Klečím před světem
Otázka: Milá Wal,
jmenuji se Katka a je mi teprve 15 let,
přesto už nenávidím život, nemám ráda sebe, nemám ráda ostatní...
Od mala jsem taková šedá myška, mám potíže s červenáním obličeje a nadměrným pocením.
Otravuje mi to život, nevím co s tím, nevím co dál.
Dokonce jsem uvažovala o sebevraždě, jsem asi hloupá.
Vůbec nic mi nejde, vše se mi bortí pod ruka.
Připadám si, jako by se proti mně všichni spikli.
Nemám žádné přátelé, všichni si ze mě dělají srandu, pomlouvají mě
a do očí mi nadávají, jaká jsem zrůda, že si o mě nikdo ani kolo neopře, a tak dále.
Jsem úplně na dně...
Do toho mi lékaři zjistili těžkou skolizu a musím nosit korzet, to mi taky moc nepřidalo.
K tomu všemu mě trápí černé svědomí, zabila jsem totiž psa a rybičky, zradila přítele a každý den jenom lžu.
Dosáhlo to tak daleko, že už nevěřím ani sama sobě.
Nevím, kdo jsem a neustále se sebou válčím.
Já vím, hrnu na tebe samé škaredé věci a ty máš svých starostí určitě dost, ale já už opravdu nevím co dál.
Potřebovala bych obejmout...
Myslím si, že mi můžeš pomoci,
každý den se Boha ptám proč já, proč jsou ostaní holky tak krásné, chytré, proč jim tak všechno jde?
Proč nemůžu být jako ony?
To jsem snad v minulých životech napáchala tolik škody?
Já nechci být zlá, ale asi mě to pohlcuje, nemohu najít správnou cestu.
Přála bych si být neviditelnou, proč jsem se narodila, jaký to má pro mě význam?
Víš Wal, když se snažím najít odpovědi, nalézám jen další otázky, a všechno mě to táhne ke dnu.
Stal se ze mě vrah, lhářka a dokonce i sobec a to všechno za pouhých patnáct let, kolik zla ještě za svůj život napáchám?
Klečím před světem...
Budu moc vděčná pokud si na mě najdeš trošku drahoceného času, děkuji, jsi jediná, komu jsem se svěřila.
Přeji ti abys byla vždy šťastná a aby tě nikdy nepotkalo to co mě.
Ahoj.
Katka 29.4.2008
P.S.:Nevím, jestli to s tím nějak souvisí, ale už jsem byla čtyřikrát blízko smrti.
Odpověď: Milá Katko,
máš krásné jméno, víš to?
Píšeš o sobě samé negativní věci, chápu, že se nemáš ráda.
Proč taky, co?
Jsi vrah, lhářka a sobec...
Ale hlavně JSI.
Rozumíš tomu slovu?
Ty máš obrovské štěstí, že tady jsi, že žiješ, vnímáš, dýcháš vzduch a máš možnost prožít krásný život.
S podvodníky, lháři, sobci a vrahy se všichni potkáváme dnes a denně, na tom není nic zvláštního.
Podívej se jen lidem, které běžně potkáváš, do očí.
Co tam je?
Lež.
Útisk.
Zklamání.
Nenávist.
Bolest.
Nedůvěra.
Zrada.
Nejistota.
Závist.
Nemoc.
Smrt.
Život je už takový...
Proto bys měla každý okamžik, kdy Tě zrovna nikdo nechce zabít, okrást nebo znásilnit, brát jako zázrak.
Toho ošklivého je kolem nás moc.
Ale Ty máš navíc velké plus - je Ti nádherných patnáct...
Znáš tu písničku, co zpívá Petr Rezek "Když je klukům patnáct let"?
Je to jen chvíle, pak se najednou tento věk překulí do minulosti a můžeš jenom vzpomínat.
Vůbec nic tak hrozného se Ti naštěstí neděje.
Na tento svět jsi přišla s úplně stejným posláním jako miliony jiných lidí.
Máš výhodu v tom, že o tom přemýšlíš.
