Zátočiny života a ozvěny z druhého břehu
Vážená Wahl,
dlouho jsem se vám neozval.
Doufám, že jste zdráva, v klidu a pohodě.
Otázky, které bych Vám dnes rád položil, se netýkají jen mě,
leč jejich tragičnost, která mě zasáhla, mě přiměla obrátit se právě na Vás.
Na sklonku loňského roku došlo na mém pacovišti ke dvěma úmrtím..
Můj bývalý vedoucí katedry, milý a laskavý člověk, kterému za hodně vděčím, podlehl 8. listopadu zhoubnému nádoru na mozku.
Statečně mu vzdoroval celý rok a pár měsíců.
Za měsíc na den přesně poté, jsem se hned, jak jsem v pondělí ráno otevřel dveře pracovny dozvěděl,
že zemřela sekreářka katedry, vitální energická žena, dobrá duše katedry, nesmírně obětavá a schopná..
Moc mě ro zaskočilo a dodnes jsem se s tím nevyrovnal.
Kdykoli jdu kolem její kanceláře, vidím ji tam a slyším její smích, škádlím ji svými žertíky o na mi na ně odpovídá..
Příčina zdánlivě snadno zjistitelná, trombóza a krevní sraženina, chybně stanovená diagóza.
Nedovedu si zvláště její náhlý odchod vysvětlit, chybí mi, neboť to nebyla jen kolegyně,
ale i žena, která se mnou prožívala začátky mého krásného citu se slečnou, nejúžasnější ženou na světě, kterou miluji.
Nedovedu si to vše vysvětlit, zařadit.
Proč se to muselo stát, co mě osobně to mělo napovědět a jak to vše mělo můj život změnit?
Pokud se Vám toto klubko podaří rozmotat, budu velmi rád, nemusíte ovšem nikterak chvátat.
Věci se nedějí náhodou a za vším se skrývá nějaké poselství pro ty, kteří zůstali a to by mě hodně zajímalo.
Těším se na Vaši odpověď.
Zdraví
Milan 31.7.2008
Milý Milane,
každá smrt přichází v tu nejlepší chvíli, kdy jsou odžity všechny dny, kdy člověk už všechno, co měl, pochopil.
Není důležité, kolik má za sebou roků nebo vědeckých hodností, se smrtí se nediskutuje.
Vaše kolegyně měla v sobě hodně hluboko zklamání z lásky.
Můž, kterého kdysi milovala, odešel s jinou ženou.
Ona sice zůstala sama, ale pokusila se přeprogramovat, nechtěla plakat, nechtěla nikomu ukazovat své raněné srdce.
Přestože to byla hluboká rána, nasadila úsměv a snažila se tvářit, že je všechno v pohodě.
Začala žít nový život, poručila si to, chtěla být šťastná, ale její srdce pořád plakalo.
Byla ve svém životě obětí, všechno, co dělala, dělala jen s pocitem, že musí.
Ta pravá láska jí moc chyběla.
Přesto ale mohla mít pocit, že je to tak správně, že jinak to přeci ani možné není...
V jejím srdci ale bylo pořád místo, jako by čekalo na její tehdejší lásku.
Ale ta nepřicházela.
Najednou přichází nepochopitelná smrt, souvisí s jejím srdcem, které jakoby puká.
Už déle nedokázala žít ve lži, potřebovala lásku.
Maska, kterou si nasadila už před mnoha lety, ji vlastně udusila, neměla svůj prostor, neměla vzduch.
Je mit o moc líto.
Ale věřím, že jste se s jejím odchodem vyrovnal, že jste si nenechal nic na "někdy příště"...
© Wahlgrenis
03.08.2008
Preji krasny den a moc dekuji za odpoved, lec nixe uvedene vete:
Cituji -
"Ale věřím, že jste se s jejím odchodem vyrovnal, že jste si nenechal nic na "někdy příště"..."
Moc nerozumim.
Pokud si najdete cas k blizsimu vysvetleni, budu velmi rad.
Zdravi
Milan 7.8.2008
Má nejmilejší Wahl,
jistě jste překvapena nejen oslovením, jež nepostrádá něhu,
ale i tím, že v patách mailu z 1. srpna jde jeho věrný následovník.
Smrt krutě zasáhla tentokrát mé nejbližší okolí,
15. srpna v brzkých ranních hodinách nás opustila má nejbližší bytost, maminka.
Nebylo jí ani sedmdesát let.
Vděčím jí za mnohé, především za svůj život, na který jsem místy i žehral
a jehož cenu si plně uvědomuji paradoxně až v tyto těžké chvíle.
Mé srdce svírá bolest, i když jsem její odchod podvědomě delší dobu cítil.
