Wahlgrenis

Matka chce mít pořád kontrolu nad mým životem

Milá Wahlgrenis,
Jsem ráda, že jsem našla Vaše stránky,
pročítám různé dotazy a odpovědi a působí na mě jako pramen životní rovnováhy a moudrosti.
Proto si Vás dovolím požádat o radu, o vysvětlení, proč?
Moje dětství nebylo růžové, jemně řečeno - chladná výchova, prvotní jsou materiální věci, disciplína, tresty.
V pubertě jsem prohlédla a zjistila, že i "normálně" lze žít, že i matky umí své dítě obejmout a dát mu lásku.
Pak jsem ve vztazích více či méně narážela, někdy to hodně bolelo, ale tady jsem vyrovnaná,
co jsem dala, to jsem dostala zpět, ale byly to někdy hodně bolavé pády.
Naštěstí jsem potkala svého manžela, který je obyčejným hodným klukem a nestěžuju si.
Letos spolu jsme 10 let, máme dvě děti.
Moje matka mě ovlivňuje pořád, neustále chce mít kontrolu nad mým životem.
Udělala jsem chybu hned zkraje, po čtyřech letech "randění" jsme chtěli bydlet spolu,
matka mě nutila se s ním rozejít, byla vůči němu hodně "hnusná" a zlá.
Spěchala jsem na společné bydlení a tak vzala nabídku, která vzešla spíš od mého otce a vzala si na byt část peněz od nich.
Samozřejmě mi je matka neustále vyčítá a chce, abych byla vděčná, ale já už nevím jak.
Neustále nám hrozí rozvodem, že jeden z nás umře, a co pak, kdo co zdědí, co si kdo odnese...
jak můžu být ráda, že byt je tedy jen můj, protože manželovi rodiče by mě odkopli a dělali mi peklo.
Tyhle scény jsou pro mě hodně bolavé, navíc mám pocit, že dost žárlí na tchýni, se kterou si bohužel rozumím nějak víc,
než s vlastní matkou, mám dokonce sklony od ní tak nějak čerpat energii a vzor pro svoji vlastní rodinu, je to fajn ženská.
Moje matka tyto boje o vděčnost a moc nade mnou vytahuje ve chvílích největší zranitelnosti,
takže si nemůžu myslet, že je prostě hloupá a dělá to z nevědomosti - před svatbou, v prvním těhotenství a teď i v druhém, těsně před porodem.
To bylo asi nejhorší, vzala mi 4 týdny klidného těhotenství, které bylo i tak od začátku plné zdravotních problémů,
a častokrát jsem byla na dně i psychicky.
Ke konci mi bylo líp a chtěla jsem si to užít, protože jsem si myslela, že je to poslední těhotenství v životě.
Vydírala mě, lhala do očí manželovi, zapírala jedovaté řeči, bylo mi z toho hrozně zle
a dostávala jsem se z toho hrozného zklamání velmi dlouho, v podstatě jsem se vzchopila až pár dnů před porodem.
Pořád si myslím, že máma je máma, sama se snažím chovat ke svým dětem slušně a její příklad je mi tím opačným.
Jsem podle ní špatná, naivně preferuji duchovní hodnoty a lásku,
věřím, že s manželem vydržíme celý život, že moje děti budou dobrými lidmi.
(Podle ní prý nebudou, budou po mě, nevděčné a sobecké).
Zvažovala jsem nestýkat se s ní, ale to by mi asi nepomohlo, dětem nechci vzít babičku,
nakonec i zkušenost s negativně laděnou osobou se jim v životě může hodit a hlavně je tu táta.
Dobrák, který si nedovolí proti autoritativní manželce nikdy nic říct.
Má v sobě obrovskou negativní sílu.
Nevím, jak to řešit, byla jsem u kinezioložky, která mi potvrdila to, co jsem cítila.
Těhotenství se mnou nebylo příliš chtěné, narodila jsem se dřív, protože mě matka negativními myšlenkami vyhnala
a mně se při porodu do světa nechtělo.
Kineziologie byla dobrá zkušenost, nemám ji nic vyčítat, odpustit, což jsem tenkrát udělala.
Ale co to je platné, když se situace stále opakuje dokola, stále ji asi řeším špatně,
neustále jí ustupuji a snažím se o smír a normální jednání.
Pak nadejde chvíle, kdy ona přesně cíleně dokáže svěřené informace použít proti mně.