Někteří se životem protloukají, honí se za výplatou nebo za sexuálním dobrodružstvím, a nechápou proč.
Ty jsi dál...
Únik ze života by Ti skutečně v ničem nepomohl.
Takových už bylo a pak skončili v jednom bodě.
Nechtěj znát detaily nasilného konce života.
Není na tom nic hezkého.
Ale hlavně to není řešení...
Život je o pochopení problémů, které Tě spoutávají, o pochopení cesty, po které se máš vydat.
Není to jednoduché, proto ty slzy, proto ten pláč a trápení.
Tím si ale prochází skoro každý, neboj, to není jen Tvůj příběh.
Potřebuješ obejmout, to je pravda.
Dokonce by Ti ale tuhle službu mohl poskytnout Tvůj pejsek, kdyby sis ho ovšem nezabila...
Teď se těžko dočkáš jiné něhy.
Ráda bych Tě obejmula...
Jsi malé poupátko, které brečí a ani neví proč.
Je toho moc, co na Tebe ještě čeká.
Neporovnávej se s kamarádkami, nejsou úžasné, jen jsou jiné než Ty.
Sama na sobě jistě časem objevíš jiné vlastnosti, pro které si začneš sama sebe vážit.
Každý má největší poklad uvnitř své duše, ale bohužel lidé se honí spíše za těmi penězi,
aby si pak mohli koupit auta a domy a hrnce a křesla a plazmovou televizi a spoustu jiných krámů.
O tom ale život není.
Takhle debata by byla dlouhá.
Chtěla jsem Ti jen napsat, že bys neměla život vzdávat, je to boj.
VIVERE EST MILITARE
Nebuď srab, bojuj.
Nechtěj se ale zařazovat k ostatním, když Ti nesedí.
Jsou tak moc jiní než Ty.
Zůstaň svá, počkej si na svou lásku a pak poznáš, že život je nakonec docela krásný...
Fakt.
© Wahlgrenis
29.04.2008
Milá Wahl,
jsem úplně zježená smutkem kvůli tomu, co píše Kačenka.
Ani jsem to nedočetla.....
Nejde to.
Takové hodné Sluníčko, které je smutné, schované za mraky.....
Nejradši bych ji obejmula, pohladila...
Jednou bude maminka a určitě by nechtěla, aby se její holčička takhle trápila.
Kačenko, nebuď smutná, rozhlédni se kolem...
Ublížila jsi zvířátkům.... ted´jim zkus pomoct.
Myslím na Tebe smutné Sluníčko......
elkan 29.4.2008
Děkuji, opravdu.
Tvá slova mě zahřála.
Katka 29.4.2008
Wahl,
chcela by som nieco odkazat milej Katke...
Draha Katka,
nebud smutna a neron slzy,
len si predstav aky mas dar, ked v tvojom veku vnimas veci tak ako pises.....
pozri sa okolo seba, usmej sa....
mam syna presne v tvojom veku a myslim, ze ma polovicu Tvojich problemov......
niekedy som z neho zufala....., ale aj mi sme taki boli.
Ked som mala 15 rokov, tiez som si myslela, ze som skareda, tlsta, ze ma nikto nechce, vsetky kamaratky mali frajerov a ja nie....
no a teraz sa na vsetko pozeram inak...
vsetko bude dobre...
nemaj strach a obavu, je tolko ludi na svete, ktori ta maju radi, len ich neviids cez tie slzicky.
Tak otvor ocka a natiahni ruky ku stastiu...
Ze nie si pekna?
To kto povedal?
Si vynimocna ako kazdy clovek na tomto svete a ver, ze pre tvojho mileho, ktory si ta najde, budes ta najkrajsia na svete.....
krasa vychadza z vnutra, z duse a srdiecka.....tak nesmut, hlavu hore.
Drzim Ti palce na tej peknej cesticke zivotom.....
to najkrajsie ta este len caka.....
vela stastia a radosti....
Dadika 29.4.2008
Wahl....
rada bych prosim napsala neco k dopisu KLECIM PRED SVETEM.
