Přijde mi to líto...
Ahoj milá wahl,
stále si tě velmi vážím,
stále mám klobouk v ruce a nechci se odkazovat na cokoli,
ale přijde mi hodně líto, že když ti ženská v hluboké depce v červnu 2008 napíše, že 10 let nemůže mít děti
a moc moc srdečně tě poprosí o radu a pak pravidelně sleduje tvé stránky a NIC
ani zmínka, ani můj dotaz, NIC NIC, tak mi to přijde hodně kruté,
nespravedlivé a já nevím..........
prostě od tebe tomu nerozumím,
už týdny si kladu otázku, proč jsem si nezasloužila odpověď..
Bylas jediná, komu jsem napsala o hormonech, ivf, o pokusech a neštěstí...
Je to opravdu kruté a nechci být negativní,
ale nevím, proč člověk jako ty radí...
hezký den a už prosím neubližuj
Lucie 12.8.2008
Milá Lucie,
chápu dobře, o čem píšeš a na co narážíš.
Tento web ale není poradnou, to by vypadal jinak...
Vznikl jako informační přetlak, prostě se jednoho dne narodil.
Spíše než cokoli jiného je mým soukromým deníkem, i když je náročné číst mezi řádky.
Ano, existuje zde cosi jako odpovědna, která může vypadat jako poradna.
Ovšem není tomu tak.
Dotazy si vybírám podle toho, aby se obsah neopakoval, aby byl zajímavý pro čtenáře, který přijde poprvé.
Rozhodně nemohu odpovídat na všechny maily, které mi chodí.
Nechtěj ani vědět, kolik jich v poště mám...
Tento web je směřován k jemnohmotnému světu
Z této oblasti je nejvíce odpovědí.
Ale čas od času se zde objevují i tématické offlinekonference, které připravuji z došlých dotazů.
Jsou věnovány zdraví, budoucímu otěhotnění, životní cestě i partnerským otazníkům.
Poslední byla v červnu 2008, tedy v době, kdy jsem dopisovala Horoskopy na rok 2009.
Tyto konference není možné plánovat, ani určovat si nějaké termíny dopředu.
Na mnoho dotazů se dostane také při akcích, kde je možnost individuálních konzultací.
Několik akcí bylo věnováno také budoucím maminkám, resp. co brání otěhotnění.
Tento web není všespasitelný.
Možná se časem v mém životě něco změní...
Možná se posunu dál...
Zatím ale žiju tady a teď.
Neslibuji žádné odpovědi, neslibuji nové offline konference.
Jsou věci mezi nebem a zemí, které "fungují", když se s nimi dokážeme sladit.
© Wahlgrenis
12.08.2008
Milá Lucie,
nedá mi nereagovat na Tvůj zoufalý výkřik,
ale Tvoje obvinění je z mého pohledu naprosto nespravedlivé.
S Wahl se znám víc než většina z Vás a vím, kolik času a sama sebe obětuje tomu, aby Vám pomáhala.
Ona pomocí Vám žije tělem i duší.
Dělá i další věci, kterými se ale na těchto stránkách nechlubí.
I její čas je omezený na 24 hodin,
stejně jako my ostatní chodí do práce, má děti, svoje povinnosti i svůj soukromý život, který také musí žít.
I ona musí čerpat energii, odpočívat, i ona někde musí nabrat sílu a radost ze života.
Není možné odpovědět všem, kteří se na ni obracíte.
Není v jejích silách spasit celý svět.
Ona Vám ale ukazuje cestu, kudy můžete jít.
Člověk sám musí v životě leccos pochopit, i žádná odpověď je odpověď, a nikdo si ní nemůže dělat NÁROK.
Ivča 12.8.2008
Milá Wahl,
trochu mě pozlobila Lucie, nemůžu se neozvat :-)
Lucie,
chápu Tvou situaci,
sama jsem si na holčičku počkala "jen" 5 let, ale nechci se o tom rozepisovat.
