Wahlgrenis

Co se stalo s mojí velkou rodinou?

na uvod vas musim pozdravit jiz predem vam podekovat za precteni meho dopisu.
muj pribeh neni nikterak tragicky,je jen trosku smutny....:(
pochazim ze 4 deti a sem "mazanek",
kdyz sem byl maly tak se my zdalo ze je nase rodina obrovska.....
ale postupem casu se vse zacalo bortit a ze zivota odpadavat jednotlivy sourozenci....
ted je mi pres dvacet a uz skoro rok mam vysnenou zivotni pritelkyni se kterou cekam miminko a moc ji miluji
a rodice nam s obou stran pomahaji jak mohou!
ale cim vic lasky dostavame od rodicu tim vic nenavisti sklizime od sourozencu,
sem s toho pomerne smutny protoze sem dlouho zil v domeni jak Velkou rodinu mam
ale opak se stal pravdou.
vse zacalo od doby co sem se svou pritelkyni zacal zit a predstavil ji rodine -
cim vice ji rodice prijimaji tim vic sourozenci ji nenavidi
pritom je velice obycejna,a ma ciste svedomi.....
skousel sem vse ale rodinu sem slepit nedokazal -
na to ma sila nestaci!!!
docela sem se smiril ze se v nouzi budu muset spolehnout na sebe a na svou budouci zenu
a rodinu si budu muset take vytvorit podle svych predstav ale uz vlastni
snad lepsi,cestnejsi a plnou lasky a radosti s zivota a zdravi.
prosim napiste jestli chyba neni treba ve mne samotnem,
navenek pusobim jako velmi silna osobnost
ale zdani klame
a neni vsechno zlato co se trpiti
a zžíra me to zevnitr
a ja uz nevim jak dal
uz bych se chtel z neprijemneho snu vzbudit
a rozumet si z braskou jako drive prosim poradte.
dekuji s pozdravem
viki:)
omluvte chyby v textu,jsou spusobeny rozcarovanim.....
viki 19.03.2008

Ahoj Viki,
naprosto chápu, co cítíš.
Mám podobný problém, už dlouhodobý.
Pocházím také ze čtyř sourozenců, přišli jsme však o maminku, když mi bylo 9 let,
bylo to tragického rázu, o tom psát však radši nebudu.
Otce tím pádem dá se říci nemáme, aspoň já to tak beru a cítím.
Po tragické smrti mé maminky jsme byli my sourozenci rozděleni, každý po dvou,
žili jsme u svých příbuzných.
Teď už jsme dospělí, já jsem šťastná,
neboť se mi život, od té doby, co jsem si našla přítele, nynějšího manžela, celý změnil.
Změnil mi ho můj manžel, neboť je to člověk milující, upřímný, hodný a laskavý.
Také nám moc pomáhají jeho rodiče, přišli totiž o dceru, manželovu sestru
a zbyl jim tedy pouze můj manžel.
Dělají pro nás první poslední a my si toho vážíme.
Bohužel a to mě mrzí, můj bratr mého manžela odjakživa nemá rád,
přitom mu můj manžel nidky nic špatného neudělal, naopak,
kolikrát když měl bratr problémy jsme mu pomohli a podrželi ho.
To si asi však bratr neuvědomuje, neustále nám spolu se svou manželkou závidí
a to každou maličko a bratr neustále něco řeší a pomlouvá.
Přišli jsem jako děti o maminku a místo, aby nás to spojilo jako sourozence dohromady,
bratr se k nám takto chová a dá se říci, že se spolu poslední dobou už ani nestýkáme, nebavíme se.
Myslím, že by to maminku moc mrzelo.
Cítím však čím dále více z bratra povahu po otci.
O otci však psát nechci, neboť to moc bolí.
Mám však ještě dvě sestry, s kterými jsme si moc blízké a máme se moc rádi.
Z bratrovy strany to možná také cítím tak, že jsou se s manželkou nešťastní,
proto okolo sebe kopou a ubližují.
Dřív jsem z toho byla smutná, dělala jsem si z toho hlavu,
ale nemá to cenu a říkám si, mám svého milovaného manžela a to je pro mě všechno.
Přeji Ti mnoho štěstí a lásky.
Renata 20.03.2008