Wahlgrenis

Problémy nastaly, syn nejspíš půjde z gymnázia

Mila Wahl,
zdravim ta a posielam Ti pohodu a lasku v srdci.
Opat sa zacal skolsky rok a u nas opat nastali male problemy so synom /spravanie a proste vsetko dokola/.
Chcela by som ta poprosit o radu, nie ako dalej, ale skor o odpoved na otazku, ci to citim spravne.
Odkedy sme sa so synom odstahovali do inej krajiny, zacinam vsetko vnimat inak, vela veci vidim inymi ocami
a chapem , ze vsetko ma svoj vyznam a vsetko so vsetkym suvisi.
Myslim, ze sa nemusim rozpisovat, co presne, pretoze ty vies.
Syn bol prijaty na gymnazium s podmienkou, ze ak budu nejake problemy, bude proste z gymnazia vyluceny.
Samozrejme nejake problemy nastali a ja sa to uz snazim brat ako prirodzenu vec a vnimam to tak, ze nicomu nemozem zabratit
/ako som si donedavna maslela/, nikoho od nicoho neuchranim, ze zo vsetkeho sa mam nieco naucit.
Konecne vnimam veci tak, ze i ja mam svoju cestu a svoj zivot.
Doteraz som tak nejak v podvedomi verila tomu, ze musim byt stale so synom, ze kam ide on, mala by som ist a ja....
Zrazu to nejak citim inak, akoby tieto vsetky problemy tu boli kvoli tomu, aby som pochopila, ze ma svoju cestu.
Preto ti vlastne pisem.
Citim to tak, ze ak ho vylucia z gymnazia, musim ho nechat bojovat sameho, nestat mu stale za chrbatom
a chranit ho pred niecim, co ho i tak neminie...
Vies, rozmyslam o tom, ze asi on potrebuje padnut dolu, aby pochopil, ako to tu vsetko funguje,
aby sa naucil vnimat ludi takych, aki su, a naucil sa ich tolerovat a akceptovat.
Nejak mam pocit, ze stale caka, ze iba jeho budu vsetci akceptovat.
No ale citim to tak, ze asi bude pre neho lepsie odist za otcom a ja sa musim naucit zit.
Je to velmi tazke, aj ked niekto by si povedal, ze to je to najjednoduchsie, poslat ho prec.
Nemyslim to tak, ze ho posielam prec, proste mym pocit, ze si potrebuje uvedomit, ze za vsetko si musi neist zodpovednost,
ze nie ej vsetko jednoduche a nemoze vsetko hadzat mne na ramena.
Vlastne on to ani nehadze, len ja to tak prijimam a snazim sa vsetko riesit za neho tou dobrou cestou....
Nejak to nejde, nejak nepocuva, viem, nevie, ze mu chcem dobre, aj ja som mala 16 rokov.
Prosim ta velmi o radu, ako dalej....
Ci to citim spravne.
Viem, ze su dve cesty, ale tou prvou...som kracala doposial, riesila, zastavala si...
Verim, ze je dobry clovek, ze je mudry, ze vie kadial ma ist....
akoby som mala pocit, ze ja uz tu nic neurobim.....citim to spravne Wahl?
Na druhej strane mam o neho samozrejme strach, ze to bude mat s otcom tazke, ale myslim, ze sa pri nom nauci viac ako pri mne.
Zijem s priatelom, mam pocit, ze ho syn aj kaceptuje a mam aj pocit, ze to dusno tu robim ja.
Ale necitim, ze on by mal zasahovat do jeho vychovy uplne do detailov.
Vies, je to moj syn, ja ho poznam, mozno aj precitujem jeho pocity a smutok, niekedy aj osamelost.
Ale ja odtialto nechcem ist prec.
Velmi by som ta poprosila o radu.
Ak nie priamo pre mna, aspon proste radu, co urobit, ked odide z gymnazia, ci ej elpsie poslat ho do skoly na slovensko,
alebo najst neico, co by ho bavilo, alebo ci ma iszt pracovat.../aj ekd to je tu tazke, pretoze ked nebude student, pracu dostane tazko/.
Morim sa s tymto problemom uz dlho a snad az teraz sa mi trosku otvaraju oci....
Prosim, ak uznas, ze by si mi mohla poradit a ze mi mozes poradit, porad mi s tymto mojim problemom...
Mozno ma to posunie dalej a konecne pochopim uplny zmysel tohoto vsetkeho, co nas postretlo.
Dakujem Ti za vsetko.
Ak neodpovies,taktiez vdaka za to, ze si si moje riadky precitala a ja som sa s tymito mojimi pocitmi mohla s tebou podelit....
Posielam krasny farebny jesenny pozdrav
s laskou
Dadika 22.09.2008

Mila Wahl,
dnes mam moj syn 16 rokov....
pekne, akoby to bolo vcera, co sa narodil....
chcela som, aby cely den bol prima, pohodovy, ale nejak sa nam to obom vymklo z ruk a hned rano sme sa poharkali.
Mrzi ma to, v poslednom case akoby bola cesta medzi nami uplne uzavreta.
Snazim sa ho pochopit, ale akoby z jeho strany stael neprichadzala ziadna odpoved.
Veis je zamilovany do dievciny, ktora ho myslim dost psychicky akoby vydierala a ja s tym dost biojujem.
vcera som uz bola v pohnutke, ze jej zavolam a poviem, nech mu da pokoj,
ale potom som si v duchu povedala, ze to nemozem, ze to musi nejak zvladnut.
Je ako zmyslov zbaveny, ked mu napise sms, alebo ked mu zavola.
Vies, mam pocit, ze on si to i uvedomuje, ze ona mu vedome ublizuje,a niekedy sa dokonca proti tomu aj postavi a povie si dost.
Ale po dalsich dnoch to zacne znova, myslim, ze aj ona ma problemy sama so sebou.
Dnes rano som si precitakl horoskop na dnesny den.../rak/ a tam som nasla vsetko, co sa ma dnes tyka.
Veim, ze musim synovi pomoct, ze ho nemozem proste odstrcit na vedlajsiu kolaj a povadat mu, daj mi pokoj, a chod uz .....
viem, tato cesta u nas nie je spravna.
Ale musi sa predsa naucit zvladat urcite situacei, v skole, doma...
myslim, ze ma smutok v dusi, a ako je v horoskope, ze nezvlada skolu a ma traumu.
Ale ako mu pomoct, ked nechce.???
Stale mu ponukam pomocnu ruku, ale on ju neprijima.
Mrzi ma to, mysli si, ze idem proti nemu, ale to nei ej tak, len sa mu snazim pomoct pochopit, ze vsetko ide tak ako si to urcime my.
myslim, ze to aj vie, ale proste s tym nejak nevie pracovat.
Prosim mohla by si mi pomoct, ako s im zacat komunikovat, ako sa k nemu dostat, porozpravat, najst si znova k sebe cestu???
Viem, ez kazdy si voli cestu sam, ale viem aj to, ze cesta sa da nasmerovat tym spravnym smerom ak vieme ako na to.
je mudry,ale teraz je v stadiu, ze dokaze zahodit vsetky prednosit ktore ma za hlavu kvoli par ludom.....
aj ked v kutiku duse vie, ze nerobi spravne....
Prosim, pozrela by si sa mi na to, ako by sme to mohli spolocne vyriesit?
Ako by sa mu dalo pomoct, ayb vedel, ze sme tu pre neho a ze ziaden problem nie je neriesitelny???
Velmi Ti dakujem a prajem krasny farebny den...
Dadika 29.9.2008

Milá Wahlgrenis,
po přečtení příběhu Dadiky mám nutkání jí napsat.
Pokud uznáš za vhodné, pošli to dál, když ne, tak to tak má být.
Měj se moc hezky

Milá Dadiko,
přečetla jsem si Váš příběh, Váš a Vašeho syna a chtěla bych Vás ujistit, že v tom nejste sama.
Je nás takových spousta, špatně se o tom mluví, protože reakce okolí obvykle bývají typu
- já bych tohle nikdy nedopustila, mě by se to stát nemohlo, já svoje dítě znám...
Může se to stát úplně každému.
S nejstarším synem jsem zažila něco podobného.
Problémy nastaly, když mu bylo 14 let.
Na učilišti neprve propadl v oboru s maturitou, opakoval na tříletém a nakonec ze školy odešel.
V osmnácti se odstěhoval ke slečně, která stejně jako slečna Vašeho syna, měla vůči němu majetnické sklony, vztah byl plný výčitek, vydírání a pláče.
Rok spolu bydleli, pak se ne moc hezky rozešli a syn se vrátil domů.
Od ukončení školy po různu pracoval a spíš nepracoval, vyrobil si dluhy na zdravotním pojištění.
Od slečny se odstěhoval zpět k nám domů.
Podařilo se mu najít slušnou práci, která ho snad i baví.
Má novou přítelkyni.
Splácí svoje dluhy.
Bude mu 22 let.
Tiše doufám, že si někdy dodělá školu.
Prošli jsme si fází donucování, uplácení, domlouvání i řvaní.
Chtěli jsme ho vystěhovat a zbavit trvalého pobytu.
Chtěli jsme ho "zabít", chtěli jsme se "zabít", přemýšleli jsme, kde se stala chyba.
V určité životní fázi je parta prostě silnější než sebelepší rodina.
Nakonec jsme se dopracovali k poznání, že je třeba to přijmout, jak to je.
Nevyčítat, nelamentovat, nikdy se nevracet do minulosti a nepoužívat obraty typu -
vidíš, já ti to říkala.
On chlapec moc dobře věděl, že dělá chyby a nepotřeboval v tom být ujišťován pětkrát denně.
Prostě jsme mu dovolili nabít si "držku", když o to tak stál.
A hodně jsme chválili cokoli se pochválit dalo, když se mu něco nepovedlo, tak jsme řekli jen - ty víš viď?
Velkou roli hrálo samozřejmě odpuštění, a to nejen jemu, ale hlavně sami sobě, a po tom všem zbyla láska.
Prostě čistá mateřská i otcovská láska, protože vlastní krev prostě není voda.
Neexistuje univerzální přístup k dítěti v takové situaci.
Podle mě je nejdůležitější jakési smíření, pak je snažší podniknout pozitivní kroky, najít řešení, udělat cokoli.
Když to bereme jako protivenství, tak jsou naše reakce spíš obranné, donucovací, boj o to kdo s koho a je to čím dál horší.
Poznala jsem též, že prosit Stvořitele o pomoc není na místě, děkovala jsem mu každý den za všechno, co mám, co mě potkalo...
Zázraky se dějí každý den, některé se rodí velmi dlouho, a my si třeba ani nevšimneme, že jsme svědky jeho zrození.
Přeji Vám hodně trpělivosti, lásky a odpuštění.
Felisín 30.9.2008