V té době jsem neměla na internet žádný přístup,
takže jsem o žádné Wahl nevěděla, nemůžu tedy říct, co bych si "nárokovala" já.
Určitě si na tomto webu najdeš odpověď.
V každém případě si můžeš udělat výlet i s partnerem do Ústí nad Orlicí, kde kromě hezky prožitých chvil jistě zbyde čas na Tvé trápení.
Všechno má svůj smysl.
Držím palečky a přeji hodně Světla a Lásky,
Marcela 12.8.2008
Milá Lucie.
Život není televize.
Zmáčknu tlačítko, přijde dítě, znovu zmáčknu, vyhraji deset milionů.
Pak opět stisknu tlačítko a postavím dům a koupím luxusní auto
a pak opět stisknu tlačítko dálkového ovládání a umřu.
Takhle to v životě nefunguje.
Každý člověk má předem danou cestu, někdo jde do kopce a jiný z kopce,
kdosi po hladkém asfaltu a jiný oranicí.
Každý máme více či méně daný rámec, v němž se v životě budeme pohybovat,
kdosi trvá na tom, že je vše striktně dané dopředu,
já si myslím, že je daný právě jen ten rámec, bod vzletu a bod konce a několik bodů po cestě připomínajících slepou mapu.
Všude kolem nás jsou rozesety zkušenosti, poznatky a dílčí cíle, jako rozházené penízky na cestě.
Je jen na nás, jestli dojdeme na to správné místo a jestli ten který penízek vůbec zdvihneme.
Pokud se vydáme k cíli absolutně jinou cestou, diametrálně odlišnou tak, že je dosažení cíle ohroženo,
kdosi nás zastaví a vrátí na správnou cestu.
A my z ní opět můžeme sejít, opět máme na výběr, kudy se dáme.
Koridor je ale na podruhé už trochu užší, i my máme méně sil než na počátku.
Tvé vysněné dítě je takovým penízkem.
Možná už jsi prošla tím správným místem a nechala penízek ležet, nezvedlas ho,
nebo jsi třeba zdvihla jiný penízek, který ležel vedle.
Nevím o tobě nic víc, než že jsi nešťastná a také trochu nazlobená.
Vždyť mít děti je dnes standard.
Možná si neuvědomuješ, že těch zlatých penízků se symbolem miminka neustále ubývá.
Více než třicet procent mužů a nepatrně nad deset procent žen jej nikdy v životě nenajde.
Na vině může být znečištěné životní prostředí, havárie v Černobylské jaderné elektrárně,
možná jsou i jiné, dosud nezmapované příčiny.
Další procenta k výše uvedeným přiřadí potraty, úrazy a nemoci.
A i když to zní možná absurdně, ženské tělo může mít alergii na spermie partnera.
Je to možná kruté, ale o dost více, než třetina vztahů je dnes odsouzena být bezdětnými.
Možná bude jednou v blízké budoucnosti běžné, dojít si před svatbou na vyšetření, jestli partneři mohou mít dítě.
Pokud jeden z partnerů bude shledán neschopným mít potomky, bude místo svatby následovat rozvod.
I dnes může být bezdětnost důvodem rozvodu,
a to i v případě církevního sňatku, kde se slibuje věrnost až do smrti.
Dítě se stále považuje za smysl spolužití partnerů, jen skutečnost už je jiná.
Absence dětí ve vztahu může mít spoustu důvodů, o kterých nemáte nejmenší tušení.
Kdesi za zákrutou cesty třeba zdvihnete penízek, který vám zabrání se o dítě starat,
nebo budete pečovat o nemocné příbuzné,
také možný osud případného dítěte tu může sehrát svoji roli.
Jsou i další možné scénáře, nechci tu ale malovat pochybné obrázky.
Také svůj současný život můžete žít za odměnu,
třeba vám byla dána svoboda, abyste vykonala něco důležitého pro lidstvo, život na zemi.