Chci se zbavit toho finančního závazku, byt prodáme, vyplatíme ji, a koupíme sobě a dětem dům se zahradou,
jak mi ta venkovní energie, kytky a stromy chybí!
Jenže na okamžité řešení nemáme finance, pokud ušetříme, je tato změna reálná nejdříve za 6 let,
v tu dobu jsem již chtěla mít ještě jedno dítě, ač jsem myslela, že dvě je konec,
cítím, že se prostě chci zase vrátit do těhotenství, do porodu, vždyť dát život je tak úžasný zážitek a místo v srdci pro jedno ještě mám.
Manžel je realista, třetí jedině, když si polepšíme bydlení a děti se nebudou muset mačkat v jednom pokoji,
s tím souhlasím.
Hodně jsem se rozepsala milá Wahlgrenis, snad tě to příliš neunavilo, takže už budu končit dotazem:
Proč mám takový vztah s matkou, proč je to s ní komunikace, jako když házíte hrách (dobro) na zeď a vrací se vám zášť?
Je naše plánovaná změna bydlení dobrým krokem, případně nerýsuje se někde náhlé zlepšení finanční situace, že bychom to řešili dřív?
Bojím se toho, že 6 let je dlouhá doba a útoků bude ještě mnoho.
Nerada bych něco uspěchala, ale taky nechci zameškat.
Děkuji moc za případnou odpověď a přeji hodně lásky a sluníčka v srdci!
Ribana 10.08.2008

Děkuji za zveřejnění mého "citového výlevu" pod pseudonymem Ribana.
Nedočkala jsem se odpovědi a ač jsem byla jako na trní, vlastně to bylo dobře.
Pochopila jsem, následně i z postěžování jedné návštěvnice, že též nedostala odpověď, že mám přemýšlet sama.
Cestu hledat sama.
Možná jsem ji našla.
Všechno se mírně urovnalo, moje matka se zdá navenek vcelku klidná a vyrovnaná.
Možná to zlo někde čeká, já nevím.
Ale dá se říci, že v rámci možností se to až překvapivě urovnalo.
Až tě skoro podezírám, milá Wahlgrenis, že jsi jí (nebo mně?) poslala na dálku nějakou pozitivní energii.
Vše je fajn, bydlení se rýsuje, bydlení, které je v podstatě "poděděné".
Měla jsem velký strach z cizích domů, kde nikdy nikdo neví, co se tam stalo, negativní energie, tragédie.
A tak jsem vlastně ráda za tuhle nabídku, i když to není nijak lukrativní místo a dlouze jsem se rozhodovala a vážila.
Tady se nestalo nic zlého, alespoň o tom nevím a spíš jen věřím, že ten, kdo tu bydlel, by byl rád, kdyby jeho dům zůstal v rukou rodiny...
Myslíte, že manželův dědeček bude rád?
Docela mi na tom záleží, vzít na sebe žezlo rodinné tradice mi přijde jako nadmíru zodpovědné.
Ráda bych se v novém domově cítila dobře a vybudovala s manželem to nejlepší dětství pro naše zatím dvě dětičky.
Děkuji za to množství moudrosti, které se tu dočítám a které mě vždycky tak nějak vyrovná,
donutí mě, uvědomit si sílu a vzácnost života.
Za případnou odpověď děkuji a jinak přeji hodně pozitivních sil a štěstíčka k tomu!
Děkuji.
Ribana 13.10.2008