bránila drogám.
Chtěla zůstat střízlivá, při smyslech, při vědomí.
To se ale ostatním nelíbilo.
Měli jasný plán, všichni všechno, nikdo neměl stát stranou.
Navíc ona měla posloužit mužské části této skupiny lidí, asi jako ostatní dívky.
S těmi problém nebyl.
Ale ona to tak nechtěla.
Jenže zvítězila síla.
Nemohla se bránit.
Další vývoj situace byl už trochu mimo původní plán.
Je velice pravděpodobné, že dívka přestala komunikovat, najednou jako by nežila.
Tady někoho z přítomných napadá, že by jí mohli pomoci k oknu, snad chtěli pro ni víc vzduchu.
Pak už bylo jen velice blizoučko k myšlence, že by mohla "jako" vypadnout.
Tak "jako" vypadla.
Tohle byl zkrat, ale najednou její tělo letělo vzduchem a už se nic nedalo dělat.
Až ráno se byli podívat ven.
Snad se v tuhle chvíli opravdu báli, co najdou.
Dívka žila, ale nebyla zcela v pořádku.
Popisuješ zlomeninu klíční kosti.
I tak to pro ni musela být hrozná bolest.
Nevolali sanitku, protože by bylo jasné, že pod oknem byla dlouho, neměli odvahu k časové konfrontaci.
Nechtěli se k ní znát, ale nakonec to lidské v nich zvítězilo, tak ji odvážejí autem.
Nevím, kdo řídil.
To není důležité.
Byli při ní všichni ochránci, neměla zemřít, ale všechno se v ní najednou stavilo, spojilo, došlo k obrovskému šoku.
Proto k ní také chodí dívka, která byla na mejdanu, píšeš, že se odstěhovala.
Ta má totiž v sobě obrovské výčitky, nedokáže je zpracovat.
Je to obrovská tíha, s kterou musí žít.
Nejde jí to...
Neustále se jí ten večer nebo ta noc vrací.
Je to jako nekonečná smyčka.
Tahle tíha se projevuje v obrazech, proto ji Tvá sestřenice vidí v zrcadle.
Wahlgrenis 23.01.2009
Milá Wahl,
chtěla jsem ti poděkovat za tak brzkou odpověď.
Je to hrozné všechno, co se stalo.
Nejhorší na tom je, že sestřenici se ani na tu akci moc nechtělo, ale protože jim to slíbila, tak šla.
Osudová chyba, která ji poznamenala na celý život.
Nevím, jestli se z toho někdy vzpamatuje a bude žít normálním životem.
To byl její osud, to se mělo stát a měla tím být poznamenaná na celý život?
Jestli mi ještě odpovíš, předem moc děkuji.
S pozdravem
ILL 23.01.2009
Milá Wahl a ILL,
dotaz na "nestandardní situaci“ mi připomnělo zážitek mého taťky, o kterém jsem si do nedávna myslela, že absolutně nevěří v existenci paralelního světa…
Mohlo se to stát možná před dvaceti lety, kdy byl táta již ženatý a já jsem byla na světě.
Vyprávěl mi, že se dohodl se svým dlouholetým kamarádem z dětství a zašli si spolu posedět a poklábosit do hospody v malém městě, kde dříve vyrůstal a kde doposud žijí jeho rodiče.
Vzhledem k tomu, že se jednalo o pracovní den a druhý den museli oba do práci, pojali toto posezení v hospodě zodpovědně.
A po pětikilometrové procházce do domu rodičů, kde tento večer přespával, prý z táty vyprchala většina opojné nálady z dobrého piva.
U domu zazvonil na své rodiče, přišla mu otevřít jeho matka.
Taťka šel spát do svého pokoje, který byl jeho dětským pokojem již dávno předtím.
Tuto noc si prý bude pamatovat ještě dlouho...
Probudil se chladem a bolestí (oblečen pouze do spodního prádla) venku na trávě pod oknem pokoje, ve kterém spal.
Okno bylo a stále ještě je vyvýšeno nad úrovní země zhruba o 3 - 4 m.
Když vstával, všiml si, že ležel asi 20 cm od železné ostré tyče, která byla částečně zatlučena do země.
Prý vůbec nechápal co se mohlo stát, nerozuměl situaci, ve které se probral...
(Náměsíčností netrpí).
U domu opět zazvonil na své rodiče, kteří mu znovu přišli otevřít … stejně tak ani oni nerozuměli tomu, co vidí …
Druhý den jel táta do práce, ale protože měl bolesti a močil krev, zašel si na vyšetření do nemocnice, kde si ho týden nechali na pozorování.
Posléze se táta dozvěděl, že tu noc, kdy nejasným způsobem vypadl z okna, zemřel jeho dědeček, kterého měl velmi rád.
Údajně tu stejnou noc viděla babička mého otce, která byla se zemřelým dědečkem již několik let rozvedená, ducha tohoto dědečka, který stál za oknem a kynul jí, aby ho následovala.
Babička prý neuposlechla…
Dodnes není jasné, jestli táta v okně viděl také ducha, který ho "chtěl vzít sebou“ a následoval ho, nebo co se vlastně stalo.
A především tátovi není jasné, proč by dědeček usiloval o život svého vnuka, který ho měl velmi rád a obdivoval jej...?
Milá Wahl, pokud se Ti zdá, že by můj taťka měl vědět, co se tehdy stalo, budu Ti vděčná za jakoukoliv odpověď.