Nikdo z nás nezná příčiny, proč některý penízek z cesty zdvihneme a jiný zahodíme do kopřiv a další prostě jen mlčky přejdeme.
Přitom nikdy dopředu nevíme, co nám který přinese.
Lidský život je tajemstvím až do posledního okamžiku
a přestože kdosi třeba napíše čísi životopis, neznamená to, že člověka, jehož biografii píše, poznal, nahlédl mu do duše.
Jeden život žijeme navenek a druhý uvnitř.
A příčinou čí důsledkem může být kterýkoliv z nich.
Možná čekáte nějaké rozhřešení, musím vám říci, že v tomto směru nejsem právě povolaným.
Jste příliš silně upnutá k jedinému cíli,
takové přemotivování bývá často samo překážkou ve sportu i v životě.
Znám případ, kdy si lidé vzali z dětského domova malého cikánského chlapce.
Sedm let se marně pokoušeli o dítě, až si v zoufalství zvolili právě tuto cestu.
Po dalších sedmi letech se jim narodila vlastní, nesmírně milovaná dcera.
Začali ji protěžovat, chlapec byl najednou na obtíž.
Když začal vydělávat, brali mu celou výplatu a jemu nechali jen drobné,
když dospěl, vyhodili ho z domu.
Mohu vám doporučit adopci.
Máte ale tak veliké srdce, že v něm bude místo pro adoptované dítě i pro vaše vlastní, pokud se později narodí?
Nebo se smiřte s bezdětným vztahem a na něm začněte budovat svůj život.
Partnerský vzah bez dětí je možná silnější a opravdovější,
chybí v něm totiž třecí plochy způsobené dětmi, zbytečnými hádkami o nic.
Právě kvůli dětem se mnoho vztahů rozpadá,
příčinou může být rušivý vliv dětí i třeba kontroverze snah ve výchově, odlišné způsoby výchovy zažité v rodinách rodičů.
A to je jen nepatrný nástin.
Odpověď na všechny otázky máte uvnitř sebe, v duši.
Zkuste se oprostit ode všech vašich cílů a plánů a začněte žít podle toho, co k vám přijde.
Programově se totiž většina snů neplní.
Přestaňte bojovat o dítě za každou cenu, je to nebezpečné.
Smiřte se s faktem, že zůstanete s partnerem sami,
přijměte to za svůj životní cíl, za vaši cestu, zbavte se nadějí.
Co má přijít, přijde, co není dáno, to prostě nepotkáte, i kdybyste o to sebevíce bojovala nebo prosila.
A třeba zkuste jít trochu jinou cestou,
nebo pečlivěji přesívejte písek cesty, po které jste až dodnes šla.
Možná, že tam někde ten toužebně hledaný penízek stále ještě nepovšimnut leží...
Tulipán od Babočky alias Jobe 12.8.2008
Milá Wahl,
neda mi toiez nereagovat na list Lucie, ktorej sa zda ze neodpovedat na jej dotaz je krute a nespravodlive.
Mila Lucia,
myslim, ze slovo krutost a nespravodlivost patri niekam inam.
Tej je na svete vela, vela.....
ale na tieto stranky tieto slova nepatria.
Ja som tiez pisala Wahl niekolkokrat, ked som potrebovala radu, a neodpovedala mi.
A viem, ze mi neodpovedala preto, lebo odpoved na moje otazky je vo mne.
Odpovede na nase otazky su v kazdom z nas....
staci, ked sa len zastavime, spozname seba a zamyslime sa nad svojim zivotom, skutkami, prosbami.............
proste vsetkym....
chcem len povedat, ze odpoved na svoju otazku najdes na tychto strankach,
staci citat, rozmyslat, spoznavat samu seba, rozdavat lasku, porozumenie, milovat vsetkych a vsetko.....
viem, je to tazke, ale musime sa to naucit, potom nam bude vsetko jasnejsie...
Dakujem ti, Wahl, za vsetko, ja viem...
niekedy ti pisem, pretoze si myslim, ze si neviem rady.
