Chtěla bych se zeptat na dvě věci
Zdravím Vás Wahl,
máte moc hezkou fotečku, s které vyzařuje zvláštní energie a respekt.
Mimochodem myslím, že máme stejnou panenku.
Já jí říkala Bára a vy?
Nejdříve Vám chci poděkovat za všechny za vaší práci, které se věnujete.
Jednou bych také chtěla pomáhat lidem a znovu a znovu probírat téma, které já už budu mít jednoho dne za sebou.
Snažím se jít správným směrem a cítím od mala, že tady mám zvláštní úkol.
(ostatně jako každý)
Chtěla bych se zeptat na 2 věci.
1.
Má dnes už bohužel ne nejlepší kamarádka, s kterou jsme byly na střední škole 6 let 24 h denně.
Byly jsme jak sestry, bydlely jsme spolu, pracovaly a co věděla vduchu jedna, věděla hned i ta druhá.
Bohužel mne mockrát podrazila nohy a vždy to vypadalo jako náhoda.
Já jsem ryba a ona je blíženec, krásná holka,jak se říká s ďáblíkem v těle.
Moc mi ublížila a dodnes mě mrzí,jak se chovala, protože jsem ji měla strašně moc ráda.
Kámen úrazu je,že jsme v branži,kde se každý předhání,ale já jsem ji nikdy jako konkurenci brát nechtěla-naopak.
Už jsem ji odpustila díky víře,které se učím.
Zajímá mne, jestli jsem ji někdy ublížila v minulém životě,nebo co se mezi náma stalo,protože cítím, že se to ještě potáhne.
2.
Od mala se mi zdá o domě,v kterým procházim a něco strašně důležitého hledám a nevím co.
Sen začíná v místnosti,kde je pár lidí i má matka-je tam nějaká sešlost a všichni mluví potichu.
Mám zvláštní pocit,že tam jsem a přece mne nesmí nikdo vidět.
Povede se mi vytratit se pryč a pak začnu hledat v nějaký tajný místnosti,o které vím jenom já.
Samozřejmě se vždy probudím předčasně, než to najdu.
Zdá se mi to už od miminka.
Vždy jsem tam byla sama a poprvé za celou dobu jsem tam byla s mým přítelem, který si mě už tenkrát vzal za ženu.
Jsem rozpolcenná, protože jedna mladá jasnovidka mi řekla,že mám na ten dům zapomenout.
To co bylo, bylo.
A později jedni manželé mi pro změnu řekli, jsem byla mimo jiné čarodějka
a uměla jsem se pohybovat astrálním tělem do minulosti i budoucnosti
a zvláštní je,že v tomto domě mám na půdě schovaný deník,který neodpovídá tehdejší době,ale době budoucí.
Deník budoucnosti...
Prý jsem měla velké vědomosti.
Teď ale ještě nepřišel ten správný čas se do domu,který je směrem na východní Čechy do 50 km, podívat.
To cítím sama.
Děkuji Vám za pomoc a i já bych Vám chtěla prokázat malou laskavost, pokud to bude v mých silách?
Třeba nějaké lístky na muzikál,koncert nebo něco úplně jiného?
Ráda se Vám odvděčím a ještě jednou Vám děkuji za všechny lidičky.
Přeji dny plné krásných chvil.
Slideina 20.9.2008
Milá Slideino,
začala bych u konce Vašeho mailu.
Díky za nabídku lístků, ale nejspíš ji nevyužiji.
Netrpím absencí kultury, co jsem vidět chtěla, jsem už viděla, a naopak je hodně programů, které mě nedostanou.
Nemusím tohle vysvětlovat dopodrobna, doufám...
Neprožívám trauma, když je uváděn nový muzikál.
Neomdlívám, když potkám některé herce nebo zpěváky.
S mnoha z nich jsem osobně mluvila, u některých jsem byla doma a s některými mám i jiné zážitky.
Rozhodně nestojím ve frontách v předprodeji, abych si koupila lístek na představení někdy za půl roku.
Jdu, na co chci, a ve chvíli, kdy chci.
A jsou programy, které si rozhodně ujít nenechám.
Mám také "svůj zdroj", takže něco mohu vidět i víckrát.
Tohle mám vyřešené.
Ale i tak Vám děkuji.
Výpravy do minulých životů jenproto, abychom zjistili, co jsme s dotyčným prožívali, jsou zbytečné.
Všichni lidé, kteří jsou nám stavěni do cesty, mají nějaké napojení na minulé životy.
Odžíváme si s nimi další díl nekonečného příběhu.
Nenaplněná láska obvykle pokračuje jako láska mateřská.
Ideální je dívat se na každého pozitivně, nést to pomyslné srdce na dlani a nabízet nekonečnou lásku.
Vždycky to nejde, zvlášť když ten druhý na nás míří střelnou zbraní.
To pak je naše srdce příliš bezmocné.
Ale i tak by měl tento člověk vědět, že proti němu nemáte nic špatného, že nevymýšlíte plány, jak mu ublížit.
Mnohokrát si ubližujeme sami už jen tím, že se na druhé díváme podezíravě.
Všechno by se mělo hned vyjasnit, velkou chybou zůstává nedopovězená věta.
Jeden se může v polovině rozhovoru stáhnout a odejít tzv. středem, jak rád doporučoval MUDr. Plzák.
Já se domnívám, že právě tato nedokončená myšlenka je nejtěžší a nejvíc bolí, když ten druhý člověk zemře.
Málo spolu mluvíme, málo posloucháme srdce druhého, nesnažíme se hledat, co máme společné, ale spíš to, co nás rozděluje.
Zkuste se na Vaši kamarádku podívat ještě jednou, třeba se ukáže to, co jste dosud přehlížela.
Vazba na minulost je tady ale zcela jasná...
Pokud dům z Vašeho snu reálně existuje, měla byste se tam - podle mého - vrátit.
Ne pro deník, který tam fyzicky být samozřejmě vůbec nemusí, ale vůbec pro samotný pocit být tam.
Je to místo Vám důvěrně známé.
Jako by se Vám tam mělo něco zásadního otevřít, jako byste objevila skrytý poklad.
Neptejte se ale, kdy by to mělo být.
Tahle doba se Vám vyjeví sama, nijak to neplánujte, uvidíte, to přijde samo.
Ve Vás jsou skryté možnosti léčitelské, které by se mohly objevit právě až na tomto místě.
Jako byste najednou měla projít jistou bránou zasvěcení, nevím, jak to přesně popsat, ale tam se má něco s Vámi přihodit.
Je nad Vámi vyšší ochrana, jako by s Vámi měly vyšší síly jistý plán.
Neměla byste tam ale jet sama, s Vámi by měla jet žena, s kterou se už dlouho znáte.
Najednou budete jakoby zastavena, ale nebude to nic násilného.
Naopak domů se budete vracet krásně změněná, jiná.
© Wahlgrenis
22.09.2008
