Náhlá úmrtí: maminka, tatínek, strýc, malinká holčička
Otázka: Wahl,
našla jsem tvé stránky a chtěla bych pomoci.
Moje maminka před 2 týdny zemřela na rakovinu lymf. uzlin, léčila se rok a já si nikdy nepřipouštěla, že se neuzdraví.
Teď zemřela a tak rychle a nečekaně odešla, že jsme z toho všechny čtyři dcery v šoku.
Hrozně nás trápí, že jsme se nerozloučily, taky nás trápí to, že mamka o tom, že by mohla umřít nikdy nemluvila, ale určitě to věděla.
Myslím, že nás nechtěla zarmoutit.
Je to tak nespravedlivý, že v takových letech musela odejít, přitom chtěla žít.
Chtěla bych vědět, jestli se teď má dobře, jestli už se netrápí, moc mi chybí, i když jsme spolu neměly ideální vztah.
Nikdy jsem od ní jako dcera moc lásky nepocítila, byla uzavřená, ale určitě mě měla ráda a vím, že by mi vždy pomohla, kdybych potřebovala.
Tak moc mi chybí....
Navíc jsem zjistila, že čekám miminko a já vůbec nevím, co s tím, nejsem připravená, ale to nikdy nebudu,
je to zvláštní, ale otěhotněla jsem v tom týdnu, kdy mamka zemřela, není to znamení?
Nevím ale, zda bych byla dobrou matkou...
Moc děkuji za odpověď a pomoc...
Miluška 25.6.2008
Milá Wahlgrenis,
vím, že těchto e-mailů jistě dostáváte hodně, ale hledám pomoc, kde se dá..
Nikdo mi ale nechce pomoct, poradit, jako by se každý ode mě a od mého smutku odvracel.
19. května 2008 mi zemřel tatínek.
Mám v sobě tolik bolesti..
Zemřel po těžké nemoci, o které jsme do poslední chvíle ani já ani on nevěděli..
Doktor mu diagnozu špatně vysvětlil..
Měl rakovinu kostí a metastáze po celém těle..
Wahlgrenis, prosím, je možné zjistit, proč mě tu tatínek nechal?
Jsem teď na všechno sama, s mamkou a sestrou se teď nestýkám, tu bolest neunáším.
Musím chodit do práce, snažím se žít dál, ale nejde to, ta bolest je veliká.
Přemýšlím nad tím, že bych chtěla už být u něho..
Mám hrozné výčitky, že jsem se mu nevěnovala..že jsem mu neřekla vše, co jsem chtěla..
prosím pomozte, vzkazuje mi tatínek něco, zlobí se na mě?
Vidí mě a ví, jak se trápím?
Za Vaši odpověď budu opravdu moc vděčná, už nevím, na koho se obrátit.
Mějte se krásně..
Václava 26.6.2008
Přeju pěkný den . Milá Wal
Omlouvám se že si troufám vám napsat již po třetí a obtěžovat vás svým životem.
Nevím ale na koho bych se mohla v této věci obrátit.
Včera jsem se dověděla že mi zemřel strýc.
Byl to velmi dobrý člověk aspoň pro mě, vím, že měl nemocné srdce a měl nějaké psychické problémy.
Byl to bratr mojí mámy, velmi dobrý, před třemi měsíci jí umřela i sestra.
Jenže můj strýc se oběsil, měl moc hodnou ženu a hodné děti, přesto si sáhl na život.
Jeho dcera vyprávěla, že jí přišlo, že se táta něčím moc trápí.
Ale své trápení si nechal jen pro sebe, nakonec se oběsil a odešel jen tak od nás.
Prosím o pomoc, mohla by jsi nějak zjistit proč?
A taky jak mu kdokoli z nás může nyní pomoci?
Bylo mu 64 let.
Nikdo nemůže pochopit jeho odchod od nás.
Prosím nemohla by jsi mi pomoci velice děkuji.
Lenka 26.6.2008
Milá Wahlgrenis.
Predovsetkym ti chcem podakovat ze si najdes cas a precitas si zopar mojich riadkou.