Ja viem, ze keby si mi odpisat mala tvoju odpoved najdem na tychto strankach.......
Takze mila Lucia, kazdy z nas ma svoje trapenie a pre kazdeho z nas je to nase najvacsie....
najdi samu seba, spoznaj samu seba, maj sa rada, dopraj si potesenie a radost zo zivota a vsetko sa napravi.
Prajem vela stastia...
A tebe Wahl dakujem, ze sa o nas staras....
za to, ze tu si pre nas...
Dadika 12.8.2008
Mila wahlgrenis,
pred casom (17.7.) som sa na vas obratila s mailom, uvedeny nizsie.
Kedze je to uz nejaky cas, co som nikde nanasla vasu odpoved (na vasom webe), dajte mi aspon vediet,
ci sa jej vobec od vas dockam. aby som necakala zbytocne.
ak sa mojmu mailu nemienite venovat, bolo by slusne aspon mi to oznamit.
dakujem.
Mazalot 12.8.2008
Mila Wahlgrenis
natrafila som na tvoj web a hned ma zaujal. aj ja riesim spustu otazok na ktore len velmi pomaly a komplikovane hladam odpovede. je toho vela ale asi najviac zo vsetkeho ma zaujimaju okolnosti mojho zivota - precitala som si uz nieco o minulych zivotoch, aj tusim ze sa mi nieco take mohlo stat, ale istotu nemam, zrejme ako kazdy. nehladam to vsak bez dovodu, pretoze sa snazim objasnit si, preco sa mi niektore veci deju. preco stretavam ludi ktori mi dojdu do cesty, preco ako jedina z celej svojej rodiny mam vztah k duchovnu a duchovnym veciam, preco sa mi moja rodina zda cudzia, ako by sme k sebe nepatrili, preco mam zly vztah s matkou ktora si nevazi ludi ani zivota - ktora nema pochopenie ani respekt k veciam o ktorych paradoxne nic nevie, preco musim bojovat s vlastnou matkou o moje vlastne miesto na svete - preco som sa vobec narodila diktatorskej arogantnej bezohladnej egoistickej osobe, navyse s nizkymi intelektulnymi a dusevnymi schopnostami.... nechcem aby to tu vyznelo ako svetabol, ale naozaj ma to boli, ze si s mamou nerozumieme a pritom ja sa nesnazim o nic viac len o to,aby sme sa respektovali navzajom. nechcem sa citit dozivotne ako podriadena, ktora musi sklanat hlavu pred svojim sefom/panom, na ktoreho sa moja matka stale vytrvale hra. ona nema kusok pochopenia pre to, ze kazdy ma pravo na svoj zivot a svoju cestu - kedze som jej dcera berie ma automaticky tak, ze mi musi dozivotne rozkazovat a manipulovat zivot.... a ja neviem, ako jej mam po ludsky zrozumitelne vysvetlit, ze ona je problemom, ale nie ja a uz vobec nie preto, ze sa uz v 30 rokoch odmietam tej jej tyranii poddat. aj ja si chcem viest vlastny zivot a matka ma neustale prenasleduje - hucka moje deti voci mne, pred rodinou na mna vykrikuje aka som vraj neschopna a zla matka, a mne to cele pripada tak, ze si skrze mne riesi svoju vlastnu minulost. totizto matka je dnes na dochodku, v podstate prezila nudny a nezaujimavy zivot, nic velke nedosiahla, ani majetok, a ja si myslim, ze sposob akym sa sprava voci mne ma s tym nejaky suvis. este ako dietatu mi rozpravala, co vsetko odo mna caka a aka musim byt aby sa so mnou mohla pysit. ale dnes som ina, pretoze sa tak udial zivot. ja za to nemozem ze si matka vysnivala nieco ine a cakala ze veci budu iba podla jej ocakavani. pocas mojho detstva mojho otca ignorovala, odmietala mu ucast na vychove mna a mojej sestry, ze muz ma do domu nosit peniaze a tak jej to stacilo. ona vobec je prehnane materialisticka, zamerana na majetok a peniaze a stale nema dost. potom sa hneva na inych ludi, ze za to mozu. ja som bola aspon co si pamatam vzdy na, citliva a dost ma bolelo, ze som nemala stabilne rodinne zazemie, ze sa u nas stale rodicia hadali, ze bol u nas krik a zvady, stale len pre peniaze a deti akosi obom rodicom z pozornosti unikali. v podstate som sa doma citila ako u cudzich a aj dnes mi este castokrat nie je najlepsie, ked mam domov ist. akosi sa mi vlastny domov zhunsil nie kvoli miestu, ale kvoli osobe matky, ktory mi to tam zhnusuje. nerada spominam na detstvo, lebo toho pekneho je malo a zleho vela. ked som raz mala diskusiu s rodicmi - lepsie povedane hadku a chcela som vyjadrit svoje pocity, obidvaja spolu mali len jeden argument: na nic sa nemas pravo stazovat, alebo si vzdy mala co jest. takto v podstate vyjadrili svoj vztah k zivotu - najest sa, naplnit si brucho, a o viac sa nestarat.