Draha Felisin,
dakujem Ti za tvoj pribeh.
Ja viem, ze kazdy ma svoju cestu a kazdy ma na tomto svete nieco, co ma vykonat, urovnat, pomoct.
Vies, za posledny rok som sa vela naucila a naozaj som pochopila, ze jedine, co moj syn potrebuje, je laska, pohoda, porozumenie.
Mohla by som povedat, ze je to dost tazke najst to v sebe, poorzumiet tomu a pochopit.
Moj syn je uplne skvely, mudry, ja skor myslim, ze problem je vo mne.
Je nesmierne obetavy a myslim, ze by nikomu nedokazal ublizit.
Jediny jeho problem je, ze akoby neuznaval ziadnu autoritu a s tym ma vlastne problem v skole.
On na tom gymnaziu chce zostat, velmi chce, jeho problem je skor v otm, ze dava o sebe vediet,
na hodinach vyrusuje a ucitelia /ktori maju vystudovanu pedagogiku a aj psychologiu deti/ to nechapu.
Pre nich je to velky problem.
A ja si stale kladiem otazku....koho je to problem???
On je naozaj velmi mudry, myslim, ze je dost velka osobnost,
ma talent na hudbu, od malicka si spieva, pisal si i nadherny dennik...uplne neuveritelne.
On je vo vnutri citlivy a sladky... len chce sa zaradit, hlada novych kamaratov a akoby nevedel odhadnut,
co je dobre, co je zle, pokial moze ist a kde su hranice.
Snazim s amu to denne opakovat, vysvetlovat, vacsinou po dobrom, ale niekedy vybuchnem a uz to po dobrom proste nejde.....
Vela ludi povie, no toto by som mu nikdy nedovolila... toto keby urobil moj syn...
za toto by som ho vyhodila z domu...ale ved to je to najlahsie.. sudit, hodnotit..
mam jednu taku kamaratku, ktora rozprava o svojej dcere, ze je 100%na, ze toto keby urobila a tamto keby urobila...
ako by s nou zatocila...ale to je uhol pohladu...mozno to prave robi, ale neprizna, nepovie, klame, je falosna..-nesudim ju,
neradim....kazdy mame svoje:
Vies ja jej dceru poznam a viem, ze niektore deti proste zataja aj sami seba,
ale su deti, ktore hladaju spravodlivost, netaja sa, ze nieco urobili, pretoze su presvedcene, ze to robili s dobrym umyslom
a nevidia v tom nic zle, preto tajit a klamat nemusia....do tejto skupiny patri ja moj syn.....
on proste jedna intuitivne.
Robi to, co sa mu paci, to co si mysli, ze je spravne.
Ked vidi, ze je vykonavana nespravodlivost hned reaguje, nikomu neublizuje,
on sa cuduje, preco ludia ublizuju, ked vidi, ze je niekto zly, ze krici a riesi len svoj zaujem...
NEAKCEPTUJE HO....
A ja si kladiem otazku....toto je nespravne???
Ved moj nazor je taky, ze kazdy v urcitej situacii jedna sam za seba a naozaj si mysli, ze to co robi je to najlepsie, co moze urobit.
Vies, ja by som potrebovala poradit, ako najst cestu, aby zacal vnimat hranice,
ktore by nemal prekracovat, aby nasiel respekt, toleranciu i sam voci sebe.....
priznam, vela som sa od neho naucila, je proste jedinecny, skvely,
len ja potrebujem vediet, ako mu vysvetlit, aby dokazal udrzat svoje emocie.....
je clovek, ktory potrebuje spolocnost, kamaratov, proste nevie byt sam...momentalne ho zaujima hudba, to som rada....
lenze tato spolocnost nechce deti, ktore vytrcaju...
tito ucitelia chcu deti zaskatulkovat, musia byt poslusne, disciplinovane,musia robit presne to, co im oni povedia...
pouzijem tvrde slovo, ked poviem, ze chcu deti bez nazoru?????
Nastastie nie su taki vsetci....ale asi vacsina, ktora tu mensinu vzdy prevazi a dieta je odmietnute...
Ani si neuvedomuju, co to dieta preziva, oni sa mu nechcu priblizit, oni chcu aby sa ono priblizovali im...
Je to tazke..no..verim, ze to nejak zvladneme..
Ja netlacim na to, ze musi mat vysoku skolu...mne ide hlavne o to, aby bol na svete uzitocny,
aby bol stastny, spokojny, aby ho ludia mali radi, aby on mal rad ludi...
preto chcem vediet, akou cestou ist, aby som mu dokazala vysvetlit, ze neico v zivote proste musi prekusnut,
ze niekedy je mlcat zlato, ze je dobre, ked clovek vie udrzat svoje emocie a nepustit ich von v navale zlosti....
V kazdom pripade Ti dakujem za tvoj pribeh.
Rada si precitam vsetko, co je na tychto strankach,. lebo v kazdom pribehu je nieco, z coho samozeme poucit
a v kazdom pribehu najdeme urcitu odpoved.....
vies, ja dakujem za svetko, co sa mi deje, ja sama na sebe vidim zmeny, ze som celkom ina, ako niekedy...
uz ludi nesudim, aspon sa snazim...nie som nahnevana na svet a na zivot..ako som snad niekedy bola..
teraz uz viem, ze zijem to, co chcem a ja chcem zit lasku, pohodu a krasu...
Prajem ti vela krasnych dni a splnenei vsetkych zelani, ktore mas v srdci.....
este raz vdaka..
Dadika 30.9.2008

Milá Dadiko,
na spoustu otázek, které si kladeš, si sama hned odpovídáš.
Víš, že máš úžasného syna, inteligentního, citlivého, vnímavého.
Chceš, aby byl šťastný, a přitom bys ho nejraději zavřela do krabičky k ostatním dětem, které nazýváš bez názoru.
Tvůj syn takový není a nikdy nebude.
On se nechce nechat spoutat a Ty ho také nespoutávej, pokud nechceš, aby se uzavřel do sebe a zanevřel na všechno.
I to se totiž může snadno stát.
Tvůj syn potřebuje ale jiné pedagogy, jiný způsob výuky, jinou školu...
Je toho moc, co by se mělo - a nejen pro Tvého syna - změnit.
Dnes je mnoho dětí, které se tzv. do škol nevejdou.
Ne proto, že by jich bylo tolik, ale školy - samozřejmě ne všechny - jsou příliš zkostnatělé.
Učitelé - samozřejmě ne všichni - se bojí chodit do netradičních vzorců, mají v sobě jisté mantinely, nejsou zvyklí na debatu.
Navíc bohužel jejich finanční ohodnocení není takové, aby nechávali v učebnách své srdce.
Často si musejí vydělávat ještě někde bokem, aby mohli splácet své hypotéky a jiné věci.
Proto utíkají hned ze škol, nejsou ochotni hledat styčné body se svými žáky třeba po vyučování, jinde.
Pokud vznikne nějaký problém, jako by neznali jinou než černou a bílou barvu.
Proto žáci častokrát - samozřejmě ne všudem - musí pouze opakovat nazpaměť naučená slova, nejde o jejich myšlení.
K tomu by bylo třeba přistpovat jinak, což je poněkud náročnější...
Je to škoda, ale tohle není problém jen našeho školství.
Těch dětí - a nejen dětí - bez názoru je mnohem víc.
Ale nesmíš si myslet, že splynout do této šedé masy je to nejlepší.
Je to možná pro někoho nejjednodušší chovat se tak, aby se o něm nevědělo, aby nevyčníval z řady.
Jenže dopředu se dostane jen ten, kdo vyčnívá, kdo řekne svůj názor, kdo hlavně vůbec nějaký svůj názor má.
Dadiko, chtěla bych se docela poznat s Tvým synem, musí být úžasný.
Nechtěj po něm, aby byl jen jedním v řadě.
On má totiž na víc.
W.

30.9.2008

Draha Wahl,
v prvom rade dakujeeeeeeeeem...
moc, moc....
viem, je uzasny, je mudrejsi a bystrejsi ako ja.
Dokonca som presvedcena, ze je i duchovne vyspelejsi ako ja.
Nechcem, aby sa zaradil do davu deti a neskor dospelych ludi bez nazoru...ma svoj svet, svoje krasno, svoju lasku.
Viem, ze ma lubi a ja jeho tiez.
Je proste skvely, trvalo mi asi dlho, kym som to pochopila a viem, ze v urcitych veciach ho mam respektovat.
Ale aj on musi respektovat ludi okolo seba...
Vies, ja netlacim na neho, aby v kazdom pripade chodil na gymnazium, ja chcem, aby si nasiel, co ho bavi...
Je hodne profesii, ktore mozu ludia robit, z ktorych maju dobry pocit a prinasaju ludom uspokojenie.
Ved nie kazdy musi byt inzinier...
Ja ani nechcem, aby sa zaskatulkoval, ja len chcem aby dokazal ovladat svoje emocie,
aby respektoval ludi, lebo potom budu ludia respektovat jeho.
Ach Wahl, je toho vela, vela...
JE v nom toho tolko, co by chcel ukazat svetu a ludom okolo seba a ja ti mam pocit, akoby ho nepocuvali.
Akoby nepoculi co im hovori, alebo nechceli pocut....
bazi po spravodlivosti a ked vidi co sa deje okolo neho,nepaci sa mu to...ak vidi nespravodlivost, chce to resit...
Aby pedagogovia riesili konflikty podla spravodlivosti.
A ja ti mam pocit, ze sa toho nikdy nedocka.
Ako mu pomoct?
Ako vravis ty...vidia vsetko biele alebo cierne.
Nic nevidia farebne.
Stale maju nejaky problem...ze nie je schopny koncentracie, ze vyrusuje....
ale ved oni su ti, ktori ho maju uputat aby nevyrusoval....
on je mudry, nemusi sa ani ucit a bude mat dobre znamky...
proste oni nechcu vidiet nic farebne, akoby detom, ktore trosku vytrcaju nedavali priestor, hned ich odmietnu....
ani si nepripustia, ze i tieto deti ukazuju urcitu cestu.....
vsetci su taki vazny a zaskatulkovany.....
Ja uz som s nim hovorila o moznej alternative, ze ak na tej skole nechce byt, nemusi tam byt,
ze nech si najde nieco ine, nieoc, co ho bude naozaj bavit.
Je to skomplikovane tym, ze nevie dobre po nemecky, takze aj to je trosku problem.
Ale je kopa skol aj na slovesnku, kde by mohol byvat na internate .....
ale on chce byt na gymnaziu, tam, kde je....
nechce ist zatial odtial prec, paci sa mu tam...a chce tam proste byt...
povedal, ze sa bude snazit, aby to zvladol, verim mu a uviidme....
hladam nejaky kurz bubnovania, viem, ze ma nadanie na hudbu, je proste uplne uzasny kompletny clovek....
a oni si myslia, ze on je problemovy...vela deti je pre nich problemovych...
a ani sa im to nechce nejak riesit..proste povedia vylucime ich....
co som sa ja naplakala, natrapila...
uz som bola velakrat v koncoch a nevedela odkial kam....
velakrat sa zamyslam nad tymto svetom, kam ideme, kam sa nahlime....
Stretavam ludi a niekedy im vobec nerozumiem...
Uz rok byvame vo Viedni,.synovi sa tu naramne paci, nechce ani pocut o tom, ze pojdeme naspat.
Pre neho je to tu proste skvele, je tu spokojny a myslim, ze aj stastny, ale ja mam pocit, akoby nemal rovnocennych kamaratov.
Akoby si nevedel najst rovnocenneho partnera...
pochopitelne, teraz uz chapem..
on je totiz inde..
uz len ten datum narodenia...XXXXXXXXXX
tak rada by som mu pomohla, len neviem ako, aku skolu najst,
prehovarat ho, aby odtial odisiel je nanic, chce tam proste byt......
viem, pisem ti a zaroven si pisem aj odpovede....
pytam sa a odpoved poznam....
tesim sa na buduci vikend do Luhacovic a 15.11 do Trnavy, tam Ti mozem predstavit mojho milovaneho syna.....

