Je pokus o sebevraždu vždy konečná?
Milá Wahlgrenis,
obracím se na Tebe s velikou prosbou.
Dozvěděla jsem se hroznou věc, že Alexandr, syn mé nejlepší kamarádky, se včera pokusil o sebevraždu.
Vůbec neví, co ho to napadlo.
Pořezal si žíly, teď je sice doma, ale vůbec nevědí, jak to s ním bude dál.
Minulý měsíc mu bylo devatenáct.
Jestli je to na psychiatrii nebo se z toho dostane sám anebo to stejně jednou skončí...?
Je možné tohle zjistit?
Moc ráda bych ji uklidnila, že bude všechno v pořádku, i když vím, že taková odpověď se vynutit nedá.
Lenka 24.9.2008
Milá Lenko,
ach jo, zrovna dneska mi volala bývalá kolegyně, zoufalá, že jí zemřel syn.
Bylo mu dvacet a skočil z okna.
Smrt je tak hrozně blízko, že nikdy nevíme, kdy s námi splyne...
Jenže tohle si číst nechceš, to vím.
Ráda bys měla pro svou kamarádku jenom pozitivní informace.
Někdy je to ale tak těžké, jak vybrat slova, by se v nich druhý neztratil.
Příběh tohoto mladíka mi připomněl jeden poměrně obsáhlý životní příběh, který se také probíral na těchto stránkách.
Jako by tento člověk sem do našeho světa vůbec nepatřil.
Připadá mi, že jeho svět je svět jiný, vyšší, hodně duchovní, napojený daleko, daleko jinam.
Odhadla bych možnou komunikaci s duchovními silami, ale naprostou nemožnost mluvit s lidmi v rodině nebo ve škole.
Mám z něho pocit, jako by nikoho nepotřeboval, nikoho nechtěl.
Alexandr je rozpolcen, jeho svět se bortí, nemá žádné spojence, nikoho, kdo by mu rozuměl.
Všichni kolem něho ho jen chtějí nacpat do nějaké krabičky, kde ale on být nechce.
Jsou to jen samá omezení, které vnímá.
Nebaví ho to už...
Nechce se věčně omezovat.
Příběh by ještě končit neměl, ale bude hodně složité dostat ho do reálných mantinelů.
Jeho svět je tak jiný, tak odlišný, tak nepochopitelný...
Otázkou spíš zůstává, proč se takový člověk narodil tady a jaký je jeho úkol.
Rozhodně by neměl odcházet dřív, než tohle pochopí.
Neodvážila bych se ale tvrdit, že k opakování tohoto pokusu o sebevraždu už nikdy nedojde.
Hlavně by se s ním mělo mluvit a mluvit...
Jestli tady ale bude někdo schopen jeho myšlenky vůbec přijímat.
Konzultovala jsem tento příběh se Sírií, která k němu zakreslila následující obrázky.
Obrázek 1:
Všechny energie čaker jsou "poškozené".
První čakra představující naše žití tady a teď, v našem reálném světě, ta je roztržená do několika samostatných provázků,
chybí zde pevná jistota, ukotvení v životě, je zde nejistota, váhání.
Druhá čakra - je zde nahromaděná sexuální energie, je nezpracovaná, energie tímto centrem neproudí.
Třetí čakra - chybí zde radost ze života, místo krásně proudící energie jsou zde jen jakési pichláky,
vystřelující do okolí, jeden z pichláků míří k nohám, k ukotvení v životě a sám sebe svazuje pro žití na zemi.
Čtvrtá čakra - srdeční energie je úplně zablokovaná, neproudí láska směrem k lidem, ale ani sám sebe člověk nemá rád.
Pátá čakra - centrum komunikace, zde je opět pichlavá energie, jeden z pichláků bloudí kolem něj,
komunikace s okolím bude problematická, jakoby energie komunikace hledala a nenacházela porozumění.
Šestá a sedmá čakra - energie nesourodé, rozptýlené, roztrhané
2. obrázek:
Celková životní energie člověka v tuto chvíli sahá pouze ke kolenům, místo aby člověka obklopovala celého.
