Myslím, že byste mi mohla pomoct tím, že si se mnou budete psát
Dobrý den
jmenuji se Adela
je mi sedmnáct lat
a četla sem vaše stránky
a velice se mi líbily
hlavně jeden případ o slečně která měla strach
měla pocit že jí nebude dobře
že bude zvracet
je to něco podobného
je to na dlouhé povídání
trvalo to rok v kuse a pak mě to přešlo
a ted zase se mi to občas vrací
mám pocit že mi bude blbě
že se ztrapním před lidma
že se složim a umřu
je mi prostě hrozně
sem pořád v křeči
už jsem myslela že to bude v pořádku a pořád ještě nejsem
nemám ani moc chutě na jídlo
přitom mám spousta slin v puse a hrozný hlad
pořád mám návaly horka
sem poslední dobou taky unavevená,
vůbec mě nenapadá z čeho to mám když zrovna ted mám ještě prázdniny.
Prostě se mi honí v hlavě takové věci
co když mi bude špatně
co se mnou bude
sem protivná na lidi
nepříjemná
když se mi snaží pomoct
nevím proč brečím z ničeho nic
prostě je mi uzko
cítím se hrozně.
Proto vám píšu
docházela jsem ke spousty psychologů a k jedné homeopatičce
a ted si myslím že vy byste mi mohla pomoct už jenom tím
že si se mnou budete psát
byla bych moc ráda.
Takže to je tak zkráceně muj stav
a pokud byste byla tak hodná a měla na mě trochu času
budu hrozně moc ráda
pokud se ozvete.
Děkuji moc předem
Adela 30.7.2008
Milá Adélko,
samozřejmě mě těší, že se Ti mé stránky líbí.
Ale jak jsi asi pochopila, nejsem psycholog, psychoterapeut ani homeopat.
Psát si s Tebou nemůžu.
Občas lidem odpovím, to ano, ale pravidelně si s nikým nedopisuji.
Věřím, že i tak mi zachováš přízeň...
© Wahlgrenis
30.07.2008
Děkuji moc za vaši odpověd
ani jsem nevěřila, že mi odepíšete,
ale moc mě to potěšilo i když s toho pro mě nic dobrého nevězí.
Jestli se mohu zeptat
co tedy přesně jste
o co se zajímáte?
četla jsem jak jste si dopisovala se slečnou a s její matkou na téma zvracení.
Proto jsem myslela,že si můžeme takhle psát a že mi poradíte.
Dobrá tedy
nedá se nic dělat
zeptám se tedy jinak
nevíte o někom
kdo by mi s těmito problémy mohl pomoct?
Adela 30.7.2008
Milá Adélko,
mám o rok mladšího syna, a za sebou víc než půli života.
Neuraz se tedy, když Ti tykám.
Občas, cítím-li, že mám něco k nějakému příspěvku napsat, píšu.
Vloni na podzim - někdy v listopadu - jsem kontaktovala se svými problémy (Pociťuji hlubokou únavu a zablokování všech cest).
To, co píšeš, je způsobeno, dle mého názoru, nějakou bolestí, kterou máš v sobě.
Cítím z toho velkou opuštěnost.
Nevím, jak Ti pomáhá rodina, máš-li maminku nebo otce, nebo nějaké příbuzné.
Jsi v pubertě, kde se všechna utrpení dětství dusí pod rouškou dospělosti
a ony pak vyplouvají v podobě vnějších - lékaři tomu říkají - psychosomatických projevů - neuroz.
Tak jako před časem mému synovi nepomohla tradiční psychologie a psychoterapie,
cvičili jsme autogenní trenink a chodili po všech možných poradnách, tak patrně ani Tobě tento druh pomoci nepomůže.
Přirovnala bych to k takovému povrchnímu úklidu, který sice nezaškodí,
chvíli je i vidět, že se něco zlepšilo, ale vlastní gruntování - v tomto případě hloubku duše, to nezasáhne.
Existuje, dle mého názoru, řada cest, je-li žák připraven, mistr se dostaví.
Vůle ke změně musí být doprovázena ochotou na svém životě a jeho způsobu něco změnit a ochotou mobilizovat sílu k této změně.
To je velice namáhavé, a spoustu lidí to odradí
a raději sáhnou po nějakém antidepresívu, droze, alkoholu, jdou z náruče do náruče a ze vztahu do vztahu apod.
Každý máme svoji volbu a i mně před 3 lety byl ukázán směr - shodou okolností velmi moudrou dětskou lékařkou - psychiatričkou.
Patrně budeš mít odezvu v dalších příspěvcích, takže - existuje obor, zvaný kineziologie.
Ve stručnosti je to celý systém léčení, založený na hledání traumatických zážitků dětství, které odblokováním mizí.
Tyto zážitky, které člověk zapomene, se uloží do podvědomí, a odtamtud škodí a ovlivňují naše činy a jednání, pocity, zdraví.
Když si je uvědomíme, uvidíme je, procítíme je, vypláčeme, vykřičíme,
a pak přetvoříme na pozitivní obraz toho, co chceme a co si přejeme, jednoduše - buď hned, nebo po čase
a po nějakém cvičení, nebo Bachových esencích, zmizí.