Moc Ti dakujem, a prajem Ti krasne jesenne dni plne pohody a lasky.....
myslim, ze som to potrebovala pocut, proste som to potrebovala pocut od teba, ze je jedinecny...
ako kazdy z nas....este raz vdaka...
s laskou
Dadika 1.10.2008

Draha Wahl,
opat Ti pisem, lebo ja uz niekedy neviem...
V poslednom obdobi, mam pocit, ze som velmi zla,
ze proste niekedy vyvolavam zbytocne konflikty a robim to uplne vedome,
akoby som svoje okolie skusala, ako bude reagovat.
Nechapem to, som proste vedome zla a napriek tomu, ze si to uvedomujem, idem do toho.
Naposledy to bol opat moj syn, ktoreho som uplne vyprovokovala, proste som mu ublizovala slovami, skutkami...
Nechcela som to, ale proste bola vo mne nejaka sila, ktora ma hnala dalej
a ja s vedomim , ze robim zle, som proste pokracovala dalej, akoby som bola hnana nejakym motorom...
Wahl, co je to?
No a akoby to nestacilo, opat problemy v skole.
Wahl, myslis, ze ho mame z toho gymnazia zobrat?
Ma ist na inu skolu?
Vies, ked sme sa stretli v Luhacoviciach povedala si mi, ze syn na tom gymnaziu bude,
verim tomu, no stale su nejake problemy, stale nejake staznosti, proste stale neico...
hlavne problem s jeho spravnanim.
Chcem sa len spytat, ci je naozaj problem len v nom.
Wahl ty vies, ....ja uz niekedy myslim, ze sa z tych ich vecnych staznosti zblaznim...
a najskor sa asi zblaznim sama zo seba...
vies Wahl, niekedy mam pocit, akoby bolo vsetko otvorene, akoby som zacala chapat a zrazu STOP...
zrazu akoby som sa vracala spat...
Wahl myslim, ze som hrozne zla, sebecka a v tomto momente ma ani uz len nenapada co vsetko este.
Ale viem, ze to nie je dobre...
Nieco ma brzdi, akoby som sla po zlej ceste...
Vonku svieti slniecko a ja sedim, potom lezim a placem a placem a placem...
Niekedy sa staviam do role obete, no vzapati zistim, ze nou vobec nie som...
Mam to vsetko nejake popletene, uz ani neviem, co je spravne a co nespravne...
Nieco sa so mnou deje, nieco zvlastne a ja niekedy ani neviem, aka chcem byt...
Akoby som mala cely svoj zivot len preplakat.
Zase mam ist do skoly a ja nejak Wahl citim, ze by som im mala povedat, aby uz tie deti brali ako rovnocennych partnerov,
aby ich uz konecne prestali kritizovat, aby im uz prestali vsetko zakazovat a prestali ich gezovat...
aby ich uz konecne zacali pocuvat....
ze to nie su panaci, ktori budu skakat ako oni piskaju, ze budu plnit len ich prikazy a zakazy,
a ze tak ako chcu oni od nich, aby ich respektovali, musia predsa aj oni respektovat tie deti...
ved predsa je nejaka spravodlivost, rovnovaha...
Myslis, ze to citim spravne??
Ze by som mala?
Len ma napadne draha Wahl ako to mozem povedat, ked ja sama to nerobim???
Wahl ty vies....mohla by si mi prosim poradit?
Velmi by si mi v tom pomohla....ak nie, musim najst odpoved sama...
ak neodpovies, znamena to, ze odpoved poznam...
dakujem Wahl, ze si, za vsetko, vsetko....
za to, ze si precitas moje pocity, za to, ze TY VIeS...
prajem Ti krasny slnecny jesenny den...
Dadika 4.11.2008
Wahl, este mala otazocka:
Nemas este jedno miestecko volne na seminar do Trnavy?
Pre moju sesternicu Ingrid.
Ak by sa dalo...
Bola by som veli rada, pretoze mam pocit, ze konecne zacina vidiet veci spravnymi ocami...
Dakujem.
Dadika 4.11.2008

Wahl,
nieco je zle...
neviem, co to je.
Mam zvlastny pocit pri zaludku, ze by som nieco mala urobit..,
predychavam, premyslam... nieco je inak ako by malo byt...
citim vnutri hrozny smutok akoby z celeho sveta, strach ako to vsetko pojde dalej...
pozeram okolo seba na ludi a nerozumiem, nechapem..
niekedy si pripadam akoby som tu bola omylom...
pocuvam riaditelku gymnazia, pozeram na nu, nehovorim nic...
ja nemam co povedat..
mam pocit, ze nerozumie mojim slovam, ze kazdy hovorime inym jazykom...
mam pocit, akoby chcela naplanovat zivoty vsetkym s ktorymi sa stretne, vsetok ich volny cas....
akoby chcela aby sa jej vsetci bali a kto sa neboji, ten je zly...
Wahl, co s tym mam robit???
Citam tvoje stranky, ucim sa z nich, pocuvam hudbu, sum listov, a zase by som plakala.
Akoby niektori ludia videli ludi okolo seba cierno a zlo.
Ani sa nepokusaju najst v ludoch nieco dobre, lebo nechcu....preco nechcu vidiet dobro???
Preco chcu stale riesit nejaku zle povedanu vetu, nejake odvrknutie...
preco stale hladaju nejaky problem aj tam kde nie je???
Ach Wahl, v dusi citim zvlastne pravdupovediac zufalstvo....
neviem kam kracam, kam pridem a kedy.....neviem snad nic....
ale viem, ze toto obdobie ma snad posunie dalej, ze snad pochopim
a ak je cesta trnita, ma taka byt....je to pre mna asi cesta pochopenia...
musim najst v sebe viac porozumenia, odvahy a lasky...
dufam, ze to chapem spravne...
dakujem Ti za vsetko a za vsetkych...
s pokorou Dadika 4.11.2008

Mila Wahl,
viem, mas toho vela a ja znova pisem.
Precitala som si moj horoskop na dnes /rak/ a myslim, ze sedi...
Martin stale nevie, co a ako.
JA viem, ze mu nemozem nalinajkovat jeho zivot, jeho cestu.
Nasli sme novu skolu, ale on nevie.
Sam povie - ja neviem, co chcem.
A ja ho nechcem do nicoho tlacit, aj ked mozno jemu to tak pripada,len chcem od neho rozhodnutie.
A on stale mlci a nevie..
Myslim, ze sa vnutri velmi trapi, pretoze sam necakal, ze sa stane to, co sa stalo.
Je nahnevany na seba a navonok je zly.
Ach Wahl, chcem mu pomoct, ale on tu pomoc neprijima.
Tak uz len mlcim a cakam, ako sa rozhodne.
Rozhodnutie neprichadza a on je na mna zly, nadava, mam pocit, ze ma nenavidi.
Davam mu kopu alternativ, nepocuva, ach Wahl, myslim, ze ma nenavidi.
Mna to trapi, cele dni a noci preplacem, citim sa sama a som si vedoma, ze nejsom zodpovedna za jeho stastie a zivot.
S nikym sa nechcem vidiet, s nikym rozpravat.
Neviem ako dalej.
On sa tvari, akoze mu to je jedno, ale nie ej to tak.
MYslim, ze vie, ze to bude zle, ze to bdue tazke a nevie sa s tym zrovnat.
Boji sa, ze bude musiet odist svojmu otcovi a nejak si to na mne vybija.
Hovori, ze ved kludne pojde otcovi, ale sam tomu neveri, boji sa toho, ako to bude.
A ja sa toho bojim tiez.
Neviem ako dalej a ja ti mam niekedy pocit, ze ma to znici.
Nechce sa so mnou rozpravat, nadava mi, no nenavidi ma.
A aj to nechapem.
Mozno zvaluje vsetku vinu na mna, ze sa mu toto prihodilo, ze som ho sem doviedla ja...
ale tak to nie je, Wahl.
Pisem ti len preto, lebo mam pocit, ze si jedina, ktorej to napisat mozem so slzami v ociach,
bolestou v dusi a trapenim v srdci.
Ja viem, ze je uzasny, skvely, ale niekedy ma pocit, akoby ma chcel znicit,
pretoze sa chova ku mne presne ako jeho otec...
Robi presne to, co sa jemu na jeho otcovi nepacilo.
Nehnevam sa na neho, viem, nema to lahke, snazim sa to vsetko vnimat s laskou a mat ho rada takeho aky je.
Niekedy je to tazke, ale snazim sa.
Su to tazke dni, tazke noci.
Kazdy vecer rozmyslam, co mi zas prinesie novy den.
Niekedy sa s nim da porozpravat a niekedy je ako vymeneny.
Ja neviem Wahl.
Je to tazke, ale snad to zvladneme.
Velmi by som checla, aby sa prestal hnevat na vsetko a na vsetkych,
aby v sebe nasiel silu a zacal konecne bojovat.
Len ako mu pomoct???
To neviem...
Prajem ti pekny den a plny pohody a lasky...
Dadika 25.11.2008

Vies Wahl,
na tu skolu, ktoru sme vybrali, ho nezobrali.
Vraj maju dost svojich studentov a mal by problemy s nemcinou.
Ja hladam dalej, ale Martin akoby kaslal na to.
Neviem, ci si snad nasadil tu masku, o ktorej si vravela a ak ano, neviem ako ho tej masky zbavit...
aj som uz taka unavena, ze vazne neviem.
Kazdy den je pre mna boj, ktory akoby nemal konca.
Posledny rok a pol je najhorsi, aj ked musim poevdat, ze on ma problemy so skolou odkedy nastupil na povinnu skolsku dochadzku..
Ale tento posledny rok a pol je narocny.
Viem, ze pre neho tiez, ale on namiesto toho, aby si to zjednodusil, tak si vsetko stazuje a zhorsuje.
Nepocuva, ide ako hluchy a slepy hlavou proti muru...
Je tazke najst skolu, kde by ho vzali, no a k tomu ked on vlastne ani nevie.
A uz ani aj neviem.
Este raz pekny den.
Dadika 25.11.2008

Mila Wahl,
naposledy, ked sme sa stretli, rozpravali sme o volbe skoly, poradila si mi, aby sme dali syna na inu skolu.
Mozno sa ti zda, ze stale pisem o otm istom.
Konecne si syn vybral skolu, na ktoru by siel.
Dnes sme sa k tomu konecne dostali a sam teda prisiel za priatelom, ze si skolu vybral a ci sa spolu na to pozru.
Bola som rada, ze vlastne konecne prislo na tuto temu, a ze sa konecne niekam pohneme.
Ale vsetko dopadlo celkom inak.
Priatel sa rozpraval tonom, ktory musim priznat sa nepacil ani mne a syn znova urobil krok spat a povedal, ze nechce nic.
Len kyval plecami a znova sa zavrel debate.
Skusam sa s nim teraz rozpravat, ci vlastne chce odo mna pomoc.
Povedal, ze chcel, ale teraz uz nechce, pretoze sa podla neho sa s nim priatel rozpraval otrasne.
A ja uz WAhl neviem, poviem ti, ze sa citim ako na pokraji zufalstva
a raz neveim, ci mu mam este davat pomocnu ruku, alebo ho naozaj nechat ist na dno...
Nechcem sa mu vnucovat, uz nechcem plakat.
Vies, trapi ma to, ze je naozaj velmi dobry, ze by nikomu neublizil,
len ja proste neviem s com sa nechce zmierit.
Co ho trapi a akou cestou ho mam viest.
Ja viem, ze je to cesta lasky, moc sa snazim, ale on to akoby neprijima.
Velmi by som ta tentokrat poprosila o to, ako to vidis ty.
Ako sa mu priblizit, ako ist dalej...
Ja viem, kazdy nemusi byt inzinier a mat tri diplomi.
To ani nechcem, to vies, len proste musi mat v ruke nejaky papier.
Prosim Ta velmi velmi, ak si najdes cas, pozriet sa na to a trosku nas nasmerovat.
Je jeho cesta tu, alebo by sa snad mal vratit na slovensko???
Tam najst skolu.
Ja myslim, ze tu by to bolo pre neho lepsie, ale v nom sa akoby vsetko bije a sam nevie co so sebou.
Ty vies, co vsetko ma trapi, a ja tiez viem, ze nikto to nema lahke
a ze mozno tieto moje starosti sa niekomu budu zdat banalne.
Ale ja akoby uz neviem kam a ako.
Dakujem a prajem Ti pekny predvianocny cas plny pohody a pokoja.
Dadika 14.12.2008

