Jak se znovu začít radovat ze života?
Milá Wahlgrenis,
moc tě prosím o radu, jak se znovu začít radovat ze života.
Je mi 28 let a dalo by se říci, že od 15ti let život nežiji, ale pouze přežívám.
Zužují mě deprese, plačtivost a mnoho lidí se ptá, co jí je, proč se tak tváří, proč je tak negativní.
Díky tomu mám chronické záněty v těle, kterých se nemohu zbavit a také už mi nevyšlo mnoho zaměstnání.
S rodiči nemám nejlepší vztahy, hlavně s otcem.
Mám velice zvláštní vztah k mužům, podvědomě když o mě někdo projeví zájem, začnu ho nenávidět.
Chovám se spíš jako muž lovec.
Už mnohokrát jsem si chtěla vzít život, ale vím, že to není řešením.
Ale nevím jak sebrat sílu a jít dál a radovat se ze života a né ho jen přežívat.
Vždy jsem žila jen pro někoho, pro nějakého muže, 3x v životě jsem milovala,
ale nedokázala se od toho muže odpoutat, chtěla se kvůli němu zabít.
Vždy mě muži jen využívali na sex, nikdy mi lásku neopětovali.
Moc jsem tím trpěla.
Dozvěděla jsem se, že kvůli tomu prvnímu a poslednímu muži jsem si prý v minulých životech vzala život.
Nejdříve jsem tomu věřila, ale teď už nevím, co si myslet.
Toho posledního muže stále hodně miluji, dokázala jsem pro něj udělat cokoliv, ale on si mé lásky nikdy nevážil a pohrdal jí.
Konečně jsem si uvědomila, že musím jít dál, jenže nemám proč, život bez lásky mi připadá prázdný.
Nejsem typ, co jen tak proplouvá životem a čeká, že se jednou někdo najde a on se zamiluje.
Já musím žít pro lásku.
Wahlgrenis, je pravda že jsem kvůli těm mužům spáchala sebevraždu a že tento život je zatím prý tím mým nejdelším?
Bude mi v některém z dalších životů posleldní muž, kterého stále ještě tolik miluji opětovat lásku?
Moc tě prosím o radu, chci žít a být šťastná.
Také komunikuji s jemnohmotným světem a zajímám se o vše kolem.
Chci už pochopit, proč to vše a začít konečně žít.
Moc ti děkuji za radu, chci už přestat trpět.
Díky Rolanda
Milá Rolando,
radost ze života se hledá těžko, když všechno je nabarvené v černé, díváš se jenom do nekonečného tunelu
a navíc nikde nikdo, kdo by Tě mohl milovat.
To je potom každá rada drahá.
Místo pěkných pohledů se Ti jen z očí kutálejí obrovské slané perly.
Vzdycháš a děsíš se dalšího rána.
Nesmíme ale o lásku prosit, když tady žádná není.
Musíme se totiž naučit najít lásku sami v sobě.
Ona je jenom v nás.
Čekat, že někdo přijde a jen tak nás začne milovat, to je slaboduché...
Nikdo takový totiž není a nemůžeme ani čekat, že přijde.
Nejdřív je totiž třeba najít tu ztracenou nit ke štěstí.
Jakmile ji v sobě najdeš, začnou se najednou dít zázraky.
Zní to takhle zcela neuvěřitelně.
Ale teprve ve chvíli, kdy si na sobě najdeš aspoň jednu vlastnost, díky které jsi jiná než ostatní,
a začneš se podle toho i tak chovat.
Začneš si připadat něčím zajímavá, atraktivní, třeba sečtělá nebo šikovná nebo vysoká nebo malá...
Ono je to úplně jedno, co na sobě najdeš...
Funguje to.
Sebevražda není dobrý krok.
Můžeš sice mít pocit, že se tím všechno vyřeší, protože problémy najednou nejsou...
Jenomže je to jinam.
Sebevrah se nechal problémem spolknout, na nic jiného a na nikoho jiného nemyslí.
Ale vždy jsou tady rodiče, děti, sousedé, spolužáci, kolegové v práci, známí známých...
