V neděli mi zemřel sedmnáctiletý bratr
Otázka: Ahoj Wahlgrenis,
v neděli mi zemřel můj 17letý bratr,
povím ti, nikdy jsem větší bolest necítila...
Od února jsem věděla, že se něco stane, cítila jsem to, ale nevěděla jsem, že to bude ON.
Měl hrozné křeče těla, byl v nemocnici hospitalizován,
všechno prý bylo v naprostém pořádku - na nic nemohli přijít.
A strašně si stěžoval na bolesti hlavy.
Jeden záchvat měl v únoru a další 25.5.,
30.5. jej propustili z nemocnice a v neděli ráno zemřel.
Matka se o něj nikdy nějak nestarala,
on chodil ztrápený, smutný byl hrozný introvert a nikdy se mi nesvěřil, vlastně nikomu.
Až po jeho smrti jsem našla jeho BLOG, kde se sevším svěřuje,
povím vám... musel na tom být hrozně...
On se nezabil, umřel ve spánku.
Chtěla jsem si najít k němu cestu, začala jsem na tom pracovat po propuštění z nemocnice...
V nemocnici jsem za ním nebyla, měla jsem hloupé směny a nešlo s tím nic udělat.
Celou sobotu 31.5.2008 jsme spolu byli, bylo nám spolu krásně,
mám za to, že se se mnou přišel rozloučit.
Zemřel 1.6.2008 v 10hod. ráno.
Miluji ho, ale na to jsem přišla až nyní.
Strašně by mne zajímalo, jestli ví, že jsem jej milovala...a miluji
a jestli odešel proto, že to nešlo jinak, anebo se žalem utrápil.
Považoval se za Gothika, strašně se v tom viděl,
v tom svém blogu psal, že se na smrt těší, že má deprese odmalička a takové věci.
Nestáhly ho sebou temné síly?
Strašně rád vyvolával duchy a měl doma i knihu mrtvých...
Pokud se ozveš, budu strašně šťastná, chci se jej snažit pochopit...
Matce jsem neřekla, co jsem našla a taky že si myslím, že zemřel na žal a utrápení své duše...
Myslím si, že jsem tu adresu na ten blog měla najít jen já...
že to byl odkaz určený pouze mi a mým očím.
Děkuji za odpověď, on byl vždycky strašně zvláštní a k němu si najít cestu asi snadné nebylo,
ale chtěla jsem to zkusit... ale přišla jsem na to pozdě.
Sonička 4.6.2008
Odpověď: Milá Soničko,
lidský život nemá pevně dané parametry, nemůžeme hodnotit, jestli někdo zemřel dřív, než by snad měl.
Vždy je lepší přijmout tento stav jako takový...
Prožíváte nelehké chvíle.
Tvůj bratr měl velké trápení, nechtělo se mu o něm mluvit, byl sice mezi lidmi, ale současně byl hrozně sám.
Měl nesmírně bohatý vnitřní život.
Škoda, že se nedal na malování nebo skládání hudby.
Jeho projekty mohly promlouvat k mnoha lidem, nemusel by ani mluvit.
Tohle ale nestihl...
Měl hlavně pocit, že ho nikdo nemá rád, upínal se do minulosti, tam skončilo všechno jeho štěstí.
Před sebou neviděl žádné štěstí, žádnou budoucnost.
Měl pocit, že je kapkou, která se ale ztrácí v obrovské moři, neměl odvahu bojovat za své místo na slunci.
Křeče představují obrovské lpění na něčem, co už dávno mělo být minulostí.
On se nejspíš neuměl od něčeho odpoutat.
Připadá mi to na nenaplněnou lásku.
Možná si myslel na dívku, která ho ale odmítla, a jemu se tím zbořil celý svět.
Každá nemoc představuje výkřik duše, tady bylo jeho trápení dokonce vidět navenek.
To každá nemoc neumí.
Tvému bratrovi chyběla láska, připadal si bez ní zcela prázdný, zbytečný.
Psala jsi sice, že zemřel ve spánku, ale spíš to vypadá, že si už moc přál zemřít.
Tady se zcela poddal svému přání...
Neviděl vůbec žádný smysl v tom, aby tady zůstával.
Ano, je to moc smutný příběh.
Škoda, že spolu víc nemluvíme, že si neříkáme, jak moc druhého milujeme...
Jemu tahle slova moc chyběla.
Každopádně nyní už je jinde, zvolil si tuto cestu, ví, že zpět nemůže.
Důležité je, abyste na něho mysleli v dobrém, nezlobili se na něho.
Nechtěl Vám nikomu rozhodně ublížit, jen si neuměl poradit se svými problémy.
© Wahlgrenis
06.06.2008
Dobrý den Wahlgrenis,
ozývám se po čase znovu.
Chci Vám říci, že Honzík se snaží se mnou komunikovat, povídáme si skrze mraky,
já se jej na něco zeptám a nebo jen že na mě myslí, tak na obloze se mi ukazují andělé, srdíčka,
mamince se dokonce ukázal jeho monogram, když jí jednou bylo úzko.
Ale co hlavně vám chci napsat.
Nedávno s neděli se u mne doma zjevil stařeček, měl bílé dlouhé vlasy,
na sobě měl něco bílého a v pase to měl převázáno nějakým provazem (jak to nosili snad Římané?).
Přišel za mnou a tak, jak přišel, zase odešel.
Před spaním jsem poprosila anděly a bratra a toho starečka, aby mi ve snu řekli, proč za mnou přišel.
Zdál se mi pak strašně zvláštní sen.
Byla to daleká budoucnost.
Byla jsem někde v Číně v nemocnici a já s manželem jsme se tam šli schovat,
ale on měl pocit, že nám chce někdo ublížit a pořád chtěl, abychom od tama utekli.
V té nemocnici mu vytrhli hrdlo i s tím kouskem páteře, co je za hrdlem, měl tam díru, ale úplně normálně fungoval dále.
Chodil sice s dírou, ale nic mu nebylo.
Mě stále nějaký muž ochraňoval, neviděla jsem ho, ale v tom snu jsem věděla, že je to ten stařec.
Ráno jsem se vzbudila a na obloze při cestě do práce byl obrázek klíče, takže mám za to, že tohle byl ten klíč -
že ten stařeček je můj chránce.
Přišla jsem z práce a manžel odešel na noční, zůstala jsem sama doma.
Někdo zazvonil a za chvíli klepal na dveře, nemáme kukátko a zeptala jsem se, kdo je tam a ozvalo se: já jsem tady.
Přeci každý normální člověk by řekl, já jsem ten a ten a přišel jsem proto a proto.
No zamkla jsem, nikoho jsem neviděla odcházet z okna...
Z tohohle jsem celkem rozhozená, co to mohlo být.
Přišel mě ten stařeček třeba varovat před tím, abych ty dveře neotvírala??
Protože normálně dveře bezmyšlenkovitě otevřu a tentokrát ne.
Kdo to tam za těmi dveřmi mohl být.
Děkuji za odpověď
Sonička 3.8.2008
Milá Soničko,
je to nádherné, co se děje...
Vzkazy v mracích a zásadní sny...
Ochránci dokáží spoustu naprosto nelogických věcí.
Například zvuky, které mohou připomínat zvonek u dveří.
A přitom tam nikdo není.
Tvoje vysvětlení vypadá logicky.
Věř tomu, co k Tobě dorazilo jako první.
© Wahlgrenis
03.08.2008