Dobre rano draha Wahl,
este len je rano a ja Ti uz pisem, pretoze ja uz fakt neviem kadial.
Vies, asi naozaj jedina cesta, ktora je u nas mozna, je ta, ze proste moj syn pojde svojou cestou.
Aka bude, neviem, kam pojde neviem, nedokonci skolu, ale jemu ej to jedno.
Snad som zvolila zly pristup, ale uz to, Wahl, vobec neriesim,
pretoze som si ista, ze som vzdy robila najlepsie, ako som vedela.
Ako vravis ty, ked niekto nechce, nemozeme ho posuvat na nejaku cesticku,
ked niekto nechce pomoct, nemozeme mu ponukat pomocnu ruku.
A moj syn evidentne neche.
Jedine, co ho zaujima, su peniaze, pozeranie do telky, pitie piva s kamaratmi a este vykrikovanie po mne..
Keby si pocula, ako sa ku mne chova... hroza..
Dnes rano mi poslal dve sms-ky.
Pred nejakym casom by som reagovala, teraz uz nie.
Nema to vyznam.
Ale mylsim Wahl, ze je najvyssi cas, aby pochopil, ze s ludmi sa takto nerozprava,
ze clovek cloveka si musi vazit.
To, ako sa on sprava, je hrozne...
je ku mne mily, len ked nieco potrebuje, ale uz sa tym nedam oklamat.
Ja som jeho matka, mal by som mnou jednat slusne, tak ako jednam ja s nim.
A nie len so mnou.
On si totiz mysli, ze on je moj pan a ze ja ho mam posluchat, robit, co povie, kupit mu, co povie, alebo rozkaze.
Na toto uz nemam silu, Wahl, ja by som z toho ochorela, on akoby mal v sebe nieco nicive, akoby ma chcel uplne znicit a odrovnat.
Mam ho nesmierne rada, ale toto uz presiahlo vsetky hranice, ktore on vlastne ani nepozna.
Ako si povedala ty, je mozno uzasny, je, pokial ma dobru naladu, pokial sa mu da vsetko, co chce...
Ale ak nie, tak vie byt tak nekonecne zly, ze ja to nedokazem pochopit...
Kde sa v nom berie tolko zloby a nenavisti...
Wahl, prichadzaju Vianoce, ked by ludia mali byt k sebe dobry,
minuly rok mi z nich urobil moj syn peklo na zemi a myslim, ze tento rok sa na to chysta tiez.
Doteraz som cakala ze sa zmeni, vsetko som sa snazila vnimat s laskou a pochopenim,
ale draha Wahl, uz dost.
Ja torez predsa som niekto, ja tez predsa nieco znamenam, nikto som mnou nebude zametat a vydierat ma.
To by som sa naozaj zblaznila.
Myslim, ze je cas ukazat, ze si naozaj sama seba vazim a ze sa mi nepaci, ako sa ku mne sprava.
A vies mila Wahl, ak to neprijme, bude musiet odist, pojde svojou cestou, aj jeho zivot riadit nemozem...
snad potom pochopi a ked pochopi, ma dvere u mna otvorene.
Vies, co ma teraz napadlo, ty si hovorila, ze bud sa da do boja, alebo nasadi masku.
Mylsis, ze toto je ta maska??
Mozno, ale ja s tou jeho maskou uz neviem zit.
To sa neda...
Prajem Ti Wahl krasne rano .....
s pokorou a laskou Dadika 15.12.2008

Wahl,
ja viem, viem, mas toho vela.
Ale teraz ma napadlo, ze vcera vecer som lezala v osmickovej polohe ...
odpocivala som a potrebovala som nejak nabrat energiu.
Citim sa proste hrozne vycerpana, ale o tom pisat nechcem.
Lezim a nejak nic, az zrazu mi zostalo hrozne zima.
Uplna zima, bolo to v oblasti hrudnika, uplne ma striaslo.
Potom som si lahla som si do osmicky este raz.
A o chvilku znova.
Nie az v takej intenzite, ale znova akoby taky mraz, alebo co to bolo.
Nechapala som to.
Ale nebolo to nejake velmi neprijemne, len taky nejaky pocit chladu.
Co to znamena??
Dakujem...
Dadika 15.12.2008

Milá Wahl,
no musim Ti napisat.
Doteraz som sa nejak stale stazovala sama sebe, ze nemam co robit, tak teda uz mam..hihi..
Sedim na nete a vyberam skoly pre Martina.
Medzitym odskocim kupit par darcekov a takto sa pomaly zabavam.
No ale hlaven Ti chcem napisat, ze nakoniec sme sa rozhodli, ze Martin pojde studovat na Slovensko.
Myslime si, ze to bude pre neho lepsie.
Suhlasi s tym a ja sa s tym uz tiez zacinam nejak vnutri vyrovnavat,
a zacinam mu uz pustat a rozvazovat tie kridla, ktore som doteraz drzala.
Uz je uz velky a verim, ze sa dokaze o seba postarat, ked bude na internate...
Na vikendy bude chodit domov do Viedne, takze je to celkom v pohode.
Dufam, ze vyjde skola v bratislave, aby to nemal daleko, takze to bude naskok.
Ak nie, bude na intraku trochu dalej, pol roka vydrzi a od noveho skolskeho roka prestupi do Blavy.
Mozno to bude dobre, aspon uvidi, ze to nie je az take lahke...
Uvidime, ako sa vsetko vyvinie.
Ja uz zacinam verit, ze sa vsetko konecne pohlo spravnym smerom.
Jeho otec sa opat zachoval ako obycajne,
odmietol mu pomoct a povedal, ze ak by si nasiel skolu v TT, tak u neho byvat nebude,
lebo on si to nezela, jemu je vraj takto samemu dobre.
Nerobime si z toho velku hlavu, kazdy ma svoju cestu a svoj zivot.
Povedala som Matovi, aby z toho nebol smutny, ze to nie je ziadna tragedia, aby sa na otca nehneval,
ze ak otec nema zaujem, urcite ma k tamu nejake dovody.
Takze to sme zvladli dufam dobre.
No a aby som sa dostala k tomu, co sme vlastne vyriesili so studiom.
Nakoniec sme sa teda rozhodli o studiu kuchar - casnik..
Ale teda skor tu specializaciu kuchar...
Napodiv, co ma prekvapilo, nastojil Martin na tom, ze chce skolu s maturitou.
Ze co bude bez matury???
Dobre, ze?
To cloveka potesi: takze v piatok mam prve stretnutia s par riaditelmi skol a uvidime.
Mozno to dopadne i tak, ze na ten polrok prestupi na gymnazium, ked sa nebude dat prestupit na odbornu skolu,
nakolko uz maju pol roka za sebou a samozrejme aj nejaku prax, ktora jemu chyba...
takze ak sa to nepodari, nevadi, pol roka odchodi na gymnaziu /museli sme volit aj tuto alternativu/
a na jar dame prihlasku na nejaku skolu s odborom kuchar...
no a od noveho skolskeho roka moze zacat...
Tak konecne odo mna dobre a pozitivne spravy....
Som rada Wahl, ze sme vsetko takto vyriesili a dufam, ze sa to vsetko dotiahne do dobreho dokonca.
Snad uz zacina davat dolu tu "masku" a vyda sa spravnou cestou.
Snad uz mu zacne svietit slniecko na cesticke a bude spokojny.
Jaj za posledny rok a pol sme si toho uzili dost...
som rada, ze sa Ti s tym mozem pochvalit a dufam, ze sme vybrali a rozhodli sa spravne....
bude to novy zaciatok......
co na to hovoris???
No super, ze?
Ako vsetko dopadlo, to ti potom napiseme, ked uz bude vsetko uzavrete a vyriesene.
Ak to uznas za spravne, mozes ma aj pochavlit, nakolko je tam aj kus tvojej prace.....ktoru si odviedla v mojom vnutri...
moc Ti az to dakujem a moc si Ta vazim....
Prajem ti krasne pohodove Vianoce, plne pohody, lasky, porozumenia....stravene v kruhu svojich najmilsich.
S laskou a pokorou z rozsvietenej vianocnej Viedne plnej ceskych a slovenskych turistov ...hihi...
Dadika 17.12.2008

Milá Dadiko,
chválím, když myslíš, že bych měla.
Jsem opravdu ráda, že jsi pochopila, že Váš syn má před sebou svou vlastní cestu, po té si půjde.
Nemá smysl ho dostávat někam, kde bys ho ráda viděla.
Teď jste udělali důležitý krok.
Krása...
W.

18.12.2008

Draha Wahl,
nemyslela som to tak, ze by si ma mala za kazdu cenu pochvalit.
Myslela som to tak, ze ak to uznas za vhodne, ze sme urobili spravny krok.
Ja verim, ze je spravny.....
Vies doteraz som si myslela, ze ked sme tu, mal by studovat tu.
Nechcela som nejak prijat skutocnost, alebo lepsie povedane moznost, ze by mal ist odtialto spat na Slovensko.
Ale teraz mam taky vnutorny pocit, ze to, ze bol tu bola pre neho akasi skusenost,
akysi posun dalej, ze snad pochopil troska viac, ze sa na zivot pozera snad trosku inak ako doteraz a dufam, ze uz to bude lepsie....
ja som popravde len chcela pocut Tvoj nazor, ci sme sa vydali spravnym smerom a ci je to pre neho dobre...
vies ty to vidis...a mne na tvojom nazore zalezi...
narobila som vela chyb a preto mozno tiez potrebujem toto rozhodnutie akoby od teba odobrit......
dakujem Ti, ty si pre nas a hlavne pre mna take silne slniecko na tej mojej cesticke...
maj sa pekne a opatruj sa...zo srdca Ti zelam vela uspechov v Tvojom novom projekte "Atelier" .
Dadika 18.12.2008

Draha Wahl,
je to zvlastne, ale mam pocit, ze Ti musim napisat,
alebo lepsie povedane, ze Ti chcem napisat o nasom rozhodovani so skolou.
Tak konecne padlo rozhodnutie.
Syn si vybral skolu sam, myslim, ze to bolo dobre, ze si ju vybral sam...
No tak si teda vybral skolu na strednom Slovensku, co je dost daleko odtialto z Viedne,
ale bola to jeho volba, chce to tak, asi to tak ma byt a ja mu v tom nebranim
a neprehovaram, ako som to robila doteraz.
Asi je to jeho cesta.
Je to stredna skola so studijnym odborom kuchar, co chcel.
V pondelok tam ideme dohodnut sa na podmienkach prestupu
a ak vsetko dobre dopadne, 1.2.2009 moze nastupit...
Len je z toho trosku smutno, ze bude tak daleko, ale s tym sa asi musim zmierit
a prijat to tak, ako to je.
Vies, niekedy mam pocit, ze bude na vsetko sam, ze tam bude opusteny,
ale v skutocnosti to tak nie je.
Kazdy mame svoju cestu a on sa myslim konecne vyberie tou spravnou cestou...
cestou uspechu.. uz to moc potrebuje... potrebuje pocut, ze je dobry, sikovny, mudry...
a je na nom, ako bude bojovat.
Musim ho nechat...
Ale poviem Ti, je to pre mna tazke... a ty vies urcite, co vnutri prezivam.
Je to pre mna boj... a asi aj maly posun dalej...
som na neho moc, moc naviazana, akoby som ho nechcela pustit, ale uz ej to lepsie, uz to prijimam a to ej dobre...
ale vnutri tusim, ze mna caka vela preplakanych noci.... bude mi smutno...
Takze len tolko Wahl...
Vies az teraz chapem, ze ked sme spolu o nom hovorili, vzdy si mi hovorila, ze je uzasny a nech ho necham...
az teraz chapem co si tym myslela...
ja ho musim enchat ist, necht zit a uz konecne otvorit tu klietku, co som stale zatvarala
a rozviazat tie jeho kridla, ktore som stale zvazovala.
Az teraz si uvedomujem, ze som mu mozno tym velmi ublizovala,
ale na druhej strane vtedy som myslela, ze robim vsetko najlepsie, ako viem...
Snad to bude dobre, co myslis???
Dakujem Wahl, za Tvoj cas pri mojich riadkoch, za to, ze si, ze vsetko tak chapes a za to, ze TY VIES..
Moc si Ta vazim a posielam Ti vela slnecnych zimnych pozdravov...
s pokorou a laskou
Dadika 9.1.2009

Mila Wahl,
musim sa usmiat, ked zacinam pisat, pretote toto je akoby moj dennik, kam pisem ako vsetko pokracuje...
hihihi...tak je moj Martin na skolu prijaty.
Boli sme tam v pondelok, dohodli vsetky detaily a 2.2.2009 nastupuje teda na novu skolu....
Bude byvat na internate a este ani nevieme ako casto bdue chodit domov,
alebo lepsie povedane, ako to bude vychadzat, lebo si bude musit dorabat prax,
ktoru ziaci absolvovali do pol roka a ktoru si on teda musi dorobit.
Ach je mi smutno na dusi.
Myslim, ze aj on ma trochu obavy a strach, ale ej to normalne.
Caka ho tam vsetko nove, nepoznane...
a vlastne Wahl pisem aj preto, ze by som ta velmi poprosila, ci by si sa nam na to nepozrela, ako to vidis ..
Ci je to naozaj to, co hladal, ci to bude dobre....
On sa aj tesi, aj ma troska obavy, ci si najde kamaratov...
Rozpravame sa o tom, a mne niekedy pripada akoby utekal z domu.....
Rozpravala som mu, ako si mi vravela, ze ak pojde dalej, na inu skolu, ktoru si vyberie, alebo spolocne vyberieme,
tak sa mu otvara nova kniha zivota....
Wahl, je to dobre?
Mne tu bude tak smutno...tolko by som toho popisala, ale myslim, ze by som sa tocila stale okolo toho isteho.
Tak radsej pisem len takto v skratke a velmi prosim ci je to dobre..
Viem, dolezita je viera a nepochybovanie....
ale predsa by sme radi videli ako sa na to pozeras a ako to vidis ty.......
Prajem Ti pekny den...
Tu je slnecny, akoby prichadzala jar, ale myslim, ze na tu si este pockame....
S laskou Dadika a M. 19.1.2009