Ani neviem ako zacat.
Moj pribeh je dost dlhy.
Pred pol rokom mi zomrela dvojrocna dcerka.
Narodila sa ako zdrave a krasne dietatko.
Ked mala rok a pol zacala krivat a po vysetreniach jej zistili nador v mozgu.
Prijali nas na detsku onkologiu kde sme absolvovali narocne chemoterapie a nespocetne mnozstvo oziarou.
Strasne som verila ze sa vyliecime.
Na konci liecby nam povedali ze liecba nezabrala a posledna cesta znela detsky hospic plamienok.
Dcerka mi zomrela doma v kruhu jej najmilovanejsich.
Bolo to a stale je strasne.
Stale hladam odpoved preco?
Zacala som hrozne vela citat a hladat odpovede.
Precitala som vela knih od Moodyho a vseliake knihy o zivote po zivote.
Viem, ze smrtou sa nic nekonci.
Ale preco?
Ved bola taka malicka.
Hoci bola pri mne tak kratucko mozem si povedat ze za tie dva roky mi dala strasne vela.
Som jej za to strasne vdacna.
Strasne mi chyba a strasne ju lubim.
Kazdy den chodim na cintorin a rozpravam sa s nou.
Myslim si, ze je stale s nami.
Skoro kazdy den si telefonujem s mamickami z onkologie, aby som im dala silu a vieru ktoru vo mne zanechalo moje dievcatko...
Viem, ze dostavate urcite vela listou, ale chcela by som ta velmi poprosit, aby si mi napisala, co si myslis?
Tvoja veb stranka je uzastna.
Dokazem ju citat kazdy den.
Este raz ti z celeho srdca dakujem, ze si si nasla cas a precitala moje riadky.
Velmi sa tesim na tvoju odpoved.
Dana 30.6.2008
Odpověď: Moji milí,
schválně jsem dala tyto dopisy k sobě.
Přestože pokaždé je psal někdo jiný, mají mnoho společného.
To nejnápanější je smrt, která přišla a ukončila život člověka, kterého jste milovali.
Zůstali jste tady, mezi živými, přesto ale tolik opuštění.
Nechápete, co se stalo a proč Váš nejmilejší člověk musel odejít.
Věk, odžité roky - nebo dokonce pouhé odžité měsíce - nemají žádný vliv, nejsou podstatné.
Důležitější je to, co není vidět.
Příběh z minulosti, který se právě nyní musel s takovou důrazností dokončit.
Snad to muselo dopadnout právě tak, protože už kdysi dávno jste ho (ji) nějakým způsobem zranili nebo opustili.
Nic se neděje jen tak, náhody neexistují.
Všechno se děje podle jistéto scénáře, kterému ale ne každý rozumí.
Smrt patří do života stejně jako narození.
Také je při ní člověk sám.
Nikdo nejde s ním, nikdo ho nedrží za ruku.
Musí jít sám.
Na téma smrti jsem už tady odpovídala mnohokrát, mluvila jsem o ní i na mých akcích.
Smrt není jednoduchá pro nikoho, kdo si je příliš jistý sám sebou.
Nikdo si nemůže být nikdy ničím jistý.
Nic není samozřejmé, nic není trvalé, nic - vůbec nic nám nepatří.
Máme jen vlastní život, který musíme žít tak, jak to nejlépe dokážeme.
Nesmíme se na nikoho příliš spoléhat,
prakticky nic není dobré plánovat, všechny naše plány mohou být ve vteřině skončit.
Člověk by měl mnohem více důvěřovat sobě a ostatní vnímat jen jako herce druhé kategorie, bez kterých se při svém výstupu musí obejít.
Ano, je to hodně smutné, ale smrt přichází vždy v tu nejlepší možnou chvíli, stejně jako se naprosto správně rodí děti.
Nesmíme zkoumat, jestli je vhodná chvíle pro narození, nesmíme pochybovat, nebo dokonce spouštět závoru a miminko odmítat.
Stejně tak se nesmíme divit, když přijde chvíle smrti.
V tu chvíli je všechno v pořádku, nemůžeme nikoho zadržet, aby tady zůstal, když jeho čas se už naplnil.
