Co mi pomůže rozhodnout se?
Milá Wahlgrenis,
už delší dobu znám Vaše stránky a čas od času je navštívím.
Již jsem Vám jednou či dvakrát zkoušel napsat, ale ani jednou mi nebylo odpovězeno.
Vím, máte toho opravdu hodně, dotazů je spousty a možná ten můj nebyl důležitý.
Momentálně hledám řešení ze svého problému.
Nevím, jak bych se k němu měl postavit.
A tak doufám, že by se pro můj dopis Vaše minutka našla.
Děje se zhruba toto:
Hodně času jsem "promrhal" a nestudoval jsem, ani se nic neučil,
vlastně jsem jen plul při podpoře rodičů, chodil do práce, kde jsem se naplno nenadchl pro práci.
Momentálně je mi 25 let a víceméně začínám znovu.
Nemám přítelkyni, ani nikoho, kdo by mě opravdu podržel, kromě rodiny.
Pracuji v jednom hypermarketu, a práce mě vůbec nenaplňuje,
ale mám tušení, že bez toho, aniž bych mohl něco "vést" či řídit mě nebude nic naplňovat.
Vím, že odmalička jsem měl "problémy" s učením
a že jsem se nesoustředil, myslel na zábavu či na jiné věci a třeba jsem X hodin seděl nad učebnicí.
Dnes mě to moc mrzí, ale nevím, někdy se zase přistihnu, při učení se angličtiny (zoufalý pokus cosi dohnat).
Hodně se mi toho momentálně hroutí pod rukama a neumím moc věcí, kterými bych vynikl.
Bohužel, i členové rodiny jsou typy lidí, byť je mám rád, že se snaží jeden druhému ukázat,
že je dobrý nebo že toho dotyčného "dotáhl" či "předběhl", tím pádem vy nemáte žádnou energii.
Bohužel, v ničem nejsem specialista,
nic neumím,
všude mě cosi "ubíjí" tím, že někdo se mnou jedná manipulativně,
i proto jsem nesnesl, když se mnou někdo takto jednal,
proto ten podvědomý pocit studia, "aby na mě nikdo nemohl",
nevím proč, ale když nejsem "nahoře" a sám na věci nemyslím, nemám energii a ostatní mě spíš o ní ubírají či matou ...
Nemohu jít jaksi "nahoru", když mě tam ostataní nepustí.
A já jsem dole ...
Nevím, jak se k tomu postavit.
Pokud byste mi odepsala, třeba jak se k tomu postavit, byl bych moc rád.
Přeji Vám jen vše dobré
Děkuji
Aleš 07.04.2008
© Wahlgrenis
07.04.2008
