Byl to jen pejsek?
Vážená paní Wahlgrenis.
Nejdříve zdravím, a zároveň chci poděkovat za to, že JSTE.
Mnoho pomáháte potřebným a v tomto si nejsem jista, jestli nezabírám zbytečně Váš čas, když se chci zeptat "jen" na dušičku pejska.
Určitě ne ze zvědavosti.
Duchovní svět mi není cizí.
Na vyšší síly jsem se obracela od dětství, ale spíše nevědomky.
Dále jsem se dostala, vloni, když nám zemřel patnáctiletý pejsek.
Věděla jsem, že to bude bolet, ale nikdy bych nevěřila, že mě to zasáhne tolik.
Onemocněl a já dělala vše pro to, abych ho zachránila.
Nepovedlo se.
Konec byl velmi dramatický a já nedokázala v poslední chvíli být s ním, což si dodnes velice vyčítám.
Dlouho po jeho smrti, nebylo dne, abych nebrečela.
Ani dnes to není o mnoho lepší.
Prosím jeho dušičku, aby se k nám vrátila.
Beneček zemřel 18.7.2008 v 9 hodin.
Pár dnů na to jsem se dostala na Vaše stránky a opravdu nevím jak.
Nedostala jsem od nikoho tip na Vás.
V prosbách jsem se obracela na andělíčka "strážníčka", jak bych se mohla dozvědět něco o dušičce našeho pejska.
Od té doby navštěvuji Vaše stránky, pročítám příběhy a odpovědi.
Některé i několikrát.
Mnoho příběhů nutí zastavit se a zamyslet.
Je to půl roku, ale ještě je to strašně málo, aby mě neunikaly souvislosti.
Hlavně se snažím změnit myšlení, vyhledávám knihy, které mi napoví.
Je toho na Vašich stránkách tolik, že zdaleka nejsem v obraze.
Vím, že musím pomalu, ale i to tak cítím.
Zkouším kyvadlo, komunikuje se mnou, ale já si nejsem jistá, zkrátka si nevěřím.
Vyšlo mi, že by se k nám měl Beneček letos vrátit, zase jako střední pudl, že to poznám.
Ale já vím, že nic nevím.
Kyvadlo neumím kombinovat s věšteckou mapou.
Jsem asi úplně na začátku.
Mám v hlavě plno otázek a nevím, jak zjistit odpovědi, aniž bych musela obtěžovat druhé, kteří " VÍ".
Nemám v životě na růžích ustláno.
Mimo jiné mně ve třinácti letech zemřel tatínek, dlouho jsem pak za ním chodila na hřbitov a dnes ani nevím proč?
Snažím se řídit podle Vašich rad, odpustit křivdy, myslet pozitivně.
Jde mě to dost špatně napsat, spíše to cítím v sobě, jak by to mělo být, že rozumím.
Snad jsem si nikdy nestěžovala, řešila jsem potřebné, myslím, že mi ani energie nescházela.
Ale...
To jako by se změnilo odchodem našeho pejska.
Tápu, jako kdybych hledala sama sebe.
Vždy jsem měla problém s rozhodováním, zvláště o druhých, ale to přisuzuji svému datu narození.
Jako kdyby ode mě odešla s Benečkem i energie.
Nebyl to můj první pejsek.
Moje dcera říkala, že máme mezi s sebou zvláštní vztah i komunikaci.
Říkám si, že jsme se měli určitě potkat, ale ten dramatický konec mně připadá jako trest pro mě.
Za něco, co jsem provedla.
Na Vaše stránky mě nejspíš přivedla ta ohromná bolest, která mě až dusila.
Byla jsem rozpolcená, že to byl "JEN" pes a já cítím takový žal.
Měla jsem strach, aby se něco nestalo našim dětem a blízkým (za to) a děkovala jsem nebesům, že jsou zdravé.
Stále ale myslím na dušičku Benečka.
Když zemřel tatínek, přišel se rozloučit, něco bouchlo ve skříni a my s maminkou jsme "věděly".
U Benečka se to opakovalo, ale "něco" mě jako koplo do matrace a pak jsem cítila "něco" ve vlasech.
Věděla jsem, že je to ON, ale nedokázala jsem se pohnout.
Na to kopnutí taky musím myslet, zůstal ve mně pocit, že se zlobil.
Pak jsem měla nějaký čas pocit, že je u nás doma.
Ale podle Vašich rad jsem se snažila nesvírat ho svým žalem a celým svým srdcem k němu vysílat lásku, aby mohl odejít ke světlu.
Funguje to taky tak u pejsků?
Teď nevím, nic necítím.
Ale co když jsem si před tím něco namlouvala?