Mila Wahl,
pisem Ti takto vecer a teraz ta naozaj velmi, velmi prosim o radu.
Syn, vlastne spolu sme vybrali skolu, kam prestupil a je aj na internate od vcera.
V nedelu sa ubytoval, tesil sa, proste vsetci sme cakali, ze uz konecne nasiel to, co hlada.
Dnes volal, ze tam nechce chodit, ze ma pocit, ze to nezvladne, ze bude toho na neho vela,
nakolko ma vela rozdielovych skusok.
Ma zmiesane pocity a myslim, ze to hodne vnutorne preziva.
Nechcem ho v tom nechat, rada ho podporim, ale nechcem ho o nicom presviedcat.
Chce sa vratit na gymnazium do BA a sem domov dochadzat.
Ja myslim, ze by sa nemal vzdavat na zaciatku a hovorim mu, ze to zvladne.
Prosim Wahl, ako to vidis ty?
Pisala si, ze sme urobili dolezite rozhodnutie, ze teraz si pojde svojou cestou a zrazu toto.
Velmi by som ta prosila, keby si sa na to pozrela, uz by som naozaj nerada urobila nejaku chybu.
Z celeho srdca ta prosim, pomoz mi v tejto chvilke.
Zo vcera na dnes som mala zvlastny sen.
Snivalo sa mi o mojej byvalej spoluziacke zo strednej skoly, s ktorou sme boli dobre kamaratky.
Zije tiez tu vo Veidni.
Neviem, preco, zrazu sme sa stretli, mala dcerku v kociku a rozpravali sme sa, nepamatam o com.
Ale zdal sa mi ten sen velmi zivy a cely den sa mi premielal hlavou.
Ani nie dej toho sna, ale rozmyslala som o tom, preco sa mi zrazu o nej tak zivo snivalo???
A teraz ma napadlo, ze ona mala na strednej skole problemy, aj prepadla, ked sa jej rodicia rozvadzali...
proste ju to zobralo... nevies mi poradit, co mi tento sen mal povedat.
Ach Wahl, ja som uz konecne dufala v srdci, ze vsetko bude dobre a zarazu zas nie...
Prosim, pozri sa mi na ten nas pribeh...a porad mi...
Dakujem Ti z celeho srdca a prajem este pekna vecer...
Dadika 4.2.2009

Milá Dadiko,
každý začátek je složitý, každý změna je problematická.
Nediv se tedy ničemu, co nyní Martin prožívá.
Zkus se jen na chvilku ve vzpomínkách vrátit do období, kdy ses stěhovala ze Slovenska do Vídně.
Také jsi nikoho neznala.
Nevěděla jsi, do čeho jdeš.
Poznávala jsi cizí místa, učila se názvy ulic.
Nevěděla jsi, kdo z lidí je dobrý a kdo ne.
Takhle nějak podobně to má teď Martin.
Musí si toho hodně uhájit.
Nejen že se bude muset prokousat rozdílovými zkouškami, ale hlavně - a to bude těžší - bude testován svými spolužáky.
Ale neměl by tento boj předem vzdávat.
Nic není ztracené.
Jen nesmí váhat, vrávorat a odporovat si.
Měl by směrem k druhým lidem vystupovat jednoznačně a směle.
On už si mnohými zklamáními prošel, neměl by být příliš překvapený.
Ale i v jeho nové škole jsou kamarádi, kteří se s ním dají dohromady.
Nezůstane sám.
Rozhodně by to neměl vzdávat hned po prvních dvou dnech, kdy se ani nestačil pořádně rozkoukat.
Pokud má pocit, že se učení nedá zvládnout, jistě mu profesorský sbor vyjde vstříc a upraví dané termíny.
On není hloupý.
To, co se po něm chce, dokáže.
Neměl by se otáčet a vracet zase tam, kde byl.
Tato škola je pro něho výzvou, aby dokázal, co v něm doopravdy je.
Časem se všechno ukáže.
Jeho spolužáci ho dokáží podržet, kdyby nastaly nějaké problémy.
Tohle vypadá opravdu moc dobře.
Důležité je také to, že si školu vybral sám, že nyní záleží opravdu jenom na něm.
Nesmí se ale hned vzdávat a zase utíkat za maminkou...
Teď mu totiž začíná ten opravdický život.
W.

4.2.2009

Draha Wahlgrenis,
dakujem ti z celeho srdca, velmi si vazim Tvoje slova a cas, ktory si mi /nam/venovala.
Citim to presne tak, ako to pises.
Citim vo svojom vnutri, co preziva, akoby bol na mna napojeny.
A viem, ze je to takto spravne.....
Inak by som mala zvierave pocity okolo zaludka a tie nemam, to znamena, ze tato cesta je spravna.....
Je velmi citlivy, aj ked navonok to nechce ukazat.
Ja verim, ze to zvladne, mam v sebe velku vieru
a rada by som bola, aby vedel, ze stojim pri nom, ze na neho myslim a ze mu vsetci moc drzime palce...
Moc ma trapi, ze si malo veri, ze si akoby nebol sam sebou isty...
Presiel si mnohymi sklamaniami, ako pises, trpkymi skusenostami, urcite sa poucil.
Dost slov, chcela som ti vlastne len velmi podakovat za tvoj cas, za tvoje pismenka, za to, ze si, ze nam tu vsetkym pomahas.....
Prajem Ti vsetko len to najlepsie, nech Ti slniecko svieti na tvojej cesticke k dalsim poznaniam...
A nech na tvojej tvari stale ziari usmev a nech sa ti oci smeju stastim..., lebo tak si najkrajsia...
s laskou a pokorou Dadika 5.2.2009

Mila, draha Wahl,
chcem Ti napisat, ze tento tyzden som hodne rozmyslala o vsetkom..
co nas stretava, o laske, bolesti, strachu... proste o vsetkom...
a prisla som na naozaj jednu velku pravdu...opat LASKA A VIERA..
to je to, co nam pomoze zdolat vsetko..
pretoze vsetko co je na nas nalozene zvladneme...
Vies, premyslala som nad tym, ako ludia navstevuju.../musim ich nazvat takto, ako ich nazvem/ vselijakych "guru"
a pytaju sa ich, co ich caka, co maju robit, co ich neminie, ci postretnu lasku...
pytaju sa na vsetko a ja som tento tyzden prisla na to, ze odpoved je predsa v nas....
ako to povedala vo svojom prispevku Jitrenka...
nakoniec si aj tak musi pomoct kazdy sam....
staci najst v sebe vieru a lasku...
zistila som, ze je dolezite napriklad zaspavat s radostou, s vierou na lepsi zajtrajsok a nie v strachu, co bude zajtra.
Pritomnostou si predsa vytvarame svoju buducnost...
kazdym momentalnym okamzikom...
pravdu povediac vzdy som sa cudovala, ako je to mozne, ze ty necitas tieto "duchovne " knihy a tolko toho vies.
Ach draha Wahl, teraz uz chapem...
pretoze proste vies...
a myslim, ze kazdy z nas to vie, len sa toho vedenia mozno niekedy bojime..
Myslim Wahl, ze niektore tieto knihy a tito "guru" dokazu ludom tak popliest hlavy
a urobit ich na sebe doslova zavislych, ze ludia uplne zidu zo svojej cesty.....
ty sa nikdy nevyjadrujes k listom, kde ta ludia prosia o radu, ci tato vestica, alebo tamta kartarka im predpovedala dobre, ci nie
a co si ty o tom myslis....
to je na tych dvoch ludoch, ktori si spolu sadli :-)
jeden vestil a druhy pocuval a zrazu sa tomu co pocuva nieco nepacilo a nechce to tak, chce to inak.....
ludia nepocuvaju svojho ducha ked nam radi, ktorou cestou sa vydat...
ked mame prejst a zdolat nejaku prekazku...
ale vydame sa radsej lahsou cestou v nadeji, ze takto je to lepsie,
ale ta prekazka nas pocka, pretoze mi ju musime zvladnut, ak nie teraz, tak neskor...
je tu pripravena pre postup nasej duse....
pre nas, pre nase pochopenie...
ja ti vlastne, Wahl, pisem hlavne preto, lebo mam v sebe pocit, ze som na vela veci prisla,
vela veci sa mi zacalo akoby otvarat, a zacinam niektore veci chapat,
asi tak, ako som ich mala chapat pred par rokmi.....
riesila som nieco, co som riesit nemusela, snazila som sa pochopit to, co som nechapala a mozno ani chapat nemusela...
rozoberala som a trapila som sa nad prirodzenym vyvojom, ktory som nebrala ako prirodzeny, ale brala som to ako tragediu....
ved ja som si z toho tragediu sama urobila....
vseto je iba na nas...
naladit sa na vlnu lasky, viery, pochopenia, porozumenia...
a aj na to som prisla...
naco vela slov?
to co citim, vsetci vidia, to nemusim predsa hovorit.
Treba hovorit to podstatne, to, co je dolezite.
Aj to som sa od teba naucila, na tebe som to draha Wahl videla...
este vela by som toho popisala, mam slzy v ociach, ked si predstavim, co vsetko som pokazila,
o co vsetko som mohla prist, keby som neotvorila oci...
otvorila si mi ich aj ty.
Ty to vsetko vies, ty vies, Wahl, o com pisem a mne stale zneju v usiach tvoje slova.
Vtedy som nechapala, preco mi nepovies viac...
teraz viem, ze presne to, co si mi povedala, to stacilo....
uz som potrebovala len cas......
ved Wahl ja mam vlastne krasny zivot, mam super syna, super priatela, ohromnu rodinu....
po tomto som vzdy tuzila.....
a je to tu...
ze je prepletany prekazkami, to je to prirodzene, co som doteraz nejak nechapala...
ved vies, syn...
to ma stale trapilo...
Wahl, ja uz viem, ze ak mu dam naozaj vsetku lasku, ktoru mam v srdci, nebude ju hladat inde...
to, ze trochu rebeluje, je vlastne to, ze hlada tu lasku, to pochopenie..
ale pritom viem a aj on vie, ze tadial cesta nevedie...
on to vie...
je to jeho maska pred tymto svetom, teraz viem, ze jeho srdce je ciste, nikomu by neublizil...
ale ma pocit, ze takto by v tom dave neprezil, tak si nasadil masku a prisposobil sa davu...
takto to vnimam.
Ach Wahl, asi pisem dokola to iste...
toto je jedno velke podakovanie TEBE za vsetko, co si ma naucila, za to, ze si mi pomohla vidiet to tak, ako to vidiet mam....
som Ti velmi vdacna, vela som toho videla v tvojich ociach.....
prajem ti z celeho srdca vsetko len to najlepsie a najkrajsie...
a dost pevne dufam, ze Ta coskoro uvidim.....
nech sa Ti na tvojej cesticke dari,
nech ti svieti slniecko kazdy den
a nech na tvojej tvari nikdy nevyhasne usmev, lebo ten Ti pristane najviac.....
s pokorou a laskou Dadika 26.2.2009
PS: dufam, ze tento list nebude posobit zmatene, pretoze tieto vsetky informacie sa mi plne otvorili tento tyzden....
ako letna obloha...
ty veis co tomu vsetko predchadzalo a veis, ze bol mozno ja najvyssi cas....
pa..mam ta moc rada...Dadika