Všichni si budou tento příběh mezi sebou vyprávět a negativní energie se rozšíruje mnohem dál.
Sebevrah zůstává uchycen na místě, jeho duše se nemůže vyvíjet dál.
Záleží potom na někom z lidí, aby pochopil co se tehdy stalo a tahle duše se po oduštění může dostat ke světlu.
Nesmíš nikdy nic od nikoho očekávat, naopak se nauč dávat a pořád jenom lásku.
Raději očekávej podraz od druhých než pohlazení, potom bude to pohlazení jako dar.
Nebudeš tolik trpět.
Všechny krize se naučíš brát nějak snadněji, lehčeji.
Ale jde o to občas se na sebe podívat jinýma očima...
Nebýt jen v té jeskyni nebo v tunelu, odkud není vidět na druhý konec.
Najdi na sobě něco, čím jsi jiná, nauč se mít ráda sama sebe.
Potom se Ti rozzáří oči a brzy potkáš pravou lásku.
Teprve ale až se naučíš lásku vyzařovat...
Nebolí to, ale funguje to opravdu jako zázrak.
Uvidíš, jak se Ti brzy začne jinak dýchat.
© Wahlgrenis
03.08.2008
Ahoj Wahlgrenis,
běžně to nedělám, ale mám pocit, že by mohla má odpověď Rolandě pomoct.
Milá Rolando,
možná se zbytečně upínáš na minulost, co se stalo, stalo se.
Teď žiješ jiný život a je potřeba se zaměřit na něj,
pracuj na sobě, proces transformace vždy musí začít u tebe samotné, musíš chtít.
Mám z tebe pocit, že jsi velice negativně naladěná, proto si k sobě to negativní přitahuješ.
Řešením by bylo změnit svůj životní styl, nemá smysl jenom přežívat.
Začni poslouchat své srdce a své sny a následuj to volání.
Důležité je být šťastná a to by jsi měla dokázat i bez partnera, najdi si činnosti, které tě baví a které tě šťastnou udělají.
Pokud hledáš lásku, najdi jí první u sebe, začni chodit cvičit, na masáž, zajdi si ke kadeřníkovi a věnuj se sama sobě.
Vztahy, které popisuješ s přítelem, jsou nezdravé a dokud to nepochopíš a nepoučíš se,
tak se bude ta samá chyba pořád dokola opakovat, vztah není o závislosti a má tě naplňovat a ne ti brát energii.
Doporučila bych ti terapii aura soma, pomáhá v mnoha věcech, které popisuješ, v tvém případě si určitě objednej terapeuta.
Měj se hezky a držím palce
Meg 4.8.2008
Milá Wahl,
je zvláštní náhodou, že ani já běžně nemluvím lidem do života.
A přesto i já mám najednou pocit, že by si Rolanda mohla něco pro sebe z mého příspěvku vzít.
Milá Rolando.
Dneska se chce každý jen radovat ze života.
Jenže jakákoliv radost k nám přichází za odměnu, něco pro to musíme udělat.
Člověk může žít zoufalý život, a přesto může mít pocit, že obstál,
dokonce se z toho může i svým způsobem radovat.
Jde o stav mysli.
Šest nádherných let může změnit váš pohled na celý váš dosavadní život.
Smyslem žití by měl být především smysluplný život.
Už tušíte, že jen málokdo stojí o vaši duši a lásku.
Tohle si dříve a nebo později uvědomí každý.
Na světě může být třeba jen 20 lidí, se kterými by vám to mohlo v životě vyjít,
ve svém životě však třeba potkáte jen jediného.
A je otázkou, kdy ho potkáte.
Může vám do života vstoupit už zítra,
také může přijít až v okamžiku, kdy půjdete z oslavy svých šedesátin.
To je prostě osud, ten se nedá zlomit.
V životě dostáváme lásku za odměnu, přichází zpravidla po utrpení, po období samoty,
po tom, co si v sobě "uděláme" pořádek.
Toho jediného pravého člověka ale můžete snadno zaplašit, vytěsnit ho ze svého okolí.
