Byl víc než kocour
Mila Wahlgrenis,
doufam, ze novy rok zacal podle Tvych predstav a ze to bude rok plny spokojenosti a klidu.
Psala jsem Ti jiz drive.
Dnes je mi hodne smutno, protoze vcera umrel muj kocourek Wilda.
Ja vim, ze musi byt tezke cist maily tohoto typu a ze jich chodi dost..
Jen me to moc tahne TO napsat.
Vis, nebyl to pro me obycejny kocourek, uz kdyz ho pritel prinesl - puvodne pro svoji maminku, ale ta ho nakonec nechtela - mela jsem pocit, ze ho znam uz dlouho.
Kdyz jsem byla mala, mela jsem moc oblibenou kocicku u babicky - ja na kocky moc trpim, mam pocit, ze nekdy v minulem zivote jsem taky jednou byla.
Moc mi ji Wilda pripominal.
Navic jsem mela pocit, ze je to muj andel, byl tak moc mazlivy, pritulny, porad me olizoval, vrnel uz jen, kdyz jsme prisli domu, delali jsme vsechno spolu.
Z patku na sobotu ho prejelo auto.
Byl mu rok a pul..
Hrozne moc mi chybi, vsude ho vidim.
Byl to i strazce meho vztahu s pritelem..
Kdyz jsme meli nejakou krizi, tak jsem si kolikrat rikala,ze nebyt Wilouska, tak bych odesla, jenze to je samozrejme hloupost.
Ted to vim.
Dodaval mi tolik sily a ja se na nej kazdy den tesila.
Byla to moje laska a podpora.
Pro nekoho mozna nepochopitelny, ale pro me znamenal moc.
Pohrbili jsme ho u nas na zahrade..
Ted tomu teprve zacinam verit a uvedomovat si, co a ze se to vlastne stalo.
Vis, hrozne me mrzi, ze jsem ho neochranila, kdyz jsme ho pousteli ven, mela jsem predtuchu, spatny pocit.
Den pred tim prisel poraneny asi ze rvacky s jinym kocourem a chteli jsme ho nechat doma.
Ale vecer uz vypadal fit a mnoukal u dveri a tak jsme ho pustili.
Vycitam si to.
Pritel se me jeste ptal, jestli ho ma pustit a ja rekla jo.
Kdybych tak rekla ne... a verila svemu spatnemu pocitu...
Strasne mi chybi.
Chtela jsem se zeptat, jestli je uz v bezpeci, jestli jeho dusicka nekde neuvizla.
Je to muj andilek a je mi po nem moc smutno.
Mame jeste pejska, ale to prazdno tady porad je.
Budeme se snazit delat domov jinym opustenym kocickam, ale na Wilouska nikdy nezapomenu.
Wahlgrenis, nevis jestli se jeste s jeho dusickou setkam?
Moc bych si to prala.
Ten rok a pul utekl tak rychle, chtela bych ho mit porad u sebe...
Byl vic nez kocour.
Wahlgrenis, preji ti spoustu peknych dni.
Aree 19.01.2009
Milá Aree,
o duších, které jsou ve zvířecích tělech, se moc nepíše.
Nejsme lidi a nejsou zvířata... ale jenom jsme...
Tak bychom se totiž měli dívat na svět, v kterém žijeme.
Není naší zásluhou, že jsme momentálně v lidském těle, neměli bychom proto povýšeně hledět na zvířata.
Rozumí nám víc, než si myslíme.
Řešila jsem už mnoho příběhů, kdy se duše po smrti nenarodila jako člověk, ale jako zvíře.
Sama píšeš, že vnímáš, jako by mezi Tebou a kocourkem bylo něco víc.
Ano, bylo.
Byla to jistá osudová lekce, kterou jste si spolu měly odžít.
Už v minulosti Vaše duše už žily spolu.
Jeden z Vás nepochopil, že nikdy nikdo nikomu nepatří.
Vládla tady silná žárlivost, přes kterou se nebylo možné dostat dál.
Tehdy jsi odešla Ty, nyní odchází jako první on.
Snad aby sis prožila to, co si musel prožít on tehdy...
Tohle trápení, tyhle slzy...
Není to jednoduché.
Přesto je třeba jít dál.
Všechno má nějaký význam, nic se neděje jen tak.
Wahlgrenis 20.01.2009
Mila Wahlgrenis,
mnohokrat dekuji za Tvou odpoved...
Otevrelo mi to oci.
Silna zarlivost se kolem me porad toci, snad to konecne v tomto zivote vezmu za spravny konec a pochopim...
Krasny den.
Dekuji.
Aree 20.1.2009
Milá Aree,
předem Tě moc zdravím a posílám Ti mnoho andílků, kteří Ti pomohou s tvým smutkem, který je teď moc veliký...
Sama můžu říci, ze své zkušenosti, že vím, jak moc teď trpíš...
Ráda bych se s tebou podělila o můj příběh...
Měla jsem stejně krátkou dobu kočičku Pussynku, byla to láska na první pohled, ale vzhledem k mé rozmazlenosti a lenosti jsem způsobila její odchod ode mě, opustila mě, a vím, že jejím odchodem jsem pochopila tu věc, že s ní jsem měla čas na to, abych zjistila, jaké to je, když tě někdo má rád víc než sám sebe, vždycky tady byla pro mě a uměla mě potěšit a uklidnit...