To ze ja som tuzila aj po niecom krasnom, vznesenom, dusevnom, to nikoho nenapadlo. chodlili sme sice v nedelu do kostola, ale hlavne kvoli tomu, aby matka mohla ohovarat ine zeny, co mali oblecene a ako boli upravene. teraz som v stadiu, v ktorom sa snazim hladat svoju duchovnu podstatu, svoju cestu, hladam aj nieco viac nez len to, co dokazeme zachytit ocami usami ustami a rukami. tak neviem, ci je cas nechat svoju rodinu v minulosti, a zacat si svoj zivot budovat ako sirota na zelenej luke, kedze s matkou nepohnem.... ked nevie ako by ublizila, zacne vydierat vydedenim, ze ma aj s mojou rodinou vyluci zo zavetu, ze po nej nic nedostaneme... je to trapne, pretoze o majetok nejde, ale ten postoj nechapem.... nedavno som v radiu pocuvala psychologa, ktory hovoril o podmienenej laske - ake je skodlive, ked rodicia svoje deti vydieraju podmienovanim "lasky" niecim ako uspech, poslusnost, atd... budem ta mat rad vtedy ked ..... ze to je egoizmus, ale nie laska takyto pristup ....a ja som si vtedy uvedomila, ze moje cele detstvo bolo len o tom!!!!!!! doslo mi, ze moja matka nikdy o skutocnej laske ani sajnu nemala. ked sa teraz snazim ja neopakovat minulost a nerobit jej chyby, tak zamierila svoju nenavist na mna, pretoze jej vadi, ze nie som ako ona... moja sestra je rovnaky pokrytec ako matka - nieco maju spolocne - pretvarku, loz, falos. a spolocny nepriatel som ja. len preto, ze sa snazim zit cestne, aj podla inych pravd, podla inych vzorov a prikladov, v sulade s inymi pravidlami.. vlastne ked sa pozriem spatne na vsetko, cim som presla tak som uzasnuta nad tym, ze vobec mam v sebe silu byt ina, ze som sa nepoddala tomu ohromnemu negativnemu tlaku, ze stale mam zaujem vidiet veci jasne, hladam a skumam, ze jednoducho som niekto iny ako ona, moja mtaka, a moja sestra... moj otec to vzdal a poddal sa matkinej agresii, zacal s alkoholom a takto v podstate unika pred realitou. dnes je pre matku len stary blbec a opilec, ale nie je schopna vidiet dovod toho preco - ze otec pije kvoli tomu, aby sa nezblaznil z nej. je to velmi zamotany pribeh.
