Předmět: samovražda
Otázka: Draha Wahl ........
len z Tvojich stranok cerpam silu rano vstat a zit dalsi den.
Ale dnes uz nevladzem...
Pred 4 mesiacmi som prezila rozchod po 7 rokoch.
Bol to clovek, s ktorym som chcela zostarnut.
Prezivam len vdaka antidepresivam.
Stale placem, mam pocit, ze mi kazdu chvilu roztrhne srdce.
Nikdy ma tu nebavilo zit.
Tolko bolesti, zla, ublizovania.
Milujem zvierata, od malicka som bojovala proti ich tyraniu.
Detstvo nebolo dobre, vlastne okrem toho partnera bolo malo dobreho v mojom zivote.
Wahl, som hlboko veriaca, viem, ze samovrazdu nesmiem...
Ale, preco?
Ja uz skutocne nevladzem, tak strasne to boli...
Ja tu uz nedokazem zit.
Jana 25.7.2008
Odpověď: Milá Jano,
kdyby tento web existoval měsíc, možná bych se podivila, že píšeš.
Ale už víc než čtyři a půl roku tady opakuju pořád dokola jednu myšlenku.
Život je dar.
Neměli bychom odcházet předčasně.
Sebevražda není nikdy východiskem z krize.
Všechno, co se nám děje, jsou jenom zkoušky, máme je zvládnout a jít dál.
Nezvládne-li člověk projít zkouškou, čaká ho další pokus.
Zklame-li i potom, musí si stejnou situaci prožít i v dalším životě.
Sebevražda je vlastně uznáním toho, že nedokážeme překážku, která se před námi objevila, zvládnout.
Sebevražda je zklamání, zastavení na dlouho, nepochopení smyslu života.
Život jsme dostali ne proto, abychom se od prvního do posledního dne jenom smáli.
Život je plný nástrah, zkoušek, nehodných partnerů, násilí a podlého jednání.
S tím vším se potkáváme, všechno tohle se nás týká, se vším musíme bojovat.
Vzdát se a odejít z tohoto života je moc jednoduché.
Těch cest je moc, ani je nechtěj vědět...
Mluvila jsem na toto téma již na několika akcích.
Mluvila jsem s mnoha lidmi, kteří za sebou měli pokusy o sebevraždu.
Mluvila jsem ale také s těmi, kteří to nezvládli a dostali se na druhou stranu.
S těmi je to nejtěžší.
Litují hned v první vteřině po vykonání svého do všech detailů promyšleného skutku.
Ovšem cesta zpět neexistuje.
Rozchod po sedmi letech bolí.
Vím dobře, o čem píšeš.
Nepochopila jsi základní myšlenku - nikdy Ti nikdo nepatří.
Pokud se partner - byť i po tak dlouhé době - rozhodne, že spolu nepůjdete, měla bys to respektovat.
Nikdy nikoho nemůžeš donutit, aby Tě miloval, aby byl s Tebou, když to má jinak.
Nebyl hoden Tvé lásky, tak se na něho tak dívej.
Poděkuj mu za všechno, co jste spolu prožili, za to hezké, i za všechny slzy a trápení.
Ty jsou totiž důležité, protože Tě posouvají výš.
Možná tohle pochopíš.
Je to ale těžké, když přes závoj slz nevidíš na špičku vlastního nosu, nevidíš, jak jsi krásná.
Nevidíš duhu ani hvězdy na obloze, které Tě hladí, když nemůžeš spát.
Kolem je tolik lásky...
A že k Tobě nepřichází ta jediná od člověka, který Tě nebyl hoden, to není tragédie.
Najdi si zase cestu k sobě, objev v sobě ty zakleté hvězdičky štěstí.
Život je nádherný, když se ale zase naučíš vyzařovat lásku.
Nesmíš nikoho prosit o lásku, nesmíš škemrat, to je pod Tvou úroveň.
Jsi krásná holka, víš to vůbec?
A víš, kolik je kolem Tebe úžasných lidí, kteří by si s Tebou rádi povídali nebo jen tak četli ve Tvých očích...?
© Wahlgrenis
25.07.2008
Draha Wahl,
ja som pochopila, ze mi nikto nepatri.