Je zde silná nezpracovaná sexuální energie, bude ovládat člověka v negativním slova smyslu.
Srdíčko je zavřené v jakési "krabici", tvoří kolem sebe stále větší a větší hradbu, ochranu před okolím, před lidmi,
uzavřel svoje srdce na mnoho západů - bude těžké hradby zbořit či zamčené zámky znovu otevřít.
Černá barva - značící problémy - ta mu úplně svazuje nohy na mnoha místech, v kotnících, v kolenou, dvakrát ve stehnech.
Srdíčko je opět zavřené v krabici, přeškrtané.
Podivné energie se objevují také kolem hlavy, různé černé myšlenky teď bloudí hlavou i kolem celého člověka.
3. obrázek:
Konstelace vztahů, dotaz - s kým je Alexandr v tuto chvíli ochoten komunikovat.
S otcem není problém, je tam volně proudící energie.
Energie směrem k matce je mírně "krabatá" a vůbec v tuto chvíli nejde k ní, vyhývá se jí,
tam se Alexandr o svých problémech nebude chtít bavit.
S bratrem nejsou hezké energie, tam komunikace příliš fungovat nebude.
Směrem k jeho dívce je blok, odmítnutí.
4. obrázek:
Dotaz, co může v tuto chvíli Alexandrovi pomoci.
Vykrelilo se pevné napojení na nejvyšší světelnou sílu.
Chápu to tak, že musí najít a obnovit svoji víru v sebe a svět, v jeho fungování.
Není zde pomoc z venčí, spíše hledání sebe samého.
Léky a lékaři by mohli tuto jeho snahu na přechodnou dobu podpořit,
ale nakonec to bude muset být on sám, kdo znovu uvěří sobě i svému okolí.
© Wahlgrenis
25.09.2008
Přeju Dobrý večer Wahl,
moc dobře vím, že toho máš hodně, ale stejně mi to nedá a chtěla bych reagovat na tenhle článek - Je pokus o sebevraždu vždy konečná?
Já sama jsem se o sebevraždu nikdy nepokusila, ale moje nejlepší kamarádka na tom kdysi bývala, jako je on nyní.
Přestože to bylo hodně hodně těžké, nakonec to dokázala, smířila se s tím, jak to na zemi chodí,
a že někteří lidé jsou holt takoví jací jsou, přesto zůstala sama sebou a dokonce našla i spoustu přátel, se kterými si rozumí.
Přestože jsem jí byla nablízku a snažila se jí pomoct, tohle si opravdu musela dát především sama dopořádku,
i když opora blízkého člověka je taky důležitá.
Vždycky byla hodně citlivý a talentovaný člověk, a tak se začala víc věnovat tvořivým věcem a psát fantasy knihy,
aspoň na chvíli tak uteče do vlastního světa.
Řekla bych, že jí to všechno moc pomáhá držet se nad vodou.
Takže myslím, že Alexandrův boj není tak úplně předem prohraný.
Moc ráda bych mu pomohla, nebo si s ním aspoň popovídala, představila mu svoje přátele.
Třeba by si uvědomil, že není sám, kdo se nějak nechce smířit s chodem tohoto světa, způsobem života, ... ;-)
Nemůžu si pomoct, ale cítím velké sympatie, a potřebu pomoct.
Alexandrovi držím pěsti a posílám, sílu a víru,
přeju brzké uzdravení a aby mu bylo brzo zase líp.
Běluška 25.9.2008
Wahl.,
na otázku, co bychom měli vědět k Alexandrovi, přišlo toto:
NEPTA SE TEN, KDO PRAVDU MEL BY ZNAT, PTA SE TEN, CO SVETLO MUZE DAT.
Nemůžeme zkoumat další nitky tohoto příběhu, týkají si jen toho chlapce a jeho nejbližších.
Z těch se ale na řešení nikdo neptal.
Pa
Jitřenka 25.9.2008
Milá Jitřenko,
přemýšlím o té větě, samozřejmě příběh dál zkoumat nebudeme, ale zvažuji, jak dát světlo...