Na tohle ale nemůžeš být sama - o tom si můžeš číst,
ale pak Ti nějaký kineziolog musí pomoci tento zážitek zprostředkovat a naordinovat Ti zároveň další " léčení".
Já sama mám zkušenost 3letou - s Laďkou Kučerovou, která sídlí v Rudné - najdeš ji na Internetu na www. akvamarin.cz.
Je to paní, která má sama děti obdobného věku a procházela a prochází řadou všedních starostí nás všech.
Je velmi seriozní a využívá i znalostí Reiki energie, strologie, numeralogie, léčivých kamenů apod.
Mně a synovi velmi pomohla.
Zdraví tě a posílá pozitivní sílu ke změně a odvaze
Olga 1.8.2008
Milá Wahlgrenis.
dnes jsem si přečetla příběh Adélky,která si s Vámi chtěla dopisovat, protože si myslí,že by jí to mohlo pomoci.
Musím na to reagovat - znám to sama velmi dobře :O)
Chtěla bych jí vzkázat, že to, co prožívá, pocity na omdlení, pocity, návalů, pocity úzkosti, na zvracení,
že se bojí mezi lidmi, pocity méněcennosti, nejistoty,nervozita ... je normální úzkost...
jde o úzkostnou poruchu a měla by s tím zajít k lékaři = psychiatrovi, který může předepsat vhodné antidepresiva,
nebo se svěřit své obvodní lékařce, která určitá antidepresiva může předepsat také...
Anebo vyhledat psychoterapeuta a začít nejdříve na psychoterapii...
Podle toho, na co se cítí...
Nejde o nic tragického, v dnešní době chodí spoustu lidí k psychiatrům, psychologům na psychoterapie,
není to nic, za co by se měl člověk stydět.
Jde jen o to, že je to vyčerpávající žít v neustálém napětí, strnulosti, co se kdy přihodí,
a přemítat kdy, mě zase to postihne a říkat si, že jsem divná apod......
Pomáhá relaxace, pomáhají vhodně zvolená antidepresiva, pomáhá o tom si promluvit s blízkými,
a vysvětlit jim proč, jsem nervozní a proč jsem nepříjemná...
všechny tyto pocity patří do chronické úzkostné poruchy...
může jít i sociální fobii, či generalizovanou úzkostnou poruchu...
Tito lidé se za svoje pocity stydí, a ostatní si o nich myslí,že jsou hypochondři a tím víc je deprimují ...
Je to začarovaný kruh, o kterém je ale třeba vědět,
a snažit se nepodléhat těmto pocitům a snažit se je eliminovat za pomoci, jak již jsem psala, vhodné psychoterapie či vhodných antidepresiv...
To je vše, chtěla jsem Adélce alespoň tímto trošku pomoci, aby věděla, že rozhodně není sama, koho takováto úzkost sužuje
a nejde o nic nenormálního, nic tragického a nic, s čím by se nedalo nic dělat....
Musíme se naučit s tím žít a popřemýšlet, co nám úzkost spouští a spustilo...
Hlavně to chce pozitivně myslet a žít ted, každým okamžikem, s radostí a užívat si života, jak jen to jde...
Mít se rádi a dělat sami sobě třeba jen malé radosti..
A samozřejmě i svým milým:o)
Zdraví Petra 1.8.2008
Milá Wahl,
opět jsem se rozhodla reagovat na jeden z nesčetných dopisů, až si říkám, jestli to nepřeháním, ale nechám to na Vás. ;-)
Jen pár řádků pro Adélku:
Milá Adélko,
z vlastní zkušenosti můžu doporučit návštěvu kineziologa, rozhodně ji upřednostňuji před psychiatry i psychology.
Prožila jsem si oboje, a když to srovnám, musím plně souhlasit z Wahl.
Návštěva psychologa byla velmi neosobní, i když profesionální.
Po odchodu z ordinace jsem sice, znala rozbor mého problému, bylo mi naznačeno pár možností, kterými se mám ubírat dál,
rozhodnutí bylo samozřejmě na mě, ale bylo to velmi povrchní, přesně jak píše Wahl.
Až za několik let jsem se dostala ke kinezioložce, shodou okolností s tím samým problémem.
Byl to pravý opak psycholožky.
Vůbec jsem nemusela složitě vyprávět co mě trápí a jak jsem se dostala do tohoto stavu.
Připadala jsem si jako doma, jako na setkání u kafeho s kamarádkou.
(Tu paní jsem nikdy před tím neviděla.)
Po odchodu ze sezení jsem tak nějak vůbec netušila, co mám dělat,
nebyly mi naznačeny žádné cesty, prostě jako by se nic nestalo, ale její metody pracovaly...
A ještě taková drobnost.
Adélko.
Dneska odpoledne, dřív než jsem znala Tvoje jméno, jsme dávaly s mýma dcerama jména našim kytkám, co máme doma.
Ta, co mi sedí po pravé ruce vedle počítače, taková malá palmička, se jmenuje Adélka.
Prostě tak vypadá.
Je krásná.
Taková NÁHODNÁ shoda jmen.
Takže přeju hodně štěstí, ať se Ti v životě daří, hlavu vzhůru....;-)
Rudbekie 01.08.2008