Tohle je hodně nepochopitelné zvlášť v případě úmrtí dětí a miminek.
U starých lidí už tak nějak se smrtí trochu počítáme...
Ale mnoho rodičů se ptá - proč?
Proč umírá třídenní miminko?
Proč zajede auto šestiletou holčičku?
Proč se utopí devítiletý kluk?
Nesmíme se divit, ani se zlobit.
Příběh končí...
Nikde není pevně stanoveno, co je to život, kolik to má být let, měsíců nebo snad jen výdechů a nádechů.
Smrt je všude kolem nás.
Musíme si mnohem víc vážit života.
Musíme se naučit děkovat na upřímný pozdrav, za milé slovo i za pohled...
Může totiž to být naposledy.
Neostýchejme se říkat lidem kolem sebe, jak je nám s nimi dobře, neostýchejme se vyznat lásku, nestyďme se za své city,
po smrti, která může přijít opravdu kdykoli, nám pak dochází, co všechno jsme zapomněli nebo neuměli říct.
Pak se ptáme, jestli to dotyčný ví, jestli chápe, co cítíme...
Chápe, ale už je jinde.
Už nám nemůže jasně odpovědět, už si s námi nevypije obvyklou kávu, už se na nás neusměje.
Musíme se naučit žít jinak, jaksi víc, plněji, nespoléhat se na to, že někdy příště odvahu k vyznání najdeme.
Tady a teď - to je totiž jediná pravda.
Všechno, co si v hlavě vydedukujeme, co odvozujeme od minulosti, nebo naopak co plánujeme, aby se stalo v minulosti,
jsou jenom snové konstrukce.
Nic z toho se nemusí naplnit.
Ideální je to, co žijeme právě v této vteřině, to, co říkáme, co vidíme, to musíme říkat a vidět maximálně naplno.
Pak se i pohlazení smrti bude zdát přijatelnější.
A ještě něco: nikdy nemáme právo sahat na vlastní život.
Je to dar, který jsme dostali v okamžiku narození.
Procházíme mnoha osudovými zkouškami, nemůžeme se žádné z nich vyhnout nebo ji obejít.
Všechno je pěkně nachystáno...
Proto i za předčasný odchod ze života se platí - zkoušky v budoucím životě budou o to těžší a náročnější.
Nemůžeme se neustále povyšovat nad ostatní, nad tento život...
Musíme přijímat všechno, co přichází.
I smrt bohužel přichází v pravou chvíli.
Pomoci v těchto složitých chvílích může komunikace s jemnohmotných světem, s dušičkou zesnulého.
© Wahlgrenis
30.06.2008
Milá Wahlgrenis,
moc děkuji za odpověď..
Jsem moc ráda, že jste si udělala chvilenku..
Zkouším s duší tatínka mluvit, ale nejde mi to..
Už to zkouším dlouho, ale prostě to nejde..nevím jak..
Poraďte, prosím..
Děkuji
Václava 30.6.2008
Dobrý den milá Wahl.
Už skoro půl roku chodim navštěvovat Tvé stránky.
Příběhů o ztrátách přibývá.
Je mezi nimi i můj příběh, ale dodnes jsem se nedočkala odpovědi.
Asi to tak mělo být.
Ale díky tomu, co se stalo, začala jsem pronikat do věcí, o kterých jsem v minulostí netušila.
Nebo tušila, ale s respektem nechávála opodál.
Můj příběh byl ten o náhlém úmrtí manžela na Silvestra.
Asi i jeho smrt měla svou příčinu.
Měl jako nikdy tolik plánů a umřel 1,5 hodinu před Novým rokem.
Dnes už neřeším proč.
Srdce mi za ním stále bolí a pláče, ale žít se musí dál
a věřim, že by i můj muž mi přál začít se radovat.
Dnes je to 6 měsíců, co tu není.
Zvláštní, jak od jeho smrti začal letět rychle čas.
Jako kdyby i on chtěl, aby vše odešlo do zapomnění.