O sebevraždách se tady sice občas něco napsalo, ale byly to spíš střípky...
Nenápadné střípky, na jejichž konci je obvykle smrt a mnoho smutku.
Proč ale člověk končí život sebevraždou?
Proč si nechce užívat všechny dny, které mu byly přiděleny?
Proč se nechal tak moc znechutit, že nevidí cestu dál?
Proč zapomíná na své nejbližší?
Proč nevěří, že zase bude líp?
Největší problém sebevraha je v tom, že se nechá svým problémem spolknout.
Není nikde nic jiného a vůbec nikdo...
Je jen on a všude kolem ten jeho strašný problém.
Problém může mít tisíce tváří a podob - materiálních, vztahových, bylo by těžké je tady všechny vyjmenovat.
Přestože na tento svět vede pouze jediná bránu, a to skrze matku,
cest, jak odtud odejít je hodně...
Můžeme tady nadefinovat desatero předčasného odchodu.
(Jen aby bylo zřejmé, jak jednoduché je odejít, ovšem mnohem cennější je zůstat.
Ale k tomu se dostaneme dále.)
1. Otrava (svítiplyn, léky, jedy, puštěný motor v uzavřeném prostoru)
2. Střelná zbraň
3. Skok z výšky, resp. pád z výšky (okno, balkon, výtahová šachta, střecha, most, skála)
4. Utopení (kámen přivázený na těle, dravá řeka)
5. Oběšení (provaz, drát, struna, prostěradlo, punčochy)
6. Skok pod vlak, resp. metro
7. Auto, motorka (jízda proti zdi, skále, do stromu)
8. Ublížení si (pořezání žil, harakiri, atentát - výbušnina na těle)
9. Sebeupálení (benzín, násilný požár)
10. Elektřina (elektrický přístroj do vany, stožár vysokého napětí).
Volba odchodu ze života nebývá náhodná.
Obvykle stejný typ lidí se přiklání ke stejným sebevraždám.
Člověk, který se k sebevraždě opravdu vážně rozhodne, o ní s druhými příliš nemluví.
Zpracovává si tuto cestu sám.
Je přesvědčen, že zvolil dobře.
Občas se dokonce kombinuje několik možností dohromady, jen "aby to vyšlo..."
W.
26.9.2008
Ach Wahl,
to je těžké téma, ale jednoduchá odpověď.
Chybí láska.
Nejen člověku, který dojde na konec svých sil....
Láska jako by zmizela ze srdcí lidí.
Ne všech, ale je jí málo na světě.
Lidé mluví o lásce, naučili se ji nazývat různými jmény, používají různé formy,
ale prožít lásku, procítit ten hřejivý pocit nejen ve spodních čakrách, ale hlavně v srdci, to chybí.
Těžko se žije bez lásky........
Nemám na mysli zamilovanost,
ale obyčejné opravdové pohlazení, dobré slovo, úsměv, podání ruky, pomoc, všímavost, pochopení...
Lidé si lásku draze nahrazují a někdy se za lásku i stydí.
Proč????
Proč se pak diví, že člověk, který nevnímá lásku, nenajde důvod k žití a ztrácí se v moři beznaděje a strachu a již nemá sílu žít dál?
Je to zase o pohledu člověka.
Sama jsem před lety poznala příběh blízkého člověka, který došel na konec svých sil
a přiznám se, že jsem vůbec nechápala, jak se ten mladý člověk dívá na svět.
Nerozuměla jsem mu a snažila se vysvětlit, že takhle to přece není, že je mnoho důvodů proč žít,
ale byl to jen můj pohled, on to tak nevnímal a necítil.
Neuměla jsem mu dát více lásky, protože jsem ani nevěděla, jak moc mu chybí právě pohlazení, vyslechnutí, obejmutí a radost ze života...
Hranice je tak tenká a někdy vlastně už ani není.
Člověk bloudí v jiných světech a prožívá své pocity a neví, kdo je sám.
Tolik jiných bytostí se zde pohybuje, tolik možností se nabízí a každý sám je strůjcem svých pocitů.