Kacenko.......
jsi uzasna,inteligentni divka.
Sice plna bolesti,ale na svuj vek nesmirne vnimava.
Vis mnohem vic nez vsechny tve vrstevnice...jen tomu jeste neveris.
Zacni milovat zviratka.....
nahrad ztratu kterou jsi ucinila,porid si pejska a miluj ho,hyckej...
starej se o neho.....laska se ti vrati zpatky.
Chod s nim na dlouhe prochazky a vnimej krasu kolem sebe.....
slunicko,zelenou travu letni vzduch.
Netrap se....zvladnes to....bude dobre.
Ver tomu.
Martina 1.5.2008
Milá Wal,
jmenuji se Katka a nedávno jsem vám psala email "Klečím před světem",
vaše odpověď a pomoc druhých mi opravdu pomohly.
Zdá se, že je vše v pořádku, povznesla jsem se nad své promblémy a přestalo mě trápit černé svědomí.
Odpustila jsem sobě a najednou to bylo jiné.
Bohužel to netrvalo dlouho.
Brzo jsem zase začala lhát a přepadavájí mě občas myšlenky na vraždu.
Teď už vím, že bych nemohla zabít, mám jakousi zábranu, ale přesto mě ty myšlenky hodně děsí.
Jak jsem říkala, lžu pořád dál a nevím, jak se to mám odnaučit... připadám si jako něčí loutka.
Od dob, kdy jsem si odpustila, se mi zdají sny, kde jsem často zraněná či zabita, většinou zvířetem.
Často se mi taky zdá, že já jsem ten vrah.
Zrovna před dvěma dny se mi zdálo, že jsem vběhla na náměstí s nožem v ruce a zabíjela jsem a u toho se smála.
Začla jsem před spaním poslouchat meditační hudbu, ale nic se nezměnilo.
Někdy si zajdu na stránky vesmírných lidí a pak jsem pozitivně naladěna, mám chuť pomáhat.
Ale nejdýl jsem to vydržela jeden den.
Pak jsem se zase stala tou zlou...
Chtěla bych být lepší, ale nejde mi to.
Má rodina je proti tomu, abych chodila na takové stránky, prý mám moc malou hlavinku na takové věci - říkala moje máma.
Prý, že mi vezme počítač, jestli budu chodit na jejich stránky.
Tak teď musím mazat historii, aby na to naši nepřišli.
Myslíte, že je špatné tajit svou víru?
Taky by mě zajímalo, jaký je trest za vraždu zvířat, co mě čeká?
Mám z toho totiž velký strach.
Taky jsem uvažovala, jak spáchaly dva manželské páry sebevraždu v jeden den, co se s nimi vlastně stane?
Pořád nemůžu pochopit, proč je sebevrežda takovým hříchem?
Jaký to má důsledek?
Ne, nebojte se, nechci se zabít...
To už mě přešlo, jen by mě to zajímalo.
Co po sebevraždě člověk prožívá?
Co víte o roku 2012, bude to konec?
Přijde soud?
A dá se nějak zjistit stáří duše, moc by mě to zajímalo.
Doufám, že vám můj email nezabere příliš času, ať máte taky chvilku pro sebe.
Moc vám děkuji.
Katka 10.7.2008
Vážená Wahl,
přemlouvám se, že nenapíšu, ale musím.
Milá Katko,
tolik ti toho chci říct, tolik toho chceš vědět.
Znám Tvůj Věk, obavy, děsy, hrůzy... té bolesti, beznaděje a zmaru.
Neboj se, všechny odpovědi přijdou.
Nevyčteš je, nenajdeš na zemi ani v nebi, jednou prostě budeš vědět.
Do té doby buď statečná holka, děkuj za každé ráno i každý nádech.
Lež je snadná, dokud nevyleze z pusy.
Kousni ji!
Přeji ti šťastnou cestu a ty kořeny, o které zakopáváme, jsou proto, abychom se zvedli
a najednou věděli.. proč tam tak překáželi.
Přeji ti Sílu.
Ríša 10.07.2008