U jeho hrobu mi pokaždé zpívá hlasitě nějaký ptáček, nedavno mi do okna ťukal holoubek.
Možná souhra náhod.
Možná tichý vzkaz od manžela "jsem tu s Tebou pořád".
Smutná 30.6.2008
Mila Wahlgrenis
velmi dakujem za tvoju odpoved.
Bola rychla a vystizna.
Pisala som ze som precitala vela knich o zivote po zivote.
Smrt plne akceptujem.
Nebojim sa jej.
Je len hrozne tazke pochopit preco odchadzaju deticky.
Na onkologii som zazila velmi vela bolesti a utrpenia.
Viem, ze my nechapeme preco...
Dnes je sedem mesiacou co ma Adelka opustila je to stale hrozne.
Bola nadherna.
Vzdy rozmyslam ako jej je ked nema pri sebe maminku.
Pochovali sme ju ku mojej starej mame a to mi dost psychicky pomaha lebo viem ze neni sama.
Obi dve sa poznali a mali sa radi.
Moja viera sa strasne zmenila.
Vzdy som verila ale nie az takto.
Nikedy mam pocit ze zijem dva zivoty tu pri mojom synovi a tam pri mojej dcerke.
Strasne to boli ale niekde citim ze to tak asi malo byt.
Moj zivot sa strasne zmenil.
Tak isto sa zmenil aj moj partnersky zivot.
Adelka nas oddelila.
Uz necitim to co som citila.
Hoci viem ze on ma potrebuje nedokazem mu zabudnut ze pocas rocnej liecby videl Adelku len jeden jedinykrat.
Ona ho viac menej ani nepoznala lebo sme boli non stop v nemocnici.
Niekedy mam pocit ze sa znovu mame dat do kopy ale ked sa s nim stretnem nieco mi sepka ze nie.
Vobec tomu nerozumiem.
Proste to tak citim.
Niesom na neho nahnevana ale je vo mne cosi silne.
Strasne by som chcela babatko ale...
Velmi ta prosim porad mi co mam vlastne robit?
Este raz ti z celeho srdca dakujem.
Dana 30.6.2008
Mila Wahl,
moc dekuji za odpoved.
S maminkou mluvim kazdy den, kazdy den ji jdu pozdravit,
pobrecet si nad tim, jak moc mi chybi apod., kazdy den jsem u ni v byte
a cekam, jestli tam nebude vzkaz, bohuzel neni, a tak stale cekam.
Cekam ji i ve snech, ale tam take neprichazi.
Asi se mnou nechce mluvit, jinak myslim, ze by mi uz nejak dala vedet...
Jak bych s ni mohla jinak komunikovat?
Moc dekuji Wahl za tve stranky, jsou uzasne...
Miluska 30.6.2008
Dobrý den
Jmenuji se Honza a náhodou jsem narazil na internetu na Vaše stránky.
No nevím, jestli doopravdy náhodou, ale hledal jsem něco co mě pomůže srovnat se se smrtí mého dědečka.
Odešel v sobotu, byla to hrozná rána a já se s tím nedokážu vyrovnat.
Znamenal pro mě hrozně moc, byl pro mě největší oporou a já nejsem připraven být bez něj.
Nejsem žádnej malej kluk, je mi 25 let, ale sem úplně na dně.
Jen se Vás chci zeptat, jestli je možné aby sem se s dědou občas nějak spojil
nebo abych věděl že je občas se mnou nebo aspoň že se má už dobře a nic ho netrápí?
Děkuji za odpověd a nezlobte se, že otravuju.
Přeju hezký den
S pozdravem
Honza 30.6.2008
Dobrý večer,
píšu právě ve chvílích,kdy se před rokem můj manžel rozhodoval zda skoncuje se životem.....
Bohužel skoncoval.
Každou minutu dnešního dne si promítám všechno, co se stalo před rokem.
Udělali jsme spoustu chyb a já bych si ze všeho nejvíc dnes přála zázrak.
Po jeho smtri jsem hodně času trávila na internetu a jsme smířená se spoustou věcí.
Moc ráda bych ale věděla něco o něm.
Možná mi budete umět pomoct právě vy.