Jen jsem byla moc malá na to, abych se o ni dokázala postarat a celkově to bylo těžké období, jen jsem nechtěla, aby někdy trpěla.
Umřela náhle na nádor v děloze, který tam údajně měla.
Ale vím, že její smrtí jsem se hodně ponaučila, co se týče zodpovědnosti.
Věděla jsem, že po jejím odchodu už žádné zvířátko nechci, dokud si nebudu jista, že mu zařídím spokojený domov, zařekla jsem se, že už nikdy nechci vidět svoje miláčky trpět...
Milovala jsem ji víc, než si kdo umí představit, vím, že ty umíš.
Nejhorší je, že jsem si to uvědomila, bohužel až po tom, co odešla...
Už je to sedm let a já ji mám stále čerstvě v paměti a vím, že na ni nikdy nezapomenu a nikdo jiný už mi jí nenahradí...
I když už mám Charlíčka-kocourka, ona byla jedinečná..
A děkuju za to, že jsem s ní mohla prožít kousek života, i když opravdu jenom kousek...
A teď doufám, že prožiji pořádný kus života s tím mým dalším raubířem, který má ohromnou dušičku, je to báječný člen rodiny, máme jich celkem tři :)
Toť vše, doufám, že jsem ti nějak nepřitížila, jen jsem cítila, že ti to musím napsat.
Přeji Ti spoustu spokojených mazlíčků :)
Pa Iluša 23.01.2009
Milá Aree,
nedá mi to neodepsat.
Hodně mi to připomíná moji situaci, když jsem byla dítě.
Měla jsem kocourka, myslím, že se tenkrát narodil jako jedináček nebo jako jediný přežil.
Vypadal přesně jako tvůj, jen místo rezavých mourů měl moury hnědé.
Bylo v něm NĚCO.
Něco, čemu jsem rozuměla, něco, díky čemuž byl v mých očích na mé úrovni, můj kamarád.
Schovávali jsme se spolu ve stodole na slámě, čekával tam na mě, na kocoura měl úžasnou povahu a hrál si třeba i se svými o rok mladšími sourozenci, ačkoliv jinak kocouři koťata spíš rdousí a zapouzí.
On byl prostě úžasný...
Ale byl Kocour.
To se na vsi nepromíjí a zabila ho ruka jeho vlastní rodiny, nikdy jsem to nepochopila, strašně moc jsem cítila křivdu, chtěla útéct pryč od lidí, kteří mi mají být nejbližší a přitom zabijí zvíře jen z rozmaru, že je kocour a aby nemnožil doma koťata...
Byla to pro mě hrozná rána a dodnes, když se podívám na jeho fotku, vidím na ní duši, čistou duši člověka....nikoliv kočku.
Milá Aree, vysvětlení od Wahlgrenis je úžasné a pocit, že víš, proč to tak bylo a že to tak mělo být, to je k nezaplacení.
Přeji ti, ať se s tím časem srovnáš úplně a na tvého rezatobílého kamaráda ti zůstane kopa krásných citových vzpomínek...
Jako mně :-), vzpomínky jsou krásné, i když tam stále visí to "proč"?
Daniela 02.02.2009
Mila Aree,
Precitala som si Tvoj pribeh na strankach Wahl...
Je neskutocne krasne, ked ma clovek vytvoreny vztah so zvieratkami, s ktorymi zije,
ktore su jeho oporou v tazkych chvilach, kedy ani clovek nedokaze dat to, co dokazu zvieratka.
Pisem to z vlastnej skusenosti.
Moje zvieratka /podotykam ze vsetky som doniesla domov ja bez suhlasych ostatnych clenov rodiny/ su mojimi priatelmi, chodievaju so mnou na prechadzky-dokonca aj kocur Mišo.:) - nenasilne - uplne prirodzene.
Ked idem vencit vonkufenku Sašku, hned sa prida aj Mišo-a ideme.:))
Vtedy im poviem-podte deti moje chlpate-ideme na vylet-a oni velmi radi idu.:))
Musim vsak napisat, ze aj moj kocur Miso prekonal velmi tazky zdravotny stav,
kedy som myslela ze bohuzial - uz sa spolu navzajom nebudeme tesit.. to bolo more slz..
Ja som sa vsak nevzdala a spolocne sme spolu bojovali a teraz uz je vsetko v poriadku.
V tychto dnoch som mala velmi vazny problem s fenkou Saskou -
dostala injekciu na prerusenie /nechcenej/ gravidity a ta sposobila strasne velke problemy.. od zaciatku tohto roka sme sa vytrapili obidve..
V hodine dvanastej bola zoperovana a zial uz nikdy nebude mat nadherne mladatka, ale co je podstate - zije.
To boli prebdene noci, masaze bruska, ponukanie potravy, vody /nasilu-uz nic nekonzumovala/ place, vycitky svedomia...
Bolo to hrozne obdobie pre mna... teraz dufam, ze uz vsetko bude len v poriadku...
Ja som sa poucila zial z vlastych chyb... velmi ma to mrzi..
Uplne Ta chapem, co pre teba znamena tato strata..
Zvieratka niekedy dokazu dat ovela viac ako ludia...viem o com pisem...
Prajem Ti - aby si prekonala toto obdobie...
aby si nasla opat znovu spriaznenu zvieraciu dusicku, ktora Ti bude robit verneho spolocnika...
Prajem vsetko dobre...
Airin 04.02.2009
© Wahlgrenis
04.02.2009