A najít cestu zpátky, pustit k sobě aspoň kousíček světla je velmi, velmi těžké.
Odsoudit někoho, kdo již světlo v životě nevidí, je lehké, ale pochopit a milovat ho je pro mnoho lidí těžší.
Ahoj
Jitřenka 26.9.2008
Milá Jitřenko,
naprosto živě si pamatuju den před několika lety, pracovala jsem tehdy v kanceláři v jedné malé firmě.
Vedle v místnosti působil kolega, říkejme mu Marcel, s kterým jsem se ale nijak nebavila...
Jen takové to běžné dobrý den a nashledanou.
Nevěděl, čím se zabývám tzv. ve volném čase, prakticky mě neznal.
Netušila jsem, že řeší nějaké své problémy.
Jednou za mnou přišla kolegyně z jeho kanceláře a sdělovala, že něco tuší.
Prý jí Marcel den předtím řekl, že pokud do deseti hodin nedorazí, takže už nedorazí...
Moc tomu nerozuměla, ale vzhledem k tomu, že už bylo jedenáct pryč, a on nikde, začínala mít strach.
Snažila jsem se ji uklidnit, že se mohl jen někde zdržet, ale naznačovala mi, že netuším, co on prožívá.
Byla hodně nezvózní, každou chvíli za mnou přicházela, jestli by se nemělo něco udělat.
Asi ve dvě hodiny se ozvalo nesmělé zaťukání na dveře.
Marcel!
Vešel dovnitř a ptal se, jestli mám čas, že mi musí něco říct.
Začal tím, že se právě vrací z lesa.
Otevřel aktovku a ukázal mi červenou prádelní šňůru.
Právě se chystal skončit se životem,
ale když už si vybral strom, najednou mu "něco" řeklo, ať toho hned nechá a že má jít za mnou a říct mi to.
Nechápal proč.
Vedli jsme spolu skoro tříhodinovou debatu...
Neměl to jednoduché, připadal si jako ve spirále, kolem něho byly samé sebevraždy.
Matku našel v posteli po několika dnech, co spolykala léky,
strýc se oběsil na klice, kamaráda našel, jak se houpe na stromě...
Měl pocit, že on by měl být další v řadě.
Jeho kamarádka fotografka měla výstavu na téma smrt.
Řešil toho moc - zdraví, dluhy, byt..., nikde nic pozitivního.
Pozdě odpoledne jsem měla pocit, že snad pochopil, že jediné možné je jít dál.
Mluvili jsme o karmickém uzlu, který si na sobě uvazuje každý sebevrah.
... ale i o jiných věcech...
Nakonec vyndal tu tragickou prádelní šňůru, domluvili jsme se, že příběh za pár dní nějak uzavřeme.
Odešel, ale hned asi po půlhodině mi volal, že dostal strach, abych ji ještě třeba večer nepoužila náhodou já.
Vysvětlila jsem mu, že pro mě to není nic jiného než obyčejná šňůra na prádlo a že o tom opravdu neuvažuju.
Ano, Marcel žije...
Asi po týdnu jsme spolu šli na železniční most, to je most, který vede z Výtoně na Smíchov.
Jezdí přes něj vlaky a po stranách je jen úzká cesta pro pěší, oddělená od kolejí traverzami.
Byla zima, snad leden, na Pražský hrad svítilo sluníčko, ve Vltavě plavaly ledové kry.
Na břehu se procházelo pár labutí, byl opravdu nádherný den.
Došli jsme asi tak do poloviny mostu.
Marcel nesl svou prádelní šňůru v aktovce.
Tam jsme se zastavili - to byl můj plán.
Nejdřív jsem mu ukázala koleje, byly tak blízko...
Mohl si na ně hned teď lehnout a počkat si na vlak, anebo vstoupit před lokomotivu...
Další docela jistá varianta byla skočit dolů, do Vltavy.
Jen pár vteřin letu a pak jen mokro... všude...
Marcel nebyl tak zdatný sportovec, aby dokázal v té ledové vodě doplavat na břeh...
A třetí docela dost jistá varianta byla zavěsit se na tu prádelní šňůru na zábradlí mostu.