Náš vzájemný vztah byl mnohem víc hlubší než k otci.
Před 14 dny odešla do nemocnice po těžkém záchvatu, ve kterém nikdo včetně lékařů nepochyboval, že jde o žlučník.
Po týdnu lékaři ovšem nebyli schopni stanovit přesnější diagnózu,
tvářili se rozpačitě, informace byly rozporuplné, každý den poskytoval zcela jiný klinický obraz,
až ve čtvrtek 14. 8. ve večerních hodinách nastala krize spojená se celkovou sepsí a zápalem plic, které se bohužel už nepodařilo zastavit.
Pitva pouze konstatovala, že příčinou sepse byl zanedbaný zánět slinivky břišní, kterému jak se zdá nikdo z lékařů nedovedl zabránit.
Domnívám se, že ke kritickému zhoršení jejího stavu bylo způsobeno mimo jiné i sériíí invazivních vyšetření,
které dle mého názoru, možná se mýlím, nebylo zapotřebí vůbec provádět a které způsobily oslabení i tak vyčerpaného organismu.
Obavy, které mě po celou dobu provázely, že jde o rakovinu, se nepotvrdily,
takže to nakonec vypadá buď na nešťastnou shodu okolností, nebo náhodu, o které i od Vás vím, že neexistuje.
Neumím si to, jak se patří, vysvětlit, co za tím vězí, proč odchod byl tak náhlý, proč lékaři nebyli ani po týdnu schopni
určit přesnou diagnózu a zahajit účinnou terapii, lépe řečeno jaké neznámé síly jim v tom zabránily.
Nevím, co pro mě a mé nejbližší okolí její odchod znamená a jaké sdělení přináší pro můj další život.
Pokud si najdete alespoň chvilku času, o což Vás úpěnlivě prosím, prosím podívejte se na to, neboť se domnívám,
lépe řečeno jsem si skoro jist, že by doplnila mozaiku odpovědí na otázky, o kterých jsem s Vámi už několikrát hovořil.
Naděje, že mě neodmítnete, mi v těchto těžkých chvílích nesmírně pomáhá.
Zdraví
Milan 18.8.2008
Milý Milane,
soucítím s Vámi, vím, co prožíváte, není to snadné období...
Smrt ale přichází vždy v tu nejlepší chvíli, nesmíme hodnotit, jestli to není příliš brzy.
Protože není.
Člověka zpět už nevrátíme, i kdybychom se o to moc snažili.
Stejně tak nemůžeme lékařům nic vyčítat, i když se podle Vašich slov jednalo o banální operaci.
Nic není banální, nic není absolutně jisté, nic není neměnné.
Všechno může už příští vteřinu skončit.
Nehledejte žádná vysvětlení, nezkoumejte selhání doktorů, jejich nechopnost, postupy.
Dny Vaší maminky byly sečteny, nebyl důvod, aby zde zůstávala déle.
Vím, jste moc smutný, že Vás opustila bytost nejbližší Vašemu srdci.
Jste smutný, protože jste jí toho ještě tolik nestačil říct.
Píšete, co všechno pro Vás znamenala.
Ano, byla Vaší matkou, člověkem nejdůležitějším.
Mluvil jste s ní o tom?
Věděla, jak moc ji máte rád?
Nebo jste v sobě tyhle věty dusil a raději jste si je myslel, aby si nemyslela náhodou, jak jste přecitlivělý?
Teď už je na jakékoli rozhovory pozdě.
Tedy samozřejmě takové ty z očí do očí.
Ještě je možné tohle všechno si vyjasnit a vyladit s její duší, dříve, než úplně odejde...
Tyhle postupy dobře znáte, neváhejte duši své maminky všechno naposledy povědět.
Tím se také rozpustí veškeré bariéry, pokud mezi Vámi byly.
Měla by vědět, že tady po ní nezůstává žádná výčitka, nic nedořešeného.
Zbytečně si ji ale k sobě nepoutejte, nechte jí otevřená vrátka, nesmí tady zůstávat definitivně.
Časem byste poznal, že to tak není dobré pro Vás ani pro ni.
Buďte silný.
Tohle období vypadá sice na první pohled jako krize, ale pro Vás je to moc důležitá životní zkouška.
Uvědomujete si na vlastní kůži, že Vám nikdy nikdo nepatří, že jste na všechno nakonec úplně sám.
Upřímnou soustrast!
W.
25.8.2008
Mila Wahl,
Děkuji za slova plná útěchy, sálá z nich tvá účast a teplo,
nejhorší na tom všem je, že jsem to tušil dlouhou dobu dopředu.
Zní mi v uších jedna z Jejích posledních vět ve smyslu, že smrt patří k životu.
Bůh ti žehnej Wahl
Milan 25.08.2008