Ale preco ti pisem je vlastne o mne, aby som sa dozvedela, KTO SOM, PRECO TU SOM, asi tie najpodstatnejsie otazky existencie. ja mam myslim si velke srdce a dokazem vela veci zabudnut a odpustit, na rozdiel od mojej matky, ktora nikomu neodpusta a ked sa hneva, tak do nekonecna... nikdy za cely zivot co ju poznam nepovedala ani raz nikomu, s kym mala konflikt (a bolo aj je ich stale dost) ze prepac, odpust, nehnevaj sa, nechcela som ublizit. na to, ako sa tvari silna, nema silu na to, aby sa vedela zmierit. vzdy cakala, ze to bude ten druhy kto sa pride omluvit. a ked nepride, tak je on ten zly.
Ja som dnes presvedcena, ze moj zivot ma iny ciel a ucel nez to, co dnes prezivam. niekolko vestic mi povedalo, ze mam vraj liecitelske schopnosti, ale ja neviem, ako zisitit, ci je to pravda a co mam vlastne v zivote robit. viem hlavne to, ze nebudem opakovat priklad svojich rodicov, ze mam silu na to, aby som si vytvorila iny obraz zivota, ktory chcem zit, ze nenecham matku ani nikoho, aby moj zivot riadili namiesto mna. ale problem je, ze sa neviem pohnut z miesta. stale ma tu nieco akoby drzalo, nieco co ma nepusti dalej, a prave preto ti pisem, mila Wahlgrenis. snad ma budes vediet nakopnut tym spravnym smerom... dakujem.
Mazalot 17.7.2008
Milá Wahlgrenis,
píšu dnes podruhé...
Snad se nebudeš zlobit, ale mně je taky LÍTO!!!!
Je mi líto některých lidí a způsobů, kterými se snaží vybojovat si to SVÉ a nedoknutelné...
Je mi líto, že se to nějak otočilo proti tobě, ale věřím, že si z toho vezmeš jen to pozitivní :-)
Přeji tobě a všem krásný večer a oblohu plnou "perseidů"
Marcela 12.8.2008
Milá Wahlgrenis.
Promiňte, nedá mi to, musím reagovat na dva příspěvky v Přijde mi to líto.
Upřímně je mi Líto, že prostě někdo nikdy nepochopí...
Jinak některé příspěvky a zvláště Vaše odpovědi mi přímo při čtení hladí po duši...
Děkuji Vám za vše, hodně mi to dává.
Milena 13.8.2008
Milovaná Wahlgrenis, drahí čitatelia a predovšetkým netrpezlivé dušičky..:o)
Wahl, Tebe chcem už po niekoľkokrát poďakovať, že Tvoje stránečky sú, že sú práve také aké su teraz a tu... :)
Rozumiem, prečo nepíšeš mnohým odpovede... pretože niekedy je najlepšia odpoveď žiadna.
Sme tu predovšetkým preto, aby sme kráčali svoju životnú cestu sami,
aby sme sa naučili poznávať a nachádzať odpovede v nás samotných..
Je to náročný a dlhý proces.
Nerodíme sa vševedúci i keď paradoxne ako malé deti máme k tomuto opravdovému prežívaniu života najbližšie.
Nepýtame sa otázky, ktoré tušíme...
ako deti sa pýtame otázky, ktoré nás zaujímajú práve v tom momente,
pretože ťažko porozumieme veciam ako prečo lietadlo lieta, keď nemá pierka a podobne..:)
To, čo s nami bude a kam kráčame nechávame s doverou na našich rodičoch...
kiež by sme takto v "dospelom" veku uvažovali o Bohu..
Dovera a trpezlivosť, dve úžasné cnosti, ktoré vo svete stratili plné farby a kontúry..
Wahl, prosím ak dovolíš, rada by som venovala pár písmeniek Mazalot.
Drahá dušička,
hneváte sa, cítite sa smutne.
Čakala ste odpoveď, nakopnutie od osobky, ktorá vzbudila Vašu doveru a ona neodpovedala...
odpovedala Tichom...
ako nitkou k zmienenej trpezlivosti a akejsi tichej pokore, ktorá je mostom k nahliadnutiu do vlastného vnútra..
do srdca, kde máte všetky odpovede.