Nádherná atrakce pro Pražany i turisty!...
Ano, byli jsme na místě, kde se v jednu chvíli nabízely hned tři možnosti sebevraždy.
Jak snadné je odejít...
Jenže žít tady, to je výzva.
Ovšem Marcel udělal gesto, vyndal šňůru a rázným pohybem ji hodil do Vltavy.
Děkoval mi, že konečně pochopil, jakou blbost chtěl udělat.
Po nějaké době jsem ho potkala, měl po promoci svého syna.
Byl šťastný!
Občas mi zavolá, zvlášť, když se mu něco povede a má pocit, že bych to měla vědět.
V takových chvílích opravdu jasně vím, že to má smysl...
W.
26.9.2008
Mila Wahl,
stale dokola citam pribeh o alexandrovi, ktory sa pokusil o samovrazdu.
Vies, myslim, ze na dnesnom svete je tak malo lasky a srdcia ludi su uplne zatvorene.
Velmi vnimam, ako sa starsi ludia pozeraju na dnesnu mladez,
stale ju kritizju, chcu od nich disciplinu, poslusnost, ale dodrzuju to oni?
Vsade okolo sama kritika, aki su ti mladi nevychovani, ako sa neslusne spravaju, ako skaredo rozpravaju...
ALE... kde to pocuju??
Odkial to vsetko maju?
Ved predsa deti prichadzaju nas vet uplne ciste... to, co je v nich, ich predsa ucime my, dospeli.
Je mi to vsetko tak luto, nikto nema s nikym trpezlivost, kazdy chce vsetko hned.....
ked su nejake problemy, hned sa ich chcu zbavit, namiesto toho aby mlademu cloveku pomohli.
A potom sa divime, ze sa stavaju taketo veci...myslime si..vsetko je v pohode, oni to zvladnu...
a ked to nezvladnu cudujeme sa, co sa stalo...
Co sa stalo?
Odisla laska, porozumenie, trpezlivost....
Kazdy vravi, ake to dnes maju mladi ludia lahke, ake maju moznosti...
ale podla mojho nazoru to maju snad tazsie ako sme to mali my.
Svet plny nastrah, pokuseni, nepochopenia...malo casu od svojich blizkych, stale odstrkovanie...co je na tom lahke????
Mladost je radost, ale kolko mladych ludi ma problem vysporiadat sa s tymto svetom nad tym sa malokedy zamyslime....
Prajem Alexandrovi vela, vela sil, aby to vsetko zvladol, aby dokazal o tom hovorit a nasiel zmysel, nasiel lasku a radost zo zivota...
Ach mila Wahl, s tymto problemom sa ja takpovediac bijem uz rok, ako sme sa prestahovali..
citim, ze musim rozdat ovela viac lasky, ako som bola schopna dat doteraz....
ze porozumenie a pohoda v kruhu blizkych ej to, co mladi ludia potrebuju /teraz myslim mojho syna/.
Vies poslat ich prec, zbavit sa problemov, to je to najlahsie comozeme urobit, ale pobit sa s tym a pochopit, to je tazke ako fras....
niekedy si myslim, ze som na konci so silami, prave dnes mam ten den....
prave dnes osm stala v metre a rozmyslala som, ake by bolo jednoduche, skocit pod iduci vlak, aby uz bol koniec tomuto vsetkemu...
je lahke utiect, ale zivot je boj...mame svoj cas an to, aby sme nim prechadzali a chapali...
Pisem a tecu mi slzy, je mi tak smutno zo vsetkeho co sa deje...
Kam sa stratila laska???
Snad do nasich penazeniek, odtial ju davame nasim detom?
A myslime si, ze to je to, co potrebuju???
Smutne...
Prajem Ti krasny jesenny podvecer.
S laskou Dadika 26.9.2008
Milá Wahl,
posílám příspěvek k té zprávě - je pokus o sebevraždu vždy konečná.
Myslím, že pokus o sebevraždu je krajním řešením problému.
Problému komunikace a lásky.