Milá Wahlgrenis, nezlobte se, že jsem se tak rozepsala, ale je to příjemné být na Vás naladěná.
Jsem ráda, že jsem Vám toto všechno mohla svěřit.
Cítím úlevu a odevzdání.
Pokud by měla od Vás přijít odpověď, PROSÍM, jestli byste mi mohla prozradit, jestli je Benečkova dušička šťastná, zda se můžeme shledat a kdo to vlastně byl?
A jestli to tak nemá být?
Děkuji, za Vaše stránky.
Děkuji, že jsem měla tu čest je tak zvláštně objevit.
Děkuji, že můžu na sobě pracovat a jít "dál", snad je to souzeno i mně.
Děkuji za Váš čas, dobrotu, lásku a za to, že JSTE.
Z celého srdce přeju sluníčko v duši.
Jája 20.01.2009
Vážená a drahá Wahlgrenis.
Nevím, proč píšu zase, něco mě nutí.
Včera mě pohladil příběh o kocourkovi, podobný mému, ale s pejskem.
Je zvláštní, že jeden den jsme napsali dva podobné příběhy.
Jinak se mi nezdá, že o zvířecích duších by bylo mnoho napsáno.
I když četla jsem zpověď paní o ztrátě pejska, ale teď ji nemůžu nalézt.
Je toho tolik, co nabízíte na Vašich stránkách...
Jsem plná naděje, že mi napíšete, že se zase s dušičkou našeho pejska shledáme.
Také jsem měla kočičky, ale na chalupě, kde žijí, je jejich osud nejistý.
Mnoho nástrah a pak velká bolest.
Dnes s námi žije kocourek, bezdomovec.
Ujali jsme se ho krátce po tom, co nám odešel pejsek.
Je zlatý, hravý, ale dušička našeho pejska to být logicky nemůže, protože se podle našich odhadů narodil asi v květnu.
Máme ho v bytě, ale cítím o co je šťastnější, když je na chalupě.
Když se vrátíme domů, kňučí, chce jít ven, jen tak, nezávazně, tak jak to k jeho životu patří.
Našel domov, ale není to pro něho zlatá klec?
Na venkově ve dne spí a v noci loví.
Ve městě je všechno naopak, ale ven jít nemůže.
Mám slabost pro zvířata, snad všichni, kteří mým životem prošli, měli jména a mnoho z nich má svůj hrobeček.
Ale přesto všechno, největší slabost mám pro pejsky.
Připadá mi, jako kdybych všem jejich pohledům rozuměla, i cizím, které náhodně potkám.
Byla jsem snad v minulém životě pes?
Můj příběh mně připadá malicherný oproti jiným, kde se jedná o životy dětí a srdci nejbližších, ale jak tomu mám porozumět, když s dušičkou pejska to cítím taky tak?
Od léta minulého roku mám touhu a potřebu Vám napsat, ale právě tento rozdíl mě zdržoval.
Pročítám Vaše stránky, abych porozuměla.
Vím, že nebyla "NÁHODA "jak jsem se k Vám dostala.
Dnes už také vím, že Vy mezi duší lidskou, čí zvířecí neděláte rozdíl.
V minulém dopise píšu, že jsem neměla na růžích ustláno.
Myslím, že jsem to nedefinovala správně.
Chtěla jsem říct, že jsem neměla cestičku rovnou a vyšlapanou, že vím o lidském trápení a utrpení, ale přesto je pro mě teď důležité řešit psí duši.
Napadjí mě různá řešení, jako kdyby mě něco pobízelo, abych se přemohla a zjistila.
Nerada obtěžuju, hlavně proto, že cítím naléhavost jiných příběhů a osudů.
Nevím, jak to můžete Wahlgrenis všechno stihnout, nechápu.
Tolik dotazů, příběhů a odpovědí.
Tolik setkání, které jste schopna zorganizovat a zúčastnit se a ještě předat poselství...
Smekám.
Upínáme se k Vám, očekáváme, doufáme, že právě na nás se dostane Vaší pozornosti,
ale přitom máme zároveň i výčitky , že my všichni právě Vám bereme všechen čas a energii.
My všichni chceme soukromí, chvilenku sami pro sebe.
Máte ho Vy?
Nevím, jestli postačí slova díků za všechno, co jste schopna pro druhé obětovat, těžko.
Blahopřeji k ateliéru v Pardubicích, nebylo to pro Vás snadné.
Bydlím v Chrudimi, snad někdy najdu odvahu a zkusím Vás navštívit.
Vím, že máte všechno přeplněné, ale snad se skulinka najde.
S krásným pozdravem
Jája 20.01.2009
© Wahlgrenis
20.01.2009