Mila Wahl,
najprv Ti chcem popriat pekne marcove ranko, plne pohody.
Viem, ze mas toho vela, no chcem sa s Tebou "podelit" o moj dnesny sen.
Bol hodne divny, velmi zivy a stale mi chodi hlavou.
Od paitku sa citim nejak zle, pravdupovediac v paitok som uplne znenazdajky nejak behom pol hodiny ochorela.
Len tak zrazu ma hrozne zacali boliet usi a nosohltan, hrdlo...
Proste neico ako prechladnutie, ale prislo to z minuty na minutu...nejak cudne.
No ale k tomu snu...
Zo vcera na dnes sa mi snivalo, ja ani neviem ako by som to spravne opisala.
Proste som len pocula hlas, ktory i hovoril, ze musim zomriet... ale zvlastnym sposobom..
Mala som si lahnut na kolajnice a pockat, kym pojde vlak,
zvrchu sveitilo nejake svetlo, akoby poulicne osvetlenie, ktore svietilo na mna,
aby vsetci videli, ako tam lezim a cakam na ten vlak, ktory ma "prejde".
Mne sa to vobec nepacilo, nesuhlasila som s tym, pretoze som zomriet nechcela a uz vobec nie takymto sposobom...
Proste som odtial utiekla.
Chvilku som sa tesila, ze som tomu unikla a ze sa mi podarilo z toho neak vyslobodit.
No o chvilku znova prisiel niekto, kto mi opat povedal, ze zomriet musim, proste ze musim a ze pred tym neuteciem...
A ja som si vtedy povedala:
"Tak predsa som pred tym neutiekla, pred nicim neuteciem, vsetko ma pocka. Predsa len musim zomriet"....
Potom som tam len tak stala a zrazu som povedala:
"Ale preco uz teraz, preco musim zomriet, ked som konecne nasla stastie, lasku a ked uz konecne zacinam vela veci chapat?
Preco si to nemozem uzit, to som mala byt stastna naozaj iba taku malu chvilku?"
Odpoved som nedostala, sen sa proste skoncil...
Chcela som vstat z posteel a hned ti o tom napisat, aby mi nevypadol ziadny detail, ale nejak to proste neslo...
Proste som si ten sen premielala hlavou a neskor som zaspala.
Uz sa mi nesnivalo nic podobne, len vselijake zmiesaniny a znova sa v nich objavovala moja kamaratka z detstva, ktora tez zije tu vo Viedni.
Uz asi pred mesiacom som mala o nej zivy sen, pisala som ti o nom...
A etraz sa mi zrazu znava objavila vo sne..
z toho sna si nejak moc nepamatam, jedine co si pamatam je, ze som jej povedala, ze by sme sa mali stretnut...
Ja viem Wahl, ze mas toho vela, ale ak by si si nasla chvilku,
alebo lepsie povedane, ak myslis, ze tento sen mal pre mne nejaky vyznam, ze mi mal neico napovedat,
poprosila by som ta, ci by si mi to nejak neobjasnila.
Bol to zvlastny pocit, ked som zrazu vedela, ze musim zomriet...
Necitila som sa ale nejak velmi neprijemne, len mi bolo smutno, ze preco prave teraz, ved este som chcela toho tolko prezit....
Co to malo zanmenat Wahl?
Dakujem za pripadnu odpoved a prajem Ti pekne, radostne jarou prevonane dni.....
s pokorou Dadika 17.3.2009
PS: no a nechcem zakriknut, nedaj Boze, ale v skole to zatial vyzera celkom prima...
(bolo sice par malych napomenuti, ale to beriem, ako navyk na zmenu a prisposobovanie sa)
Uvidime co ukaze cas ako si povedala ty...
ale mam pocit vnutri, ze to bude dobre...

Draha Wahl,
mam taku malu novinku a hrozne rada by som sa s nou s tebou podelila...
vsetko sa dava konecne nejak dohromady a snad uz sa vsetko utrasie a bude to vsetko dobre..
mam pocit, akoby sme uz naberali ten spravny smer.....
8.6.2009 mame svadbu.
Dufam, ze sme vybrali dobry datum, je to pondelok o 14.00 hod.
Myslim, ze uz nastal cas na tento krok....
tesim sa a zda sa mi to take chutne .. hihi, no super, tesime sa.. juchuuu..
Zatial sme o tom z rodiny nikomu nepovedali, je to take nase male tajomstvo..
len dvom svedkom a mojmu synovi a tesi ma, ze to zobral uplne v pohode..aspon sa to tak zdalo.
Vies, myslim, ze uz je cas, aby som zmenila moje priezvisko...
Pisem Ti to, lebo mam pocit, ze tebe sa mozem zdoverit a tesi ma, ze ti to mozem napisat....
verim, ze som urobila, teda ze sme urobili opat dalsi novy a rozhodny krok, ktory nas zas posunie dalej...
vsetko je dobre.. aj skola.. tak ako si hovorila..
dakujem slniecko moje milovane a prajem krasne teple dnicky plne slniecka a lasky.
S laskou a pokorou
Dadika 22.4.2009

Mila Wahl,
dlho som nepisala, nie ze by nebolo o com,
len som mala nejak pocit, ze to vsetko zacina byt pre mna zvladnutelne...
A zrazu ten pocit nemam.
Prepac, ze ta otravujem a opat akoby vylievam svoju dusu,
ale aj ti mam niekedy pocit a tieto posledne 4-5 dni sa to akoby stupnuje, ze vsetko, co robim, robim uplne zle...
myslim tym uplne vsetko, tyka sa to akoby celeho mojho zivota,
mam pocit, akoby som tu ani nemala byt, pretoze aj tak nic nevyriesim...
stale neprichadzam na koren problemu.
Alebo mozno ani problem nie ej a ja si ho vytvaram sama?...uz som z toho celkom domotana.
Sobotnajsi vecer, ci skor noc som stravila na pohotovosti so synom, ktory spadol a rozbil si hlavu /bol na koncerte/.
Mam strach ci to bude v poriadku, ale dufam, ze ano.
Vies, jeden uraz hlavy uz mal, ked ho zarilo auto....
Wahl, tak sa snazim mysliet pozitivne, pozerat sa na vsetko tak, ze to ma pre mna nejaky zmysel, ze ma to ma poucit.....
dokonca v hlbke duse za tie skusenosti a pribehy podakujem, ale niekedy prepadnem nejakemu zufalstvu a neviem odkial prichadza.
POtom sa vnutri pytam sama seba, ci uz tomuto vsetkemu nebude nikdy koniec???
Co mam pochopit?
Moj zivot akoby bol v urcitych momentoch uplne prazdny, akoby ma tu nikto nepotreboval.
Z kazdej strany pocuvam len ako vsetko robim zle, stale len same rady a kritiky, ako by to urobili oni, keby mali riesit to co ja.
Ale ved kazdy v urcitom okamihu riesi situaciu najlepsie ako vie..
Nechcem po nikom predsa kricat, nadavat, chcem vsetko vyriesit v klude a ku spokojnosti vsetkych.
Myslis, ze je to zle?
Draha Wahl, som taka unavena, uplne bez energie, aj ked sa snazim ju naberat v prirode, akoby hned zo mna odisla.
Pravdupovediac pripadam si vo svojej rodine ako cudzinec....ako niekto, kto tam vobec nepatri...
vztah s mojou maminou je zvlastny odjakziva a presne tak to ma ona aj s mojim synom...
akoby sme si nevedeli najst k sebe cestu.. stale len sama kritika a krik...
aki sme "neporiadni", aki je on neposlusny...
a ten ton, Wahl, ten ton...zabija ma a strasne ma boli....
a ja mam pocit, akoby nas vobec nepotrebovala, akoby sme jej boli na obtiaz....cudne, ze??
JE mi z toho vsetkeho smutno, ved ty vies...no robim naozaj nieco zle??
Prepac, asi ide z tychto pismenok vela smutku, ale potrebovala som to niekomu povedat a ty si asi jedina, ktora to pochopi, lebo ty vies, ako to je...
s laskou a pokorou
Dadika 27.5.2009

Mila Wahlgrenis,
posielam pekny pozdrav zo slnecnej Viedne....
chcela by som ta poprosit o radu...
skor je to take nieco, ako ci bude spravne to, alebo ono....
moj syn mal nejaky problem na internate s vychovavatelom a vysiel z toho opat zle, ako vzdy, proste bojovnik za pravdu a ved vies....
nejak sa vsetko zbehlo a vysel z toho konflikt, ktory nemusel byt..
ale asi mal byt, ked prisiel..vies, pravda je niekde v strede..
ale ako vzdy podriadeny /teda ziak/ z toho vyjde vzdy horsie, nakolko vychovavatel ma byt pre neho autorita.....
opat problem s autoritou...
ty vies o com pisem, vies ako to myslim...
ucitelia si myslia, ze mozu vsetko, kricat nadavat...
ale odozva nemoze byt ziadna...
ja mam pocit, ze uz tentokrat by som to mala riesit aj ja, ze by som tam mala ist a povedat svoj nazor, povedat pravdu,
lebo ludia ju nechcu vidiet, nechcu pocut, ale na druhej starne neviem, ci neurobim chybu...
ci to nemam nechat na syna, aby si vyriesil to, co sa stalo sam....
tieto situacie sa opakuju a mne sa zda, ze prave preto, ze je cas postavit sa proti nim zoci voci a vysvetlit si, kde je problem...
A potrebovala by som od teba velmi radu, ci to citim spravne, ci nastartovat auto a ist tam, porozpravat sa a postavit sa za syna,
alebo nechat to tak..
akoze ok, stalo sa...
verim, ze ty mi budes vediet poradit, ci ist, ci nie...
nechcem zas nieco pokazit tym, ze si ho tam akoze pojdem zastavat...
nechcem nikoho zastavat, len proste vyriesit situaciu spravodlivo pre vsetky strany....
Wahl prosim, ako to vidis ty??
Velmi by si mi pomohla, ak by si si nasla cas.
Chcem tam ist v utorok 22.9., tak ak by si dovtedy mala cas, velmi ma tvoja odpoved potesi, pretoze rozmyslam and tym uz den a noc,
manzel mi radi, aby som tam isla, aby som to proste vyriesila.....
a ja nie som si celkom ista, ci nieco nepokazim....
Viem, mas toho vela..
Pred rokom som riesila podobnu situaciu na gymnaziu...pamatas...v Luhacoviciach..
Vtedy som to nechala tak, ale mozno sa to opakuje preto, aby som nieco spravila, aby som sa za neho postavila, aby som to proste riesila...
chodi to okolo nas ako nejaky vzorec, ktoreho sa nevieme zbavit a snad je cas ten vzorec zrusit....
prosim ako to vidis ty??
Dakujem ti aj ked len za precitanie...mam ta moc rada...prajem krasny slnecny vikend...:-)
S pokorou
Dadika 18.09.2009

Draha Wahlgrenis....
dlho som sa neozvala, nejak nebol cas, ale myslim na teba a srdecne Ta
zdravim...
Na ten magicky vikend som sa nedostavila, co mi bolo trosku luto, ale brala som to, ze to tak am byt... Dovodov bolo vaic a ten
najhlavenjsi bolo asi to, ze som si v tom termine prave nasla pracu, tak som to uz nechcela velmi komplikovat...
Takze konecne pracujem... Dobra sprava...som rada, ze som zas o kusok dalej.
Vies co, teraz viem, ze skor som si pracu ani najst nemohla, pretoze som ne to nebola pripravena, tak vnutorne... Myslim, ze teraz bol ten spravny cas, pretoze vsetko vidim celkom inak a beriem zivot lahko... s radostou a laskou... proste ze mi je dane presne to co potrebujem a stretavam ludi, ktori ma maju nieco naucit, alebo mi pomoct a naopak....
Tesim sa z toho, ze som prisla az sem a ze som vela pochopila .... dakujem ti za
to.... Mozem uplne kludne povedat, ze sa mam dobre a ze som spokojna a stastna... takto som sa rozhodla.. rozhodla som sa, ze budem stastna, spokojna, zdrava.... pravdupovediac dakujem tym mojim anjelikom za vsetko, co mi priniesli po minule roky...
vtedy sa mi to zdalo ako trapenie, ale teraz viem, ze to bolo pre mna velke poznanie... teraz je vsetko v poriadku... teraz uz viem viac a to je dolezite...
Dakujem aj tebe Wahl..
Prajem ti vsetko len to najlepsie...
davaj na seba pozor a opatruj sa...
mam ta rada ...
objimam Ta a posielam veeela srdecnych pozdravov...
maj sa mi krasne slniecko..
Dadika 28.05.2010