Nemali ste to jednoduché, Vaše detstvo bolo poznačené akousi ľahostajnosťou a neláskou so strany matky.
Vaše slová sú plné horkosti a smútku, pochopiteľné.
Píšete, že stojíte na jednom mieste...
Vaše srdiečko je v slzách, je utrápené a má v sebe vinu a práve oné smutné myšlienky voči matke.
Čo Vás posunie... krásná vec - ODPUSTENIE.
Nie je to len slovo, je to v prvom rade stav duše, vnútorná očista, danie slobody človeku.
Spretrhanie tých čiernych reťazí výčitiek, nevyslovených slov, smútku, krívd voči tomu druhému.
Píšete, že máte veľké srdiečko.
Tak tento posvatný obrad nebude tak ťažký pre Vás.
Milovať bezpodmienečne to je tak vzácne v tejto dobe.
Medzi matkou a deťmi taká láska by mala existovať.
Pokiaľ to nevidi matka, je tam ešte dieťa - Vy, drahá Mazalot.
Otvorte náruč, objímte matku... skúste sa oprostiť od tej ťažkej smutnej minulosti.
Odpusťte.
Tam je ten zlatý kľúč.
Pohovorte si v kľude so svojou maminkou...
možno nebude počúvať, možno bude zase sypať hory horkých slov a Vám budú tiecť slzy ľútosti...ale tak to býva, nie je to jednoduché.
Moja maminka a jej mamka - stará mama si odpustili po dvadsiatich rokoch,
bolo to dojemné, bolo to ťažké, ale uľavilo sa im obom.
Máte vraj liečiteľské sklony, túto vec istotne sama v sebe objavíte v pravý čas.
Budete cítiť možno teplo v oblasti rúk , možno dokonca uvidíte farbičky okolo ľudí - ich auru a budete cítiť ich choroby.
O tomto sa na týchto krásnych stránkach Wahlgrenis dočítate naozaj mnoho.
Avšak k tomu , aby ste mohla ľudí liečiť, potrebujete vyliečiť sama seba, svoje srdiečko.
Naučiť sa mať skutočne rada, milovať sa a rozdávať lásku všade okolo bez podmienok.
V láske neexistuje ...mám ťa rada, pretože...., alebo ešte častejšie ...mám ťa rada, ak .... .
Láska je ...mám ťa rada a bodka :o).
Aj keď Vám mamka ublížila, i to je pre vás cesta , je to pre Vás skúška, aby ste niečo pochopila.
Vyriešila dlhy z minulosti (minulého života) a uzavrela kruh.
Vina by nemala mať miesto vo Vašej duši... vinu nahradí pochopenie, smútok radosť, a krivdu mier...
Dajte si dostatok času na túto premenu..buďte predovšetkým k sebe samotnej trpezlivá..
Silu máte, veď Vy ste si tento život vybrala.
Prichádzajú k Vám len také skúšky, ktoré dokážete zvládnuť.
Otvorte dokorán srdiečko, prežiarte svoju jedinečnú bytosť svetlom a riaďte sa vlastnou intuíciou, tá vás povedie.
Žite tu a teraz, oprostite sa od minulosti, tá Vás len sťahuje dole a budúcnosť si tvoríme prítomnosťou,
nemá význam príliš očakávať a polemizovať o tom, čo bude.
Milá Mazalot,
Wahlgrenis je úžasná obetavá osobka, poznala som jej krásne oči osobne.
To, že Vám neodpovedala hneď, je pre Vás odpoveďou...
Milujte sa viac...
Choďte do prírody, buďte s rodinou a nebojte sa, strach je ilúziou ega...
už to, že máte v sebe, že nechcete opakovať chyby matky, je prevencia proti tomu, aby ste taká boli.
Želám Vám mnoho krásnych hlbokých momentov a veľa veľa sily k odpusteniu a vykročeniu do neznáma života,
ktorý pre Vás určite v sebe skrýva mnoho vlastného životného poznania a pokladov duše.