Preto som to prijala bez scen, bez pomstychtivosti, bez prosenia o lasku, s pokorou.
Trpim len sama v sebe.
Keby som si nebola vedoma, ze zivot sa musi zit, ze nemame pravo si ho brat, uz davno tu nie som.
... len, kde zobrat tu vnutornu silu?
Dnes uz takmer nie je ziadna.
Viem, ze okolo mna je ovela viac trapenia, bolesti.
Neustale si to pripominam.
Ale, nie sme rovnaki.
Dostali sme do vienka rozne povahy.
Neprezivame trapenia, bolest s rovnakou intenzitou a ani sa s nou rovnako nevyrovnavame.
Nikdy nezabudam podakovat za nove rano a vecer za prezity den, nech je akykolvek.
Vsetko chapem, Wahl.
Mozno som chcela pomoc, mozno som u Teba hladala odpoved na otazku,
ci nie je rozdiel medzi samovrahom, ktory nechce zit a ukonci to s tym, ze ho zakopu a tym vsetko konci
a niekym, kto chce zit dalej ale niekde inde.
Wahl, dakujem
Jana 26.7.2008
Milá Jano,
na příbězích sebevrahů je společné jediné.
Nechali se svým problémem, který se jim zdá neřešitelný, spolknout.
Nevidí nic jiného než své trápení...
Je jedno, jestli za to "může" nešťastná láska, nevěra v rodině, krize ve vztahu, nemoc, narození postiženého dítěte, dluhy, problémy v práci...
Nakonec se rozhodují všichni stejně a všichni špatně.
Nezvládají tuto situaci, nechápou, že mají najít jinou cestu, že hlavně mají jít dál.
Vím, že jsou mezi nimi rozdíly, ale nakonec jsou na tom všichni stejně.
Nemohou se posunout dál.
A pokud o to opravdu stojí, pokud pochopili vlastní chybný krok, musí se snažit proniknout do našeho hmotného světa.
Snaží se dát osobě vědět a až když se jim to podaří, mohou se vyvíjet dál, znovu se narodit.
Sebevražda je skutečně výrazné STOP ve vývoji duše.
Sebevražda neznamená žít jinde.
Sebevražda upoutává dotyčného k místu, kde svůj život ukončil.
Pokud rozumím Tvé otázce, chtěla bys sice se životem skončit, ale narodit se jinde...
Vidíš před sebou maličké světýlko na konci tunelu.
Ale to rozhodnutí odejít ze života Tě řadí do stejné kategorie.
Tohle pochopí každý sebevrah hned v té první vteřině, kdy je na druhém břehu.
Máme svůj život žít naplno každou vteřinu, to, kdy přijde smrt, není zadání pro člověka.
Tohle je řízeno jinudy...
Trápení,
kdy se cítíš odstrčena,
kdy nechápeš, kam se ztratily všechny ty minulé dny, naděje, budoucí plány,
kdy marně hledáš v davu oči svého přítele,
je vlastně jenom svým trápení.
V takových chvílích se člověk stává malým dítětem, kterému vzali hračku.
Moc by ji chtěl, moc moc moc...
Ale ona není...
Lituješ nyní spíš sama sebe, že jsi zůstala bez té hračky.
Nedokážeš se od ní odpoutat, ale to je to, že Ti nikdy nikdo nepatří.
Přes tohle se potřebuješ dostat.
Děkovat za nový den v této chvíli nestačí, Ty potřebuješ poděkovat za tohle Tvé trápení svému příteli...
To je snad to nejtěžší.
To, že přijmeš své slzy jako dar, že se dostáváš dál, že chápeš i facky od života, to je Tvé vítězství.
Pokud se časem s přítelem potkáte, budeš úplně jiná, vyzrálá, znovunarozená.
Ale odchod ze života opravdu není řešením.
W.
26.7.2008
Dakujem Ti za vsetko.
Budem sa moc snazit ist dalej.
Zatial aspon kvoli Tebe, rodine a ostatnym, ktori ma mozno maju radi a casom, dufam aj pre seba.
Ale, aj tak Ta prosim, ak mozes, pomoz mi.
Vies, ako to myslim...
Jana 26.07.2008