Draha Wahl,
po dlhsom case by som Ta chcela poprosit o radu...
Posledny polrok ma syn dost casto hnisavu anginu a zapalene mandle... Pri poslednej angine nam doktorka doporucila mandle vybrat, vraj uz nesplnaju svoju funkciu a
treba ich dat von.
Ja nad tym stale rozmyslam a myslim, ze to nie je spravne a skor by som chcela prist na to, v com je problem, ze sa nam ta angina stale opakuje. Po dobrati antibiotik som nasadila synovi dalo by sa povedat vitaminy, ktore pomahaju telu ho odkyslit. Neviem, ci si uz pocula o hube ganoderma..... Su to kapsuly, ktore sa uzivaju a pomahaju telu pri odkyslovani. Verim, ze aj toto je cesta a predideme vybraniu
mandli...
Samozrejme viem, ze sa musi upravit aj strava. Kedze teraz budu prazdniny, tak to bude jednoduchsie, pretoze cez rok je syn na internate. Draha Wahl, ako vieme, choroba sa vzdy objavi, ak nieco nie je v poriadku.
Najprv syn chcel, aby tie mandle sli hned po dobrati antibiotik von, ale potom sme to spolu trocha prebrali a dohodli se sa ze pockame. Velmi by som ta poprosila, keby si nam v tomto vedela poradit, kde je jadro toho problemu. Syn odmalicka dycha ustami, ked bol maly, tak mu dvakrat vyberali nosne mandle a teraz zas maju prist na rad krcne.
Ja som toho nazoru, ze mandle su akoby filter, ktory zachtava vsetko, co nema ist dovbutra a preto nejak vnutorne nesuhalsim s nazorom, ze by mali ist von. Velmi by som ta poprosila, ak by si nam v tom vedela poradit, kde je vlastne to jadro, preco sa to stale opakuje....
Viem, ze mas toho vela. V kazdom pripade Ti moc dakujem a prajem Ti krasne slnecne a
koencne letne dnicky...
Maj sa pekne a opatruj sa...
s laskou a pokorou Dadika....

PS: Musim Ti este napisat, ze v skole je to prima...v zaciatkoch sa opat vyskytli problemy, ale zvladli sme to a je to na dobrej ceste....tak ako si vravela, musel sam seba obhajit, nemal to opat lahke, ale zvladol to.... a verim, ze to bude stale lepsie a lepsie.. uz vela veci riesim inak... a nedramatizujem a hlavne stojim pri nom a snazim sa mu vsetko vysvetlit s laskou a porozumenim a viest ho cestou, aby mal porozumenie pre vsetkych ludi a vysielal iba lasku... jaaj.. tazke je to vysvetlit takym pubertiakom.. ale on je peoste skvely a ty si mala pravdu.. je
uzasny...
Mam ta rada moja mila Wahl....
objimam ta..
Dadika 29.06.2010

Milá Dadika,
na každou nemoc je třeba se dívat z různých úhlů. Ne každý rozumí významu "výkřik duše" a ne každ dokáže s těmito informacemi pracovat. To je například jako u autonehody, dojde-li ke zranění, nikdo nepochybuje o tom, že by měla přijet sanitka a zraněnéo člověka předat lékařům v nemocnici. Ti nejlépe vědí, jak následky zranění minimalizovat a jak tohoto člověka zase vrátit zpět do života. V těchto chvílích by duchovní rozměr nehody sice mohl promlouvat, ale zdraví, resp. život člověka je tady na prvním místě. Na zvažování, proč se to stalo, proč právě tady a proč právě s takovými omezeními, bude mít tento člověk času dost.
Lékaři jsou opravdu důležití, nemůžeme je úplně rušit ze života.
Někdy se jeví jejich doporučovaný zákrok jako zbytečný. Ale tohle nám nepřísluší posuzovat. Každý člověk má svou cestu, on by měl dojít k tomu, že své kolize zdravotního stavu zvládne. Ovšem nemůžeme za něho rozhodovat. Tady ví lékař, jak na tom pacient momentálně je.
Nejsem si jista, jestli Tvůj syn dokáže pochopit problém krční čarky, jeho nevyrovnanou komunikaci s okolím a nutnost reagovat na některé lidi jinak. Tahle cesta ho nyní zpomalila, on nemá urovnané to, kam směřuje, vnímám v jeho životě násilí. Ale nedovolím si vyslovit cokoliv proti jeho lékařům. Oni vědí, jak na tom je. I to čekání byste si měli spolu s nimi probrat. Věřím, že chlapec pochopí, o co tady jde, ale nebude to nejspíš hned. Jsem ale ráda, že zaznamenáváte jisté pokroky, že se sžil s novým kolektivem, že nachází své místo v životě.
Přeju Vám jen to dobré...
© Wahlgrenis

29.06.2010

Mila Wahl,
velmi pekne dakujem za odpoved.
Napisala si to tak, ako to je....
Neviem sice, ci vie zvladnut moj syn krcnu cakru, ale viem, ze si uvedomuje, ze ma problem pri komunikacii s okolim... Vie o tom.. zvlastne je /a som tomu velmi rada/, ze minule som mu dala na papier napisat, ake zelania by si prial, aby sa mu splnili a medzi nimi bolo aj zelanie, aby sa naucil lepsie komunikovat s ludmi a aby sa naucil spravat sa k nim lepsie.
Pravdupovediac prekvapilo ma to a velmi potesilo. Co sa tyka toho nasilia, neviem, to bude musiet vyriesit on... a trosku porozmyslat nad svojou cestou a zivotom, ved uz je dost velky...
Myslim, ze mozno zostali v nom nejake emocie a neprijemne zazitky z nehody, ktoru mal pred 5 rokmi a tie by potreboval dat zo seba von a odstanit ich.. Aj toho si je vedomy a suhlasil s tym, ze by sme mohli najst nejaku cestu a pracovat s tym...
Ach Wahl, skoda, ze si tak daleko...
Co sa tyka elkarov, samozrejme beriem ich doporucenia vazne a aj im verim. Lekarka, ktoru ma syn, je vynikajuca, a k tomu mila, nezna osobka, ktora robi svoju pracu s laskou... s tymi mandlami som to myslela tak, ze na to je vzdy cas--- ze ak to bude nutne, ze je na to vzdy cas a mozu sa vybrat aj neskor..... ze naprv sa pokusiem pracovat so samym sebou...
No v kazdom pripade Ti velmi pekne dakujem, ze si si nasla cas na odpoved, pretoze viem, ze mas toho vela...
Verim, ze k nam pride informacia, co mame urobit a tak to bude spravne....
Dakujem Ti a prajem Ti krasne dni plne lasky a pohody...
Objimam Ta...
Dadika 30.06.2010

Mila Wahl,
opat sa na Teba obraciam s prosbou.
Tentokrat sa to po dlhom case tyka mojho syna.
Sme v maturitnom rocniku, doteraz islo vsetko celkom dobre...
Proste sme to zvladli a dotiahli s malymi problemami a starostami az sem.
A znova sa zacali problemiky spojene so spravanim a opat je tu hrozba, te by syna snad /ja stale verim, ze nie/ mohli teraz pred maturitou vylucit zo skoly za neprimerane spravanie.
Ja neviem, co to je, ale ked uz mam pocit a vlastne obaja mame pocit, ze je vsetko v
poriadku, zrazu nastane situacia, ked sa mu to vymkne z ruk a reaguje tak prudko a s agresiou, ze sa to neda zastavit a aj ked ho to potom mrzi, je niekedy neskoro.
Snazim sa mu to vysvetlit, snazim sa mu pomoct, aj to prijima, len niekedy sa tam nieoc zaktivizuje v tej jeho makovicke a je to tu...
Napadlo ma, ze by sa snad stalo neico pri tom uraze, ktory mal /mal v roku 2005 havariu a zranenie hlavy/.
Syn ma pocit, akoby vsetci boli proti nemu a akoby niekedy chceli urobit z neho
blazna...
Wahl, ja neviem, preco sa to deje, snazim sa vsetko chapat a porozumiet tomu.
Ma to v zivote mozno tazsie ako ostatne deti..
Jeho otec sa k nemu nechova nejak velmi pekne a laskavo, skor naopak..
Tej podpory od neho sa nedocka, skor ponozenia a osocovania...
A ja sa niekedy citim, ze uz neviem ako dalej... zase oci pre plac...
Ucitel navrhuje, aby isiel na individualne studium, syn samozrejme nesuhlasi,
pretoze si stoji za tym, ze su vsetci proti nemu....
Dnes mi ucitel navrhol, ci by nebolo dobre, aby syn uzival nejeake lieky na ukludnenie.
S tym nesuhlasim ja.
Nebudem ho predsa nacpavat liekmi na nervy a utlmovat jeho mozog.
Wahl, vies, co mi ucitel povedal?
Ze by som mala s mojim synom mozno navstivit psychiatra...
No toto ma naozaj dostalo skoro na dno...
Uz som mala na jazyku povedat mu, ze psychiatra potrebuju ucitelia a nie ziaci...
No, koho by toto nerozplakalo..?
To sa mi zda uz uplne chore... ja neviem Wahl.....popravde ja som vnutri nejaka smutna, rozladena, pripadam si nestastna a celkom sama...
Mozno to ma na neho vplyv, ze to citi a zacne sa s nim toto vsetko diat..
Mozno na neho tieto stavy smutku prenasam.... a on to riesi takto...
Wahl, ak mozes, mohla by si sa prosim na to pozriet, teda na nas pozriet, co sa to deje a preco sa to deje a ako to napravit...???
Nieekdy som na konci so silami a znova mi zostavaju len oci pre plac...
Dakujem za precitanie mojich riadkov...
Popravde, neviem na koho ineho ako na TEBA by som sa mohla obratit...
V kazdom pripade dakujem a prajem Ti krasne laskove dni
Dadika 21.02.2012

Milá Dadika,
do procesu vstoupila autorita - je to symbol: starší vyzrálý muž, ale může to být i žena.
Jsou to nastavená pravidla, která je třeba přijmout.
Píšeš, že syn má před maturitou.
Dostal se už dost daleko na to, aby studia vzdával.
Víme to obě stejně dobře, že k životu "ten kus papíru" nepotřebuje, ale tato doba si na nutnost mít nějaký ten "papír" hraje.
Proto se také Tvůj syn sune - chtě nechtě - k maturitě.
Má teď nějakou dobu plout, to znamená, má se srovnat s dějem, který je kolem něho, nemá vystupovat na břeh, nemá jít jinudy.
Měl by se stát pokud možno nenápadným, aby na sebe neupozorňoval.
Je to těžké.
Už není dítě, ale ještě také není plnohodnotný dospělý, nesrovnal se s tím světem, je v něm vnitřní revolta, kterou dává najevo, jak jen může.
On s tím světem, který je kolem něho, nesouhlasí.
Jsou nad ním ochránci, hlídají, aby se něco nestalo, jen by se s ní potřeboval aspoň trochu sladit.
Nemá protestovat, nemá se uzavírat do sebe, nemá plakat.
To, co se ho týká, je třeba přijmout... těch pár měsíců by mohl vydržet.
Bude to pro něho náročnější, ale teď není čas diskutovat a chtít to jinak.
Režim byl jednoznačně nastaven.
Nevidím tady problém, že by neměl uspět ve studiu, to zvládá.
Neměl by vystupovat směrem k autoritám nepřiměřeně.
Úkoly, které má plnit, by měly vytvořit rámec debaty, o kterou tady jde.
Tady by mělo být zcela jasno.
Nepřipadá mi, že by Tvůj syn měl být ze školy vyloučen, pokud se mu podaří přijmout za své, co se po něm chce.
Léky nepotřebuje, to jsi odhadla správně.
On nemá problém jako takový, ale dostává se do střetu s ostatními, proto bojuje.
Kdyby byl sám, nic takového nenastane.
On se nechá velice snadno dostat do přetlaku, potom neví, co dělá.
Tyto své "mechanizmy" by si měl hlídat.
© Wahlgrenis

