Už dlouho mi nic nevychází
Dobrý večer,
dnes jsem se náhodou dostal na Vaše stránky a byl jsem překvapený, co jsem se tady dočetl.
Delší dobu mám nějakým způsobem děsnou smůlu.
Nic mi nevychází.
Vše, co se zdá být samozřejmostí, se nějak otočí a dopadne to tak, jak by to dopadnout nemělo.
Říkám si, že takovou smůlu snad nemůže člověk ani mít
Jako kdyby jsem něco provedl, a ted za to musím trpět!
K vůli tomu se mi skoro rozpadá rodina.
Jsem zoufalý a nevím co dělat.
Jen příklad:
měl jsem domluvenou zakázku, ta den před rozjezdem padla!
Mezitím jsem se dozvěděl, že mne žena podváděla.
Najednou nemohu přijít na dobrou práci, vše mi nějak uniká, když konečně něco najdu, tak o to zase rychle přijdu.
Už si až říkám, že to "někdo" dělá schválně, nebo z nějakého úmyslu.
Dostal jsem se až na takové dno, kde jsem myslel, že se nikdy nedostanu.
A najednou jsem tu a nemohu z toho ven!
Opravdu jsem zoufalý.
Děkuji alespoň za to, že jste měla trpělivost si tento mail přečíst až do konce.
Fred 30.7.2008
Milý Frede,
jak by byl život jednoduchý, kdybychom pořád jenom létali v oblacích, všechno se nám dařilo a svět se na nás jen usmíval.
Bohužel si musíme docela často sáhnout až na úplné dno.
A když máme pocit, že už to hlouběji nejde, pak se propadneme ještě mnohem mnohem níž.
Je to tak zařízeno...
Nic není náhoda, všechno se děje podle jistého plánu.
Ale když už je toho opravdu moc, až k nepřežití, misky vah se najednou převáží a začne se dařit.
Někdy to pak vypadá jako zázrak.
Ale i zázraky jsou součástí běžnoho života.
Jen je smutné, že někdy to období propadu je podle nás moc dlouhé, chtěli bychom to už jinak...
Nic se nedá přeskočit, všechno se musí prožít.
Nedávno jsem se vrátila z akce v Krkonoších.
Tam jsme si mimo jiné kreslili řeku života - každý svou vlastní.
Lidský život probíhá v pozoruhodných sinusoidách, jeden takový "hup" (nahoru a dolů) trvá osmnáct let.
Bylo zajímavé pozorovat, co všechno se v životních řekách zobrazilo.
Psali jednak události s vazbou na konkrétní roky, ale kreslilo se i pastelkami, pocitově.
Vy sice prožíváte jistá trápení v materiální sféře, ale mnohem horší to je s Vašimi city.
Vaše žena Vás zklamala, tak moc, že se jen těžko nyní hledáte.
Byla ve Vašem životě nejbližším člověkem, kteréme jste absolutně věřil.
Po události, kterou popisujete, se ve Vás všechno zlomilo.
Tady je uzlík Vašich nezdarů, bojíte se totiž opět něčemu nebo někomu věřit.
Zase totiž před sebou vidíte jen to zklamání, které může přijít.
Tady byste měl začít.
Jen těžko se dá odpouštět zrada nejbližšího člověka, navíc ženy, kterou jste miloval.
Budete se muset rozhodnout, co dál.
Jakmile si tady uděláte pořádek - nechci Vám nazvačovat jednotlivé kroky, uvidíte sám, co se bude dít -
měl byste si totiž opět naplno uvědomit sám sebe.
Zatím jste hrozně nejistý, bojácný, proto se Vám nemůže nic dařit.
Měl byste se zase ukotvit, zase dát svým krokům jasný směr.
To můžete udělat jedině sám se sebou.
Odvahu na to máte.
Ve Vaší profesiopnální cestě se máte odpoutat od staršího muže, který Vás dosud vedl.
Ten pro Vás není dobrým rádcem.
Potřebujete vystoupit ze stereotypů, pak si k Vám najdou cestu i peníze.
Je možná i změna místa v souvislosti s prací, ničemu se nebraňte.
Přes slzy, které Vám nyní brání pohlédnout zpět, se už brzy dostanete ke své vlastní podstatě.
Jen si nezapomeňte v sdobě udělat pořádek.
Chvilku to potrvá, ale uvidíte, že potom ty výsledky budou stát za to.
© Wahlgrenis
31.07.2008
Milá Wahlgrenis
děkuji Ti za mail,
velice mne překvapil, že přišel tak brzo! děkuji, že jsi si na mne udělala čas a odepsala mi.
Podrobně jsem si pročítal Vaše stránky, a dočetl jsem se o minulých životech.
Přemýšlel jsem nad tím (a stále přemýšlím) a říkam si, jestli třeba tam se nestalo něco, za co teď nesu svoje trápení!
Protože těch nezdarů se opravdu poslední dobou nemohu zbavit a nevidím zatím nic světlejšího do budoucnosti.
Je jasné, že asi ten pořádek v sobě si musím udělat jen já sám.
Ještě jednou moc děkuji za Váš mail!!!!
Fred 01.08.2008
