Nevím, jestli mám vůbec něco naznačovat
Otázka: Wahlgrenis,
musím ti napsat pár řádek.
Zrovna teď mi volala má přítelkyně, že její zeť utrpěl v práci vážný úraz.
Já hledala slova pro utěšení a naději.
Přítelkyně má jedinou dost vytouženou dceru a opravdu hodného zetě.
Citové vazby jsou v této rodině velmi silné a nedávno se museli vyrovnat se smrtí matky manžela mé známé.
Babička měla pěkný věk a prožila hezký a spokojený život v rodině, kde láska a starost o druhé nejsou cizí slova.
Byla dlouhou dobu vdova, manžel zemřel poměrně brzy.
Má známá má strach,že se situace opakuje a její dcera převezme pomyslnou štafetu.
Úraz se stal ve čtvrtek večer (v sobotu měli odjet na dovolenou)
a Roman má za sebou několik operací, přišel o ledvinu, slezinu a má propíchané plíce a zlomeniny.
Jeho stav je velice vážný a 4 další dny budou kritické.
Je v umělém spánku a i po 4 dnech nebude nic rozhodnuto, jen šance bude větší.
Tady se slova hledají jen těžko, vím, že mladí se dlouho snaží o dítě, ale asi nenastal ten správný čas.
Víš, láska, porozumění to tam všechno je...
ale mám pocit, že také moc velká touha mít nejhezčí kuchyň, zahradu, dům.
Roman dělal hodně přesčasů, aby na všechno bylo, i když ani tak by nastrádali.
Já jsem v tu chvíli, kdy mi to sdělila, ucítila toto jako varování a zastavení se
a šanci začít přemýšlet.
Jen nevím jak to říct.
Slova útěchy jsou krásná, ale vím, že si to musí uvědomit oni především
a doufám, že tu šanci ještě budou mít.
Nevím, jestli jim mám vůbec něco naznačit, opravdu váhám.
Myslím na ně a mám je moc ráda, snad pomůžu i tak.
Děkuji za tvůj čas a hezký den.
Jarka 28.7.2008
Odpověď: Milá Jarko,
tady je opravdu každá rada drahá.
Nikoho neposuneme na jeho životní dráze, ani nedokážeme otevřít jeho zavřené oči.
Ke všemu si musí každý dojít sám.
Myslím, že ani naznačování by nebylo vhodné, i když Tobě je všechno jasné.
Nech věci tak, jak jsou.
Nic není náhoda, i tohle zastavení má pro tuhle rodinu svůj význam.
© Wahlgrenis
25.07.2008