Bylo to nutné?
Ví, že mi tolik chybí?
Co naše děti?
Budu moc doufat ve vaši odpověď.
Děkuji
Jana 15.6.2008 Mila Wahl
velmi pekne by som ta chcela este raz o nieco poprosit.
Viem, ze ti to zaberie vela energie, ale fakt prosim.
Dnes som si precitala na tvojej veb stranke smutny pribeh zo dna 11.6.07 Zomiera mi dcera.
Musis byt neuveritelne neobycajna zena, ked si im dokazala odpisat preco sa to stalo.
Velmi ta prosim, napis mi, preco ma Adelka opustila.
Z celeho srdca ti velmi dakujem.
Dana 1.7.2008
Mila Wahl.
Kazdy den citam pribehy na tvojej veb stranke.
Vzdy mam zimomriavky z pribehou a tvojich odpovedi.
Naozaj musis byt neskutocna ked mas schopnost dostat sa az do dalekej minulosti.
Strasne ta obdivujem.
Pisala som ti, ze by som chcela vediet, preco mi odisla dcerka.
Odpoved som este nedostala.
Viem ze mas vela prace.
Urcite ta to stoji vela energie.
A mozno aj tvoja odpoved mi neni danna.
Pisem ti ci uz mi odpises alebo nie aj tak si skvela.
Dakujem.
Dana 2.7.2008
Mila Wahl,
skutocne dovno som nepisala.
Vyprovokovala ma k tomu tema smrti v mailoch Tvojich citatelov.
So smrtou som sa stretla uz ako jedenastrocna, ked mi zomrel otec.
Instinktivne som vedela, ze to, co sa mu stalo, je pre neho dobre, ze mu je skratka lepsie.
Skutocne naplno som si smrt "vychutnala", ked mi umrela pred 11-timi rokmi mama.
Bol to totiž človek, ktory mi bol skutocne najblizsie.
Skolila ju choroba, o ktorej si nikto z nas nemyslel, ze by sa nedala vyliecit.
Prislo to nahle.
Moja sestra sa vtedy hnevala na cely svet a hlavne na lekarov.
Zostalo jej to dodnes.
Stale si mysli, ze to tak nemalo skoncit.
Mam v zivej pamati myslienku, ktora ma napadla vtedy, ked som sa tu spravu dozvedela - je dokonane...
V doslovnom preklade to pre mna znamena, ze mama si odzila, co si odzit mala,
dala nam vsetko, co sme mohli prijat, vnimat a naucit sa.
Velmi tazko sa mi hladaju slova, ktore by to vedeli vysvetlit.
Ako keby bol nas slovnik chudobny.
Ak by jej zivot pokracoval dalej, isto by nas nucila este mnohemu.
Len si myslim, ze ucit sa mame aj my sami.
Nasi najblizsi nam nemohli dat viac, ako to, ze existovali...
Tak ako aj my davame svojim najblizsim svoj vlastny dar - nasu existenciu.
Aj my pre niekoho vela znamename a tak to nejako ma byt...
Su v zivote chvile, ked je treba plakat a su aj chvile patriace radosti a smiechu.
Toto som si vravela na pohrebe...
ze ju oplacem, tak ako si to zasluzi...
ale potom som povinna ist dalej...
lebo aj toto ma ucila...
Som jej nesmierne vdacna.
Od tej chvile som kazducky rok prichadzala na to, ako mala v mnohych veciach pravdu a ako dobre ma pripravovala na zivot.
Je v podstate stale so mnou, lebo preziva v mojom vnimani sveta.
Prajem vsetkym Tvojim citatelom, aby nasli v dusi pokoj a netrapili sa nad "stratami".
V skutcnosti sme nic nestratili, ale vela mozeme objavit....
Aj Tebe prajem vela energie a tvorivej sily a aj trpezlivosti.
Henika 4.7.2008
Draha Wahl,
ani neviem ako, ani neviem preco som nasla Vasu stranku.
Je to tyzden, co zomrel clovek, ktoreho ja lubim, no uvedomila som si, ze on asi nelubil mna.