Před 3 lety mě můj adoptivní syn takhle vyprovokal k akci,
když jsme na 2 dny odjela mimo Prahu a svěřila ho tehdy fungujícímu otci - dědovi.
Ukazoval mi provaz a místo, na kterém se věšel a na krku měl ošklivou, hlubokou rýhu - od provazu, jak říkal.
Řešila jsem to revizí toho, co bylo před námi, návštěvou několika psychiatrů
a posléze jsme se dostali na kineziologii, kde 3 roky podnikáme různá solosezení i kursy
- oba jsme nositeli certifikátu do IV. st. One brain a Reiki II a I.
Sebevražda je dle mého vždy voláním - krajním - o pomoc.
A často už rezignací a trestem pro pozůstalé za to, jak se chovali, nebo aby něco změnili.
Život nám dán nebyl náhodou,
byl to náš výběr na úrovni podvědomí, to, že rozhodujeme o jeho konci, je na úrovni vědomí - rozumu.
Utrpení už ten hoch nemohl unést.
Co okolí, správně se ptá Světluška a další.
To, že můj syn není v pohodě, musím přece poznat během několika dnů, snad i hodin.
Je v silném stresu a ve zdravotním ohrožení - potřebuje klid, lásku a čištění ducha i těla.
Okamžitě krizovky kapky č. 30 - ráno - v poledne i večer pod jazyk - alepoň 5 kapek, a pak činnost s ním.
Jakoukoli komunikaci - práci, zpěv, hudbu, sport, a samozřejmě psychiatrickou pomoc.
Pokud by lékařská pomoc selhala, což se může lehce stát, pak kinezilogoie
- kde to neošulí, svaly a podvědomí budou mluvit za něj. Je třeba ale pozitivní motiv.
Pokud ho nemá, pak je zle, to je věc okolí, a ne jeho.
Cítím to tak, že se z toho dostane, ale ne bez obětí i objetí okolí.
To se musí zamyslet, co v životě vyčistí a zlepší, pak se vylepší i on.
Pokud tohle nebude fungovat, pak je zle,
on se bude chtít vríáit zpátky do jemnohmotného světa, protože bude mít pocit, že zklamal, že svoji roli nezvládl
- a bude mít pravdu.
Má co dělat se strašlivým sobectvím.
Křivdou, zlobou, nevyzrálostí a ignorancí.
Je něco jako Don Quichot de la Mancha - posílám mu sílu, ale myslím, že on je pouze obětí, nikoli důvodem a objektem.
Olga 2.10.2008
Drahá Wahlgrenis,
Wahlinka prosím dajte vedieť Smutnej maminke, že na ňu myslím.
Veď viete, zažila som rovnakú situáciu.
Posielam Vám veľa lásky drahá - Smutná maminka,
Myslím na Vás.
Modlím sa aby ste to zvládli nech sa rozhodnete akokoľvek.
Bije sa v nás racio a srdce.Je to strašná voľba, priam "Sophiina voľba"
U mňa to bola - Najťahšia voľba v živote
Prežívate v rovnakom období to isté čo ja ....
Ale ako píše Wahlgrenis, bude lepšie.
Prešiel rok a ja som prišla v máji zamlknutym potratom aj o druhé dieťatko, učím sa s tým žiť...
Deti ešte nemám.
Ak by ste chceli môžete mi napísať, pochopíme sa navzájom.
Napíšem viac mailom, tu na to nie je priestor.
Už som takto v kontakte s pani M.,
ktorá rovnakým spôsobom bohužial prišla o dieťatko pred 3 mesiacmi
v takomto vysokom štádiu tehotenstva, kvôli VVCH nezlučiteľnej so životom.
Ďakujem Vám pani Wahlgrenis, že ste Smutná maminku povzbudili, veľmi to potrebuje.
Ešte raz zo srdca ďakujem.
Iskra
PS: Mali ste pravdu Wahlgrenis, musím myslieť na budúcnosť.: ))
Už sa na to bábätko veľmi teším.
Ešte ale doznieva bolesť, ešte doznieva plač, neprejde deň kedy si nespomeniem...
ale už chcem myslieť dopredu.
Iskra 06.10.2008