22.02.2012

Draha Wahl,
dakujem velmi pekne...
Ja verim, ze to zvladneme.
Myslim, ze aj on to ma v sebe take celkom pochopene, len hold niekedy sa mu to vymkne z urk...a potom to lutuje...
Musi tym prejst, ako kazdy z nas..
Podstatne je, ze uz sa ho nesnazim menit a pretvarat si ho na svoj obraz...
Uz sa ho snazim nechat zit.. aj ked priznam sa niekedy mu tie kridielka pristrihavam, ale aj to musi niekedy byt... trosku ho nasmerovat..
Tomu vsetkemu vdacim tebe.
Tak rada by som ta videla...
Dakujem Ti moc, moc, moc, si anjel na zemi.
Mam ta moc rada...
Pozdravujem Ta a posielam krasne pozdravy...
s laskou
Dadika 23.02.2012

Draha Wahl,
pekne Ta zdravim.. a po dlhom case opat pisem...
Uz sa na to chystam tyzden, ale nejak sa stale k tomu neviem dostat... a teraz uz
konecne...
No, cas bezi neuveritelne rychlo a prisiel cas maturit...
A tak teda syn uspesne "bojuje" a este bude "bojovat" v skole...
Pisem uspesne, lebo ty vies, co som sa natrapila, naplakala, narieslila a vidis, nakoniec je to uz tu..
A z toho chlapa je uz dospely chalan...
Buduci tyzden ma akademicky tyzden a potom ustne maturity.
Pisomne zvladol velmi dobre, prakticke uplne super...
To varenie je jeho zivot...
Taka som rada, ze sme sa vtedy pred par rokmi takto rozhodli a teraz uz chapem, preco si mi vtedy napisala, ze sme konecne urobili rozumne a spravne rozhodnutie.
Sice sme sa trosku so vsetkym popasovali ale nakoniec sme vsetko zvladli.
Aj vdaka tebe samozrejme...
Este pred nedavnom som Ti pisala s obavami a uz je to tu..
Koniec studia a zacina zivot...
Zase si mala pravdu, ze to zvladne, a naozaj to vsetko zvladol...
Vsetko to stalo za to, teraz sa nad vsetkym iba pousmejem a ked si spomeniem na tie trapenia a preplakane noci a obavy, nelutujem nic.
Vsetko vlastne k tomu patrilo, ja som vela pochopila a nadobudla iny, lepsi pohlad na vela veci... aj vdaka jemu a aj vdaka tebe..
Tak teda za tyzden bude dobojovane... a papier v ruke..
Verim, ze toto uz zvladne bravurne...
Tak mu drzme palce, chalaniskovi, ktory neustale stale bojuje proti tej vsetkej
nespravodlivosti..
Ved ty vies...
Prajem Ti krasne dni, a kazdopadne dakujem...
s laskou
Dadika 25.05.2012

Draha Wahl...
pisem, lebo chcem Ti rychlo oznamit krasnu a veselu spravicku..
Tak si predstav... zmaturoval ten moj syn /mudrc/ na same jednotky...
Papier, ktory potreboval, je uz v rukach...
Tak sme to dobojovali a teraz hor sa do zivota..
Dakujem Ti za podporu v tejto mojej "minulej starosti"...
Objimam ta a prajem krasny den...
Dadika 09.06.2012

Zdravim Ta mila Wahl,
dlho som sa neozvala, ale dufam, ze sa mas dobre.
Podla obrazkov na facebooku urcite ano... a pomaly sa stava z Teba umelkyna na strikovanei, vysivanie, hackovanie.
Jednym slovom krasa.
Myslim, ze si to doslova uzivas... tuto Tvoju sikovnost.
Ja by som ta velmi poprosila po dlhom case o radu.
No ale este pred tym, musim povedat, ze syn, ktoreho som s Tebou stale riesila, uz pracuje, je zodpovedny, pracovity.
Skola, o ktoru som sa stale obavala, ze nedokonci, kvoli tej jeho vecnej nekonecnej pravdovravnosti, dokoncil, dokonca s uplne vynikajucimi vysledkami.
Takze musim Ti podakovat za vsetku podporu od Teba.
Mala si pravdu, ked si mi vzdy hovorila, aby som ho nechala, ze on je proste taky.
Nechala som.
Trvalo to dlho... a mala si pravdu, je proste skvely...
DAKUJEM...
Dnes Ta chcem poprosit o malu radu.
V mojom zivote dlhe roky figuruje jeden muz.
Bola som s nim jeden cas aj vo vztahu, ale skoncilo sa to sklamanim, dost to vtedy bolelo a hodne som sa naplakala.
Ale neskor som pochopila, ze vsetko je, ako ma byt a stretla som mojho terajsieho manzela, ktoreho mam velmi rada a vsetko je prima.
Ale tento druhy muz sa mi akoby stale nejak vracia do zivota, niekedy uplne zive sny, casto na neho myslim a musim priznat, ze ho mam rada.
V poslednom case mi zacal akoby nadbiehat.
Mozno sa mi to len zda, ale je to prijemne, no ja som mu naposledy navrhla priatelstvo a bola by som velmi rada, keby to bolo aj z jeho strany take priatelstvo.
Ale nei som si celkom ista, ci to on vie.
Mat takyto cisty vztah so mnou, bez akychkolvek "zajacich" umyslov.
Viem, ze je nestastny a nerozhodny, v poslednych mesiacoch sa mu pokazil vztah, v ktory myslim od zaciatku ani nejak velmi neveril.
Wahl, ja mym pocit, ze medzi nami nieco je, nejake puto a akoby sme boli nejak prepojeny.
Vela veci mi povie, zdoveri sa a mi a myslim, ze mi aj doveruje.
Povie mi veci, ktore ani nikto nevie, a ja sa mu niekedy snazim poradit.
Mna k nemu nieco taha a ja neviem, co to je.
Z mojej strany je to priatelstvo, ale aj taka laska cloveka k cloveku.
Niekedy mam pocit, akoby sme nevedeli bez seba zit.
Nestretavame sa casto, ale casto na neho myslim... mozno aj on na mna... aspon tak to citim.. tak vnutorne.
Vec je ta, a vlastne tu by som ta poziadala o radu... ci mu ja mozem vlastne doverovat, ako priatelovi, ci to aj on tak berie.
Pretoze raz ma velmi sklamal a zradil.
Trvalo to par rokov, ako som pisala, kym to odpustila a pochopila.
Ak by si mala cas sa na to pozriet mila Wahl, bola by som Ti velmi povdacna.
Taha sa to so mnou ako nejaky medovy motuzik.
Viem, ze mas toho vela, ale mne by to velmi pomohlo urovnat si to a dat si to naozaj do poriadku.
Snazila som sa nejak sama, ale nedari sa mi to.
Nieco tam je, co mi stale neda pokoja a nie som si ista, ci on vlastne o toto nase - teda moje priatelstvo stoji.
Velmi by mi to pomohlo.
V kazdom pripade Ti velmi pekne dakujem a prajem Ti pekne letne Dni
s laskou
Dadika 11.07.2013

Mila Wahl,
pisala som Ti nejak pred mesiacom..
Ani som nedostala odpoved, a tak som myslela, ze to urcite nebude nic dolezite...
Nemyslim to zle.
Proste, myslela som to tak, ze urcite to casom vyriesim a ty sa tym ani nezaoberas, lebo nie je dovod..
Wahl, moj zivot sa mota a mota dalej... a tento muz sa mi v nom mota tiez...
Ja neviem, co s tym...
Placem, placem...
A je mi smutno na dusi... mne chyba... a na druhej strane viem, ze k sebe nepatrime...
Ach Wahl, myslela som, ze to mam take jasne a on sa znova objavuje, ozyva...
Aka je toto pre mna skuska???
Ja neviem, som z toho zamotana a nestastna...
Prosim, porad mi, aku on tu zohrava ulohu..
Co s nim?
Ako to vyriesit?
Prosim Ta, porad mi aspon naznakom, preco sa tu on stale mota v mojom zivote..
Vyhladavame jeden druheho a pritom vieme, ze je vsetko prec...
Velmi ta prosim, ak sa Ti da a ak mozes..
Daj mi nejaku aspon malicku informaciu, ktora mi pomoze vyriesit tento zvlastny vztah...
S laskou
Dadika 19.08.2013

Milá Dadika,
vím, že bys chtěla mít všechno kolem sebe jasné a vyladěné, ale tak to nyní není.
Snažíš se porozumět souvislostem, které se Tě dotýkají.
Muž, který se najednou začíná objevovat, Ti narušil Tvůj život.
Přichází, a Tvoje pomyslná stavba se otřásá.
Něco je tady jinak, nemáš nad těmito procesy kontrolu.
Připadáš si znejistěná, jako bys byla sunuta někam k útesu, odkud už není záchrany.
Procházíš si náročnou zkouškou, jen na Tobě záleží, jak to celé dopadne.
Měla by sis uvědomit, kudy vede Tvoje cesta, máš vedle sebe muže, ten k Tobě patří.
Ten nový přítel na sebe upozorňuje, jako by Ti naznačoval, že mužů je více...
Je to zvláštní, ale Tvůj příběh s Tvým manželem má pokračovat dál.
Nad Vámi dvěma vnímám jakousi vyšší ochranu.
Nový muž přichází s jasným plánem, aby si Tvá duše ujasnila, kam, ke komu patří.
Neměla bys o sobě v žádném případě pochybovat.
Zkus si kolem sebe vytvořit bariéru, nový muž by měl vědět, že za ni vstupovat nemá.
© Wahlgrenis

21.08.2013

Mila Wahl,
zvlastne, prave som bola behat a trocha si vycistit hlavu a povedala som si, ze hned, ako pridem, tak Ti musim napisat a ospravedlnit sa Ti, ze Ta zatazujem takymi hlupostami...
Jasne, ze je vsetko jasne...
Ked sa cloveku nieco rozlezi v hlave, tak prichadza pochopenie, preco sa vsetko deje...
Ja mojho manzela milujem, to viem urcite.
Muz, o ktorom som pisala, uz v mojom zivote bol...
Nema vyznam sa vracat do skonceneho pribehu.
Myslim, ze viem, ako by skoncil.
V podstate viem, ze k sebe nepatrime.
Je tam proste nejake spojenie, mozno z minuleho zivota, nejaka suhra dusi, nejaka tuzba, vasen...
Neviem, co to je.. z kazdeho kusok...
Povieme si vsetko, co nas trapi, je nam spolu uplne prima, lebo ja si pri nom pripadam ako male dievcatko.
On to chape a je to take ine...
Mne to pride ako take krasne sladke priatelstvo, ale podla neho by k tomu priatelstvu malo parit aj nieco viac...
Tu sa nam to nejak nestretava...
Vies ono je to tak, ze tuto pri nom citim nieco, co som nikdy necitila.
Myslim, ze on to ma tak tiez..
Mozno sa pletiem...
Ale vies ta moja intuicia, ten oj nejaky hlas mi vravi, ze taka nejaka laska cloveka k cloveku tu je..
Nie je to len taka fyzicka pritazlivost...
Snad sa v tom nepletiem...
Wahl, akoby som mala pocit, ze my dvaja sa k zivotu potrebujeme, ale nie ako partneri, ale ako proste clovek potrebuje cloveka, ked mu je smutno..
Ked citi, ze niekoho potrebuje a on presne vie koho..
Tak to myslim...
Tak na vyzalovanie, vyplakanie a aj na radost a smiech...
Tak ja len dufam, ze on to ma tak isto ako ja a ze jeho srdce je vo vztahu ku mne ciste tak, ako je moje k nemu...
V kazdom pripade dakujem, Wahl....
Draha vila prajem Ti este krasny zbytok leta a maj sa pekne...

Dadika 22.08.2013

Draha Wahl,
ty si taka mudra...
Uz len posledna otazka:
Veris na priatelstvo?
Uplne ciste medzi muzom a zenou?
Existuje to?
Alebo som naozaj take male naivne decko??
Ja mu ponukam priatelstvo, len som si nie ista, ci on o to priatelstvo stoji...
Dakujem v kazdom pripade za odpoved, ci neodpoved
s laskou...
Dadika 22.08.2013