Nas vztah bol na intimnej baze, no ja som sa donho zamilovala.
Nedokazala by som sa s nim milovat a pritom k nemu nic necitit.
Ked nanho teraz myslim, stale mam v hlave to, ze to bol clovek, na ktoreho som cakala cely svoj zivot.
Velmi mi vyhovoval, pacil sa mi, zboznovala som na nom kazdy kusok jeho tela, lubila som ho.
Bol citlivy, nezny, ohladuplny, no stale mi opakoval, ze si nemoze dovolit hlbsi vztah....
Ale ja som v to dufala, ze raz pride a ze ma bude lubit.
Jeho smrt je pre mna neskutocne tazka, pretoze prisla nahle, tragicky ukoncila jeho put po tomto svete.
A ja neviem, ci mam pravo za nim truchlit, ci mam pravo ist na jeho hrob,
priniest mu kvietok a povedat mu, ze ho lubim, neviem, ci mam pravo mysliet nanho, ked on ku mne nic necitil.
Nechcem mu ublizit, nechcem, aby sa trapil tam, kde je teraz, len neviem, co mam robit, neviem.
Boli okamihy, kedy som si priala ist za nim, ale moja dusicka mi hovori, ze to je to najposlednejsie, co by chcel.
Myslite si, ze sa na mna hneva?
Ze sa hneva, ze ho lubim?????????????
Uz neverim, ze ma niekedy moze stretnut stastie, za tych tridsat rokov, co som na tomto svete,
ma stretlo len v jeho podobe a trvalo to tak kratko...
Bojim sa toho, co bude dalej...
Miriam 5.7.2008
Mila Miriam,
neni treba nic delat, on moc dobre vi, co jste k nemu citila.
Nesmite si nyni ale uz nic vycitat, snad jen, ze jste mu sve city nevyjadrila primo.
Vsechno ma nejaky vyznam, podekujte za to, ze jste mela moznost se s nim poznat.
Budte rada, ze jste byla u neho tak blizko, budte rada, ze Vam dovolil priblizit se k nemu.
Je to pro Vas jiste hodne tezke, ale jinak byste se neposunula dal.
Jakmile v sobe svuj zal zpracujete, jakmile si udelate jasno, ze tohle je to nejlepsi, co se stalo,
pak Vase srdce bude pripravene na novou lasku.
Ale driv to nebude.
Nespechejte na sebe, vsechno ma svuj cas.
Nyni je cas pro slzy, ale prijde opet cas i na pousmani.
Uvidite sama...
W.
5.7.2008
Mila Wahlgrenis,
Vasu odpoved som necakala tak skoro
a chcem Vam podakovat, nielen za seba, ale za vsetkych ludi, ktorym svojimi slovami pomozete.
Asi je pravda to, ze nic nie je nahoda, vsetko je uz vopred napisane rukou osudu,
pri nasom prvom nadychu, ked sa narodime je nam dana chvila, kedy posledny krat vydychneme.
Ja sa teraz snazim pochopit to, co som mala zohrat v jeho poslednych dvoch mesiacoch zivota, ktore sme mali moznost poznat sa
a dufam, uz pre pokoj jeho duse, ze som to aspon z casti splnila
a v hlbke mojej duse dufam, ze som nebola sucastou priciny jeho smrti.
Pre nas, ktori sme tu zostali, su to nepochopitelne veci, pre mna je to jedna velka krutost.
Videla som v nom toho, na ktoreho cakate cely zivot.
Obcas si myslim, ci jeho smrt nebola potrestanim mna samej za nieco, co som mozno niekedy v minulosti vykonala,
aj ked sa snazim zit svoj zivot a hlavne spravat sa k ludom co najlepsie a s uctou.
Este raz Vam velmi dakujem, ze ste si nasla chvilu a napisala mi, velmi vela to pre mna znamena.
Z hlbky mojho srdiecka Vam prajem, aby nad Vami stalo len stastie s laskou,
pretoze bez lasky je clovek strateny a to stastie potrebuje k tomu, aby tu lasku raz nasiel.
Miriam 06.07.2008