Přeji Ti v životě jen všechno krásné
Kopretinka, častá čtenářka Tvého deníku a účastnice kurzu v Sudoměřicích ´08, 23.01.2009
Ahoj Wahl,
čtu příběh z mejdanu a cítím lítost.
Nejen nad dívkou, které se příběh dotýká, ale i nad lidmi kolem.
V příběhu hrají roli i jiné energie nežli hmotné.
Někdy si říkám, že by bylo dobré, kdyby v těchto chvílích lidé viděli, co si k sobě přitahují, s kým si to vlastně užívají a koho poslouchají.
Nejen mráz by je obešel......
Ve stavech úniků mimo tělo je lidská schránka otevřená mnoha energiím a i když si člověk myslí, že má vše pod kontrolou, tou kontrolou mohou být zcela jiné energie.
Pak stačí jen poslouchat a konat a tím je vlastně živit.
Ach jo.
Dívka, která vidí obraz jiné dívky, bohužel vnímá i jiné energie, se kterými si její rozum neví rady.
Na její solar jsou připojené další entity.
Potřebovala by pomoc od člověka, ke kterému má důvěru a od nějž by pomoc přijala.
Víra a modlitba mají velkou sílu.
Nejsou to jen slova... jsou to energie od srdce......."Proste a bude Vám pomoženo"......
Jitřenka 24.01.2009
Milá Jitřenko,
moc ti děkuji za to, co jsi napsala.
Myslím, že já jsem ten člověk, který sestřence dokáže snad pomoci.
Jsem s ní ve spojení a radím ji k tomu, aby té dívce ze zrcadla odpustila a hlavně sama sobě, že je to velice důležité.
Jsem jediný člen z naší rodiny, který se zajímá o tyhle věci, rodinou nepochopena a jsem pro ně také nenormální.
Proto mám k sestřence asi teď blíže.
Psychiatři se k tomu vyjádřili, že to má dědičné po babičce s otcovi strany, ale já pořád doufám, že jí lze pomoci.
Moc bych si to přála.
Připadá mi, že její matka se k ní otáčí zády, když by měla stát v této chvíli při ní.
Vidí v ní teď blázna.
Poraďte mi prosím někdo, jak jí nejlépe pomoci.
Děkuji všem za odpovědi.
ILL 26.01.2009
Milá ILL,
nechte působit intuici, dělejte to, co cítíte srdcem.
Zkuste třeba spolu malovat obrázky.
Třeba sestřenice dokáže namalovat to, co nemůže či neumí slovy říct (i svůj strach).
Vůbec nezáleží na kráse obrázku.
I negativní pohled z obrázku je správný, protože energie z nitra se přenesou ven.
Takový obrázek, co se jí samotné nebude líbit je dobré spálit a třeba pustit po vodě, aby tyto energie odpluly pryč.
Nemalujte rozumem, ale pocitem.
Vymalujte pocity, které tíží a také pocity, které pohladí.
Nevybírejte barvy rozumem a nehleďte na to, co by kdo obrázku řekl.
Je to Vaše spolupráce a nejen Vaše....... .
Poproste (Obě) své ochránce, nechť Vám pomohou - poproste sílu, která je srdci blízká o odstřihnutí negativních připojených energií a VĚŘTE, že vše bude dobré.
Čistěte energii s pomocí Boží kolem sestřenice a sama buďte opatrná.
Ona není blázen, ať věří svým pocitům v srdci, ne těm, co se jí snaží cosi namluvit.
Moc Vám držím palce.
S láskou
Jitřenka 27.01.2009
Milá Wahlgrenis
Je mi moc líto té dívky z příspěvku "Co se stalo tehdy na mejdanu".
I proto, že už jako školačka jsem o velmi podobném případu četla, a i tenkrát mnou otřásl...
Pokud můžeš, předej prosím tento vzkaz od Universa této dívce....
"Dívka i její sestřenice musí najít rozuzlení toho, co se stalo, a to tak, že se tím budou skutečně zabývat a hledat cestu ven.
Obě se musí naučit poslouchat srdce a řídit se tím, co jim radí.
Obě se musí sladit s pokorou a mít rády to, co je obklopuje.
Musí si uvědomit, že je to cesta duše a ne těla.
Že budou rozděleny role, občas se strana obrátí a je role oběti, ale je to jen role.
Oběma jde o to, aby se uzdravila ta dívka, co je nešťastná, ale je to její duše, kdo pláče.
Oběma jde o to, aby se s takovým zážitkem vyrovnala.
Oběma radím, aby se staraly o druhé.
Aby se dívka uzdravila, je potřeba, aby se starala o druhé.
Je schopna soucitu a lásky a to musí dělat, aby se uzdravila.
Dát dívkám víru v sebe je více, než si dokážeš představit.
Ať jsou u sebe co nejčastěji.
Pochopí, co ji tentokrát čeká.
Ať se nebojí, že bude "zase dobře"
Ochránce jen doplnil tato slova...
"Potřebuje vědět, že je mnoho těch, co potřebují pomoci, a to ji uzdraví, ať se stará o druhé. Nyní je v roli oběti, musí se dostat do role ochránce, pak se bude uzdravovat....."
Doufám, že tato slova trochu pomohou....
Přeji hezké dny Tobě Wahl a všem .
Konchedras 27.01.2009
Děkuju vám všem, kteří jste mi napsali, co dělat.
Budu se snažit, vše proto udělat, abych jí pomohla.
Problém je ale, že já bydlím dost daleko od sestřenky, takže spolu zatím komunikujeme po telefonu.
Ještě jednou děkuju.
ILL 28.01.2009
© Wahlgrenis
28.01.2009