Často nejsou parametrem úspěchu slova jako krása, sympatie, touha.
Ten, kdo přijde, může být malý, tlustý, brýlatý a až teprve čas ukáže, že je to ON, pan Ten Pravý.
Tím opravdu důležitým je duše, což si každý neuvědomuje.
Může se stát, že vám nápadník bude nesympatický, nebude se vám líbit,
bude třeba o dost starší nebo mladší, uvidíte jen samé zápory.
Dnešní svět není o modelkách a modelech.
Nejdůležitější je naladění na stejnou vlnu, telepatie.
Osobně nevěřím té povídačce o předchozích partnerech.
Pokud budete nějakou dobu sledovat všechny náhledy do minula jiných lidí,
zjistíte, že každý člověk potká v životě alespoň šestkrát svoji osudovou lásku, a to je samozřejmě nesmysl.
Osudová láska je jediná a můžete ji potkat třeba jedinkrát za několik životů,
nikde není psáno, že se všechny osudové lásky narodí v naší krásné zemi.
Jsou i vzdálené světy, jazykové bariéry.
S osudovou láskou se můžete léta míjet, než pochopíte, že teprve další cesta bude vaše společná.
Pokud vás partneři zneužívají jen na sex, je chyba u vás.
Smyslem života není, pustit si dotyčného co nejblíž.
Náš svět tím už začíná být trochu pokřivený.
Sítem partnerů by mělo být odříkání.
Ten, kdo nevydrží tři měsíce půstu, za moc nestojí.
(I když zřídka existují vyjímky...;-)) )
Na lásce je hezké i to, co předchází první společně strávené noci.
Doteky, povídání, večerní doprovázení domů, prostě romantika se vším všudy...
Vím, že se na ní dneska už příliš nehraje.
A přepadené dívky odcházející z diskoték bez doprovodu to dokazují, a považuji to za chybu.
Neznám vás a nevím, jaké jsou vaše zvyky, hodnoty.
Nechtěl bych se vás dotknout.
Přesto.
Existuje jedno docela důležité pravidlo.
Než vstoupíte do jiného vztahu, měla byste si naordinovat samotu.
Jsem přesvědčený o tom, že půlrok je minimální dobou k tomu, abyste ze své mysli vytěsnila předchozího partnera
a udělala si v sobě pořádek, lepší je ale roční a delší samota,
stanete se opět sama sebou a hlavně nezávislou.
Také si na samotu zvyknete a moc se vám na ní nebude chtít nic měnit.
Další podstatnou věcí je, že se po roce samoty zbavíte návyků z předchozího vztahu
a zase se začnete mít sama ráda.
Mít se sám rád je klíčem ke spokojenému životu.
To je dost dobrá deviza.
Jiný způsob je jen vytloukáním klínu klínem.
V samotě jsou dobrými společníky knihy, dobré filmy, hudba.
Já jsem v letech, kdy jsem byl sám, hodně četl, skládal písničky, psal básničky a dlouhé dopisy,
hrál v kapele a v trampském duu, zaobíral se bylinami a pak jsem také trampoval po Brdech a hodně fotografoval.
Byla to samota, romantika a také jsem si užíval veskrze tvůrčí život.
To, co vás může v prvních okamžicích samoty zachránit, je zájem, koníček.
Dělejte něco, co máte ráda, a obětujte tomu veškerý volný čas, třeba i peníze.
To, co momentálně potřebujete nejvíc, je potrava pro vaši duši, radost pro sebe sama.
A pokud vám ji neposkytne partner, pak se musíte starat sama.
Možná nevíte, co by to mělo být.
Rozhlížejte se kolem sebe, to, co má přijít, prostě v pravý čas přijde,
jen to chce jít pár kroků naproti a mít otevřenou mysl i srdce.
Může se stát, že nový koníček bude prostředníkem v seznámení, společné zájmy jsou často tmelem vztahů.
Možná, že právě svým zájmem budete pro svého partnera krásná, zajímavá a neobyčejná.
Držím vám palce.
Tulipán od Babočky alias Jobe 04.08.2008