A všetkým ostatným drahým čitateľom želám krásne letné dníky.
Máme tu august, osmy mesiac, tá energia osmičky je všade..
Tak si ju užívajme a radujme sa z maličkostí okolo nás.
S láskou a pokojom
Vaša Semanhiell 13.8.2008
Milá Wahlgrenis,
právě jsem se vrátila z dovolené - týden bez netu a hned jsem skočila na tvé stránky.
Chtěla bych moc povzbudit paní Lucinku, které se nedaří mít miminko.
Musím říct, že mě docela rozmrzely odpovědi některých čtenářek, které se rozhořčují nad tím, že se Lucie cítí ukřivděná.
Samozřejmě, mají pravdu, že nemůžeš odpovědět všem atd., ale ta paní tam hlavně píše, že je v hluboké depresi!!!
Takže, milé dámy, moc Vás všechny prosím za Lucinku o citlivější přístup,
někdy stačí líp volit slova, nebo snad myslíte, že svými odpovědmi jste jí nějak pomohly?
Možná jste skutečnou depku ještě neprožily,
já bohužel ano a možná právě, proto s ní cítím a vím, že se chytá stébla jako tonoucí...
Určitě by jí pomohlo už to, kdybyste ji příště místo kritiky povzbudily.
Já jí mohu poradit jen jediné - zúčastněte se /nejlépe i s partnerem/ nejbližší akce, kterou Wahl pořádá a poproste ji o osobní výklad.
Jeďte, i kdyby to bylo na druhém konci republiky - co je taková cesta proti deseti letům, které už jste pročekala...
Milá Lucinko, těšte se na osobní setkání s Wahl, už to Vám pomůže.
Musíte se na něco těšit, tím se Vaše myšlenky posunou pozitivním směrem.
Přeju Vám i Tobě, Wahl, krásný zbytek léta a hodně radosti.
Juliania 18.8.2008
Drahá dušička,
cítim s Vami a viem čo prežívate.
Ja viem, že niekedy je to veľmi ťažké, prijať to, čo človek prežíva.
Prijať to ako fakt, vstať a ísť ďaľej...
V čo snívate, tie nesplnené priania a sny, nenaplnené túžby a prázdne dlane...more sĺz a smútku, bolesti na duši
Aj ja ich mám.
Asi všetci ich máme.
Ale napriek tomu som šťastná, že som tu dnes, že mi bije srdce,
že dýcham vzduch, že môžem povedať rodine ako ich milujem, že keď odchádzam z domu,
pozriem na manžela, aby som si uchovala pamiatku z toho pohľadu ... nikdy neviem, či sa vrátim domov.
Viem len, že Boh dopustí ale neopustí.
Neopustí ani v tých najťažších chvíľach.
Ja verím ... ja dúfam.
Verte a dúfajte dušička, to je všetko čo písať môžem.
Viac mi moje takisto ubolené srdiečko nedá.
Odpovede prídu vtedy, keď majú a ako majú...
Niekedy k nám prichádzajú rôzne podnety ale my ich nevnímame, nevidíme...
A niekedy na ne príde človek sám.
Je to ten najkrajší pocit na svete byť si sám sebe liekom, nájsť na dne duše riešenie a pomoc a zmeniť sám seba a potom aj okolie.
Posielam Vám pohladenie drahá dušička, a cítim zo dna duše s Vami.
Moja dušička tiež kričí o pomoc, tiež je smutná a uboľená.... žiť sa ale musí.
Naše poslanie je dané a nemenné ....
Je dané z hora a my na to musíme dôjsť.
Odpoveď teraz nie je? ... verím však že príde, časom.
Verím v to.
Posielam Vám pohladenie na dušičku.
A nebuďte, pokúste sa nebyť sklamaná, ak Wahlgrenis neodpovie, verím, že to tak má byť.
Verím, že aj Vy na to všetko skôr či neskôr prídete.
Iskra 20.08.2008
